Bachy

Jakože Roye Anderssona žeru, tak tentokrát to prvně ztratilo formu a rozpadlo se to v příliš fragmentů, co dohromady spojuje jen to, že se všichni máme blbě, ale říkáme si, že vlastně dobrý. A jo, takovej život klidně může bejt, ale v předchozích filmech mi to Andersson uměl líp podat a přeci jen to ochutil.

Miluju to...s hudbou od Tomáše Vondry na LFŠ <3

Esence amerických teen osmdesátek. Se všema neduhama. Trošku telecí, ohromně přepálený, takže vlastně ve vztahu k věkovce, která běhá po střední, dost přesný. Něco tam uvnitř je a stojí to za hledání.

V segmetech rozhodně jako jo, jenže v celku to nedrží ani trochu. Málo

No, eh. Jako chvilkama rozhodně jo.

Uf, to tempo mě skoro ušlapalo. Možná ve výsledku až příliš tíživě beznadějné a stísněné na to, abych si zážitek i nějakým způsobem užil a nejen trpěl, ale vším ostatním ohromně zajímavý a silný kus. Navíc lidi u filmu rádi trpí, tak co? Zcela aktuální a kousavé s touhou přelamovat a stimulovat přemýšlení nad enviromentalismem a aktivismem.

Moje cesty tudy nevedou. Asi chápu ten metafor se psem v hlavním hrdinovi, který se jako nejlepší přítel stále drží svého pána a sám pánem být neumí, ale k čemu to, když jsem nebyl vtažen. Lhali, když adorovali.

Vůbec neutáhne vlastní stopáž. Jednodimenzionální postavy můžou fungovat ve skeči, případně v rámci půl hodinové epizody, ale na dvě hodiny je to zatraceně málo. A tak jeden je odhodlaný odborář, druhý je postupně se ohýbající srab, třetí revolucionářkou s dobrým srdcem, čtvrtý prohnilým kapitalistou, ale nikdo z nich není víc, než první vlastností, kterou u nich potkáte. Přitom je to škoda, protože ta chuť sureálna je hrozně přitažlivá, pár momentů je hodně dobrejch, moc hezky se o tom zpětně povídá. Ale užít si to moc nejde, když přetaženě dlouhá je téměř každá scéna.

Čistá vánoční briťárna skrz na skrz. Naivitou, humorem, obsazením. Ve výsledku konzistentnější a vlastně téměř po všech směrech o krok dál, než jednička. Na mě to funguje, ač bych chtěl ještě víc Capaldiho.

Nešířit se kolem takovej buzz, možná nepřekoušu víc, než první dvě epizody. Těch hororových klišé je na prvních hodinách stopáže trochu moc a přes Stevův charakter "sbírám cizí strašidla a pak píšu knihy" jsem skoro nepřelezl. Kolikrát ještě? Nicméně časová investice a trpělivost se vyplatí. Hill House má, co nabídnout a stupňuje, jak zvědavost z jedný strany obrazovky, tak kvalitu a především tahá nové, zajímavější postavy za současného dokreslování starých. Málokterá série stojící na odhalování tajemství nakonec ustojí samotné odhalení. Ač za to většinou můžu já, co se natěším tak, že mě vlastně žádný závěrečný rozmotání nemůže naplnit. Hill House tenhle úkol zmáknul. Rozmotává průběžně, současně pořád zvládá překvapovat a jako celek drží pohromadě. Žádný z členů rodiny tam nakonec není v pozici panáka, co tupě posouvá příběh nebo se jen veze. Soustředění na hloubku postav funguje, ač teda zrovna ten Steve z toho stejně vyleze dost nejpodivnějš a všechno to zvládne ke konci přišerně vykoupat v kýči. Svlíkněte z toho nálepky o "nejlepším seriálu roku" a je to výbornej zážitek.