Bachy

Potřebuji transplantaci času...

Nestíhám. Televize chrlí jeden nový seriál za druhým a vše nejlépe v baleních po 6ti až 7mi řadách. Dexter nechce skončit? South Park nechce skončit? Ale dobře, proč ne. Kvalitu si oba výtvory drží, tak proč ne. Jenže já nemám čas přibrat cokoliv nového. Opravdu bych rád víc prozkoumal život a dílo Rickyho Gervaise. Všichni chválí Breaking Bad, všichni skáčou do vzduchu u Hry o trůny a každý mele o American Horror Story. Nooo a nikdy jsem neviděl Twin Peaks. Pardon. Že sem vůbec lezu. Jsem zaostalý a k tomu čtu. Já blbec si ještě nakládám haldy čtení. Nejde to, dostal jsem se do fáze, kdy denně je vytvořeno víc stránek, které chci přečíst než je stránek, které přečtu. Upřímně mám takové podezření, že v souboji Stephen King vs. já, bych musel snášet tvrdou porážku. Samozřejmě, že King by psal a já bych četl. A samozřejmě, že nejde jen o Kinga. Popravdě jsem vlastně od konce Temné věže Kinga neotveřel A stejně tak je to i se seriály. I vybíravý člověk je v nouzi. Kéž by všechno bylo tak strašně jednoduché jako můj vztah s Červeným trpaslíkem. Zkusil jsem pár dílů, věděl, že tudy cesta nevede a pryč s tím. Tomu, kdo zuřivě chytl do ruky kámen vzkazuji:"Viděl jsem celé tři řady, ale nejde to...opravdu. Pardon." Když já mám takovej pocit, že když někdo zkoukne všechny Monty Pythony a všechny díly South Parku, že mu možná praskne pojistka smíchu a pak už je zatraceně těžké se zažrat do komediálního seriálu. Ještě před pár příspěvky jsem tu glorifikoval Robot Chicken a to už šlo taktéž do hajzlu. Veselé hehe se postupně proměnilo v ironické he a nakonec ve zhnusení. Seth Green šel do kanálu a vytváří tam humor. A mě to nezajímá. Není čas ztrácet čas. Nashledanou zlé seriály, je čas přivítat nové.

Tudíž:

Palec dolu pro: Robot Chicken a Červeného trpaslíka

Palec nahoru za trvalou kvalitu Dextera a South Parku

Výkřiky do tmy:

Zkouškové je peklo.

Iron Man 2 je Maxishit Fík.

Jsem Akta X addict.

Hokejisti válí.

Viktorka válí.

Zítra 2 zápočty.

Pozítří zápočet a zkouška.

A pravda? Pravda je tam někde venku.

Blíží se zkoušky, Plzeň nějak přestává válet, já jsem nastydlý a .... a je mi to jedno.

Během učení sjíždím Robot Chicken a je mi veselo. Naprostá vymaštěnost a perfektní protiklad k příliš logickému správnímu právu. Uznávám, že geniální gag musím najít pod menší, či větší haldou špatných, ale což. Na podobném principu fungovala i Akta X (všichni víme, že nejlepší díly jsou s retikulínem a zeleným hmyzem). Navíc, když už se ke geniálnímu gagu dohrabu, opravdu to za to stojí a hned to změní pohled na celý díl, řadu, popřípadě i seriál. Není potřeba připravovat kvůli Robot Chicken trubky na fanfáru, mezery tu jsou. Jen oceňuji originalitu a navíc při nedostatku času perfektně zaplní ten poslední zbylý. Ono, kdyby už i 10 minut na díl bylo málo, netuším, kam bych se poohlédl dále.  Na druhou stranu, ve středu je tu nová řada South Parku a blížící se MS v hokeji. Pokud letos hokejky nevypadnou brzy, obávám se o svou studijní budoucnost. Well everybody loves a Hukilau..Ale zpět k Robot Chicken. Přijde mi, že Seth Green tak trochu zkouší fanouškovské nápady stylu "co by kdyby?". Scénky na téma:"Chtěl Gargamel Šmouly sežrat? Proč Impérium po pádu Hvězdy Smrti prohrálo, i když mělo další tisícovky vojáků? Měl Optimus Prime rakovinu prostaty?" A miliony dalších. Ačkoliv pravda, většinou čím kratší skeč, tím údernejší. Takže zatímco konec Dextera mě nechal malinko chladnějším, než jsem očekával a nostalgický návrat k The X-Files se také nevyvedl dle představ - Robot Chicken i se spoustou chyb boduje. I když je pravdou, že krom veselé nálady se dostavuje i pocit závisti. Taky bych si chtěl hrát s kopou hraček, vytvářet díky tomu špičkový seriál a ještě z toho dolovat peňouze. Holt mi zbývá správní právo. Mimochodem - nic proti Mulderovi. Je mi jasné, že i jemu dlužím pořádnou pochvalu.

Jsem zpět a okamžitě se musím podělit.

Venkovní promítání má své kouzlo. Ačkoliv uznávám, že k některým filmům se okolní zima a mouchy možná nehodí. Ovšem, když se zadaří, jde o nezapomenutelný zažítek. Vidět Fargo obklopen bílou sněhovou peřinou je jeden z nejsilnějších momentů mé osoby u filmu. Dnes se mi dostalo dalšího takového. Ačkoliv mnozí budou ohrnovat nosy, oči, uši i...střeva. Vidět na náměstí Trhák a zemřít. Vytesejte heslo do kamene a jím pak rozbijte hlavu všem nevěřícím. Všem těm zedníkům Meruňkům, kteří křičeli:"To je blbost, uvidíte ty následky." Mrznout posledních 10 minut před plátnem se dá i ve špičkové náladě, třeba pokud koukáte na finále Trháku. Zírat na film, kde lidé zírají na film je možná chytřejší než Inception. DiCaprio by určitě při plzeňském promítání mhouřil oči jako sova. Zítra to zkusím ještě s Na samotě u lesa. A dopadne to podobně, už se těším. Josef Kemr má u mě stejně speciální a veledůležité místo jako Petr Čepek. Petr Čepek tučně. Petr Čepek kurzívou. Na některé herce by se zapomínat nemělo. Mělo by se o nich mluvit více. Petr Čepek tučně i s kurzívou. Klobou je dávno dole.

Plzeň ničí soupeře na zeleném trávníků. Venku je teplo a nálada je na stupni 10.

A miliony filmů za mnou. Tudíž přeji dobré ráno, Vietname. Dnešní hlášení je o problému s hodnocením. Momentálně téměř všemu sypu 5 hvězd. A teď: Je to smrtí a deformací vkusu? V tomto pořadí. Na druhou stranu, možná se po zhlédnutí série Resident Evil nedalo nic jiného očekávat. Ne, uznávám, že to bylo levné flusnutí na Jovovichovou. Třetí díl je opravdu, ale opravdu super...bez ohledu na to, kolik námahy stojí prokousat se k němu. Možná bych místo 5ti hvězdičkové škály potřeboval jen (Ano/Ne). Ale to bych pak taky nadával, že nemohu potrhnout ty opravdové lahůdky. A navíc je to můj osobní boj. Nějak se s ním popasuji.

Ale popravdě..

Dexter, Auta, Serpico, Loutka, Takeshiho hrad, Kočka na rozpálené plechové střeše....Ani jednomu jsem nebyl schopen urvat hvězdu dolu. Samozřejmě, že problém to není..jen je to velmi unikátní jev hodný zamyšlení a téma pro diskuzi jaderných fyziků celkého světa. Mimochodem v Loutce mi Jovovichová plivanec vrátila..kukačka. A teď dějový oblouk -> možná je to tím venkovním počasím a jsem nadšen z každé hovadiny. Konec oblouku. Konec příspěvku...běžím ven na největší pecku všech dob. Na náměstí promítají Trhák. Co víc chtít? Jednou já, jednou ty, vždyť jsme oba z jednoty.

Dlouho jsem se neozval.

Z mnoha důvodů. Víte, občas je nutné chodit do školy. Monty Python opravdu vymazává hlavu. Je taky nutné se vrátit ke sportům, když už je venku tak krásně. Ano, přežil jsem další zimu a slibuji, že tu další se již opravdu stěhuji. Tentokráte to nebudou jen plané řeči. Již po dopsání předchozí věty vím, že budou. Nějak to v Čechách znovu přetrpím. A jelikož jsem dlouhou dobu nemačkal písmena, zkusím to dnes večer dohnat a rozepsat se pořádně. Takže:

Soundtrack k Social Network je špičkový, bravurní, návykový, oscarový a zároveň z něj bolí hlava. Ještě ani jednou jsem jej nedoposlouchal v kuse, jelikož z té zvukové vlny mě pokaždé rozbolí palice. Většinou rozkopu pokoj a barák u Reznorovy verze In the Hall of the Mountain King a pak padnu vyčerpáním na tlačítko "stop". Každopádně je to veledílo, které stojí za poslech. Což říkám i z jiných důvodů, než jen, že vám všem přeji nezměrnou bolest. Opravdu. Teď jsem všechny nalákal a konečně to můžu vypnout. Je hrozný něco milovat a zároveň nenávidět. Je to jako...můj vztah k Pokémonům. *

Tak mě napadá, jestli mají taky pokémoni soundtrack. Kdyby byl od Reznora, mohla by to být pecka. Pošlu mu mail s návrhem.

Způsobil jsem si finanční bolest a mám z toho radost. Mám doma vznášedlo plné úhořů.

Respektive jsem sebral své úspory a šel do světa, abych rozšířil sbírku dvdček. A šel jsem cíleně, protože zamířeno na kompletní sadu Létajícího cirkusu, jsem měl již od začátku roku. A dnes jsem konečně zmáčkl spoušť. 7 dvdček od Cinema Clubu leží na stole a já slintám. Víte kolik hodin Monty Pythonů to je? On je tento údaj jistě na některém z obalů, ale nechám otázku nezodpovězenou, vyzní to lépe. A jelikož rozhodně nejsem přeborník, který zná všechny skeče a většinu z nich umí komplet přeříkat (úchyl je možná lepší výraz než přeborník), tak mě čeká i poměrně nového materiálu. Předem podotýkám, že si jednotlivé díly budu dávkovat. Vím, jaký vliv na mě Flying Circus a jeho humor má. Praskla by mi hlava. Sestře praskla již po 15ti minutách prvního dílu. Nebo bych si naopak mohl udělat maratón...sject je všechny najednou a zároveň se natáčet kamerou. Po lehkém prostříhání, by jsem mohl vypiplat dokument ne-nepodobný Supersize me. S tím rozdílem, že v Supersize me testovaný orgán nepraskl.

Na druhou stranu - Když má hlava zvládla fakt, že jsem poslední misi druhého StarCraftu dohrál až na 58mý pokus, možná se již otupila. Třeba ten maratón není tak špatný nápad. Ale dnes večer je každopádně pauza. Nemohu míchat Zergy s anglickým humorem. Dojmy se nesmí křížit. Musím končit, poslintal jsem si tričko.

Dnes jdu zapálit všechna plzeňská kina. Kompletně. Do posledního uhlíku.

Králova řeč - v nadíbce debilo komplexu CineStar i CinemaCity. Škoda ovšem, že není zároveň i v programu. Takže ano, nabízíme, ale vidět novou oscarovku nelze. Což je paráda. Alespoň si můžu prohlédnout hned několik plakátů, které lemují vchod do jednotlivých sálů. Škoda ovšem, že přímo v sálech naleznete jen zuřivě řídícího Nicolase Cage. Sakra, odhazoval jsem předsudky a nakonec se začal na King's Speech zatraceně těšit. Škoda, musím asi na Cage.

Rango - dabing! dabing! dabing! Nikterak jinak. Já nechci slyšet Aťku Janouškovou, jak předabovává Johnnyho Deppa.

Ne, opravdu...zamysleme se nad tématem: Nepodporuje internetové pirátství někdo z vedení českých multikin záměrně? Nebo je to prostě jen kokotský kokot?

To jsme tu dřív měli ještě taková ta ne úplně mainstreamová kina. Filmový klub a tak. Mrknu do programu...hm..hm..Into the Wild. To bych si mohl zajít znovu. Počkat...dvdčko, které jsem si koupil k Vánocům stojí jako dvě vstupenky. Ne, kašlu na to. Navíc proč vlastně bych šel na Into the Wild potřetí, když chci vidět Královu řeč. Chci vidět Ranga! Všechno zapálím. Naštval jsem se. Život je těžký!

Splnil jsem první rest. Na mě poměrně rychle. U doporučených filmů vyčkávám týdny, měsíce i roky. Jason Bourne by řekl, že i věčnost a kysele by se usmál. Ano, tenhle rest opravdu není ten, který je již splněn.

Hotov jsem s filmem Dogville. Dobrá, možná jsem nepoužil správný výraz. Hotov rozhodně nejsem a vlastně asi ani nejsem na cestě ke zdárnému ukončení mých myšlenek na téma Trierova psychárna. Takže jsem použil naprosto špatný výraz. Jen s odpovědí na otázku líbilo/nelíbilo si jistý jsem. Rozhodně líbilo, dojem nechalo. Takže fanfára a děkuji těm, kteří mě dokopali k tříhodinovému výkonu. Když stopáž člověk pojal jako hokej a po každé třetině odcházel do kabin, aby si pročistil hlavu, tak se dá utáhnout i taková mohutná věc.

Taková věc trošku mimo. Tři hodiny jsme s přítelkyní zírali na Nicol Kidman, další den jsme si pustili Hodiny a oba jsme nechápali tu náhlou změnu v obličeji. V zajímavostech píšou něco o falešném nosu. Budiž.

Každopádně bych si dovedl představit více filmů natočených tímhle zatraceně zajímavým stylem. Protože právě forma a kulisy jsou živou vodou. Živou vodou pro ty, které stupňovaná deprese ubíjí. Miluji všechny záběry z ptačí perspektivy. Nechtěl bych rozebírat Dogville do detailů. Silný zážitek, originální - toť musí jako doporučení stačit. A pak ještě varování - alespoň pro mě to byl těžký film. "Yeah, it's heavy, doc." Měl jsem občas chuť se jít schovat do dolu.

Možná je to hnusné, ale myslím, že nejsem první, který si hluboce oddechl při závěrečné scéně. A teď řeknu ještě hnusnější věc - minimálně pro mě to dopadlo dobře. Jinak bych si asi musel ustřelit hlavu.

Nastal čas glorifikace. Zasuňte trumpetu do úst a zatrubte fanfáru tak nahlas, aby se otočili všichni kolemjdoucí a okamžitě pochopili, že mají zavřít huby a tleskat. Přichází Arnold!

Existuje v současné době herec, který jen díky velikosti svého jména  přitáhne davy lidí do kin? Někdo, koho režisér připíše do obsazení a hned si může mnout ruce, že jeho dílo bude výdělečné? Brad Pitt, Johnny Depp? Ale no tak. Jasně, že jsou to jména asi komerčně na vrcholu, ale že by stačilo jejich přidání do chlívku "Hrají:". Dokud nebyl v kinech např. Cizinec, neslyšel jsem o něm.

Ovšem jedno jméno tu je. Arnold začal číst scénáře, Arnold hlásí return of the HERO. A už se špekuluje, už se debatuje.  A já začal opět chodit do posilky a brzy budu zvedat stejné váhy jako Mr. Olympia, jehož plakát motivuje k zhuntování těla. Je poměrně jasné, že režisér, který předloží před horu svalů nejlepší scénář, vyhrál na celé čáře. Mně je výsledek vcelku ukradený. Ať se vrátí třeba s prequelem Policajta ze školky. Stačí mi ke štěstí málo, ačkoliv je tenhle herecký návrat "málo"? Odpovím se sám - je to zatraceně hodně. Když jsem si v kině uvědomoval, co se mnou dělá scéná z Expendables (ta dokonalá samozřejmě. Já totiž jinak nadšení nesdílel), tak mi opravdu bude stačit, když přijde na plátno. Pak se drsně podívá (True Lies) a ozve se TEN přízvuk. A pak se v mysli rozjede tornado vzpomínek. V jednu jedinou vteřinu si vzpomenu na konec druhého Terminátora, sekanou z Predátora, manželskou sekanou z Total Recall a jak Benettovi došla pára. A bude mi krásně. Asi bych měl skončit hnusným klišé, jak se mi vrátí dětství, jenže jako malej jsem Arnoldovo kouzlo úplně nechápal. Vyndejte trumpetu z huby, stačilo. Prozatím.

Ještě dodatek ke včerejší zprávě. Asi mám opravdu westernovou obsesi.

Líbilo by se mi Toy Story, kdyby tam s Buzzem kamarádil třeba dělník místo kovboje?

Panika v městečku je taky vlastně western, co?

Proč asi mám rád Temnou věž Stephena Kinga?

Jakto, že mě tak moc baví country a jsem na to hrdej?

Měl bych si dát trochu voraz a zkusit třeba haldu scifi filmů. A nezačnu třetím Návratem do budoucnosti.

Mám psychické problémy. Cukám se. Praská mi hlava. Pozoruji kalendář. Už se blížím.

A mám hned dva důvody k tomuto chování. Nefilmový - letní hudební festivaly. Každoroční problém. Mám 8 milionů tipů na kapely, které potřebuji vidět a očekávám, že se dramaturgie českých festů trefí alespoň párkrát. Každé ráno oběhnout oficiálky všech těhle akcí a pak celý den probírat hlavou, zda je možné dotáhnout na Colours Grindermana, či Murder by Death. Není, tuším to.

A filmový je aktuálnější. Právě teď zřejmě i intenzivnější. Z čekání na True Grit mi zřejmě brzo vyskočí oči. Jasně, spousta hodnocení už na csfd je, takže evidentně existují i jiné cesty než kino. Ale já jsem fuckin hardcore Coen fan. A trpělivost přinese růže, vím to. Protože krom uvedeného faktu jsem taky fuckin hardcore western fan. Možná bych místo remaků zavedl převádění  všech filmů do kovbojské tématiky. Třeba zrovna Dexter by fungoval i tam, s Matrixem by byla situace složitější, ale poradil bych si. Star Wars vlastně western jsou, takže vše ok. A teď mám oboje v jednom balení. Coeni + prach, špína a klbouky. A kritici mě nezajímají (myslím ty, co kritizují - nikoliv kritici jakožto kecalové. Hudební kritik totiž není člověk, co hází špínu na muziku). Většina negativních komentářů na Serious Mana mi zní jako "bla bla bla bla" a ti, co haní konec No Country for Old Man, si snědli mozky. Říkejte mi Zaslepenec. Fanfára pro Zaslepence! Zpátky k problému. Je přetěžkým úkolem ignorovat všechny recenze a názory na snímek, který se mnou cukal už když bylo zveřejněno jméno. Navíc když česká premiéra se od té americké vzdálila na sto honů. Jenže 98 honů už je za mnou a zbývající už nějak doklepu. A pak si plzeňské kino bude říkat: "My tak bohatneme na tom magorovi, co už je zde počtvrté na tom drsném Bridgesovi". Pak je tu ještě varianta, že mě True Grit brutálně zklame.............................................................................hahahahahahaha. Jdu si pustit trailer a žilou. Škoda, že Johnnyho Cashe žádnej festival už nezvládne zaplatit.

Občas se mi vlastní vkus zamotá do kruhu a snaží se chytnou vlastní ocas do tlamy.

Začínám se opakovat a pokukuji po stejných režisérech, stejného stylu, stejné nálady. Pak je potřeba se zastavit. Nikdo nemůže stále jíst kuřecí řízky. Občas je třeba podívat se po známých, co strkají do huby oni. Samozřejmě to chce někoho, kdo je alespoň trošku gurmánem. U filmové branže věřím například Ondrovi (uživatel sochy.zirafka). Tam se těžko stane, že by se po vizuálním pokrmu zvedl kufr, či mě chuť ničím nepřekvapila. A jelikož do lehkého zabřednutí jsem upadl právě teď, poslal jsem poslyA poslové přinesli rady.

Várka Sochyho tipů na doplnění vzdělání, či osvěžení vkusu pro zabředlého Mě:

1. Zelig (Woody Allen)

2. Inside I'm Dancing (Damien O'Donnell)

3. Ukrutně šťastni ( Henrik Ruben Genz)

4. Podraz (Marvin Hamlisch) - ano, stále nezhlédnuto. Laugh now, please.

5. Dogville (úchyl)

A teď se ukáže má lenost. Ono totiž požádat o tipy a pak je opravdu zhlédnout jsou v mém případě dvě velmi odlišné věci. A navíc Dexter má stále trable.

Jím palačinky a chystám se do školy. Dodatečný zápis předmětů, samozřejmě zpoplatněný. Ale mám ještě hodinku, takže otvírám složku hudba a lehnu si ke čtení.

Zrovna velký výběr muziky momentálně nemám. Již podruhé mi odešel externí disk a odnesl si s sebou do věčných lovišť disků i všechny mé složky. Parchant. Momentálně jsem ve fázi hybernace - čekám na vyřízení reklamace a přežívám s tím, co mi zbylo. A moc toho není. Co říká složka "soundtrack"? Že je chudák vyhublá. Nevadí, i tak snad něco najdu.

Muzika k The Haunted world of El Superbeasto je sice našlapaná pecka, ale ke čtení? Už u Zombie Nazis bych se musel zvednout a jít si najít i obrazový materiál. U Reznorova Social Network by mi zase tpalo v hlavě. I zde je správná odpověď "Not now". Být vybíravý při volbě mezi 7mi možnostmi je poměrně odvážné. Morriconeho už jsem poněkud přeposlouchán. Na druhou stranu, proč ne, když momentálně otáčím stránky No country for old man. Ale HA! Skočím úplně jinam. Zbyla mi tu ještě Mafia. Trumpety, chytlavky, pecka - beru. Tam se paří od prvního do posledního tracku s pohodovou náladou. A ano, myslím tu pc hry. Všichni ji mají rádi. Dožeru palačinky a hurá. Ani jsem si nezakecal klávesnici. Skvělý výkon. A k filmu? Pusťte si toho El Superbeasta, jsou tam Zombie Nazis*.

* Ale nejezte u toho, je to magorské psycho.

Zasekl jsem se v časoprostoru. Tedy alespoň na chvilinku, díky zkouškovému období. To období je zlé a všichni to ví. 

Nemůžu si číst. Jakmile otevřu knížku, začnu si nadávat, proč radši neluštím písmena u učení. Nestíhám  koukat na filmy. Těším se na letní festivaly, ale to těšení je jakoby v provazech, protože než se dožiju léta, musím přežít ještě dvě nálože zkoušek. A bolí z toho hlava. A taky venku mrzlo, ale téma Já a zima si ještě schovám. Jediné, co stíhám je alespoň díl Dextera před spaním. Takže vím, jak to bylo s botou. Ale pozor! Teď už je část zkouškového pekla za mnou a já se vrhl znovu na filmy. Třikrát hurá...předčasně. Bohužel jsem na čučení vlítnul moc hrr, tudíž mám za sebou spoustu kravin a šedého průměru. Trpěl jsem skoro stejně jako během maxi-učení. Že mi nic neřekne Paranormal Activity, či Úhel pohledu se čekat dalo, ale Flákači, Mad Maxové a Belmondo? No, rozsekal jsem si hubu hodněkrát. A navíc venku bylo hluboko pod nulou! Nesnáším zimu.

Nicméně dočkal jsem. A nikdy by mě nenapadlo, že takhle nadšen a oživen budu díky Jarmuschovi a jeho taxíkům. Noc na zemi je nálož všeho druhu ve stylu kafí a cigaret. S tím rozdílem, že tady film vymačkával šťávu z lidí jen v pěti povídkách, jenže o to důkladněji. Cigarety jsou zde taktéž, jenom s nimi nesedíme u stolku, nýbrž za volantem. A když už jsem u porovnávání…u černobílého stolku se vystřídalo mnoho společníků, a ab und zu byl některý z nich poměrně nudný, či moc komplikovaný. V taxíku jsou všichni -místo pro náhodný  pochvalný superlativ-. A německý Helmut je král. Po každém příběhu změna nálady a kotrmelec. Nikoliv ale v názoru na výjimečnost Noci na zemi. Tudíž jsem konečně nadšen i z něčeho jiného než LEGO Batmana a mohu po dlouhé době kliknout na pět hvězdiček. Třikrát hurá. A navíc se venku začíná oteplovat. Superlativ

Poslouchám Zeď, piji River tonic a mám notebook. A na něm mám největší pecku. A ta pecka se dostala do kolize s učením. Což je trouble, protože I've just become comfortably numb.

Otázka: Kdy jsem naposledy hráli nějakou naprosto špičkovou PC hru? Odpověď: Nikdy, dokud jsem nehrál LEGO Batmana! Nebo LEGO Star Wars, Indiana Jonese atd., to je vcelku jedno. Ne, myslím to vážně. Buď se budete topit v předsudcích o infantilnosti lega, pc her, či obojího nebo se do té infantilnosti skočíte po hlavě. Pak se v ní můžete s vysmátou hubou ráchat od rána do večera. Nejsem zrovna člověk pařící, ale občas si sem tam nějakou odreagovačku zahraji. Na Metal Gear Solid nedám nikdy dopustit, spousty času jsem strávil u třetího Warcraftu a i k Mafii mám haldu vzpomínek. Ale LEGO hry jsou z jiné kategorie. Z té, která má zlatý šuplík a disk z něj vyndaváte s maximální opatrností. Tam, kde jste nostalgicky uchovávali Lemmings (než jste si je pustili znova po letech).

LEGO Star Wars je ideální začátek. Zopakování všech filmů trošku jinak, možnost hrát za všechny charaktery a NEJLEPŠÍ HRATELNOST NA WHOLE PLANET. Ne, můj Caps Lock se nerozbil. Jedna věc je, že hra je perfektní po stránce filmové. Prostředí, postavy, všechno. Ne pouze laciné kopie, ale transformace do LEGO světa. Upřímně, Lucas se stydí, že nebyl za milion let schopen udělat tak zatraceně skvělou hru. A stydí se dost. Nedokážu popsat svou radost z hry, takže - můžete tohle, můžete i tamto, ale hlavně se to všechno dá zmáknout ve dvou! A oba sedí u jedné klávesnice a sekaj do tlačítek jako divý. Jeden je Chewbacca a druhej Han Solo. Chtěl jsem někdy od světa něco víc? A teď tam běhaj, skáčou, střílí a sbírají. Přítelkyně, či kamarád se vedle vás svíjí v křečích smíchu. Projedete všech 6 filmů, všechno si můžete zahrát znova třeba osmsetkrát a stále ještě nejste u konce. A nyní zazněl virbl a přichází hlavní zpráva dne.

Právě jsem rozehrál LEGO Batmana a je to snad ještě lepší. Je tam Two-face, je tam Catwoman, Bane, Tučňák, všechno. Lítá to, střílí se, máte Batmobil, házíte, šviháte, lezete a Riddler s Jokerem utíká. Samozřejmě je to i pro dva. Je jedno, jestli se přidáte k Batmanovi nebo k utečencům z Arkhamu. Miluji Nolanův "temný" Gotham, ještě více asi animovanou verzi z Batman The Animated Series, ale toto je vrchol. Jsem závislý. Oficiálně se přiznávám a jen doufám, že plně propadnu až teprve po skončení zkouškového. Jinak je se mnou amen.

Abych se přiznal, tak alkoholu moc nerozumím. Hodně věcí mi vůbec nešmakuje. Brutálně to leze do peněz a já bych si potřeboval pořizovat důležitější věci. Jako figurky Terminátora atd.

I tak mě akce Jameson Cult Filmu zatraceně lákala. Návrat do budoucnosti, stylové prostředí, výlet s partou. Je pravda, že projíždět republiku za oblíbenou kapelou není pro mě úplně problém. To je tím vysavačem peněz pro mou peněženku. Ale za filmem po světě tak často nevyrážím. S csfd premiérou byl většinou problém v datu, či s minimem bodů u přátel. S Jamesonem jsem prostě zbláznil haldu lidí, nakoupil lístky a jelo se. A vyšlehat lidi na Back to the future není zrovna nadlidský výkon. Ne, vážně, kdo nemá rád trilogii Návrat do budoucnosti? Ufoni a psychopati.

Navíc jako motivátor k velkému výletu posloužilo video z novinářské akce Jamesonu, kde se promítali Vetřelci. A tady byl kámen úrazu. Kdo viděl, zmíněnou ukázku, ten pak trošku rozpačitě kroutil hlavou nad výsledkem. Vidíte zelený sliz, vidíte úžasný sál, mariňáky, Alien sošky a žranici. Chápu, že žranici jsem očekávat nemohl. Přesto mi přišlo, že, kdo byl na první projekci Jamesonu v ČR (takže novináři a novináři), ten má zážitek na celý život. Případ Back to the Future? Dva magoři v kostýmech Martyho a Doktora získávají korunu trapnosti za rok 2011. Je teprve leden a již je jisté, že jim trofej nemůže nikdo sebrat. Během promítání se občas zablikalo světly (hůůů), občas zakouřilo do davu (hůůů hůů) a sem tam přišli trapáci (FUCK FUCK FUCK!). Rozumím tomu, že popisuji pouze své dojmy, ale věřte tomu, že kdo tyhle nýmandy viděl, ten ještě dnes bude těžko usínat.

Jaký je můj dojem z akce? Výborný. Bez ironie. Ono totiž stále bylo Back to the future. Takže, i kdyby jsem se tam musel dívat přes obrácený dalekohled, užil bych si promítání. Banda stejně nalazených lidí, s fajn přísedícíma, kteří sdíleli pocit rozpačitosti a kteří otáčeli spolu se mnou hlavou při výstupech idiot dua. S výborným drinkem v ruce a parádní "after party" podle vlastního programu. Mám za sebou fajn zážitek, kulťák na plátně a spousty psiny u následného dojezdu na bytě. Právě proto jedu určitě příště znova. Peněz po mě stejně moc nechtěli, ačkoliv cesta taky není free charge. Kašlat na to, užil jsem si promítání my way. A na příště už jsem poučen. Mlč a koukej - Nadstavbu nečekat...žranici taktéž ne.

Už se mluví, už se šeptá a už se tipuje. Dohady jsou plácáním do vody. Vylezly nominace na Oskara a všichni mají názor.

A názor je jako díra do prdele, každý ji má. Já mám letos krom názoru ještě zvlášní pocity. A taky tu díru.  Pocitům vládne určitá satisfakce a nostalgie zároveň.

Když otevřu svůj zdejší chlívek "Oblíbení režiséři", tak najdu naprosto stejná jména jako na důležitém seznamu, který dnes vyšel z hlav členů Akademie. Nejlepší film a režie - Coenové, Fincher, Aronofsky.. Co jméno, to tisíc vzpomínek na spousty filmů. A nadšen jsem i z těch letošních (vlastně už loňských. Ještě jsem se neneaučil psát "2011".) výtvorů. Kdyby vznikl film se scénářem o orangutanovi, který snědl telefoní seznam a v kolonce režie by stálo Fincher, jdu na to a budu se zatraceně těšit. Coeni a Aronofsky jsou stejné případy. Jasně, třeba jim to všem sebere pitomej King's Speech. Nic proti filmu - neviděl jsem, nehodnotím. Ale sakra..jméno Tom Hooper slyším prvně a opravdu pro mě nic neznamená. Žánr: historický? Nějaké předsudky si přece udržet musím.

Navíc, jak má člověk před shlédnutím mít neutrální názor na Královu řeč, když Colin Firth ohrožuje v herecké kategorii velkého Duda - Jeffa Bridgese? A ono mu to nakonec i vyjde, protože "přeci nedáme Jeffovi stejného Oskara dvakrát po sobě". Ale fuck!, u Crazy Heart se mělo uznale pokývat hlavou nad hereckými schopnostmi a dost. Cena měla přijít po Big Lebowski a druhá letos. Ale budiž, je to volba Akademie, nepřísluší mi ji kritizovat a nikdy jsem neměl rád, když se weby zaplní houfem rozumbradů.

Na přemýšlení je tu daleko důležitější otázka. Komu mám držet palce? A já ji vyřešil. Těžko se vybírá, když na nové Coeny i na Černou Labut čekám z důvodu velkého plátna. Ovšem stejně bych chtěl vidět ty otevřené držky všude po světě, až by si pro cenu za nejlepší film šli lidé od Pixaru. Ona už jen ta nominace neskutečně zahřála. V tomhle případě je ta nostalgie stejně nejsilnější, protože sahá nejhlouběji. A v kině se mnou cloumala jako nikdy - vzpomeňte si na spalovnu. A je mi jasné, že až mě za pár dní rozseká True Grit, dojde k obrovskému přehodnocení. Takže je 1:45 a.m. a já vlastně nic nevyřešil. Mám v botě chřestýše.

Dexter Morgan je celý od krve. Můj příspěvek je celý od spoilerů. Tedy ohledně první řady. Pozor na to!

Další příležitost pro všechny znalce, hodit po uživateli kamením. Tím uživatelem jsem samozřejmě já a věta, která proces ukamenování odstartuje je:"Teprve nyní jsem dokoukal první sérii Dextera."

Mám větší problém. Jakto, že mi nikdo neřekl o knižní předloze? Všichni moji přátelé  mají důtku. Zatajovat takto důležité ifnormace je špatné. Jestli má původní Dexter stejný švih a Jeff Lindsay měl při psaní na tváři ten zpropadený ironický úšklebek, musí být knížka jedno velké žrádlo. Chtěl jsem použít slovo pošušňání, ale pozastavil jsem se nad sebou a šel si zkontrolovat teplotu. Tak alespoň vím, kam upřu svůj pohled po dočtení Spalovače mrtvol. Na druhou stranu věnovat tolik času příběhům o vrazích může vytvořit pěkně chorý mozek.

K seriálu. Masuka je frajer. A Debra je sice strašně sympatická, ale má koní čelist. Tu dolní. Michael C. Hall se zbláznil, když se s ní oženil. Toť vše. Vážně. Přeci jste nečekali, že budu popisovat, jak je hlavní představitel dokonalý a postava Dextera je perfektně napsaná. Jasně, že je. Proč by série jinak udržela tolik lidí před obrazovkou? Leda, že by po každém díle říkal Masuka vtipy. Masuka je frajer. A fakt, že fandíte vrahovi už taky propral ve svých recenzích každý web. I když, dle mého, nejde o nic neobvyklého. Všichni jsme milovali Dartha Vadera.

Pokud přeci jen říznu více do hloubky - Asi je lepší nečekat twist-endy, nehledat vraha, netipovat vývoj příběhu. Samozřejmě, že můj opovážlivý úsudek se týká pouze první řady. Shyamalan neprozradí nepozorným na konci série, že všichni byli celou dobu ufoni, či mrtví, či oboje. Vrah vleze na scénu a poměrně brzy vám kameraman velmi napínavým záběrem řekne: "Mimochodem, tohle je vrah." A ten, kdo si myslel, že Rita nenajde Paulovu botu, musí být divák začátečník. Ale minimálně já vůbec nepotřeboval zvraty. Alfou a omegou jsou dobře vykreslené postavy a the curious thing about Dexter. A funguje to. Na výbornou. Masuka je frajer, Doakes drsně čumí (když nad tím přemýšlím, mám Doakse ještě raději než Masuku. Málo jsem jej vychválil. Batistu taktéž) a malej Dexter je neuvěřitelně roztomilej, takže poračujeme s druhou řadou a sháníme knižní verzi. Zajímá mě, jak to bude s Paulovo botou.

October 12th, 1985. Tonight, a comedian died in New York.

Je psychicky možné milovat Rorschacha nakresleného i zfilmovaného. To je fakt. Akceptuje to. Po mnoha pokusech jsem učinil tento závěr a již ho nehodlám měnit.

Zarputilý fandové předlohy s dávno vymytým mozkem by mě zřejme upálili, ale mé první otevření velkého žlutého komiksu Watchmen se odehrálo až po zjištění, že se točí jeho filmová verze. Nyní je čas na hození kamene a případné úšklebky. Možná jsem tedy přišel o určité uzrávání pocitů ze čtení. Nezájem, mám vlastní zážitek. Pár hodin po dočtení slov z nepohyblivých, ale propracovanějších Strážců, rozkoukávám druhou verzi. Verzi, která se již stihla ukázat v několika kinech a odnesla si (přes původní brutální skepsi) zatraceně příznivé recenze. Takže, dočtu jedno, rozkoukám druhý, skočím si koupit žlutej odznáček a svět je kompletní. Tříhodinová stopáž ovšem zdaleka netrvá a nikdy netrvala tři hodiny. Do délky filmu zapomínají tvůrci připočítat přestávky na kafe, toaletu, další kafe a přestávku s účelem odpočinku. Ve výsledku se tedy dostáváme, alespoň u nás v soukromém kinu u postele, na nějakých 5 hodin s mozkem pobírajícím jeden dlouhý příběh. A matematika ještě nění u konce. Přidejte další znamenénko "+" a za něj dosaďte ranní vstávání, během nejž jsem dočítal poslední bubliny předlohy. A pak ještě jednou "+", protože ačkoliv titulky již skončili,  den se Strážci nikoliv. Zážitky a dojmy je potřeba okamžitě někomu zprostředkovat. A když nemáte komu, tak si je alespoň řádně protočit hlavou sem a tam. Stejně jako mám za s sebou tzv. "týden s Kmotry", "3 dny s Eastwoodem" nebo "maratón Johna McClana", mohu momentálně přidat "Výmazový den s Watchmeny".

Pokud vlastníte sběratelskou povahu, jste nebohý úchyl. Tedy v případě, že jste ve stejném stádiu jako já. Odolat koupi komiksu (cena až 1000 korun), či dvou diskové verzi Zacka Snydera (steelbook také za tisíc? Fuck!) je bolest. A pro zmíněné sběratele je zatraceně velký problém sject s kurzorem myši z tlačítka objednat, na červený křížek,který zlověstně ukončuje jak webový prohlížeč, tak i choutky nepříliš finančně zajištěných nerdů. Jako u většiny prodkutů z pekelných dílen bezcitných zmetků, končím pohledem na poličku se soškou Arnolda. Tento pohled prozatím stačí. Prozatím..na komiks stejně jednou dojde. A Alan Moore se spokojeně směje. Vidím ho