Špioni

Motto: "Po celém světě se děly neobyčejné věci..." Začátek jako z Vojny a míru předznamenává, že budeš účasten něčeho velkolepého. Vždyť třeba britské období Alfreda Hitchcocka (který zase předal babu dál) je nejrůznější variací na Vyzvědače. Truffaut upozorňuje na zachycení kulky v knížce, které se později objeví ve 39 stupních (havárie vlaku je zase ve Čtyřech vyzvědačích), a když mu pak řekne, že musel vidět některé Langovy filmy z té doby - Vyzvědače a Závěť doktora Mabuse, Hitch odpoví: "Mabuse - je to už dávno" (krom toho se přiznal k Unavené smrti a Vrahovi mezi námi). Pokud jde o mě, vyznávám se ze druhého zhlédnutí a připouštím hvězdičku navíc. Jak se láskyplně vyjádří plukovník Jellusič, "die Nacht ist ja noch lang". A tak všem, kdo mají dlouhou chvíli a noc je ještě mladá, připravili manželé Langovi něco pořádného k snědku. Bankéř Haghi, geniální mozek fantastického spiknutí, zatím sedí u dlouhého stolu s telefony, telegrafem, interkomem, mikrofony a otvorem plivajícím písemnosti, ďábelsky pokukuje do kamery a nestoudně odpovídá na otázku, kteráže moc má ve všech těch věcech prsty. "Zdá se, že Haghi se dívá na mě," píše Raymond Bellour. "On, 'mistr špionů', špehuje mě, pozoruje mě, přibíjí mě na sedadlo. Mě? Kdo? Divák. Ale jak se může stát, že se Haghi stal mým divákem?" Snad je to dokonalý Langův vtip o (zne)užití médií, když ke slídění použil i filmové médium samotné, avšak pohleď, jak je ve svých posledních třech němých filmech zcela ponořen do moderních technologií, je jimi fascinován, Vyzvědači jsou skoro jejich oslavou a velebením. Začínají vodopádem obrazů a zpráv, telefonátem a rádiovým vysíláním, které oznamují znepokojující řadu "mediálních" zločinů. Haghi kontroluje ohromné impérium vyzvědačů, jež špehují, svádějí a ovládají druhé, sám je pak "mistr špionů". Donutí velvyslancovu ženu, aby mu poskytla informace o tajné japonské dohodě, díky fotografii, na níž žena kouří opium. Haghiho spiknutí je mediálním spiknutím, píše Eva Hornová, spočívá v jeho schopnosti monitorovat nejskrytější tajemství každého jednotlivce - jeho neřesti či zločiny - a zacházet s nimi. Mediální moc vstupuje do nejprivátnějších záležitostí, jako jsou touhy a lásky, aby je využívala a manipulovala jimi pro vlastní účely. Neomezuje se přitom na technická média jako fotografie, odposlouchávací zařízení či rádiové vlny, ale přetváří i jednotlivce v média, svléká z nich jejich totožnost, používá jich jako komunikačních prostředků, a co víc - využívá jejich soukromé city. Jako agenti nemají Soňa a č. 326 skutečné identity, ale pouze zakódovaná jména, role ke hře, mise ke splnění. Fungují jako média pro své instituce: shromažďují informace, přepravují tajné dokumenty, předávají zprávy a manipulují jinými v zájmu sil, pro něž pracují. Když se Soňa zamiluje, snaží se stáhnout z mise. Logika filmu, spočívající v zastření přepážek mezi intimní sférou jednotlivce a sférou politiky, však takovou separaci neumožňuje. Lang rovněž nemá iluze o podobnosti Haghiho spolčení s policií - jde o zrcadlové obrazy toho druhého (všimni si strohého, ale všeříkajícího mezititulku "Protivník"), oba používají skrytou a trvalou kontrolu nad vším a všemi, kteří mohou zmařit jejich logiku. "Opona dolů!" Glückliches Ende? Jak pro koho. (23.07.2015) (menej) (viac)