Duke90

Harrison Ford na vzestupu své kariéry a Robert Shaw na jejím (nedobrovolném) konci. Od takových dvou velikánů člověk nemůže očekávat zklamání a obzvlášť když jsou spolu pohromadě v jednom filmu. Oddíl 10 z Navarone je velmi vydařený válečný snímek, který nepostrádá včetně několika "Jonesovských akčních scén" také slušnou dávku humoru. Ve vedlejších rolích si skvěle počínali Carl "Apollo" Weathers a můj oblíbenec z Bílého tesáka - Franco Nero. Opravdu solidní čtyřhvězdičková podívaná.

Tak to docela čučím na tak nízké hodnocení, protože Hit and Run je pro mě jeden z nejpohodovějších filmečků, co jsem kdy viděl! Jak málo někdy stačí ke spokojenosti a scénář přitom nemusí být dokonale prošpikovaný. Stačí hafo zábavných dialogů z úst sympatických herců a jen se kochat jejich výstupy spolu s řádnou porcí akce a automobilových honiček s ne jen tak ledajakými automobily! No a aby toho nebylo málo, tak ve filmu zazní několik opravdu luxusních rockových pecek, které se vždy hodí k příslušné scéně a skvěle tím celý film doplňují! U mě tedy poctivých 80%....

Dlouho jsem váhal, ale nakonec se utrhnu a přihodím do guláše maso navíc. Rozhodně se jedná o film, který stojí za vidění už jen kvůli kvalitně zpracovanému tématu z oblasti terorismu. Vše je postaveno hlavně na vydatném počtu slavných herců, což je nejspíš i důvod, proč se nikomu z nich nedostalo patřičného prostoru. Aspoň já jsem měl velice často pocit, že v tomto případě ani nešlo jednotlivé scény "neosekat", jinak bych zase pro změnu mohl nervózně koukat na hodinky. V rámci možností je Rendition slušná podívaná a rozhodně mě zaujala víc, než třeba Greengrassova Zelená zóna.

Kdyby nebylo několika opravdu vydařených momentů, kdy jsem měl možnost se od srdce zasmát, asi bych šel s hodnocením ještě níž. Děj podle mě překypuje spíše nudou a mnoha nevtipnými scénami až na hranici trapnosti a možná jsem měl příliš vysoká očekávání od Selllersova komediálního talentu. To jeho "indické" pitvoření mi spíš kolikrát lezlo na nervy. Scény s tlačítky, botou a ožralým číšníkem jsou ale zase naprostým protikladem toho, co jsem doposud napsal a tak nebudu tolik tvrdý a zůstanu u průměrného zhodnocení.

Bohužel musím konstatovat, že se jedná o nejslabší spolupráci "blondýna s tlouštíkem" s relativně únosnou porcí trapných vtipů a slabší příměsí těch povedených. Ale Edgar Wright rozhodně není jediný, kdo se snaží točit pořád stejné filmy "na jiný způsob" a tahle taškařice mu tak tak vyšla s odřenýma ušima a to převážně díky povedeným hláškám z úst Simona Pegga.

Bez geniálního nezmara jménem Belmondo a roztomilé mladice Sophie Marceau by tahle komedie pravděpodobně skončila v šedinách čistého průměru! Samozřejmě že jen blbec by nepoznal, CO se skutečně mezi danou dvojicí v jádru mysli odehrává, ale ty úžasné výmluvy a myšlenky - a kolikrát právě Marceau tomu dává pěkně na prdel - posouvají Veselé Velikonoce na vyšší metu. Stráveného času tedy nelituji a určitě se k této odvážné komedii budu milerád vracet.

Nakonec jsem nemohl jinak. Kapitán Phillips se rozjíždí spíše pomalejším tempem, ale o to víc pak pevně přiková diváka k obrazovce a postupná gradace dramatické zápletky vám nedovolí ani na chvíli odtrhnout oči. Celá situace se vyhrotí takovým způsobem, že nestačíte popadat dech a jste na nervy skoro stejně jako samotný kapitán. Naprosto vyčerpávající závěr mě definitivně utvrdil v plné palbě a Tom Hanks mi zase jednou udělal obrovskou radost svým zdrcujícím výkonem, kterému jsem při snaze zpomalit můj vlastní tep, úplně propadl. Pokorně se tedy klaním a děkuji!

Když už za nic jiného, tak za to nejroztomilejší "starodávné" zpracování cesty na měsíc s několika velice úsměvnými momenty můžu s klidným svědomím vystřelit až k hvězdné obloze dalších pět hodně třpytivých kousků! Ano, jedoucí lokomotiva od bratří Lumièrů sice dorazila dřív, ale doopravdy se vyznamenal až pan Méliès tímto přelomovým dílem. V roce 1902 to musela byt daleko větší revoluční událost než třeba příchod Hvězdných válek v sedmdesátých letech. Takhle to dopadá, když se do práce vloží srdce podpořené obří kreativitou.

Krásný, dojemný se sympatickými herci natočený válečný snímek, který si spolehlivě získal můj velký obdiv. Nevím, který z velikánů se předvedl víc - jestli Alec Guinness či William Holden - oba mě ale svými výkony naprosto převálcovali! Jeden z mála filmů, jehož "dlouhá" stopáž mi absolutně nevadila a možná to uteklo až příliš rychle. V druhé polovině jsem byl snad v ještě větším napětí, než samotní aktéři a závěr filmu mě definitivně rozsekal.

Slabší Leonovka než je zvykem, ale se stále úchvatnou hudbou Ennio Morriconeho a skvělými herci. Tentokrát místo Eastwooda a Van Cleefa nastoupili James Coburn a Rod Steiger. Především Steiger byl pro mě úplně k nepoznání a měl parádní přízvuk. Své kouzlo mají i Coburnovy flashbacky, které totálně omámí společně s Morriconeho hudbou a hláškou "Duck you sucker!". Myslím ale, že zkrácení o půl hodiny (viděl jsem pouze rozšířenou verzi) by tentokrát mohlo celý zážitek z filmu hodně posunout směrem nahoru, protože jsem se skutečně občas nudil.