kodel

Jednoduchý a působivý příběh mužů, kterým v životě zbývá už jen jediné: pomstít bezpráví, které náš systém nechce a neumí odsoudit. Film je surově přímočarý, fyzický, sarkastický, bez patetických promluv. Kromě krátké scény v McDonaldu a čtení "rozsudku" se tíživá minulost hlavních hrdinů nezmiňuje; vlastně se nemluví skoro vůbec, film plně spoléhá na obrazovou řeč, dokumentární zvukové prostředí a ošuntělé lokace moderní české "krajiny". Zpomalené tempo (těžce se pohybující hlavní hrdinové, staré auto, různé banální komplikace v cestě za cílem) účinně přenáší pocit nesmírné fyzické zátěže na diváka a zesiluje účinek pointy. Pro mě velké překvapení a radost, že jsou v Čechách lidé, kteří dokáží takovou látku natočit bez obvyklého kýče, sentimentálního uhýbání a dovysvětlování: pekelných pomocníků, kterými si obvykle krášlíme pohled do naší nedávné minulosti. Pozoruhodné je, že film se inspiroval skutečnou událostí v mnohem větší míře, než jiné filmy, které tuto skutečnost tak hlasitě zdůrazňují. A pátá hvězdička je za tu zničenou fialovou fasádu, tady jsem starým gentlemanům držel nejen palce, ale i kladivo :)

Komorní drama o křehké herečce, která ví, že se její čas krátí a nedokáže či nechce už skrývat své problémy ani čelit nejrůznějším manipulacím... Působivě melancholické prostředí, černobílý vizuál konce léta a mořského pobřeží, a vynikající herecké výkony, samozřejmě zejména podmanivá hlavní protagonistka. Žensky citlivý film o vážném tématu, ale nikoli jednorozměrně smutný.

Ano, "hlášky". Samé "hlášky".

Italské komedie 70. let (Spencer - Hill, Fantozzi aj) neomylně poznáte po minutě sledování. Byly tak neskutečně pitomé, že bez problémů prošly komunistickou cenzurou a v kinech i televizi byly protáčeny v jednom kuse. Vidět tohle v roce 2020 znamená mít nepříjemné deja vu duchaprázdné normalizační TV a vybrabčeného programu kin. Chápu ale, že i dnes si tyto infantilní omlacovačky najdou své diváky, budiž jim to přáno.

Dokument představuje aktivistku jako předčasně dospělou, charismatickou, v soukromí uzavřenou a civilně působící osobnost, která jde se severskou tvrdohlavostí za svou představou toho, co je správné. Pozoruhodné jsou soukromé rodinné záběry a reakce rodičů (mimochodem vůbec nesvědčí o nějakém nekritickém nadšení z toho, co Greta dělá, spíš o jakémsi smíření s údělem; kdo má doma šestnáctileté přemoudřelé děti, bude tomuto postoji dobře rozumět), stejně jako značně kritická reflexe rodiny samotnou Gretou. Zajímavé jsou také prostřihy z Gretiných veřejných vystoupení, dokumentující její nevšední řečnické schopnosti, které jsou zřejmě výsledkem jejího těžko představitelného úsilí. Škoda, že tvůrci byli až příliš na její straně, místy ji okatě glorifikují (třeba přidáním postsynchronních Gretiných monologů, podbarvených emocionální hudbou), tím dělají filmu medvědí službu a švédské školačce staví pomník, který opravdu nepotřebuje. Ale ono je to ve finále jedno, sympatizantům Grety se film jistě líbí, její odpůrci ho většinou neuvidí, protože si udělali názor předem. ---- Film hodnotím 60%, ale účelově zvyšuju na *****. Místním zoufalcům, které film vůbec nezajímá, jen uměle snižují jeho rating a kompenzují si tak svůj mindrák vůči nedospělé holce, bych doporučil tu pasáž, kde se Greta chechtá komentářům hejtrů z celého světa. Orel much nelapá a žirafa se v hovně nehrabe.. https://www.youtube.com/watch?v=0zLHqY2faSw

Hráčům počítačových her možná nepřijde vizuální perspektiva tohoto filmu tak jedinečná. Ale na mě měla kombinace širokoúhlého objektivu zblízka zaostřeného na týl hlavního hrdiny v dlouhých, nestříhaných záběrech hypnotický účinek. Z toho, co Saul vidí, vnímá divák jen rozostřený výsek, zato k němu doléhají intenzivní zvuky z okolí, k nimž chybí obrazový ekvivalent. Výsledkem je chaos, pádící proud obrysů, světel, velmi nepříjemných zvuků a autentický, nesnesitelný pocit ohrožení, které se může v zorném poli kdykoli zhmotnit, zatímco Saul je zoufalá, pasivní herní figura, poháněná řevem dozorců mezi plynovými komorami a krematoriem. V prostředí lidského inferna nelze, kromě industriálního zabíjení, hledat nic racionálního: odpadá děj, ztrácí smysl jakákoliv motivace i psychologizace postav. Film je plně soustředěn na smyslovou rekonstrukci vyhlazovacího tábora, která vlivem použité metody není naturalistická, ale umožňuje si všechno představit... V klaustrofobním propletenci ještě živých a už mrtvých lidí propukají náhlé, prudké konflikty často s fatálním koncem, psychika esesáků, dozorců, členů Sonderkommanda i obětí je bičována krajními emocemi, proti nimž se lze bránit jedině úplným otupěním. Saulovi se to daří až do okamžiku, kdy pojme absurdní, sebezničující záměr řádně pohřbít svého údajného syna, kterého vytáhl z plynové komory... V tom okamžiku se začíná odvíjet lineární "děj", nesmyslný, beznadějný, ale přesto osvobozující, nepatetický, ale přesto monumentální... Mimořádný film pro velké plátno, mimořádně těžká noční můra.

Mrazivá mozaika ze života tří kněží v současném Polsku, provokativní obžaloba církve jako totalitní mafie, státu ve státě, který láme charaktery svých členů i laických věřících. Od počátečního veselého "spolčení v hříchu" se každá z postav vydává diametrálně odlišnou cestou a veškerá legrace končí... Jde pochopitelně o jednostranně pojatou uměleckou licenci, ne o vyvážený dokument, ale v polské situaci má zhuštěný popis všeho negativního, čím se katolická církev zapisuje do společenského dění, své srozumitelné důvody. Navíc - veškeré zobrazené zlo má svůj reálný předobraz v kauzách, které v Polsku v posledních deseti letech vyšly najevo. Film má rychlé tempo a na něj možná až moc složitou, kaleidoskopickou strukturu, v níž se paralelní osudy aktérů, často jen naznačené a nedovysvětlené, prolínají s retrospektivami, které ukazují, jak se z obětí stali budoucí pachatelé... Velký respekt tvůrcům za jejich odvahu! Udělali práci i za naše autory, když ukazují, že katoličtí preláti předvádějí hodné strýčky přesně jen do okamžiku, než získají moc...

Co si zvolí náhodný vzorek hostů jedné kavárny? Svobodu vedoucí téměř jistě ke katastrofě nebo bezpečný život pod dohledem, bez naděje na změnu? Co host, to jiná životní zkušenost a jiný názor... Možná trochu naivně, možná pod vlivem cenzury, jinde polopatisticky či přepjatě, ale přesto inscenace klade otázky, na které každý člověk hledá svou vlastní odpověď.

Lyrický, vizuálně opulentní "životopis" jednoho z otců zakladatelů Československa, vědomě a zdařile navazující na poetiku Zemanových filmů. Nadčasová pocta pohyblivým obrázkům pomocí mnoha poťouchlých odkazů na různá filmová díla (kromě K. Zemana také Mélièse, Americká krása, Titanic). Ke konci bohužel přibývá sentimentu, což zejména v kombinaci s kýčovitým a přebuzeným soudtrackem silně kazí dojem. Přesto mě film příjemně překvapil.

Třetí epizoda si po mém soudu nezaslouží tak toxické komentáře a hodnocení, jaká se tu předvádějí. Řada lidí si tu zjevně potřebuje vyrovnat účty s dávno mrtvou spisovatelkou, případně s veřejnoprávní televizí. Scénáristky měly dozajista těžkou úlohu "udělat" BN jinak než jako národní ikonu nebo kombajn na milence, a vyrovnaly se s tím velmi dobře. Němcová v jejich pojetí je srozumitelná, uvěřitelná a živoucí postava. Málo píše, to je pravda - ale kdo by se na její tvůrčí zápasy nad archem papíru chtěl dívat? Vynikající lokace, dokonale padnoucí reálie a kostýmy, velmi dobá kamera i hudba, uměřená interpretace hlavní trojice postav (Geislerová, Budař, Hájek). Co chtít víc od maistreamové, rodinné TV před desátou?