Han22

Opravdu nesnesitelná artová pičovina (to se slušně napsat nedá) přesně taková jaké točil Ken Russell i v osmdesátkách a maskoval je za horory. Dvě typické britky (ošklivé jak noc) se někde na začátku 20. století zamilují do dvou chlapů. Jeden zarostlý jak Rumcajs, nenávidí svět, lásku a vše pozitivní, což plyne z potlačované homosexuality. Druhý vypadá jak Stalin a pro změnu se nedokáže milovat jemně. A artovost? Inu to se postavy tváří zhuleně a v pomalých, táhlých a naprosto nesmyslných dialozích rozebírají jsoucno a nesmrtelnost chrousta, až z toho začnete usínat a nakonec to ač naprosto vyspaný zalomíte. Do toho se přihodí pár mimoňských scén - například dva nahatí zápasící chlapi, či ženská zahánějící baletem býky (TOP!). A samozřejmě nahota, jsme na konci šedesátek, takže zatímco o rok dřív nesmělo být nic vidět, v roce 1969 má každý film svoji nahatou scénu, i když úplně zbytečnou. Glenda Jackson dostala Oskara a já si to kvůli tomu stáhnul, ale nedokážu její herecký výkon v takové pičovině posoudit. 1* za pěknou přírodu a hudbu a protože odpady si šetřím spíše pro poloamatérské blbosti.

Moc důvěru jsem k tomu filmu neměl, ale nakonec se z toho vyklubala moc fajn civilní vztahovka. On a ona se spolu vyspí, probudí se a začínají se doopravdy seznamovat. A nechybí nic - počáteční rozpaky a snaha se druhému vyhnout, nenápadné vyzvídání, občas humor, občas někdo řekne něco trapného. Do toho flashbacky na jejich seznámení v baru i vzpomínky na jejich předchozí vztahy/nevztahy a za tím vším postupně rodící se city během jednoho upršeného odpoledne. K tomu k sežrání roztomilá Mia Farrow s pěknou prdelkou :) a solidní začínající Hoffman, ze kterého díkybohu tvůrci nedělají studenta jak v Absolventovi. Malý, nenápadný, ale moc hezký film.

Při vší úctě k ostatním filmům Kazana a K. Douglase, tohle bylo doslova úmorné. Pokusem o sebevraždu počínající krize středního věku jednoho boháče. Inu kdo si sáhne na život, měl by být aspoň vyšetřen a hospitalizován, ne že se všichni tváří že nic a chtějí, aby se choval normálně. Je tu žena, která se tváří jako opora a nechápe, že ji už dávno nemiluje a tlačí ho do toho co znala předtím, je tu milenka, co nechápe že je víceméně na sex a frustrací si vybíjí na friendzoňákovi. A taky je tu otec (hlavní postava z Ameriko, Ameriko), kterého hrdina zachraňuje z domova, i když jim opovrhuje. Čili Kazan odbíhá do spousty linií, prokládá to flashbacky, halucinacemi a ještě to zahlcuje úmornými a mimózními dialogy - a nic z toho film neposouvá. S ubíhající stopáží vám tak začne být jedno jak to skončí a modlíte se ať už to skončí. 2* opravdu jen kvůli slušným hercům, především Douglasovi a kvůli jemné kritice tabákového průmyslu (na rok vzniku nezvyklé), jinak nejslabší Kazanův film.

Snad první film z britské vlny "kitchen sink", který se mi opravdu líbil. Je to sice zase hnusný film, ale hlavní hrdina je celkem sympatický kluk (vynikajícím způsobem zahraný), který se upne na jedinou pozitivní věc v životě - cvičení poštolky. Jsou to krásné scény, hlavně když narazí na učitele, který mu rozumí. Zbytek je takový, že když máte depresi ze života, po tomhle filmu se půjdete pomalu rovnou zabít. Malé špinavé městečko, matka je coura, bratr bezcitný hajzl, ve škole vás větší kluci šikanují a učitelé? Šosácký ředitel, který si pod záminkou morálky užívá mlácení dětí či naprosto odpudivý tělocvikář ať už při fotbale nebo scéna se sprchami. SPOILER: Špatný konec jsem celou dobu očekával, takže mě to ani nepřekvapilo natolik, abych měl chuť snižovat hodnocení.

Předně Maggie Smithovou znám jen jako starou dámu a ani tady nebyla zrovna mladice; její výkon ovšem udělal z filmu prakticky one-woman show a třeba výstup v ředitelně tomu se říká herecký koncert. Oscar naprosto zasloužený. Samotný film klame tělem - je taková slepičárna z jedné britské školy v 30. letech. Puberťačky se chichotají, cloumají s nimi hormony a dohlíží na ně výborná učitelka Jean, která jim pomáhá objevovat své přednosti a vymyká se upjatému řádu. Je tak posedlá prací, že odolává jak upjatému učiteli hudebky, tak vášnivému malíři. Průměrná podívaná, která ale v druhé půlce ukazuje nečekané karty. Učitelka chce dohodit jednu z holek malíři do postele; ovšem místo toho převezme inciativu jiná, dosud nevýrazná Sandy a docela mě šokovalo vidět tu "holčičku" ve filmu nahou a jako milenku (výborné Pamele Franklin bylo ovšem už 19 let). Ještě větší šok je vášeň Jean pro Itálii, která se mění ve fanatický obdiv k Musollinimu, fašismu, indoktrinaci žaček a nakonec šílené tragédii. Vynikající poslední scéna, která ukazuje, že Jean vůbec nechápe svůj omyl a že se v Sandy nespletla. Nakonec nečekaně výborné drama, nebýt slabé první půlky, tak sem málem dal i 5*. PS: Docela šok bylo i vidět "Cowleyho" jako uťáplého nerozhodnutého hudebkáře.

Coppola si před Kmotrem natočil trošku dospělejší film, než předchozí Divotvorný hrnec. Hrdinka prchá před zodpovědností/manželem a tím že nechce mít dítě a na cestě narazí na pohledného mladíka, který se ukáže být mentálně zaostalý. Únik před novou zodpovědností hledá u rázného policisty, ze kterého se pro změnu vyklube tyran. Je to taková rainmanovská roadmovie, slušně natočená, dobře zahraná nastupující generací jako Caan či Duvall. Bohužel nic, co bych neviděl stokrát, navíc ta hrdinka ve mě opravdu moc sympatií nevzbudila; hlavně to jak se chová k mladíkovi je občas na pár facek (v jedné chvíli mu řekne že ho má ráda a v další ho opouští). A ten psycho/tragický konec si mohl režisér taky odpustit. 3*.

Po Redfordově Sjezdařovi jsem si stáhl další sportovní film, Newmanovo Vítězství. A celou dobu mě štvalo, že závody jsou víceméně na vedlejších koleji a sledujeme jen jednu romanci. Jenže nakonec ty závody přijdou a i když jde jen o ježdění kolem dokola v Indy 500, je to fantasticky natočené, sestříhané, plné zvratů, napětí a samozřejmě bouraček. A nakonec mi došlo, že to byl v podstatě výborný film, od kterého jsem jen čekal něco jiného. Výborně civilně natočená a zahraná vztahovka s osvědčeným párem Newman - Woodwardová, ve které dojde uprostřed na nečekaný zvrat - ona se vyspí s jeho kamarádem. SPOILER: Podobnou sviňárnu jsem zažil taky a odpustit jsem to nedokázal... hrdina se ovšem nakonec kousne a ve výborné finální scéně řekne "pojďme to ještě zkusit" To chce charakter a sílu. 4*, jen nečekejte závodní film typu Grand Prix nebo Le Mans.

Sjezdové lyžování jsem měl kdysi moc rád hlavně na olympiádách a tohle je asi jediný známější film o něm. Nu a samotné lyžování je natočené výborně, plné dramatických pádů, skvělých záběrů včetně těch z pohledu jezdce, takže si nadhodnotím na 3*. Hodnotit totiž i zbytek, bylo by to míň. Šeď, nuda, nezajímavý příběh s nulovým napětím a navíc z prstu vycucaná pohádka - v Grenoblu 1968 kraloval Jean-Claude Killy, žádný vymyšlený americký sjezdař; ti si o podobném úspěchu mohli v konkurenci Francouzů, Rakušanů a Norů nechat tak zdát. No a herci - Gene Hackman je slušný, ale nemá prostor. A Redford hraje na půl plynu nesympatického idiota, který se ze stejným nezájmem chová k trenérovi, spolujezdcům, holkám i vlastnímu tátovi. Hlavně s nikým nemluvit. Takový "sympaťák", že jsem mu přál ve finále ať spadne.

Většině filmů Woodyho Allena jsem se vyhnul. Prostě humor mě buď baví (ať pitomý nebo kvalitní), nebaví (různé fekální, pitvořivé, dementní humory) nebo nudí (suchý, jemný, většinou anglický humor). A pak je tu sebeironický, hořko-komediální Allen u kterého mě to úplně míjí a nevím proč. Seber prachy a zmiz není jeho typický film, naopak je to crazy komedie; výsledek je ale totéž. Občas jsem se zasmál, občas mě bylo trapně, většinou jsem nechápal. Ve vážnější formě by mě i bavil ten příběh smolařského kriminálníka, naopak mě příšerně štval ten dokumentární styl a ta hlavní postava totální idiota, který se marně snaží být kriminálník. Navíc Allen je prostě tak ošklivý, že uvěřit že sbalí kočku jako Janet Margolin je pro mě v žánru sci-fi. Tak co s tím? 3* ať tomu nekazím rating, protože objektivně to špatný film není, jen ne pro mě.

Pomalu rozjíždějící se komedie, která vyústila ve velice příjemný film. Stárnoucí zubař si chce vzít svoji mladičkou milenku, ale ta chce před svatbou poznat jeho rozvádějící se ženu. Problém je, že on ženatý není, manželku si vymyslel a tak ji začne hrát jeho staropanenská zdravotní sestra. Konflikt založený na lži je na světě, na něj se nabalují další a další lži a také postavy - mladý soused milenky, španělský ctitel sestřičky a také kamarád zubaře s mladou přítelkyní, který má hrát milence sestřičky. Výborná zábava, která graduje ve vtipných situacích, nečekaných vztahových peripetiích až k finále, které mě udělalo moc radost tím kdo s kým nakonec zůstal. A ještě obsazení - Matthau tu byl výborný, opět po desetileté pauze se objevila Ingrid Bergmanová, která měla kupodivu ještě pořád ten šmrc ala nečekaně rozkvetlý kaktusový květ. A debutující Goldie Hawnová, herečka kterou jsem v pozdějším věku jako starou mladou potrhlou ženskou moc nemusel, ale jako mladá byla naprosto k sežrání a dokonce s přimhouřením očí bych řekl, že si toho Oskara i zasloužila. Komedie roku 1969.