Recenzie (3 920)
Hello, Dolly! (1969)
Hello Dolly je přestřeleně melodramatický, sentimentální, načinčaný kýč. To v podstatě platí pro většinu slavnějších muzikálů té doby, ale Hello Dolly navíc nemá ani nějak extra zajímavý příběh či sympatické postavy. V podstatě jde jen o to, zda se několik párů dá dohromady, to vše opět natažené na dvě a půl hodiny. Navíc Matthau vypadá otráveně a hraje příšerného bručouna a cukrblikující, afektovaná a přehrávající Streisandová hrající příšerně všetečnou a vlezlou ženskou si mé sympatie taky nezískala. Jejich láska v podstatě neexistuje a není divu, když se ti dva nemohli v reálu vystát. Abych jen nekritizoval, výprava je místy opravdu úchvatná a některé taneční čísla dechberoucí - ať už vystoupení v Central Parku nebo famózní vystoupení číšníků. Titulní písnička je slavná, i když Louis Armstrong se tady jen mihne a zpívají ji jiní. A nakonec ta dvojice příručích a jejich lásky mě byla celkem sympatická, mnohem víc než hlavní pár. Nicméně jsem rád, že v sedmdesátkách tyhle kýčovité muzikály skončily a na jejich místo přišly civilnější věci typu Pomáda nebo Horečka sobotní noci.
Bitka o Britániu (1969)
Britové při rekonstrukce slavné bitvy o Británii nenechali nic náhodě, režisérské křeslo obsadil bondovský režisér, ve filmu si zahrála množství slavných britských herců a naprosto neskutečný počet techniky. Výsledek je technicky asi nejlepší letecký snímek ze staré školy. Famózně pojaté letecké bitvy s desítkami strojů, perfektně nasnímané, plné rozpadlých letadel, parašutistů i hořících lidí. Člověku vyráží dech jako to dokázali v té době natočit bez jakýchkoliv vložených doku záběrů, navíc tu nechybí i výborné bombardovací scény letišť (se záběry na hořící Londýn to už je slabší). Bohužel je to pojaté dost suše a dokumentárně, většina herců v podstatě nemá moc co hrát k postavám není šance si vytvořit jakýkoliv vztah a emocionální dopad byl nulový. Čemuž odpovídá i to, že jsem kdysi film viděl, ale nic si z něj nepamatoval. A čistě subjektivně mě víc baví pěchota/tanky než letadla, takže v souboji těžkých vah roku 1969 by zvítězil Most u Remagenu. Jako hraný "dokument" ovšem naprosto vynikající a silné 4*.
Most pri Remagene (1969)
Wow, tak tohle byl zatím jeden z nejvelkolepějších starých válečných filmů a Guillermin od Modrého Maxe udělal neskutečný pokrok. Dvě hodiny doslova nabité akcí, velkolepými záběry a tunou vojenské techniky. Nechybí tu nic - velkolepě nasnímaný útok letadel na most, přestřelky tanků s děly, tanky ničící celé domy i naprosto zoufalé finální souboje zdecimovaných jednotek na mostě. Mezi tím vším jsou zajímavé detaily, vedlejší postavy (zfanatizovaný hitlerjugen, zoufalý pár hoteliérů, zlodějský seržant). A také dvojice velitelů na obou stranách, kteří jsou si podobnější než se zdá - oba se smyslem pro povinnost, čelící nesmyslným a měnícícím se rozkazům a v průběhu války čímdál šílenější. Oceňuji, že obyčejní Němci jsou znázornění neutrálně, ne jako nějaké zrůdy, naopak německý velitel čelí dezercím, nedostatku zásob i lidí a fanatismu některých nadřízených. A samozřejmě přidaná hodnota českých lokací (lesy, předměstí) a herců (nepoznal jsem bohužel žádného. Naprosto stoprocentní klasika a jeden z nej válečných filmů klasického Hollywoodu. Válečný film roku 1969.
Špinavá hra (1969)
Ano, cesta pouští za zničením skladů s palivem je opravdu špinavá a děsivě cynická, ale mě to prostě moc nebavilo. Není tu komu fandit, bandě cynických všehoschopných žoldáků rozhodně ne a kladný Caine je tu spíše za pitomce. Subjektivně nemám podobné filmy plné šmejdů rád, objektivně to nekonečně putování pouští je docela nezáživné a roli v tom hraje i to, že podobných putování v Africe už jsem pár viděl, naposledy nedávno Tobruk. Dílčí scény (tahání aut, pokus o znásilnění) jsou super ale SPOILER za ten konec kdy zařvou úplně všichni bych dal ještě nejradši o hvězdičku méně.
Hájili jsme hrad (1969)
Sydney Pollack si natočil tak trochu artový válečný film. Je zima 1944 a skupina vojáků dostává za úkol bránit středověký hrad, který je jedinou cestou pro plánovaný německý protiútok. Je tu něco absurdních, až mimoňských dialogů, absurdních scén (nepotopitelné auto a voják skákající z věže), místy až poetická a mrazivá atmosféra. Vojáky zajímá všechno jen ne válka - velitel pomáhá hradnímu pánovi s hraběnkou :) jeho zástupce je nadšený z umění, jeden z vojáků povoláním pekař si v městečku "adoptuje" pekárnu i s rodinou. Zkrátka spíše nezávislý film na 3*, ovšem Pollack se ve finále utrhl ze řetězu a natočil napřed parádní bitvu (s nezničitelnými tanky) ve městě a poté brutální, krvavou a zoufalou obranu hradu, plnou krve, destrukce a umírání a donutil mě jít o hvězdičku výše. Kdo umí ten umí.
Tajemství Santa Vittorie (1969)
Američani natočili téměř stoprocentní italskou komedii. Malé italské městečko se za války pokouší schovat obrovské zásoby vína před přicházejícími Němci a u toho se hodně tančí, zpívá, křičí a nadává. Je to další z těch filmů co američani točili na konci šedesátek, které ukazovali že válka byla vlastně docela legrace a Italové v podstatě hodní. Nicméně závěr je hodně dusný a herci parádní. Anna Magnani je skvělá jako rázná, sprostá ženská, která dávno ztratila veškeré city k manželovi. A naprosto dokonalý Anthony Quinn, který si svého Itala dává na max - at už chlastá, dovolává se citů své ženy, švejkuje či se snaží být starostou nebo když ve finále čelí nacistické krutosti. Nakonec dávám za 3* i přes jednotlivé scény a klady, protože celkový dojem je tak trochu o ničem film. PS: Naprosto mě rozsekala scénka, když se doví, že jeho kamarád mu svádí dceru - slíbí mu trest na který do konce života nezapomene - střih na druhý den, kdy se koná svatba :D
Ponorka X-1 (1969)
No to bylo teda dílo. Televizní ořez, televizní look, laciná výprava skládající se z jedné místnosti, doku a bazénu s modýlkama a střílečka s paragánama utopená v temnotě. K tomu naprosto nulové postavy a herci včetně nezajímavého Caana s traumatem o kterém se nic nedovíme a víceméně nuda. Válečný film o ponorkách prostě nemůže točit televizní režisér za nulový rozpočet, pak to vypadá takto. Jediné co mě jakžtakž bavilo pár podmořských scén (odstraňování miny), jinak katastrofa.
Kapitán Nemo a podmorské mesto (1969)
Pro tyhle verneovské dobrodružňáky jemně šmrncnuté sci-fi mám slabost, kór když jsem tuhle verzi (asi) viděl jako dítě když začínala Nova. Na druhou stranu, no name herci, režisér, hodnocení a malý počet hodnotitelů nedávaly naději na nějakou klasiku. Nuže je to průměr. Do zlata laděné kulisy podmořského města jsou na hraně špatných a roztomile starých triků, příšera není pořádně vidět, ponorky jsou slabé. Postavy jsou celkem obyčejné, dějově taky žádný velký vzrůšo až na pár okamžiků (souboj s monstrem, finální únik). Na druhou stranu jsem se příliš nenudil, nic mě extra neštvalo. Zkrátka průměr někde mezi výborným Tajuplným ostrovem (1961) a mizerným Pánem světa (1961). Mírně nostalgicky nadhodnocené 3* a dobrodružný film roku 1969.
Butch Cassidy a Sundance Kid (1969)
Butch Cassidy a Sundance Kid je klasika, kterou jsem i já, nefanoušek westernů kdysi viděl a moc se mi líbila. Pamatoval jsem si po cca 20 letech jen finále a ježdění na kole, ale bylo mi jasné ze 14 westernů roku 1969 byl tenhle nejlepší. George Roy Hill natočil příběh dvou slavných bankovních lupičů s neuvěřitelnou lehkostí a nacpal jej spoustou nápadů. Intro ve formě starých němých kovbojek, cesta do Bolívie ve stylu zažloutlých fotek doprovázaných starou hudbou, osudový konec useknutý v nejlepším. Je to rozdělený na tři části, přičemž první je víceméně komedie plná stíracích dialogů a výborných scének - třeba když šerif shání dobrovolníky na lov, zatímco Butch a Sundance to pobaveně pozorují z balkonu a shromáždění využije potulný prodavač byciklů. Druhá třetina zas nemilosrdná štvanice, kde hrdinové marně zkouší jakýkoliv trik, aby se zbavili pronásledovatelů, které celou tu dobu nevidíme. A třetí část přežívání v Bolivii je zase vtipná, nápaditá, hrdinové dokonce marně zkouší žít poctivě. Není to moc akční, ale finální přestřelka to bohatě vynahrazuje. A k tomu superhvězdné duo Newman Redford, kdy Newman hraje pomalu stárnoucího frajírka a vtipálka, zatímco Redford je ten chladný bručoun. A jako bonus oskarová hitovka Raindrops Keep Falling On My Head, hrající v krásné cyklo scéně... tady se akademici opravdu trefili, ta písnička o rok později bourala hitparády. Prostě jedna z největších westernových klasik, která i přes špatný konec vyloudí úsměv na tváři a samozřejmě western roku 1969.
Divoká banda (1969)
Dopadlo to víceméně tak jak jsem čekal, mě ten Peckinpah prostě nebaví. Všichni tu střílí čtyřma a pěti hvězdičkami a já nechápu proč. Jistě jsou tu špinaví, zarostlí banditi v hlavních rolích, hodně se tu nadává, chlastá a přestřelky jsou plné krve, to všechno beru. Ale není to nic, co by nebylo k vidění i v jiných westernech a třeba takový Leone byl 10* drsnější. Borgnine a Holden jsou spíše za sympaťáky než za otrlé lumpy, navíc za záporáky je tu opět mexická armáda, opět se to odehrává v nepravděpodobném roce 1914 (vážně to takhle v té době někde vypadalo?), příběh je prostý a při dvouapůl hodinové stopáži se to místy vleče. Ty přestřelky jsou opravdu brutání (i když zbytečně přestříhané), ta poslední "komandovská" mě málem donutila zvednout na 4*... než mi došlo, že byla úplně zbytečná a pokud si to hrálo na reálný western, tak absolutně nesmyslná (a skončila samozřejmě špatně). Zkrátka slušné 3* a kult kolem Sama Peckinpaha nechápu.