sedm.1

První díl Rebel Moon jsem byl ještě ochoten chránit před hladovými nálety erudovaných filmových supů, pardon, samozřejmě cinefilů, masturbujících u filmových lahůdek, pocházejících z Rumunska, případně z Estonska, či Moldavska, a vysílaných na ČT2 v pozdních nočních hodinách. U druhého dílu ovšem tuto mou ochotu zazdil již samotný Zack Snyder a minimálně kvůli prvním šedesáti minutám mu i přeju, aby si na něm všichni ti rozumbradové pořádně smlsli, jelikož jsem při nich trpěl i já sám, a to už je jako co říct. Skutečně nevím, proč to Snyder raději neprostříhal na třeba jednodílnou tříhodinovou řežbu, která by měla strhující spád, protože toto výsledné roztažení do dvou dvouhodinových dílů je neúnosné a zbytečné, čehož důkazem je právě ona první hodinka, kde se nejeden divák musí posrat nudou, jen hromada patetických keců, nepřinášející vůbec nic, prostě nechápu. Ještě větší kontrast je to pak navíc oproti druhé polovině Jizvonošky, kde se naopak ke slovu dostane v podstatě až do konce jen nepřetržitá akce, která to nakonec celé dost zásadním způsobem zachraňuje a výsledný dojem z druhé části tak díky ní není zas až tak špatný, ale ta hořká pachuť z úvodu prostě zůstává a věřím, že ne každý se do toho filmu ještě dostane. Každopádně já tu první polovinu tedy hodlám zcela ignorovat a věnovat se obšírněji tak budu jen oné akční druhé půlce, která minimálně co se týče akce je opravdu efektní, plná soubojů, přestřelek a výbuchů, nevadily mi v ní ani ty hojně kritizované zpomalovačky, zkrátka kdyby takto vypadal celý film, tak bych byl nadmíru spokojen. Zápletka pak toho zábavného také bohužel příliš nepřináší, je to taková nepřekvapivá tuctovka, co nemá co nabídnout, to samé platí pro veškeré postavy, které též nelze označit jinak než za nezajímavé a nenápadité, a to i díky zatraceně nesympatickému castingu, snad tedy jen s výjimkou Boutelli a hlavně Skreina, který tu jediný dokázal zanechat vážně výrazný dojem. A jelikož tentokrát Snyder ztroskotal i na svém nejsilnějším poli, a to v osobitém stylovém zpracování, tak musím nakonec i já ohodnotit Part Two maximálně tak akorát jako průměrnou podívanou, která vzhledem k jménu pana režiséra vyloženě zklamala a jsem zvědavý, jestli na tom něco změní slibované prodloužené verze, protože tohle mi radost prostě fakt neudělalo.

Celý ten film by se dal nejtrefněji označit asi jako takový hybrid postapokalyptické road movie říznuté upíří tématikou, no a ve výsledku musím konstatovat, že až na pár drobnějších výtek by se dalo hovořit o Stake Land jako o poměrně ucházející podívané. Mezi zásadní výtky bych každopádně rád zařadil celkově dost vlažnější tempo, přinášející nemálo nezáživnějších pasáží a pak i samotnou zápletku, která jako celek příliš nefunguje a jedná se spíš jen o sled epizodních setkání a následných střetů s upíry při cestě ústředních postav z jihu na sever, čímž tomu chybí jakýkoliv příběhový vývoj a ve výsledku to pak postrádá vlastně i jakoukoliv pointu, či v podstatě i smysl. Naštěstí těch pozitiv nabízí Stake Land ale mnohem víc a rozhodně jako první musím zmínit celkové velmi výrazné stylové zpracování, které tedy sice může vyvolávat i jistý pocit lacinosti, což nepopírám, ovšem mě to i přesto v tomto ohledu zatraceně oslovilo a bavilo, je to prostě takové poctivé syrovější béčko, které se naprosto s nikým a ničím nesere, má to díky tomu jinak i fakt působivou atmosféru, a za vážně působivé musím označit i jednotlivé postavy, které mají filmu co nabídnout. No a co se týče jednoho z nejdůležitějších kritérií, a to akce, jejíž podstata tu spočívá v nejrůznějších likvidacích upírů, ale i v útocích právě jich na lidi, tak po této stránce se jedná též o poctivou jízdu, krvavých efektů je dost a jsou i na slušné úrovni, stejně tak jako masky. Za mě se zkrátka jedná o výraznou, stylovou upířinu, co sice díru do světa po právu neudělala, svou nemalou fanouškovskou základnu na druhou stranu ale má, a to též právem.

Prequel Hunger Games dává všem svým dříve vzniklým bratříčkům, tedy vyjma skvělé čtyřky, ve všech ohledech nekompromisní direkt a já jsem z Balady o ptácích a hadech skutečně nadšený. Nicméně plný počet * tomu dát nemohu, jelikož v jednom zásadním prvku ten film selhává, a to dokonce v jeho hlavní podstatě, kdy celý snímek je vlastně o zrodu postavy Coriolanuse Snowa, což je v těchto Hunger Games naprosto stěžejní, výrazná a zajímavá postava, jenže právě ten její ústřední přerod z postavy kladné na tu zápornou je zde podán ale velice nepřesvědčivým, respektive spíš až vyloženě slabým způsobem a popravdě jsem ani nepobral přesné důvody, kdy a proč k tomu vlastně došlo. Toť je ovšem z mé strany jediné negativum, zbytek je totiž parádní jízda, které nechybí naprosto nic. Hlavně mě tedy nadchla zápletka, která je nevídaně svižná, nápaditá, záživná, překvapující, nepředvídatelná, zajímavá, prostě úžasně funguje a baví. Skvělá je ale i atmosféra, funguje zde napětí, emoce, a akce pak sice není moc, respektive je jí fakt dost málo, nicméně pokud se přeci jen dostane ke slovu, tak nevypadá vůbec zle. Společně se zápletkou jsou jinak na onom pomyslném vrcholu ovšem ještě  jednotlivé postavy, které mě vesměs svou výrazností zatraceně hodně oslovily, a to samozřejmě i díky velmi sympatickému a neokoukanému castingu, na čele se super zajímavým Tomem Blythem, jenž se své ústřední postavy zhostil vskutku luxusně a vážně se jedná o dost zajímavého hereckého týpka, kterému by v budoucnosti ty nejednoznačné postavy mohli přinést slušný úspěch. Mě zkrátka Balada o ptácích a hadech upřímně hodně příjemně překvapila, je to opravdu zábavná a působivá podívaná, u které fakt doufám, že se nejedná o poslední díl.

Atmosféra, výprava, kostými, styl, vizuální podoba, to vše Marlowe nabízí ve skutečně vysoké a přesvědčivé kvalitě, srovnatelné klidně i s daleko nákladnějšími produkcemi. Jenže co je to platné, když celý případ je tak neuvěřitelně nudný, že sledovat ho od začátku až do konce je ryzím utrpením. Jednak to má strašně, ale fakt strašně pomalé tempo, jednak je celé to vyšetřování neskutečně nezáživný, nenápaditý a kostrbatý, dále tomu chybí úplně gradace a ani pointa není vůbec zábavná, či jakkoliv jinak zajímavá. Žádné pozitivum jinak nepřináší ani jednotlivé postavy, a to včetně samotného Marlowa, jehož detektiv nepřináší nic zvláštního, ani ojedinělého, a co se týče obsazení, tak ani to nic nezachránilo, a to přestože Neeson v ústřední roli není vůbec špatný, a řekl bych, že po delší době zas konečně zvolil vzhledem ke svému věku adekvátní postavu. Marlowe zkrátka sice představuje po technické stránce výraznou podívanou, ovšem co se týče zápletky, tak to je jeden obrovský průser, kvůli kterému je rozhodně lepší tuto podívanou úplně ignorovat.

Novou verzi Tří mušketýřů považuji za vážně velmi povedenou podívanou, ba co víc, možná i za tu doposud nejlepší, co vůbec v rámci filmového zpracování Dumasovo historického románu vznikla. Hlavní důvod, proč to tak cítím, je každopádně ten, že celé toto zpracování je rozhodně tím nejtemnějším a nejsyrovějším, což já rád, a navíc se to týká jak postav, tak především vizuální podoby filmu, atmosféry a stylu, vše je takové působivě špinavé, bezútěšné, s osudy jednotlivých postav si tu tvůrci tentokrát též neberou příliš servítky, no prostě je to celé opravdu poprvé ryze dospělá a vážně pojatá verze Mušketýřů, bez nějakých hloupých dětinských kudrlinek a zlehčování. Akce je pak sice méně, ale pokud k ní dojde, je dynamicky nasnímaná, živelná a chvílemi opět vzhledem k předchozím verzím i drsnější. U postav pak zůstalo prakticky vše při starém, ovšem díky velice výraznému obsazení i v tomto ohledu získávají Mušketýři z roku 2023 navrch oproti starším bratříčkům, Civil je prvotřídní sympaťák, Khoudri půvabná, všichni tři představitelé mušketýřů zajímavý týpci, Garrel výrazný no a Evička Green je holt Evička Green, k té není potřeba cokoliv podotýkat. Zápletka má pak sice očekávaný vývoj, bez nějakých zásadnějších obměn, což ovšem není v žádném případě výtka, v tomto případě je totiž podstatné, že má svižný spád a napětím, disponuje funkčními dramatickými a emočními scénami, zkrátka funguje jako správný historický velkofilm, kterému není co vyčítat.

Překvapivě vážně povedená podívaná, kterou mám v úmyslu rozhodně víc chválit než kritizovat a (opět) upřímně příliš nechápu zdejší dehonestaci tohoto snímku, který si to rozhodně nezaslouží, i když trochu tuším, kde je nejspíš zakopaný pes, a to ve jménu Nicolase Cage, do kterého je prostě jen populární kopat, a to ať natočí cokoliv. Každopádně fakt je ten, že se jedná o snímek povedený, s pevnou ústřední myšlenkou, kdy samotná zápletka je pak sice vzhledem k tématu podána spíše jednodušším způsobem, o to možná ale ve výsledku působí úderněji a efektněji. Tou ústřední myšlenkou pak není nic jiného, než že politika je největší svinstvo na světě a změní i ty nejidialističtější jedince, kteří se snaží změnit svět k dobrému, ale okolí je stejně vždy semele tak, jak potřebují jen ti nejmocnější a nejméně potřební. Celému filmu jinak trochu škodí tak trochu levnější televizní look, na což pak doplácí především atmosféra, na druhou stranu mě ovšem naopak The Runner hodně oslovil po emoční stránce, která je opravdu funkční a silná, a bavili mě i jednotlivé dialogy, které mají hlavu a patu. No a na závěr jsem si nemohl nechat nikoho jiného, než skvělého Cage, který svou postavu zvládl na podtrženou jedničku, přesvědčivě, věrohodně a především hlavně fakt výrazně a je to právě on, kdo celému filmu jednoznačně svým výkonem dominuje. Takže ano, vzhledem k tíživému obsahu je to sice celé trochu naivnější a hodně zjednodušené, trefit do černého se nicméně tvůrcům podařilo velice efektně, mě to bavilo a znovu opakuji, ten film je zde skutečně zbytečně podhodnocený, jelikož své nepopiratelné kvality určitě má.

Upřímně nyní přemýšlím, zdali jsem vůbec někdy viděl tak moc nezáživný výpravný velkofilm, jakým je právě Napoleon. Ridley Scott sice nikdy nebyl můj režisérský favorit, na druhou stranu je třeba ale uznat, že zkušenosti tento veterán má obrovské, ovšem za mě byl tento ,,uříznutý krajíc chleba” velký už i na něj, a něco tak obsáhlého, jako je právě Napoleonův životopis, by nedokázal ukočírovat asi nikdo, čímž dávám hlavní vinu nefunkčnosti této podívané právě zvolenému přístupu zpracování dané látky, které se snaží pojmout tolik postav, informací a událostí, že z toho nakonec vznikl právě jen tento naprosto okleštěný, strohý a tím pádem zcela nepůsobivý a chladný produkt, ve kterém je toho do diváka sice nahrnuto přehršel, nicméně ve výsledku se nedozví prakticky nic. Tu se Napoleon zjeví, něco plácne, šup, a je na bojišti, šup a je v paláci, šup a je na bojišti, šup a je císařem, šup a je na bojišti, šup, a je na Svaté Heleně, a tak to žene kupředu sice svižným tempem, ale nějaká podstatná a smyslu dávající fakta kdo, kdy a proč si musí publikum buď pamatovat ze školy, případně si je vyhledat na Wikipedii, čímž chci samozřejmě naznačit, že z tohoto snímku se prostě důvody vedoucí k jednotlivým událostem, případně rozhodnutí a činů přítomných postav, nedozví. Tento životopisný film zkrátka není absolutně v žádném ohledu konkrétnější, jde jen spíš o takovou rychlodějepisnou exkurzi do života jednoho proslulého vojevůdce, kde je navíc pomalu největší důraz kladen na fakt, že měl za ženu neplodnou couru. Navíc mě tu až šokujícím způsobem nebavil ve své roli ani jinak vždy geniální herec Joaquin Phoenix, kdy tedy netuším, kolik a jaké měl podklady k Bonaparteho ztvárnění, ale jeho výkon též považuji za vážně divný, bez emoční, prostě fakt nepůsobivý. No a poslední zásadní výtku mám k jednotlivým bitvám, které sice vypadají velkolepě a výpravně, ale právě nich se ona nezáživnost týká asi ze všeho nejvíc, nejsou ani příliš akční, ani efektní, ani nápadité, choreograficky také toho moc nenabídnou, takže i v tomto ohledu v mých očích tento film selhal. Za mě by zkrátka asi bylo řešením, kdyby se tvůrci zaměřili buď jen na nějaký kratší úsek ze života Napoleona Bonaparteho, a ne se ho celý zkoušet nesmyslně narvat do dvou a půl hodin, a nebo případně ho měli rozdělit do dvou dílů, což už by dnes nebylo nic výjimečného a vznikla by z toho tak určitě daleko srozumitelnější, detailnější a poučnější podívaná, než co se stalo v tomto nudným průseru. Každopádně abych ale zas úplně jen nehanil, tak pochválit musím minimálně atmosféru filmu a zmiňovanou výpravu, která musela stát skutečně nehorázný majlant, o to víc ovšem pak Napoleon prodělal, a nutno říct že bohužel určitě poprávu.

Marvel se každým svým aktuálním přírůstkem doslova pohřbívá za živa, a tak tu máme po Marvels další oprávněně neuvěřitelný propadák, na kterém hledat pozitiva je jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena a já si tak jen říkám, kdy už těm pohlavárům ve studiu konečně dojde, že ženské režisérky a komiksové hrdinky prostě nefungují, že je diváci nepřijímají a že to jde celé kvůli jejich vlezdoprdelkovskému přístupu do kopru. Každopádně, pojďme se tedy pokusit nějaké ty plusy, co by mohli potencionálního diváka přeci jen přilákat, najít. No, je to těžké, ale asi bych zmínil Dakotu Johnson, která tu jak vzhledově, tak herecky působí důstojným dojmem a ani samotná ústřední zápletka pak v jádru nemusela být pod jiným tvůrčím týmem špatná, jelikož na mě působila poměrně funkčním způsobem, ovšem její výsledné zpracování prostě dopadlo tak jak dopadlo, ale to už volně přecházím k negativům, kterých je mnohem, mnohem víc, a právě ono celkové zpracování Madam Web je tím nejzásadnějším problémem. Celé je to totiž jen jedna obrovská křeč, pocházející od naprosto nekompetentních tvůrců, kteří nenabízejí v rámci komiksových filmů absolutně nic, co by podobné filmy nabízet měli. Veškeré postavy musím tudíž označit za nudné, nezajímavé a nevýrazné, ústředního záporáka pak doslova za trapného a v rámci komiksových filmů možná za toho vůbec nejmarnějšího, tohle prostě není ani co by se za nehet vešlo důstojný protivník, ke kterému je zbytečný cokoliv dodávat. Herecky je to pak to samé, matné ksichty, co nemají jednak co hrát a jednak ani jejich zápal nepůsobí kdovíjak aktivně, či přesvědčivě. Zápletka je pak plná otravných scén a dialogů, bez spádu a zájmu, a naopak s pořádnou dávkou nesmyslů, podivností a úplně bez budoucnosti. Jinak to nemá ani žádnou atmosféru, napětí, a především ani styl, no a vrcholem všeho je přítomná (ne)akce, které je fakt nevídaně málo, ale hlavně její zpracování je doslova katastrofální, a to jak po choreografické, tak nápadité stránce, no prostě nedůstojný humus. Celkově je Madam Web zkrátka jen jedna obrovská nuda, s mizernýma postavama a hroznou akcí, takže ty mé dvě hvězdičky jsou možná až moc, ale prostě jen musím zopakovat, doufám, že tento film je snad už opravdu definitivní tečkou za strmým pádem marvelovských projektů, a už bude snad jen líp, jelikož hůře to jde provést opravdu už jen stěží.

Odpadová mánie přítomných uživatelů, týkající se Willisových filmů z konce jeho kariéry, pokračuje i v případě Apex v nezastavitelném tempu, až z toho mám pocit, jestli to není již trochu takový místní rituál, nehledící na skutečnou kvalitu daného filmu, ale spíš držící se hesla: Kdo nedá Willisovi Odpad, nepatří mezi nás. Tak já tedy demonstrativně ten Odpad nedám, abych dal najevo, že se nehodlám stát součástí stáda a udělím tomu jednu hvězdičku, minimálně kterou si to určitě zaslouží, jelikož zas až taková mizérie to fakt není, a dokonce jako už několikrát si dovolím zmínit fakt, že při štědřejším rozpočtu a bez účasti pana Willise, který tu je opět tou jednoznačně největší přítěží, by se mohlo jednat o docela snesitelné béčko, které by rozhodně neuráželo intelekt minimálně diváků, kteří si jsou vědomi, že nesledují oscarové drama, ale nenáročný, přímočarý akčňák, jehož jediným cílem je bavit. Já si tak vážně myslím, že celý Apex má poměrně slušný spád, zápletka je sice primitivní a nenápaditá až běda, ale jak jsem zmiňoval, za jiných podmínek by mohla představovat funkční zábavu, postavy a jejich herecké představitele lze též považovat v rámci možností za poměrně výrazné prvky a kupodivu neurážejícím způsobem tu vypadá akce, která je poměrně drsná, ale hlavně nepůsobí tentokrát až tak přiblble, jako je v podobných produkcích zvykem. Bohužel, tvůrci se tu na druhou stranu opět nevyhnuli naprosto neuvěřitelným nesmyslům a doslova debilitám ve scénáři, čímž též jako obvykle zásadním způsobem znehodnocují úroveň celé té podívané, jednotlivé dialogy pak trpí totální demencí, no a nakonec jsem si ve výčtu negativ nechal samotného Bruce, jehož hrozivý herecký výkon je již evidentně notně poznamenán nemocí, takže divák při pohledu na jeho funící a nepřítomný výraz trpí, nehledě na to, že jsem měl navíc v nadpoloviční většině jeho výstupů pocit, zvlášť pak při jakémkoliv jeho pohybu, že ho zaskakuje nějaký podobně plešatý dabér, což je fakt ubohý a hlavně nedůstojný. Takže je to asi tak, samozřejmě se jedná o další megalacinou béčkovou blbinku, na druhou stranu bych to ale neodsuzoval zas až tolik, jelikož pár pozitiv Apex s jemnou dávkou tolerance nabízí, takže Odpad fakt ne.

Přestože Poor Things nebudu hodnotit plnými pěti hvězdičkami, tak to nemění nic na faktu, že se jedná o další nezapomenutelnou, skvostnou a ojedinělou podívanou od v této chvíli nejspíš toho nejnápaditějšího a především nejvýraznějšího filmového tvůrce vůbec, jelikož sledovat jeho filmy je vždy zárukou naprosto dokonalého zážitku a požitku zároveň a právě i tato podívaná není ani trochu výjimkou. Každopádně důvody, proč nehodnotím plným počtem *, jsou v podstatě dva, a to za úplně zbytečné a hlavně dlouhé dějové přešlapování na místě při epizodě v pařížském bordelu, a pak za závěr, který jsem čekal více odvážnější, možná údernější, či přinášející nějaký šok, zvrat, nic z toho se ale nestalo a naopak přináší takové smířlivé, až happyendové vyústění, které se mi jak do filmu samotného, tak především do tvorby pana režiséra nějak nehodilo. Jinak nemám vůči této krasojízdě ale vážně sebemenších výtek, spíš naopak. Pokud mám ale vyjmenovat všechna ta pozitiva, tak na prvním místě nemohu zmínit naprosto nic jiného, než jeden z nejúžasnějších hereckých výkonů nejen posledních let, který byl navíc absolutně právem odměněn Oscarem, a to výkon Emmy Stone, na který i výrazy jako neuvěřitelný, strhující, či například epický ještě pořád nejsou dostačující. Jen maličký kousek za ní ovšem září další dech beroucí herectví, a to od Marka Ruffala, jenž tu též podává svůj nejspíš nejvýraznější životní výkon, no a když k tomuto duu pak ještě přidám Willema Dafoe, tak minimálně v tomto ohledu tu máme dokonalý zážitek, který se musí vidět. Hned za výkony přítomných herců pak musím určitě zmínit neskutečně nápaditou vizuální a obrazovou podobu filmu, která bez přehánění přetéká originálními nápady, ze kterých doslova přechází zrak, chvílemi jsem ani nevěděl, kam dřív koukat, aby mi něco neuteklo, prostě poklona pane Lanthimosi, jste filmový mág! Co se jinak týče zápletky, tak až na zmiňovanou Paříž je to opět neuvěřitelně famózní přehlídka originality a nápaditosti, plná úžasných bizárů a nevšedností, naprosto nepředvídatelná, uhrančivá, omračující, prostě opět a znovu, Lanthimos se vším všudy. Obrovskou chybou by bylo nicméně opomenout i atmosféru, nechybí ale ani humor, a jako bonus může někdo brát třeba i to, že se jedná i o docela odvážný snímek, minimálně tedy co se nahoty ústřední herečky týče. Poor Things je zkrátka opravdu unikátní podívaná, která si zaslouží nejen veškerou pozornost, ale i veškeré ovace, kterými je právem zahrnována.