Sarkastic

„Jak by vám bylo, kdybych vám lhala? Ne moc dobře, že ne? Tome?“ - „Co mám říct?!“ - „Chci, abys věděl, že tvoje chování není fér vůči ostatním. Pravidla platí pro všechny. Chápeš to? Chápeš to, Tome?“ Jestli má mít cenu tenhle film sledovat a brát ho vážně, divák musí akceptovat fungování školy tak, jak nám ho tvůrci představili. U tohohle snímku totiž vůbec není problém divákova emoční nezaujatost, nezájem o děj či nepochopení hlavní hrdinky Carly, právě naopak, o tyhle zjevné klady se může dílo zcela opřít. Nedostatek autenticity nevidím ani v chování dětí (jakkoliv by se o něm dalo místy minimálně diskutovat). Ne, problém je v chování zaměstnanců školy. Scéna s peněženkami, konfrontace s nahrávkou, tolerance vůči chování obviněné a jejího syna, podpora učitelky…přišlo mi, že uvěřitelnost jednání postav má stále vážnější trhliny. Což je škoda, protože houstnoucí atmosféra, zvyšující se tlak na Carlu i divákův nepříjemný pocit za ni, to vše funguje. Takhle (i díky mdlému závěru) musím dát jen slabší 4*, což je škoda, film mě totiž dlouho bavil.

„Chci dělat jen s lidma, co mají odvahu.“ - „To jsem já!“ - „Tak se do toho dáme.“ A že se do toho pustili pořádně…Mnou dosud viděné Boeovy snímky Rekonstrukce a Složka 64 byly natolik odlišné, že jsem netušil, do čeho jdu v případě tohoto filmu. Nakonec jsem se dočkal dočista klasického životopisného díla, které sice vybočuje hlavními hrdiny, ne však způsobem natočení. O ústředních postavách jsem dopředu nevěděl vůbec nic, takže mi nezbývalo než věřit úvodnímu lehce podvratnému prohlášení tvůrců filmu podle skutečných událostí. A taky neskutečných. A že některé věci se zdály být skoro až neuvěřitelné (Morgensovy daňové machinace stejně jako Simonovy sexuální výstřelky). Tak či onak, obchodní partnerství a nerovný, přesto výhodný vztah těch 2 byl do jisté míry fascinující. Tedy, dokud nenarazil na jisté problémy…Film drží nad vodou především duo hlavních protagonistů, oba byli výborní. A jestliže chválím, musím zmínit i práci maskérů, zvlášť Nicolas Bro je tu k nepoznání. Za mě to bude čistý průměr.

„Pokud si oni mohli najmout vraha...proč bychom nemohly i my?!“ - „No, protože je to nezákonný!“ - „Nezákonný?“ - „Jo!“ - „Ne, to je rovnoprávnost! Je to rovnoprávnost, Gritto. Hele, máme přece právo být stejný bastardi jako chlapi!“ Jenže snažit se zrovna v tomhle vyrovnat manželům může znamenat dvojnásob problémů… Bornedal se tady utrhl ze řetězu. Natočil absurdní, střelenou, černohumornou záležitost, u které je ideální vypnout kvůli některým vpravdě jednoduchým až primitivním fórům. Umně využívá všemožné předsudky a škatulky, klíčovým slovem pro celý film je nadsázka. Cca hodinu je to extrémní a pestrá nálož humoru, u které jsem se bavil takřka maximálně, pak film bohužel začne ztrácet dech (od „ženské chvilky“ obou mužů), dojezd připomíná už jen dost slabý odvar. Přesto i díky postavám (kralují hlavně oba zabijáci) nemůžu jít pod 4*. „Vždy na všem hledej pozitiva. To mi říkala má máma. Třeba když mi umřela andulka. Podívej, Ib. Pozitivní na tom, že ti umřela, je, že teď můžeš mít andulku vycpanou. A to mnoho lidí nemá!"