CaptainNor

Osobitého vtipu dvojice Lasica - Satinský využil mistr humoru Oldřich Lipský a udělal dobře. Ve svých báječných komediích vystřídal v hlavních rolích spoustu výrazných osobností a neopíral svoji tvorbu o několik stále stejných obličejů, jako je tomu dnes. Tato komedie sice patří mezi slabší v Lipského bohatém odkazu, ale má svoje kouzlo, atmosféru a originalitu. Zamýšlené ekologické poselství, s výrazným přispěním nezapomenutelných animovaných sekvencí Vladimíra Jiránka, naplňuje film efektivněji, než Greenpeace přikovaní k buldozérům.

Snažím se odpady šetřit a dokážu na každém filmu ocenit alespoň něco, když už hoří režie a scénář. Z tohoto počinu jsem však zcela zdrcen, neboť v něm hoří všechno. Když Jaroslav Marvan s Hanou Vítovou spatřili výsledek, určitě museli ještě dlouho poté křičet ze spaní. Obávám se, že tohle nemohla skousnout ani vesnická čeleď a chasa při projekcích na vrata od stodoly. Kdyby vyrazila průměrná česká rodinka s dětmi, pejskem a babičkou na výlet, dejme tomu na Konopiště, tak by natočili na kameru nejmenované značky hodnotnější dílo. Dosud jsem považoval za vrcholná díla CS žumpy Ještě větší blbec, než jsme doufali a Hroch, ale proti Pozdnímu máji jsou to díla geniální. Nikdy nezapomenu, že byl překrásný nedělní den a já jsem s ním tak špatně naložil!

Do smrti si budu pamatovat, že Věc byl první film, který jsem si nahrál na nové video a hned jsem si ho zamiloval. Bylo geniální situovat děj do nehostinné Antarktidy a ještě do sněhové bouře. To vyvolává takovou beznaděj, že by k bezvýchodnosti přispěla i daleko zranitelnější a méně zákeřná bestie, než jaká je zde. Výtečně nehraje jen Kurt Russell, ale celá skupina polárníků. Zbožňuji hlavně krevní test a návštěvy norské základny s děsivou hudbou. A když už jsem u ní - ta basa na začátku a hlavně na konci, to je vrchol geniality, tak jako celý námět a film, ve svém žánru jedna z absolutních špiček.

V době renesance kulturní scény a nástupu nové vlny natočil František Filip, bezmála čtyřicetiletý, tuto TV komedii. Jistě neměl v úmyslu soupeřit s Formanem, Menzelem, Papouškem nebo Chytilovou a přesto se do zlatého fondu tímto filmem, byť televizním, zařadil. Komedie se nemá tvářit jako umění a přitom se uměním a vysokou kvalitou stala díky skutečným umělcům v hlavních rolích. Zejména dialogy a hádky Jana Pivce a Jiřiny Šejbalové jsou tak autentické, že překonávají snad i slavnou rodinu Homolků. Herecká exhibice s věčnou a trvalou hodnotou.

Každý se učil dějepis a každý měl představu, jak asi vypadal bájný Minotaurus. Ta moje je diametrálně odlišná od smradlavé obludy, která běhala podzemním labyrintem v tomto filmu. To je bestie, která by se hodila do béčkového hororu, ale ani tím tento výtvor není. Po prvních deseti minutách se každým dalším okamžikem dostavuje zklamání a jeho pachuť je to jediné, co mi z filmu zůstalo.

V porevoluční filmové éře není moc režisérů, kteří by se pustili na tenký led historického dramatu. Petr Hvižď si na to troufnul bez bázně a hany rovnou ve svém první filmu a zhostil se toho náramně. Císařský poručík Marek Vašut v doprovodu dvou bezcharakterních důstojníků pronásledují na rozkaz ještě podlejšího hejtmana vojenského zběha. Drama vrcholí v klášteře klarisek, kde se voják ukryl a střet vojenské moci a klášterního azylu reprezentuje napjatou dobu, ve které císař Josef II konal proti církvi velmi radikální reformní kroky. Dvakrát škoda, že smrt přetrhla režisérovu nadějně nastartovanou filmovou dráhu, protože Řád se mu povedl.

Ten dlouhý seznam nahoře, to není nic jiného než odhodlaná filmová armáda v plné polní, připravená podat ten nejlepší výkon. Armáda generálů, vysokých důstojníků, praporčíků, ale i frajtrů a vojínů. Jak může dopadnout výsledek bitvy, když mapy namaloval největší stratég Jaroslav Dietl? Celé rodiny vyjížděly z chat a chalup s dostatečným předstihem, aby nepropásly klání svých hrdinů. Doktor Štrosmajer se stal národní legendou a v druhé části se zaskvěla Dana Medřická v roli doktorky Fastové. Krásně naspsané, bravurně zahrané a natočené. Kdo by tvrdil, že je to bezduchá telenovela nebo snad dokonce sitkom, bude mít co dělat se mnou:)

Až se někdy sejdou hvězdy a podaří se mi tuhle komedii dokoukat do konce, možná přidám jednu hvězdičku. Dosud jsem to nedokázal, přestože jsem se o to několikrát pokusil. Zato vím přesně, co se dělo za oknem, kdo šel okolo a že na protějším stromě seděl strakapoud. Přesto věřím, že se Král králů může někomu líbit už kvůli výkonu mého oblíbence Jiřího Sováka.Ale už samotný námět je pro mne natolik potrhlý a nesmyslný, že to nezachrání ani Sovák, ani Frič. Jeho film však do odpadu ani na jeho okraj nepatří, i když je jeden z nejhorších.

Strhující psychologické drama Jana Procházky si nemilosrdně zahrává s nashromážděnými emocemi, které hrozí vybuchnout každým okamžikem. Depresivní jízda liduprázdným lesem katarzi každým metrem odkládá až se pomsta, nenávist, strach, spravedlnost, válečná frustrace vzájemně vykrátí či anulují a vyústí v nečekané sblížení. Šokující konec vrhá na partyzány a potažmo i rudou armádu zcela jiné světlo, než na ně svítilo v budovatelských písních a učebnicích. Karel Kachyňa tímto odvážným kouskem odstartoval bouři nevole stranických orgánů vůči své tvorbě, ale Jan Procházka zastávající záhadným způsobem vysoké funkce prozatím dokázal usměrnit ideologické nůžky, které nás připravily o ještě syrovější záběry a dveře trezoru zůstaly zatím otevřené. Za filmem Ucho se už s velkým třeskotem zavřely a s nimi i scénáristovo jméno. Excelentní herecké výkony, kamera Josefa Ilíka a traumatizující varhaní hudba výčet završuje a dělá z něj nejen klenot čekoslovenské kinematografie, ale hlavně hluboké poselství o absurditě války.

Srovnávání s filmem Sedm se sotva někdo ubrání a podobný osud potkal stejný rok i Sběratele kostí. Otázkou tedy zůstává, zda by film uspěl, kdyby nikdy nevznikl Fincherův kult a tím okamžitě vyvstává další, zda by byl vůbec natočen. Nezbývá než se střízlivě oprostit od termínů: inspirován, vykradený nebo plagiát a hodnotit to, co zbylo. Domnívám se, že slušný, velice morbidní krimi-thriller, kde režisér vytěžil ze slabého scénáře řemeslné maximum a Christopher Lambert překročil svůj stín.