Sarkastic

Film se objevil v mém hledáčku jen a pouze kvůli Audrey Hepburn a nic jsem od něj vlastně ani nečekal. Po docela nezáživném začátku se na scéně (konečně!) objevila moje oblíbenkyně, a přestože dostala víc prostoru k tanci než ke hraní, nebyl jsem vyloženě zklamán. Pak přišla na řadu zajímavá kriminální zápletka (pokus o atentát na diktátora Galberna symbolizujícího pravděpodobně Mussoliniho), která mě dokázala zaujmout a svým záverečným vyústěním dokonce překvapit, ale chování Marie a následně Scotland Yardu mě dost lezlo krkem, protože jakoby nevědomky obhajovalo politiku appeasementu, toho času pro Brity tolik typickou. Viděl bych to na čistý průměr.

Skoro se až stydím, že mi tak dlouho Morgiana unikala, protože rozhodně patří mezi hodnotná díla československé kinematografie. Výtečná vziuální a technická stránka (mě zaujaly především kostýmy, masky a hudba), depresivní, místy výborně mrazivá a působivá atmosféra a hlavně skvělá Janžurová ve své dvojroli a k ní jako protihráčka neméně výborná Divíšková. K plnému počtu opravdu moc nechybí, ale pomalejší tempo (na kratší stopáž) a (pro mě osobně) neuspokojivý konec mě nutí hodnotit pouze 4*.

K filmu jsem přistupoval s vědomím, že jde o experimentální snímek, takže očekávání z mé strany nebyla největší. Chyba lávky! Postel mě dost zaujala, a to jak svojí formou, tak obsahem, navíc nabídla otázku:"Patřím taky mezi muže přechodné?". Střet mužského a ženského světa doplněný dávkou šovinismu a feminismu s plno absurdními, ale rozhodně zajímavými myšlenky mě více než pobavil a nabídl spoustu hlášek a vtipných situací. Sice ne úplně všechno mi sedlo a nebylo mi třeba tak úplně jasné, jak se hlavní hrdina na útěku z vězení dostal zpátky domů, ale jinak jsou to pro mě silné 4*. "Ty si prostě nepřipadáš trochu divně, když radíš ženský jak na záněty děložního čípku, nebo jak překonávat psychický problémy klimakteria, tobě připadá naprosto normální dělat ve společnosti test ochablosti prsního svalu za pomocí verzatilky, ty prostě myslíš, že si úchvatnej, když barvitě líčíš poruchy ovulačních cyklů, anebo když se hádáš o míře intenzity orgastickýho prožitku ženy po šedesátce?!" - "Mám prostě rozhled."

Kvalitní hořko-humorná podívaná, které bohužel kazí výsledný dojem její nevyrovnanost (Štěstí z Kokury a Duch amerického pilota mě narozdíl od zbývajících povídek moc nevzaly). Nejvíce se mi líbili "Pitomci", ale třeba létající Kodet ze zástupu dalších bizarních postaviček mě taky nadchl. Pěkné 4*, originální a zajímavý snímek.

Moc příjemné překvapení. Po nepříliš záživném začátku se to slušně rozjelo a nastolený trend vydržel až do trochu zvláštního, ale rozhodně ne špatně udělaného závěru. Ondřej Malý si dával svého charismatického záporáka s neobvyklým přehledem a já kardinálnímu zmetkovi Antonínovi dost fandil a byl strašně moc zvědavý, jak dopadne jeho setkání s Klárou. Ale i další postavy byly zajímavé, třeba Kaiser si se svým "taťkou" Janečkem taky krásně vyhrál. K udělení plného hodnocení mi však brání jakýsi chlad, který celý film provázel a nedovolil mi do něho plně proniknout, vychutnat si ho, ale každopádně Pouta představují hodně kvalitní filmový kus, který můžu vřele doporučit.

Čekal jsem podivný, avšak atmosférický filmový zážitek, který sice pravděpodobně nepochopím, ale zaujme mě. Jenže to, co mi bylo předvedeno se dá shrnout jedním slovem:"NUDA". Dokázalo mě to na chvíli zaujmout pouze při "večeři u rodičů", ale to byla asi jediná, alespoň trochu zábavná chvilka (otázkou je, jestli mi to vůbec mělo přijít k smíchu). Jinak jsem u toho seděl, stál, pil, jedl (nechutné? ale kdeže, v tomhle ohledu znám mnohem větší filmové "lahůdky"), zkrátka všechno možné, jen abych se donutil Mazací hlavu dokoukat, což se mi sice podařilo, ale nepovažuju to za žádný přínos. Dávám 2* za technickou stránku filmu (hlavně za malou příšerku) a již zmiňovanou absurdní scénu.

Turks fruit je o vášnivém a bohémském vztahu 2 vzájemně se milujících lidí ozvláštněný erotickými, nechutnými a absurdními výjevy (na scény např. houpání kočárku při milování, prozkoumávání partnerčiny stolice či vylití vody na tchána v rouše Adamově, jen tak nezapomenu :-) ). Hlavní dvojice byla výborně zahraná a přestože mně jejich charaktery příliš sympatické nebyly, fandil jsem jim a také si oblíbil svérázného otce Olgy. Přiznám se, že ten konec mě docela dost překvapil a sám o sobě vrhl na film trochu jiné (z mého pohledu ještě zajímavější) světlo. Verhoevenovo úsilí hodnotím 4*, i když tento snímek zřejmě nebude pro širší divácké spektrum.

No, tak tenhle kousek mě bohužel docela minul. Po většinu děje mi film přišel jako drama o šikaně s několika nadpřirozenými prvky a konec mi (kromě jedné slušně udělané lekačky) taky horor moc nepřipomínal. Atmosféra téměř žádná, herecký výkon hlavní hrdinky nevyrovnaný, alespoň hudba a šílená matka (kterou bych těmi noži sám nejradši přišpendlil k pantům dveří) mě zaujali více. Logických nedostatků, počínaje zjištěním středoškolské dívky, že je "žena", přes pochybné chování Tommyho dívky až po "ukřižování" matky a následné zborcení základů domu, zde bylo taky dost. Asi nemám cit pro klasické horory, ale tenhle ode mě víc jak slabší 3* nedostane.

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-).

Tak film stojí vyloženě na perfektním Firthovi, kterému zdatně sekundují Rush a Carter. Kromě nich však stojí za zmínku už jen hudba a neortodoxní praktiky Loguea. Příběh samotný mě moc nestrhl, opěvovaná a náležitě oceněná režie mě taky nijak zvlášť nedostala. Možná jsem jenom nebyl při sledování naladěný na tu správnou vlnu, ale takhle je pro mě Králova řeč "pouze" solidní 4*-ovka.