blackJag

Z formálního hlediska výtečná adaptace. Způsob, jakým Wright obešel past většiny románových adaptací (tedy potřeby krácení filmově nepoužitelného děje), je jednoduše geniální. Když k tomu připočtete režisérův výjimečný čich na precizní vizualizaci, výsledek snad ani nemohl být lepší. Přesto, mohl. Pro fanoušky Knightleyové může jít opravdu o dokonalý, stoprocentní zážitek, pro mě se postava Anny v jejím pojetí stala jen jakousi hysterickou krávou, jejíž výstupy a přehrávání kouzelný filmový zážitek prostě ničí. Perlička na závěr, překlad k filmu obstarala Anna Kareninová :-) 80%

Ztvárnění jedné postavy á la Levitt/Willis asi nikdy nebude úplně štymovat (pomněnkově modré kontaktní čočky na tom nic nezmění), leč film jako příspěvek k tématu cestování časem vůbec není špatným počinem. Spousta nosných nápadů, jednoduchý a naprosto funkční vizuál, solidní koncovka. Jak málo stačí ke štěstí :-) 85%

Jakýkoliv z dílů trilogie PÁNA PRSTENŮ přesahuje HOBIT jen v rámci trikové složky, jinak ale snad nikdo nepočítal s tím, že by se Jackson ještě dokázal překonat (ve světle této myšlenky by snad bylo zajímavé konfrontovat Jacksona právě s původně "obsazeným" del Torem). Je také potřeba dodat, že zatím co sága PÁNA PRSTENŮ má i v knižní podobě spíše epické rozměry, u HOBITa jde především o pohádku a Jacksonova snaha přetavit jedno v druhé na tom nic nezmění. Přesto výsledek nemohu (a nechci) označit za zklamání - možnost vrátit se znovu do Středozemě a rovnou na třikrát je prostě samo o sobě báječné. II Scénář: Fran Walshová, Philippa Boyens, Peter Jackson, Guillermo del Toro (adaptace stejnojmenného románu anglického spisovatele J.R.R. Tolkiena). 85%

Podivný film, takový netečný. Lhostejný k postavám, příběhu, vzrušení... Snad jen v závěru potěší škodolibá pointa. Dvě nepřehlédnutelné tváře Quinna a Coburna dobrodružné látce sedí, nekašírovaně působí i natočený materiál, skutečně to ale celé vypadá, jako by to dával dohromady někdo, kdo dělá cosi za úkol, kdo k tématu nemá žádný vztah. II Scénář: Stanley Mann, Ronald Harwood, Denis Cannan (adaptace stejnojmenného románu britského spisovatele Richarda Hughese). 50%

Hořká labutí píseň Martina Bresta, člověka, který na scénu vypustil POLICAJTA Z BEVERLY HILLS a konečně dotáhl Pacina k Oscarovi ve VŮNI ŽENY (snad jen proto se dotyčný také objevil v tomto filmu). Není to sice nejhorší film na světě, stejně se ale krutě nepovedl - příběh na hovno (únos mentálně postiženého bratra státního návladního za pomoci v pase široké lesby? Opravdu??), scénář k tomu špatný, hudba v pohodě ale úplně mimo, všechno, co se odehraje po Pacinově výstupu, je už jen v režimu "tak mě prosím zastřelte, evidentně trpím!". Smutnější o to, že si to Brest napsal sám. Chtěl být asi hrozně cool, možná si přál, aby se jeho dialogy citovaly a hlášky zlidověly... Takto to vypadá, když se výsledek nesejde s představou. 30%

Mám rád osobité, animované filmy a tento má své kouzlo v obou z těchto kategorií. V závěru ovšem moc zajímavosti nepobral - čekal jsem trochu nestandardnější zakončení (happy end klidně, ale...). II Scénář: Patrice Leconte (adaptace stejnojmenného románu francouzského spisovatele Jeana Teulé, který pod názvem POTŘEBY PRO SEBEVRAHY vyšel i u nás). 65%

"POKUD NĚKOMU MUSÍM VYHULIT PÉRO, UDĚLÁM TO. ALE RADŠI BYCH NEMUSEL." Návrat mého druhdy nejoblíbenějšího seriálu ve velkém stylu. Je to vtipné, v určitém smyslu klišé resistentní a dojde i na camea herců z původního obsazení (chybí jen Dustin Nguyen, představitel Iokiho). II Scénář: Michael Bacall, Jonah Hill. 85%

Obavy z dlouhé stopáže naprosto liché, rozházená struktura snímku také nijak nevadí. Kdo má rád film jako výrazový prostředek, lehce chytne tempo už od začátečních minut. Tvůrci mohou litovat snad jen nepovedených masek (panové ...a dámy... si měli pozvat tým Eddieho Murphyho a bylo vymalované :-) a zbytečných sitcomových srandiček. 80%

Bale absolute badass. Fuckující asshole versus yes sir/no sir policejní guma v celistvém podání rámovaném jediným výkonem (ten navíc v módu par excellence). Intenzivní, vyhrocené, někdy až na samotné hranici mezi zmatečním afektem a syrovou realitou. II Scénář: David Ayer. 80%

Kdybych sejmul někoho se sapikem a sám měl přitom prořídlou zásobu nábojů, nevzal bych si sapik toho mrtvého? Já bych se v takové situaci asi první posral, ale pak bych natuty bral sapik :-)) Ayerův další zářez na policejní pažbu hodně připomíná jeho prvotinu, fuckování a pózy, Mexiko se mísí s bělobou, ale jako v DRSNÝCH ČASECH i tady nemám problém s autenticitou. V té jde Ayer ještě dál, všechno je jakože real a kupodivu to nijak nevadí (díky výborným výkonům všech zúčastněných právě naopak), i když je tam mrtě záběrů, u kterých si ten real prostě neobhájí (na rozdíl třeba od takové KRONIKY, kde to všechno celkem sedělo). 85%