Han22

Překvapivě výborný řekněme katastrofický film. Filmů o hasičích jsem moc neviděl, natož takhle starých a hašení ropných vrtů jsem viděl jen v jednom díle McGyvera. Běží to podle klasické šablony kdy akce střídají rodinné scény. Přičemž ty akce jsou dechberoucí, plameny vypadají fantasticky a finální požár, kdy hoří několik vrtů najednou a kolem se rojí partyzáni je parádní. No a ty rodinné problémy nejsou vůbec nudné - stárnoucího šéfa kdysi kvůli jeho práci opustila manželka a teď to řeší znovu, protože jeho umíněná dcera si vzala člena party a nedá si říct, aby se kolem požárů nemotala. John Wayne si uhraje svoje v obou rovinách, nechybí barová rvačka, ostatní slušně přihrávají a na konci nikdo nezařve, takže u mě spokojenost.

Peter Sellers jako trošku zmatkářský Ind se omylem dostává na snobský večírek. A celou dobu mě to připomínalo skeče Mr. Beana, jenže tak na půl plynu. Hrdina se chová spíše jako smolař než trouba, leč na co sáhne to skončí katastrofou. Párkrát jsem se zasmál (záchod), ale příběh veškerý žádný a místy i nuda. Ke konci ale přicháchází grupa mladých se slonem, rozjede se brutální pěnová párty a s tím  večírek (i film) najednou dostane vtip a grády. Bohužel trošku pozdě, dle hodnocení jsem čekal rozhodně větší srandu, nemůžu si pomoc, ale Francouzi či Italové v té době prostě uměli o dost vtipnější a zběsilejší komedie. PS: Z toho načerněného obličeje Sellerse by se dneska aktivisti šli zbláznit.

Tak tohle teda byla komedie. Utrápený muž (Lemmon), kterého po 12 letech vyhodí manželka se chce zabít a místo nachází u svého flegmatického kamaráda z pokeru (Matthau). Zpočátku mě byl příšerně nesympatický Matthau, který kromě toho že je bordelář a salámista mě přišel jako bezcitný blbec, který nechápe, že kámoš co žil pro rodinu prostě nehodí 12 let manželství jen tak za hlavu. Pak se to otočilo, protože Lemmon předvádí nejen zdeptaného muže, ale pedantskou, hystarickou, kontrolující hospodyňku, chovající se hůř než většina ženských a na konci neváhá sáhnout i po odporném citovém vydírání. A moc se divím, že ho ta žena vyhodila až po 12 letech. Dobré dialogy, dobře zahrané, ale místo smíchu by z tohohle filmu člověk dostal depresi. PS: A fakt by mě zajímalo, jak se dva takto odlišní lidi vůbec stali kamarády, to je trošku z prstu vycucané.

Že ti Američani v šedesátkách tak rádi točili ve Francii či v Itálii s místními herci. Asi jakoby tušili, že tamní komedie byly v té době mnohem lepší. U tohohle filmu ovšem všechna čest, tohle se opravdu povedlo. Ctnostná paní Campbelleová žije v Itálii s dcerou Ginou a všem vypráví historku o jejím otci, hrdinském letci, který zahynul. Pravdou je ale, že se u ní v 16ti vystřídali hned tři muži za 10 dní a ona sama neví, kdo je otec. Tatínkové 20 let vzorně platí šeky na dcerušku, ale teď se jednotka vrací na oslavy do městečka a paní Campbellová dělá všechno možné, aby pravdu utajila před "otci", jejich ženami a především před dcerou. Skvostně vystavěná komedie, kde pravda kousek po kousku vylézá na povrch a než vyleze, tak člověk chytá záchvaty smíchu, třeba když všichni tři přijdou na návštěvu najednou. Nebo když se na konci začnou všichni tři svorně chovat jako tátové. Vynikající herci (mimo Savalase a Wintersové povětšinou neznámí), kterým kraluje typická rázná italka Gina Lollobrigida, perfektní starý dabing. A také kus dramatu, kdy člověk má šanci pochopit motivaci většiny z postav. Hodně silné 4*. PS: Mamma Mia asi trošku čerpala, ale ten příběh je tam trošku jiný. Komedie roku 1968.

První díl celkem známé série, kterou jsem nikdy neviděl. Neúspěšný závodník získává brouka Herbieho, který je ovšem živý, má svoji hlavu a taky je nepředstavitelně rychlý. Stává se úspěšným závodníkem, ale auta si neváží a samozřejmě na konci prozře. Je to taková klasická pohodovka. Nechybí komický záporák s poskokem, vtipný sidekick a milostný objekt hrdiny (ošklivější ženskou fakt najít nemohli?). Je tu spousta závodů, včetně toho hlavního finálního, opravdu prastaré triky a humor je poměrně infantilní (medvěd v autě, auto na stromě, rozpůlené auto). Nicméně to svižně utíká a u toho infantilního humoru se moje infantilní já výborně bavilo. Pohodové 3*.

Ne tohle prostě ne. Růžového pantera jsem nikdy příliš nemusel, protože Clouseau příšerný idiot, ale při opakovaném shlédnutí prvních dvou dílů jsem musel uznat, že všechno ostatní okolo fungovalo znamenitě a Sellers to výborně zahrál. Nuže Clouseau je stále příšerný idiot, ale kolem nefunguje vůbec nic. Zoufale nehodící se Arkin, neznámý režisér, který absolutně nezvládá. Vtipné scénky nejsou vtipné, "akční" scény jsou nepřehledné, finále je odfláknuté (co se stalo se zločinci a zbytkem peněz?). Nejsou tu ani dobré vedlejší postavy, hlášky, zato se tu hodně vykrádá z bondovek a dokonce z Fantomase. Vrchol je scéna, kdy Clouseau brečí nad tím jaký je idiot... nechápu proč to točili bez Sellerse, Edwardsa, vedlejších postav. Hvězdička za poměrně solidně vymyšlený zlodějský plán.

Komedie se slavným názvem, která tak trochu působí jako prvorepublikové veselohry. Retro Paříž, kulisové, až téměř televizní dekorace, jeden malý omyl s milostným psaním na který se nabalují další a další nedorozumění. Hrdinka, její chladný manžel, její kamarádka s žárlivým španělským manželem, potenciální milenec a další postavy. A ještě ke všemu dvojník. Ti všichni se různě nahánějí v hodinovém hotelu a poté doma. Ač to není vůbec úplně můj styl, většinu filmu jsem se těma honičkama výborně bavil. Šílený mexický milovník, huhňavý synovec s umělým patrem nebo hoteliér nahánějící svého "portýra" stojí opravdu za to :)

Ach ty britské filmy... Mám rád bondovky, Hitchcockovy britské thrilery i Hammer horory, ale ty britské dramata (a v podstatě anii komedie) z té doby mě prostě nesedí. Tady je výborný námět šikany a vymývání mozků v britském školství, Malcolm McDowell se rozehrává k Mechanickému pomeranči. Jenže místo aby gradovalo drama, je to čím dál absurdnější, artové. Škola plná válečných zbraní, školská rada s neomezenou mocí to působí jak sci-fi, do toho divnosti typu kněz v šuplíku, hraní si na tygry a závěrečný "masakr" s nekonečnými zásobníky, kde se nikdo netrefuje není mrazivý, ale prostě jen k smíchu. Není to úplně špatné jak některé jiné britské divno filmy z té doby, ale víc než 3* ani omylem.

Film od neznámého režiséra s pro mě poměrně neznámými či béčkovými herci mě nakonec překvpivě dostal. Máme tu hluchoněmého právníka plného dobroty a lásky k lidem. Kvůli svému stejně hluchoněmému a zaostalému příteli se stěhuje do malého městečka, kde potkává několik ztracených lidí - černocha co nenávidí bílé, nezaměstnaného co zapíjí bezmoc a teenagerku ztracenou v lásce i rodinných povinnostech a pro všechny tu vždycky je. Je tu úžasně natočené, tak reálně, že to ani nepůsobí jak z 60. let. Lidi kolem řeší pěkně závažné problémy, stíhají je tragédie, ale přesto je to takový hezký film, který netlačí na pilu, naopak dokáže i rozesmát. A výborně zahrané, Arkin je vynikající, ale ještě lepší je Sondra Locke. Tu jsem vždycky považoval za přívěšek v Eastwoodových filmech, ale tady tu tápající teenagerku stvárnila tak, že by ji člověk objal a řekl neboj to bude dobrý. SPOILER: Ten konec ale.. no řekněme, že to končí reálně. Problémy se nevřeší, spíše ještě více poserou. A jak skončí hodný člověk co tu pro všechny je, když ho něco trápí? Inu jak to chodí v reálném životě... Drama roku 1968.

Losey a Taylorová v roce 1968 podruhé, tentokrát v naprosto příšerné artové hovadině. Richard Burton jako mladý básník (ehm) se vetře na ostrov patřící bohaté zestárlé Elizabeth Taylor (ehm ehm). A začnou žvanit a žvanit a žvanit, přičemž ty rozhovory nedávají ani trochu smysl. Stejně tak jako nic ostatní - proč hrdina nosí samurajské šaty, proč je tu trpasličí tělesný strážce a další host vyje jak vlk, proč vůbec postava Taylorové umírá, má ji být snad o pár (desítek) let víc, co tu vůbec hrdina dělá? Tu poslední otázku tvůrci zodpoví na konci, takže díky tomu a z úcty k Tennessee Williamsovi a hercům 1*. I když už za tu nesnesitelně přehrávající Taylorovou by to mohlo být za odpad.