sarulefilm

Jako líbilo se mi to. Nebylo to nic převratnýho, ale zároveň to bylo moc fajn. Romantický trojúhelník mi nevadil a vlastně jsem si až do konce nebyla jistá s kým hlavní hrdinka skončí. Což bylo na jednu stranu fajn, protože je divák stále trochu v napění, ale na druhou stranu to strhává příběh dolů, protože hlavní hrdinka přebíhá od jednoho k druhému a stále dokola. Jistě, má to spoustu jinejch menších chyb, ale celkově to byla super oddechovka.

První půlka filmu se mi líbila. Oba hlavní herce mám ráda a fungovala mezi nima i skvělá chemie,  na které dalo stavět i přes jednodušší příběh. Hlavně Song Joong-ki si pro sebe svým charismatem získal většinu scén. Mělo to i dobrý spád, takže jsem se vůbec nenudila. Jenže pak přišla druhá půlka. Děj mě začal nudit,  hlavní hrdinka mě fakt štvala a Song Joong-kiho mi bylo vlastně jen líto. Příběh šel prostě hrozně do háje, nějaký věci přestaly dávat smysl a zůstalo spoustu věcí nevysvětlených.  Třeba jsem absolutně nechápala motivaci hlavního záporáka. Zkrátka všechno, co se týkalo toho nadpřirozena, bylo fakt špatný. Za mě by byl film mnohem lepší, kdyby se tomu nadpřirozenu co nejvíc vyhnul. Ta první půlka právě kvůli tomu funguje. Ve druhé půlce se věnujeme tomu, že je vlkodlak a už je to špatný. ODTUD SPOILER - Ten konec mě hrozně naštval. Já vím, že se korejci vyžívaj v tom dlouhým čekání na shledání mezi hlavními postavami a já to jsem schopná přijmout, když je to pár let, ale co je moc,  to je moc. Ten konec měl být asi dojemnej, ale mě skoro děsilo, co se stane mezi tou babičkou a hlavním hrdinou.

Zatím poslední Miyazakiho film v sobě spojuje některé typické motivy z jeho předchozí tvorby a zároveň je toto dílo obsáhlejší a mnohem více dospělejší. Jako celek to obdivuji a co se týče technické i příběhové stránky, tak asi nemám, co vytknout. Ale i přesto se film neřadí k mým favoritům jako ostatní režisérovy snímky. To, co mi tam nejvíc chybělo byla trocha něhy. Neříkám, že všechny filmy musí být sluníčkové, to ne. Ale zdálo se mi jakoby režisér měl od snímku odstup a nevložil do něj víc ze sebe. Já si zkrátka nemyslím, že když se chce udělat dospělejší dílo, tak musí být tak odměřené a chladné. Chybí mi zde i trochu víc fantazie. Motiv básně, která tvoří i název filmu se mi líbil, protože mi to aspoň přišlo, že měla nějaký hlubší význam a divák o tom mohl právě trochu fantazírovat a zamýšlet se, proč je báseň součástí názvu, proč ji postavy říkají a jestli nám to řekne něco o následujícím ději, nebo vysvětlí ten předešlý. Jinak to bylo skoro až moc realistické na animovaný film.  Přesto film považuji za výborný jenom mě osobně se tak moc nelíbil. Ale nevím, možná je to tím, že je mi dvacet a jsem na film ještě moc mladá. Třeba za pár let ztratím ideály a uvidím svět přesně takhle - pochmurně, odtažitě, bez fantazie a radosti a jen práce a práce a budu vychvalovat to, jak to autor zvládl vyobrazit. Ale doufám, že se to nestane...

Po shlédnutí filmu jsem zjistila, že verze s českým dabingem je o 20 minut kratší než originál a jsou tam tedy vynechány nějaké scény. Což je strašná chyba, protože Donnie Darko patří k filmům, kde je každá scéna důležitá pro pochopení celkového smyslu. Doporučuji tedy vidět originální verzi v délce 2h13min. Jinak je to mistrovský. Trochu to připomíná Lynchovy filmy a já se fakt vyžívám v tom, když je ten styl originální a trochu absurdní. Celek mi dával smysl a došla jsem si k nějaké vlastní verzi, o co vlastně šlo. Jinak existuje spousta videí s vysvětlením a různými teoriemi. Za mě pecka!

Když jsem si film pustila, tak jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Doslova v první minutě jsem si ale říkala, že mi to připomíná Always. No a po těch pár záběrech jsem teda zjistila, že je to japonská verze korejského filmu Ohjik geudaeman (2011). Ale stejně jsem to chtěla vydržet, protože jsem si myslela, že remake má obecně jen vycházet z předchozího díla a ne ho úplně kopírovat. Ale to tady ne. Ty scény jsou identický, jsou točený ze stejných úhlů, herci nosí podobný oblečení a když hrají, tak mi přijde, že nehrají charaktery, ale snaží se napodobit původní korejské herce. Dokonce mi hlavní hrdinka dost i Han Hyo-Joo připomínala. Je to prostě identický film se vším všudy jen japonsky. A film Always patří k mým srdcovkám, proto mě to asi dost naštvalo. Jestli si chcete film pustit, tak si prostě radši pusťte Always, protože tam hrají alespoň lepší herci. Nehodnotím film, protože jsem se na něj na celý nevydržela dívat, jenom jsem to rychle přejela a přesvědčila se, že je to jak přes kopírák. To se radši kouknu na Always dvakrát než tohle.

Můj nejoblíbenější Miyazakiho film. Milovala jsem to v dětství a miluju to i v dospělosti. Proto nemůžu podat úplně objektivní komentář, protože jsem na filmu vyrostla a je pro mne dokonalý takový, jaký je. Ale můžu se zde aspoň podělit o jeho pozitiva. Stejně jako všechny snímky studia Ghibli má krásnou animaci, ale narozdíl od zbytku Miyazakiho děl je zde velký důraz na charaktery postav, které se v průběhu děje vyvíjejí. Každá postava má svá vlastní pozitiva i negativa a je skvělé, jak spolu postavy interagují. Je zde spousta skrytých motivů a nějakým životních poučení, která diváka zahřejí u srdce. Jedno z předních témat je krása, která ovlivňuje životy postav a mě osobně se toto téma velmi dotklo a líbí se mi, jak se s ním během příběhu pracuje. Také to má skvělou romantickou linku, která je trochu dospělejší od některých Miyazakiho filmů. A samozřejmě je zde i ta magie. Je to podle knižní předlohy, ale filmové zpracování se mi líbí víc. Nevím, jak více tento film doporučit.

Tohle je skvělý! Bylo, je a bude. Princezna Mononoke mě ohromovala v dětství a dodnes to miluju. Animace je super, jako vždy u Ghibli, ale tenhle film má podle mne ze všech děl studia jeden z nejlepších příběhů. Poutavou formou prezentovaná autorova láska k přírodě, kterou předává divákům. Přes všechnu krásu přírody a lásky, kterou snímek zachycuje je zde i spousta temnoty a krutosti. Veškerá složitá témata, která se zde vyskytují jsou ale podána tak jemnou formou, že do člověka opravdu chytne za srdce. Sledováním filmu se divák skutečně propadá do jiného světa a podléhá jeho kouzlu. Je to magie a láska. Je to jemné i drsné. Je to Hayao Miyazaki a jedno z předních děl jeho tvorby. Je to zkrátka srdcová záležitost.

Ani nevím, co jsem očekávala, ale takovéhle melodrama určitě ne :-D. Pustila jsem si to, protože tento seriál má i po tolika letech stále své obdivovatele. No a musela jsem si na to trochu zvyknout. O veškerou akci a nějaké ty melodramatické momenty se stará především Han Jae-hee (Park Si-yeon), kterou jsem teda nemohla snést. Nechápala jsem, proč se kolem ní pořád všichni motaj a nejhorší bylo, že těm svým lžím věřila i ona sama. Nakonec se tedy záporákem stal Ahn Min Young (myslím, že to byl zástupce ředitele), který byl podle mě jednou z mála postav, která nějak logicky jednala. Každopádně, co se týká Song Čung-ki a Moon Chae-won, tak to jsou opravdu dobří herci, jenom ten vztah jejich postav byl tak zvláštně vystavěn, že byl divák vlastně pořád nespokojen. I když to má být romantické, tak ve mně to žádné takové pocity nevzbuzovalo. Taky nepatřím k velkým fanouškům té hudby. Chápu, že to před lety mohl být velký hit, ale s novodobou korejskou seriálovou tvorbou se to nemůže srovnávat. Ale abych byla upřímná nemohla jsem se od toho odtrhnout a i když jsem často kroutila hlavou, tak mě to pohltilo.

Do seriálu jsem se pustila hlavně díky ohromné popularitě, kterou si získal po celém světě. Předpokládala jsem ale, že se bude jednat o další školní romanci se svými typickými prvky, které jsme už všichni stokrát viděli. A ze začátku mě to opravdu moc nechytlo. Postavy byly trochu ploché a naprosto jsem nesnášela milostnou linku s doktorem. Myslím, že je jí věnováno až moc prostoru. Ale pak se něco změnilo a já naprosto propadla kouzlu Nam Joo-Hyuka a Lee Sung Kyung a užívala jsem si každou chvíli. I když je seriál hlavně komediální, rozebírá i nějaká vážnější témata jako pocity žen v silovém sportu a hezky zobrazuje plusy a mínusy vzpírání a moderní gymnastiky. Za mě se to tedy postupně stalo něčím víc, než jen průměrným teen dramatem. Nakonec jsem byla velmi spokojená a neskutečně jsem si to užila.

Moc jsem od toho nečekala, ale začátek byl naprosto skvělý. První epizody byly svižné a hlavně vtipné. Ten humor tam fungoval opravdu na 100% a to nejen v dialozích ale i v celkovém pohybu postav v prostoru. Navíc tak byly i vhodně vložené dojemné momenty. A tak to mělo zůstat až do konce. Mělo to být hlavně komediální s občasnými vážnými momenty a bylo by to úžasný. Jenže bohužel se to po pár epizodách začalo dělat hrozně na vážno a to mi už moc nesedlo. Hlavní postavy mezi svou neměly nijak výjimečnou chemii, ale přesto jsem jim fandila. Celou dobu jsem se bála zbytečného rozchodu jako v jiných seriálech, ale místo toho přišlo dlouhé čekání na shledání, což taky není výhra. Doufala jsem, že se ke konci vrátí komediální prvky, ale bohužel se tak nestalo. Přesto si ale myslím, že je to mírný nadprůměr, hlavně díky hereckému obsazení.