Shizle

Příběh dvou zamilovaných umělců, kterým kvůli neutuchajícímu zápalu pro umění, začala unikat podstata lásky jednoho k druhému, a zároveň snímek, který finančně tak moc propadl, že si kvůli němu málem Martin sáhl na vlastní život... Tématika lásky a umění je pro mě jako dělaná, film však doplácí na své místy až moc umělecké pojetí. Dlouhé hudební pasáže nezestárly zrovna nejlíp, a díky téměř tří hodinové stopáži film začne rychle nudit. Herecké obsazení v čele s De Nirem a Lizou Minnelli je solidní, a je fakt, že hlavní pár má slušnou dávku chemie, která se ukazuje zejména ve scénách, kdy to mezi něma vře. Dále také oceňuji realistický, neidealizovaný konec. Herci, kamera, ani pár skvělých scén ale bohužel nezachrání tento na mladého Scorseseho, asi až moc ambiciózní projekt, a kdykoliv budu mít náladu na podobné téma filmu, sáhnu radši po Chazellově La La Landu. Silnější dvě hvězdy. DO I LOOK LIKE A GENTLEMAN TO YOU IN THIS SHIRT AND THESE PANTS?

Scorseseho výlet na dekadentní a špinavé ulice osmdesátkového Manhattanu, očima málo chápavého a nezpůsobilého sociopata Travise, který po návratu z Vietnamu pracuje jako noční taxikář a zároveň se snaží začlenit zpátky do společnosti. Travis má díky vojenské službě pevně nastolené hodnoty v popředí se smyslem pro řád a pořádek, proto je pro něj také složité zkousnout situaci, v jaké se tehdejší New York nachází. Kriminalita na vzestupu a na každém rohu stojící vrah, pasák, děvka nebo násilník. Zmatený Travis, kterému vojenská služba sebrala veškerý kulturní přehled (do kina chodí jen na porno, neposlouchá hudbu, nezná programy tamních politiků, atd.), se rozhodne vzít situaci do vlastních rukou... Osobně beru Taxikáře jako vůbec ten nejdospělejší film, ze všech podobných obrazů nezpůsobilých sociopatů. Pomalé tempo a táhlé záběry mohou být pro někoho sice obtížné na strávení, film však v průběhu veškerý divákův investovaný čas zúročí v nevšedně náročný zážitek. Spousta nestárnoucích záběrů a hlášek, v čele s naprosto autentickým De Nirem, který prostřednictvím Travise kreslí až děsivě věrohodný portrét, na první pohled jednoduché, ve svém jádru však nesmírně složité a společností zničené postavy. Tíhu snímku zároveň nepodtrhuje jen skvělá kamera a nenápadná paleta barev, ale hlavně naprosto geniální hudba Bernarda Herrmanna, která i po více než padesáti letech dokáže v člověku hravě rozeznít husí kůži. Závěrečná msta třem z milionu manhattanských zvířat působí díky svižnému střihu hrozně osobně, surově a uvěřitelně. Finální dodatky jsou už jen třešničkou na tomhle nehezkém, ale chutném dortu. Jeden z nejlepších filmů všech dob a Scorseseho vůbec ten nejlepší. ALL THE ANIMALS COME OUT AT NIGHT - WHORES, SKUNK PUSSIES, BUGGERS, QUEENS, FAIRIES, DOPERS, JUNKIES, SICK, VENAL. SOMEDAY A REAL RAIN WILL COME AND WASH ALL THIS SCUM OFF THE STREETS.

Podle doby vydání první Scorseseho film, který jsem viděl, a zároveň jedna z vlajkových lodí tehdy nastávající éry nového Hollywoodu. Studia, která chtěla zapůsobit na studenty, začala dávat prostor mladým, dosud neznámým tvůrcům, přicházejících z všemožných filmových škol. Jedním z těchto filmařů byl právě Američan s italskými kořeny Scorsese, na kterém byla už tehdy vidět naprostá nekonvenčnost natáčení, zároveň však respekt pro historii a cit pro detail. Jeho specifickou filmařinu ukazuje už ve Špinavých ulicích, a to i s relativně malým rozpočtem. Atmosferická gangsterka v hlavní roli se začínajícím De Nirem a Keitelem, prozkoumávající denní starosti "menších" pouličních gangsterů. Na první Scorsese/De Niro spolupráci velice solidní a na rozdíl od pozdějšího New York, New York (1977), i po padesáti letech působí velmi svižným dojmem. Skvělá věc. YOU DON'T MAKE UP FOR YOUR SINS IN CHURCH. YOU DO IT IN THE STREETS. YOU DO IT AT HOME. 

Je fakt, že jsem byl po prvním zhlédnutí trochu moc emotivní. Last Night in Soho není až tak bezchybný film a ve Wrightově filmografii patří dokonce k těm slabším. Pořád ale ukazuje rozsáhlou škálu kvalit v popředí se zasazením v Londýně, v 60. letech minulého století. S tímto si tvůrci náramně vyhráli, a na každém záběru můžete nalézt hromadu dobové krásy. Mou oblíbenou drobností je tříbarevný neonový panel, který přeblikává Eloise (Thomasin McKenzie) do pokoje... Ten dodává všem scénám odehrávajících se v něm, obrovské množství atmosféry, a jedná se zkrátka o skvěle působící a lehce zapamatovatelnou maličkost. Edgar si standardně udržuje kvalitu i na všech technických frontách... Kamera, nasvícení, hudba, casting, všechno do sebe krásně zapadá, díky tomu taky film uběhne jako voda a ještě se na něj skvěle kouká. Jenže po stránce rozmanitosti postav, je celé Soho až překvapivě banální. Eloisina spolubydlící Jocasta (Synnove Karlsen) je čistě zlá, John (Michael Ajao) zase bezchybný... Na to u Edgara nejsem zvyklý a jeho postavy jsou obvykle o dost vyváženější a přirozenější. V tomhle směru trpí Poslední noc v Soho na autenticitě, a celý tady vyobrazený svět tak působí místy strojeně, což dokáže zamrzet hlavně díky faktu, že hlavní příběhová linka odehrávající se v minulosti je naprosto výborná, a kdyby ve filmu nebyly tyto okolní nedostatky, mohlo by z výsledného filmu být něco opravdu speciálního. K tomu ještě musím přičíst zcela patetický happy end, který už radši v hlavě vytěsňuji. Takhle je to na slabší čtyři hvězdy, pořád ale díky hlavnímu příběhovému archu a skvělému vizuálu jedná o zcela jedinečný film, který stojí minimálně za zkoušku. IT’S MORE SINGULAR TO BE KNOWN ONLY BY YOUR CHRISTIAN NAME. SO FAMOUS IN YOUR WORK THAT YOU CAN LITERALLY JUST GO BY... "KYLIE" - OH, MINOGUE? - NO, JENNER.

Baby Driver hned v prvních minutách zašlápne plyn, a až téměř do konce z něj nesundá nohu. Úvodní sekvence je v mích očích zapsaná jako jedna z nejlepších úvodních scén, které jsem měl tu možnost vidět, a jako vůbec ta nejlepší automobilová, filmová honička. Perfektní, s hudbou synchronizované, sestříhání každého šlápnutí na pedál, přeřazení, nebo jen naskočení oranžové na semaforu, dohromady se skvělou choreografií a téměř nulového použití vizuálních efektů. Tohle může být otravné jen pro ty, co do Baby Drivera neměli s Edgarem Wrightem co dočinění. Film však po hvězdném úvodu nezpomaluje a dodává hned několik dalších, obdobně kvalitních pasáží s vytříbeným smyslem pro detail (např. bezstarostná Babyho cesta pro kafe, když se vzdaluje od dokora (Kevin Spacey), ale když se k němu vrací, tak ho skoro přejede auto, srazí kolo a rozpozná konstábl). To samé platí pro scénu, kdy Baby přepíná televizi a slyší tam několik hlášek, které potom všechny použije v dialozích s jinými postavami. To ukazuje, že jeho vášeň pro vytváření hudby z vět, které slyší od ostatních, není jen koníček, ale že to má celé vrozené. Baby je odjakživa Sampler, který prostě remixuje co kde slyší. Zároveň pískot v uších, který slyší pokaždé, když zrovna neposlouchá hudbu, tento pískot jemně zní i v pozadí filmu skoro pokaždé, když zrovna nehraje žádná hudba. Podobně propracovaných pomrknutí je tady plno, a už jenom díky tomuhle, stojí za to vidět film víckrát, než jednou. A lidem, kteří tvrdí něco v tom smyslu, že je Baby Driver "lesklý na povrchu, ale prázdný uvnitř" říkám, ať se podívají znova. Wright totiž filmy, které jsou "prázdné uvnitř", fakt nedělá... Také chci podotknout herecké výkony. Skvělý je nejen představitel Babyho, Ansel Elgort, ale zejména představitelé vedlejších postav - Jamie Foxx, Lily James, Kevin Spacey, CJ Jones. Všichni jsou výborní. Overall je pro mě Baby Driver ukázkovou definicí feel good filmu, přinášejícího přesnou míru trochu jednodušší romance, která ale nikdy nesklouzne do úplného trapna. Zároveň také potvrzení faktu, že Wright umí originálně, a se značnou autorskou vizí, zpracovat i příběh, který má trošku banálnější zápletku. WHAT THE FUCK IS THIS MASK? - AUSTIN POWERS! - DOC SAID MICHAEL MYERS! - THIS IS MIKE MYERS! - IT SHOULD BE THE HALLOWEEN MASK! - THIS IS A HALLOWEEN MASK! - NO, THE KILLER DUDE FROM HALLOWEEN! - OH, YOU MEAN JASON. - NO!

Solidní závěr Cornetto trilogie, jenž sice může na první pohled působit jako bezduchá, britská komedie, pozorný divák ale ve výsledném filmu najde až nečekaně podrobnou, charakterovou pitvu toho jednoho člověka, kterého skoro každý alespoň jednou v životě potkal. Cynického nostalgika, kterému dělá problém dospět, anebo se o to v extrémnějším případě ani nesnaží, a který by dal cokoliv za to, aby se mohl alespoň na chvíli vrátit do té dávno ztracené, bezstarostné doby a do nekonečna popíjet pivka se starou partií. Díky tomuhle aspektu se jedná o ten podprahově vůbec nejsilnější díl z celé nezávislé trilogie... Wright s Peggem opět napsali výtečný příběh, který pro mě však na rozdíl od jejich dvou předešlých spoluprací, postrádá to množství scén, které bych si v hlavě do nekonečna přehrával. Jak Shaun tak Hot Fuzz měly takových pasáží spousty, tady si vybavím maximálně dvě. Zároveň si nemůžu pomoct, ale samotný Pegg, který mi příjde jindy hrozně přirozený, tady chvílemi tak zvláštně přehrává, a fakt mě to párkrát dokázalo ze sledování vytrhnout. Ostatně je to divné, protože Gary, kterého Pegg hraje, je mi z jeho tří corne-charakterů vlastně osobnostně nejblíž. Tudíž netuším, jestli je to prohozením charakterů s Nickem Frostem, který v předchozích dílech hrál postavy charakterově spíše podobné Garymu, a nebo jestli jsem si prostě už zvykl na Peggovo vážnější hraní, tady mi ale až na herecky výtečnou poslední půlhodinku, občas přišel lehce za hranou autentičnosti. Abych ale neříkal jen negativa, Wright opět následuje své jedinečné řemeslo, viz. plynulé přechody, svižný střih synchronizovaný s hudbou, hravé vyobrazení jinak běžných věcí, výtečný scénář, narážky na úplně cokoliv (Beauty and the Beast, King Arthur, Back To The Future II,...) a originální zasazení. Stejně jako v Shaunovi a Hot Fuzz je tu i přeskakování plotů a ze všech tří dílů asi moje vůbec nejoblíbenější Cornetto pomrknutí v podobě na obrazovku přilétající etikety. Dohromady by byl The World's End na slabší čtyři hvězdy, avšak jedno lehké zklamání přišlo ještě u úplného závěru filmu. Podání samotného „konce světa“, které si tvůrci zvolili, mě prostě minulo, a i když je mi jasné, že to takhle od začátku filmu směřovalo, osobně bych byl radši za nějaké komornější, více u země stojící zakončení. Takhle je to na silné tři hvězdy a žádné zklamaní se neděje, jen bych s těma čtyřma asi v klidu neusnul.  IT'S DIFFICULT TO PUT INTO WORDS, BUT IF I HAD TO CHOOSE THREE, I'D SAY 'REALLY, REALLY SAD.

Definice novodobých, britských komedií. A to není náhoda, že ji natočil zrovna můj chráněnec Edgar. Protože stejná jako v Shaun of the Dead, nezůstala jen herecká sestava, ale i extrémní kvalita scénáře. Opět tu není ani jediné slovo navíc. Během filmu se nám odhaluje spousta drobných vláken příběhu, a každé z těch vláken má do konce snímku alespoň minimální payoff. Tohle v kombinaci se svižným střihem a opět extrémně hravou a nápaditou kamerou, tvoří naprosto nezapomenutelnou jízdu. A ve výsledku je pro mě ta Edgarova přetrvávající kvalita scénáře, ve kterém funguje každý vtip, a každá věta má nějaký pozdější či dřívější význam, tím nejvíce signifikantním prvkem na celé COR NE TTO trilogii. Tentokrát mi kromě vynikající dvojce hlavních herců udělala radost i drobná camea Petera Jacksona a Cate Blanchett. Úplně nejvíc mě ale bavila postava Skinnera (Timothy Dalton), která je od začátku úplně jasná, a díky tomu si Timothy úlohu extrémně nápadného, ale zároveň sympatického ředitele obchodu užívá až do NEúplného konce. Příběhově je mi z trojice Cornetto filmů Hot Fuzz zcela nejblíž. Spojení zapadlého, ďábelského maloměsta, s nezastavitelným konstáblem Nicholasem, je hrozně svěží a Edgar se Simonem tu vykopávají spoustu skvělých nápadů, pomrknutí, referencí a running gagů (viz. pátrání po labuti a ve zbrojírně čekající mina). Jedna z mích nejoblíbenějších komedií vůbec. OY! WHEN'S YOUR BIRTHDAY? - 22ND OF FEBRUARY. - WHAT YEAR? - EVERY YEAR!

Shaun of the Dead, nebo taky mnou preferovaný alternativní název - Shaun vs. the World, protože tady stejně jako Scott, bojuje Shaun, proti úplně všem. Wrightova dnes už legendární zombie komedie, které postavy byli zombíci už dávno předtím, než vypukl nějaký virus, a ve které téma nemrtvých, slouží spíše jako vedlejší housle hlavnímu tématu problematických vztahů mezi rodinou, kamarády, a i partnery. Na tomhle filmu miluju fakt spoustu věcí, Edgar je hračička a tady to dává najevo nejen režií, ale hlavně naprosto vynikajícím scénářem, ve kterém žádná věta není navíc, všechno má nějaký význam a divákova stoprocentní pozornost je při sledování naprosto zásadní. Zároveň výborné herecké obsazení, které si hrozně užívá své problematické role, a zejména Simon Pegg, který každým svým výrazem vytváří miliardu legendárních scén. Moje nejoblíbenější scény jsou pak dvě TÉMĚŘ totožné, kdy jde Shaun před a po vypuknutí viru na nákup... Čirá genialita nejen díky Peggovi, ale hlavně díky výborné kameře a spoustě drobných nápadů v pozadí. Bohužel, potom co se partie přesune do Winchestrovky, pro mě film na chvíli tak trochu ztrácí dříve nastolené tempo, které se navrací, až když se hlavní postavy doškrábou do sklepa. Potom už genialita pokračuje až do úplného konce. Pořád je pro mě ale první díl Cornetto trilogie naprosto výborný a kdyby se mě někdo zeptal, co tak miluju na Edgarově stylu, odkázal bych ho asi právě sem. I OWE YOU ABOUT 15P.

Scott PIlgrim vs. The World sedmkrát jinak. Všichni podle trailerů asi čekali takového Nega Scotta původnímu komiksu a následnému filmu, který se bude lišit jen tím, že je animovaný. Nakonec je ale všechno (až na casting), úplně jinak. První epizoda vám docela věrně převypráví začátek klasického příběhu. Seznámení diváka se Scottem, Knives, Wallacem a kapelou, snění o Ramoně a následné zamilování se do ní, končící/začínající soubojem s Patelem... Najednou ale BOOM, CLIFFHANGER, a seriál vás hodí do alternativní, dosud neprozkoumané dějové linky o Scottovi, která však začíná úplně bez Scotta, tudíž stoprocentní focus na vedlejší charaktery v popředí s Ramonou a sedmi bývalými... Scott Pilgrim Takes Off je jinak celou svou stopáž dost zábavný, ke konci až překvapivě intimní příběh. To ale nemusí v kombinaci s meta-vyprávěním a asijskou animací všem sednout. Avšak já, jakožto fanoušek komiksů i filmu, jsem rád za úplně cokoliv ze Scottova světa a ještě o to víc, pokud se něco dozvím i o z předešlých děl zastíněných postavách, viz. dvojčata katayanagiova. Celkově jsem se u některých narážek či hlášek skvěle bavil, jen mi místy trochu přišlo, že příběh samotnou animací ztrácí, na jakési Scottovské atmosféře, kterou jsem jak u komiksu, tak i u filmu měl. Zkrátka, není tak cool. AND TO MY CONTINUED EMBARRASSMENT, SCOTT PILGRIM BECAME MY FIRST BOYFRIEND.

Pro všechny tří hvězdičkáře, kteří dodnes brečí, že komiksové filmy jsou furt to samé. Marvel, DC, a až na pár vyjímek nic nového, co by posunulo laťku zfilmovaných komiksů na další úroveň. Můžete si za to sami. Protože Scott Pilgrim, kterého slova originalita a nápaditost doslova definují, to v roce 2010 udělal, ale i přesto v kinech neuspěl... Pro mě se však dodnes jedná o definici kvalitních komiksových filmů. Špičková vizuální komedie, působící jako vystřižená z šestice Scottových sešitů, a hromada scén, které jsou dokonce nasnímány v měřítku téměř 1:1 vůči jednotlivým komiksovým panelům (viz. fight s #1 - Matthew Patelem). K tomu spousta dalších referencí (viz. pee bar, pac-man, několikrát v pozadí použití sedmi křížů, atd...), jenž doprovázejí vizuální efekty, nad kterýma se dodnes s úsměvem pozastavuju. Vždyť to vypadá tak dobře. Každý nápis KO, každá hudební bitva, nebo jen efekty, když si Scott oddechne… Na takové úrovni, a tak věrně zfilmovanou komiksárnu, jsem dodnes nikde jinde neviděl. Také je nutno podotknout, že přetvoření příběhu nevyšlo jen po vizuální stránce. Edgar Wright totiž dokonale pochopil předlohu a z filmu dokázal vypustit všechny nepotřebné situace. Naopak, veškeré pro příběh důležité scény tu zanechal, a to bez ohledu na to, jak složité či finančně nákladné to bylo na zfilmování. Fiktivní, alternativní rock hrající kapela Sex Bob-Omb, která tu s občasným proložením běžné, lehce arkádové hudby hraje, zapadá do atmosféry zimního Toronta z pohledu mladých lidí na výbornou, a nejeden track mi doteď zůstal v hlavě (+ geniální Black Sheep v podání Brie Larson, hrající do dnes už legendární střihové sekvence). A přes hudbu se rovnou dostávám ke castingu, který nemohl dopadnout lépe. Michael Cera jako Scott je naprosto riskantní volba, která se ale ve finále svojí přirozeností a komičností totálně vyplatila. Teď už si v úloze Scotta nikoho jiného představit nedokážu. A to platí i pro zbytek castu. Mary Elizabeth Winstead jako Ramona, Kieran Culkin jako Wallace, Ellen Wong jako Knives, atd... Každá postava je tu skvěle obsazena. Největší poklona ale patří samotnému Edgarovi, který je pro mě pořád jeden z nejvíce podceňovaných režisérů a mistr vizuální komedie. Jediná věc, kterou můžu s čistým svědomím vytknout, je rozdílné tempo obou polovin. Ta první, pomalejší půlka, mi prostě sedne o trochu víc a stojím si za tím, že druhou půlku mohli tvůrci klidně o pět až deset minut protáhnout. Bez téhle drobnosti je Scott Pilgrim vs. The World popkulturní masterpiece a pro mě pořád tak trochu zázrak, který můžu vidět milionkrát a stejně se u něj usmívám od ucha k uchu. SCOTT PILGRIM VS. THE WORLD RUINED A WHOLE GENERATION OF WOMEN!