Sarkastic

„Můžu se tě na něco zeptat? Když jsi vídal ten plamen noc, co noc, věděl jsi, že je to on?“ - „Ano.“ - „A vůbec tě nenapadlo pro nás jít?!“ - „Ne. Lidi, co zůstali, co se z nich stalo…ty to nevíš, viď? Já jo. Zachraňovat takový lidi nestojí za to.“ Anebo se přece jen najde někdo, kdo stojí za záchranu? Zbytečně nastavovaná kaše? Ne v tomto případě! Hádám, že nemalá část publika se musela před zhlédnutím filmu ptát na totéž. Jenže Krasinski se překonal. Nečekal jsem to, ale dvojka se jedničce nejen s přehledem vyrovnává, ale dokonce ji i mírně převyšuje. Prakticky jediným zdrojem mé nespokojenosti byl Marcus (jehož chování jsem si sám pro sebe marně ospravedlňoval absolvovanou lobotomií, ehm). Ale jinak? Napětí, lekačky, atmosféra, práce se zvukem a tichem…všechno znovu více než povedené. Někomu asi bude vadit, že se i přes vložený začátek z minulosti nedočkal odpovědí na některé otázky. Což ještě může být napraveno. Na druhou stranu, ono to louhování nepůjde donekonečna, že…prozatím zůstávám na 4*.

„Přivádíme děti do tohoto světa, žijeme ve strachu z jejich ztráty, uklidňujeme se tím, že říkáme, že neštěstí je pro druhé, ne pro nás. Pak se to jednoho dne stane. Všechno se zničí, všechny vaše vzpomínky, všechny vaše pocity vyprázdní vaše srdce od slz. Zvyknete si a pozorujete vaše utrpení. Říkáte si, že to nevydržíte, a pak…a pak život nad vámi převezme kontrolu. Nevíte proč.“ MR 73 je vcelku solidní, temné, špinavé krimi s jedinou vadou…oběma hlavním hrdinům se docela těžce fandilo, neb nezodpovědný ožrala a traumatizovaná hysterka možná budí lítost, ale sympatie příliš ne. Justine můj názor nezměnila (ani hormony neospravedlní její zcela dementní chování), sešlý Louis přes počáteční odpor ano, směrem ke konci jsem mu fandil stále víc. A co říct k nekompromisnímu závěru? Inu, Louis konečně našel „koule“ a udělal zkrátka to, co považoval za nezbytné. Právě i kvůli konci dávám slušné 4*. „Co to je?!“ - „Zatčení, které se zvrtlo.“ - „Jak můžeš vydržet v tom svinstvu?“ - „Jsem jako ty, Louisi. Ztrácím naději.“

„Můj syn se zabil, Lori. Je mi líto, že neumím rozproudit zábavu.“ - „Aby bylo jasno, nikdy jsi neuměla rozproudit zábavu. Všechny od sebe odstrkuješ.“ - „Tebe taky?“ - „Já se ale nedám.“ Jenže aby to nebylo mnohem těžší, než se může zdát…V přehršli nových seriálů jsem vsadil na koně z dílny HBO. A byla to trefa do černého! Kate nezklamala a luxusní prostor, který dostala, využila maximálně. Její ironický, zahořklý, zraněný policejní buldok, který využívá práci k tomu, aby nemusel řešit osobní problémy (při nichž i „uklouzne“), byl jasným tahounem. Tím spíš, když se pohybuje v nevelké, uzavřené komunitě, kde se všichni znají a vědí o sobě doslova vše. A právě vyváženost sociální tématiky spolu s krimi vyšetřováním (falešná vodítka, která diváka umně strhávají ze správné cesty) mě moc bavila. Konec byl možná malinko natažený, ale mělo to svůj důvod. Za mě slabších 5*. „Užila sis to?“ - „Jo, jasně. Jako každej, kdo jde na svatbu exmanželovi.“ - „Ale zvládáš to dost dobře.“ - „Jo, ty tři Bloody Mary předtím mi asi pomohly.“

„Neměl jsi včera sepjaté ruce. Při modlitbě. Ty nevěříš v Krista?“ - „Copak jsou všichni, kteří spínají ruce, věřící?“ A v podobném duchu se dá mluvit o celém filmu. Tedy ne že by byl o náboženství, jako spíš o víře (a to ať už v cokoliv). Hlavní hrdina Jussi „Kari“ Ketola doufá jen v to, že se co nejdříve dostane zpět ke své rodině. Ale všichni ostatní z kolchozu s příznačným (až cynickým) názvem „Naděje“, opravdu věří, že v SSSR našli zemi zaslíbenou. A v podstatě se to tak poměrně dlouho jeví (tedy krom toho malého detailu, že se z tohoto ráje nikdy nedostanete živí), avšak ona drsná hra probíhající na pozadí (o které se oficiálně nemluví, ale všichni o ní dobře ví) začne léty přitvrzovat. A (N)naděje postupně pohasínat…Tohle historické drama o ne až tak dobře známé části dějin má řadu silných a emocionálních scén (z nichž největší hloubku má onen výraz ve tváři Jussiho ženy), charismatického Korpelu a vůbec je technicky velmi dobře natočen. Já to vidím na solidní 4*. „Co teď budeme dělat dál?“ - „Budeme pokračovat tam, kde jsme skončili.“

„Máš problém?!“ - „To nevím. Mám? Co se stane, když vytáhneme pistole proti samopalům?“ - „Tak odpovíte pozitivním duševním postojem.“ Jenže tenhle „nováček“ postupně prokáže, že má trochu jiné emoční rozpoložení, ve kterém nemusí být ani špetka něčeho pozitivního. Zkrátka takový přístup, který nic a nikdo nezlomí…Od úvodního intra a vychytaných titulků „cool“ podívaná ve všech myslitelných směrech. Byl jsem hodně zvědavý, kam se Ritchie od Gentlemanů posune, ale navzdory Stathamově obsazení se naštěstí žádná primitivní a upocená zábava plná testosteronu nekonala. Vlastně mě až překvapilo, kolik měla tahle nekompromisní cesta k odplatě zákrutů a úhybů, a nebudu lhát, ne až tak příjemně (téměř se to bojím u takové žánrovky napsat, ale opravdu bych skoro uvítal, kdyby byla o něco přímočařejší). O to víc jsem si naopak užil atmosféru, tempo či akci. A v neposlední řadě také „nabušený“ soundtrack a Bulleta (McCallany mě začal od Mindhuntera dost bavit). Stejně jako po Gentlemanech se těším na další počin.

„Fotbal hrát neumí. Nic neumí. Tak ať se snaží.“ - „Vzpamatuj se, Bohdane!“ - „Co můžu dělat? Mám jít na policii? Vždyť nic špatnýho nedělá. Hranice už nejsou.“ - „Co to vůbec říkáš?!“ - „Taková je pravda. Ať se učí, co je život.“ Jen kdyby papínek věděl, co se synek učí od života aneb jak se stát potravou pro pedofilní, zbohatlické Němce snadno a rychle…Tomka mi bylo líto. Narazit na takovou andělsky vypadající, ale uvnitř vyčůranou, prodejnou kudlanku, vlastně sviňku, a bezhlavě se do ní zamilovat, z toho koukal průser. Jenže s tou lítostí a sympatiemi k Tomkovi (mimochodem skvělý Filip Garbacz!) je to komplikovanější. Divák si sice uvědomuje, že jde o poznamenanou oběť s dost možná navždy pošramoceným pohledem na svět, ale zároveň vidí, co je Tomek schopný bez mrknutí oka udělat (dost drastická proměna). Jeho závěrečnému aktu se snad ani nedá moc divit, jeho osud už pak může divák odtušit sám. Dosti nepříjemný ale zároveň důležitý příspěvek na téma dětské prostituce, a to s nemalým emočním dopadem. Vidím to na silné 4*.

„Posuňme sa vpred, ale nie tým, že si dnes môžem vypiť, ale rozumom, keď už sme o rok starší. Zdraví sme, pekní sme, už len ten rozum. Na zdravie!“ Ano, už jen ten rozum…Materiálně, ale nikoliv výchovně fungující otec, pevné a zkostnatělé rodinné vzorce přenášející se z jedné generace nad druhou („Žena je dobrý sluha, ale zlý pán!“), záliba ve zbraních, „zaprdněná“ dědina, kde se všichni znají a tvoří „bezpečnou“ komunitu, pokrytectví, šikana, lynč …Témata dnes možná často skloňovaná, z určitého pohledu nejspíš až příliš, to ovšem neznamená, že by tím film ztrácel na aktuálnosti, spíš právě naopak. Snímek jde docela na dřeň. Postupné vyhrocování, přituhování nejdřív v rámci vlastní rodiny, posléze „přijímající, mírumilovné“ obce, a stále větší bezvýchodnost s bezmocí. Na snímek se nedívá příjemně a stejně tak pichlavé jsou i morální otázky, které předkládá. Marko Škop se od Evy Nové posunul zase o krůček dopředu a herecky to pevně táhne Milan Ondrík. Za mě solidní 4*. „Kto s dobrým svedomím chodí, ani hrom mu neuškodí!“

„Je to hrozný pocit, že mé vlastní dítě skončí v pekle.“ Maria už má komunitní vymývárny mozku a neustálého svazování pravidly plné zuby a uteče. Její kamarádka Raakel dostane za úkol přivézt zbloudilou ovečku zpátky a zároveň ji chránit před hříchem…Karukoski mi ukázal už v Domově šedých motýlů, že problémy dospívání zvládá celkem umně přenést na plátno. V tomhle případě je to umocněné vzrušivým poznáváním neznámého, zakázaného světa. Reakce obou slečen se pak někdy zdají možná až příliš naivní, ovšem když vám od mala něco vtloukají do hlavy a nedají vám možnost řadu věcí poznat, přijdete si pak opravdu jako Alenka v říši divů. Na druhou stranu to úplně neomlouvá, když vyvádíte (Maria), jako by vám úplně jeblo. Nemluvě o chování obou hošanů, které bylo malinko úsměvné, neb nevěřím, že by někdo normální našel tolik trpělivosti s 2 hysterkami. Jinak poměrně solidně zpracované téma a konec s poslední výměnou pohledů jen nádherně ilustruje, jak je tahle „správná“ cesta pokrytecká a mimo. Za mě slušné 4*.

„On je Číňan, vy jste Číňan, mluví přece čínsky! Proč mu nerozumíte?“ - „Mluvím kantonsky, on mandarínsky. To je jiný jazyk.“ - „Svině…“ - „Svině?! Tomu rozumím. A ven!“ Roberto si užívá svůj každodenní stereotyp, jako cholerik trošku hůř vychází s ostatními lidmi, jinak je čestný, má zvláštní zálibu ve sbírání cetek pro zesnulou matku a novinových článku s absurdními příhodami, ve kterých vidí sebe samého jako hlavního aktéra. A zřejmě by si tak žil dál, kdyby mu do života nevtrhl ztracený Číňan, nezkazil mu pohodovou chvilku a nepozvracel auto…Čínský bufet je tragikomedie s občasným humorem, řadou vážných scén a nějakým tím prostorem pro emoční dojetí. Navíc má výbornou nesourodou dvojku, jejichž interakce baví. A konec je pak hřejivý, ale ne příliš, žádné citové vydírání se nekoná. Vidím to na solidní 4*, spokojenost. „Odjel do Číny na 2 měsíce.“ - „Dobře, mohu se vidět s jeho zástupcem, prosím?“ - „Není, nejsou lidi.“ - „Cože, vy nemáte lidi? Na světě je víc než miliarda Číňanů, a vy tvrdíte, že nemáte dost lidí?!“

„Připadá mi, že Stine by mi chtěla něco říct.“ - „Co přesně?“ - „Jen mám takový pocit. Chce ze sebe něco dostat. Ve správnou chvíli mi to řekne.“ Obviněný to u mě měl dopředu zatraceně těžké, protože jsem na podobné téma viděl hned několik kvalitních filmů, z nichž minimálně Hon a Présumé coupable nastavily laťku proklatě vysoko. A přestože Thusenův počin nedosahuje kvalit obou zmíněných snímků, nezklamal mě. Z filmu dost mrazí. A to opakovaně. Zvlášť při pasáži, ve které otec na televizní obrazovce vidí svědčící dceru. Ale ve výsledku nejde o emocionální vrchol filmu, ten přijde až při prvním setkání „po“, to je jedna velká křeč, dusno a odhalení…Díky čemuž je vyznění filmu nejen mnohem temnější, ale bohužel i trochu „zbytečně“ vyhnané do extrému. Ten duševní rozklad na konci pak malinko sráží celkový dojem Obviněného, a proto musím hodnotit „jen“ silnými 4*. Přesto jde o více než zajímavý příspěvek k tématu. Navíc divákům-rodičům nabídne nepříjemnou otázku…jak by se zachovali oni? Odpovědět nebude snadné.