blackJag

Je to zvláštní, ale přes všechnu kontroverzi je Jackson asi jediným vrcholně popovým umělcem, kterého lze poslouchat napříč širokým spektrem, aniž by kdokoliv měl nad jeho hudbou potřebu popuzeně odblinkávat. Musel to být ale šílený život a pozoruhodně nezdolná posedlost, že se během let dokázal proměnit v člověka s vizáží smutného zjemnělého klauna s rozbitým obličejem. Z tohoto dokumentu je to všechno patrné, únava, naivní víra ve svou nedostižnost, poháněná všeobjímajícím patolízalstvím, ale i ta strašná síla a nadčasovost jeho největších hitů (Bad a Dirty Diana přesto citelně chybí). Nevím, pocity jsou smíšené, ale výsledný dojem z tohoto narychlo sešitého díla se k rozporuplné osobnosti Michaela Jacksona hodí nakonec asi nejlíp. Takový výstižný epitaf. 80%

"JDEME TO TU ROZMRDAT..." Konfrontace dvou filmových zjevů na poli komediálním, v nemnoha momentech zbytečně hrubozrnná a nechutná (ta se psím hovnem, brrr). Ferrell si jede svým obvyklým stylem a Reilly rovnocenně přizvukuje, takže jejich společné scény lze v jistých souvislostech považovat za koncert. Když se navíc přidají modelové bratrské scény, nastupuje pohotový scénář (nebo improvizace, jak odhalují bonusové materiály na dvd), který dokáže zaujmout i několika vydatnými hláškami ("MÁŠ PARÁDNÍ SBÍRKU PORNÁČŮ" "JO, JSOU ZE 70.,80. A 90. LET. JE TO JAKO MASTURBACE VE STROJI ČASU"), byť z dobré poloviny jste cpáni předvídatelnou vatou. Zasmál jsem se ale dost a pro Ferrellovu mimoděčnou idiocii mám prostě určitou slabost. 70%

Obsadit charismatický hlas a výzor Iana McKellena do fantasy šmrncnutého projektu byl samozřejmě chytrý tah a sám McKellen dělá co může, aby jeho pojetí domnělého krále z fantaskní říše bylo co možná nejméně podobné jeho zásadní roli (pro žánr i jeho samotného), tedy Gandalfovi. Právě na něj jsem si ale při sledování filmu vzpomněl nejčastěji a celkovým vyústěním filmu zdál se potom docela zklamaný a snad i podvedený, protože podobný koncept předvedl už SVĚT PODLE PROTA, kde ty pocity byli velmi podobné, přesto film jako celek daleko lépe držel pohromadě a nebudil tak neodbytný pocit nekomletnosti. Nemůžu si pomoci, ale psychologické drama (navíc velmi dobře obsazené) mohlo přeci klidně dopadnout jako přiznaná fantasy, vůbec nic by se nestalo a zase by to bylo alespoň nějaké oživení. Překvapení tam, kde ho již člověk nečeká. 60%

Melancholická atmosféra, která se táhne celým filmem jako mlžný opar za rozbřesku, stahuje náladu diváka k trudomyslným výhledům, je chladná a odtažitá. Nebesa jsou neustále ztěžklá, krajina zimničně ponurá a teplo uvnitř honosné usedlosti je snad jen v záři krbových ohňů. To nahrává umělé historce, dávající celkový rámec a název filmu, tedy že v záři ohně, když pohasnou lampy, zastavuje se čas a každý může dělat co se mu líbí, protože jak se lampy opět rozzáří, vše je zapomenuto, jako by se nestalo... Atmosféra se mi hodně líbila, krása Sophie Marceauové je trvalá, stejně jako herecký talent, Stephen Dillane představuje pro příběh přesně to co si žádá, ale snaha režiséra a scénáristy v jedné osobě o prokreslené pojetí v nejlepší dickensovské tradici naráží v potřebě zjednodušení do formy dívčího románu. II Scénář: William Nicholson. Hudba: Christopher Gunning. 60%

"VYPADÁŠ JAKO BY CHEWBACCA A SNĚŽNÝ MUŽ MĚLI DÍTĚ, KTERÉ SE VYKADILO, TO HOVNO OSLEPLO A UDĚLALO TI ÚČES." Romantická komedie, která se snažila o nekorektní pohled a častokrát se jí to i povedlo. Dane Cook je v tomto ohledu dokonalý zjev, kterému huba jede jako rotační kulomet, což navíc dokáže podepřít vhodnou mimikou ("DĚLEJ, SAMO SE TO NEVYKOUŘÍ!), ale zapeklité zákruty zprofanovaného žánru ho brzdí v rozletu. Předně, těžko diváka přesvědčit, že by člověk, co se mu na začátku objevila v posteli modelka Mini Andenová ("JSEM SNAD NĚJAKÁ PÍCHAČKA?"), by se nějak zvlášť ucházel (neřkuli neodvratně toužil) o průměrné stvoření formátu Kate Hudsonové (neustále nás někdo přesvědčuje, že zrovna tato herečka je pro romantickou komedii zaručenou volbou, ale NENÍ!!), která si navíc opět neodpustila svou promenádu v podprsence, vypadající na ní jako motýlková náplast. Biggs zase (ve své klasické poloze) pomalu ale jistě leze na nerva, takže jedinou další životaschopnější figurou jest postava Tankova nadrženého tatíka, s gustem sehraná Alecem Baldwinem. Jako bavil jsem se, občas se i pochuti zasmál, ale zmíněné výtky platí dvakrát červeně podtrženy! "V LÁSCE MŮŽEŠ VĚŘIT JEN JEDNOMU. ŽÁDNÝ KAMARÁDCE, ANI SVÝMU ROZUMU. ALE TOMU HLÁSKU, CO MÁŠ VE SVÝ MRNDĚ." 60%

První režijní počin a rovnou trefa do černého. Sugestivní rekonstrukce skutečných událostí v pečlivě volené znázorňující optice, která svým tichým způsobem mučí divákovy smysly daleko za požadovanou mez. Není to brutálně nadpřirozené (jako v leckterém hororovém snímku), ale přirozeně děsivé ve své ponížené formě. Bez kvalitně vybraného hereckého obsazení by to samozřejmě nebylo proveditelné a člověk může opravdu jen obdivovat absolutní ponor do role, na jejímž základě vzniká koncert na hranici sebezničení. 90%

"VIDĚL VÍC POHŘBŮ NEŽ KDEJAKÝ FUNEBRÁK. PŘÍŠTÍ SVĚTOVÁ VÁLKA VYPUKNE Z JEHO INICIATIVY." Když vezmeme v potaz dva první Ritchieho filmy, bude se RocknRolla tvářit jako standardní a průměrný produkt, který svým londýnský bratříčkům bude vždycky hledět na záda. Ale jako součást rehabilitace za nudné TROSEČNÍKY je to docela jiná písnička a pro slušné obsazení a několik výborných scén a sekvencí (ta, při které Butler zdrhá před Rusáky, je vynikající a původní Ritchieho styl připomíná daleko nejlíp, skvěle je ale podán i "informační tanec" mezi Butlerem a Newtonovou nebo jejich vtipně a vrcholně cudně sestříhané mrouskání) lze jít s body nahoru. Ve výsledku nic ohromujícího, na Ritchieho docela krotké, přesto ale příjemné. II Scénář: Guy Ritchie. Hudba: Steve Isles. 70%

Linda Blairová se patnáct let po svém skvostném posednutí zlým duchem v nedostižném VYMÍTAČI ĎÁBLA rozhodla oprášit zašlou slávu, přilákala něco málo herecky nemohoucích individuí (Hasselhoff jako vždy velmi úsměvný) a společně s nevelikým štábem natočila tuto amatérskou hrůzu. Zmatené, špatně napsané i sestříhané, triky na úrovni prolínaček filmového pásu ze začátku minulého století. Atmosférické prostředí nevyužito, stopové množství invence pouze v několika záběrech a použitých usmrcujících metodách (babce zaživa sešitý úsměv, následně zavěšena do komína pro pomalou kremaci). Ještě že alespoň na ten obal si najali odborníka, jinak by se těžko někdo nachytal. 30%

Podle skutečných událostí vytvořená zkrácená rekonstrukce života informátora v řadách IRA. Na základě zmíněné zkratky má děj dobré tempo, i když pocitově divákovi jisté vysvětlující záběry chybí. Atmosféra nepokoji nasáknutého Belfastu má ale úroveň a dobře vybrané herecké typy se na tom úspěšně podílí. Jim Sturgess v hlavní roli podává další ze svých výborných výkonů a skutečně potvrzuje, že jeho všestrannost je velkým příslibem do budoucna. Také Ben Kingsley se mi po čase zase jednou ve své roli líbil. Originální název filmu odkazuje k zachráněným životům, které díky práci informátora nebyli zmařeny, český distributor však tuto paralelu odmítl respektovat a nasadil titulek sice údernější, o to ale hloupější a prázdnější. strong>80%

Sociálně kritická černá komedie s několika velmi absurdními a dokonale vtipnými momenty, které přídomek "montypythonský" vystihuje poměrně přesně, jen ten přízvuk je víc dramaticky reálný než skečovitě rozjuchaný. Ono už to osobnostní prohození mezi ústřední dvojicí je něčím, co jsem v této míře uplatnění nikde jinde neviděl. Ale (jediné, přesto zásadní), statický způsob natáčení zatěžuje spánkové receptory diváka víc než by bylo zdrávo a zbytečně tlačí celý snímek do hlubokých artových vod. Tam mu sice určitě nic nechybí, ale cesta k běžnému uživateli je z těchto míst daleká, předaleká. Název filmu, tvořený jmény obou hlavních postav, odkazuje na známou francouzskou anarchistku Louise Michelovou, která žila v letech 1830-1905. Hudba: Gaëtan Roussel. 65%