destroy83

V rámci rape and revenge špička pocházející z chladného Švédska, která musela v době svého vzniku ztropit pořádný poprask, který vedl až k jejímu zakázání v zemi původu a k ratingovým excesům v dalších zemích. V úvodní části filmu sledujeme malou holčičku ve žlutých šatičkách okoušející perverzní touhy postaršího fousatého pedobeara na podzimním spadaném listí. Holčička již nikdy nepromluví a divák má možnost sledovat další velmi pohnuté osudy výše zmíněné postavy v dospělosti, kterou si nestřihl nikdo jiný než Christina Lindberg, která kromě toho, že vypadá skvěle, dokáže i herecky zaujmout. Navíc je vše velice zajímavě, nebojím se použít slovo umělecky natočeno. Takže Christina stále nemluví, bydlí u svých rodičů, sem tam prodá bandasku mlíka a povyražením budiž návštěva blízkého města, která se dívce ovšem stává osudnou, když po propásnutí busu nastupuje do nařachané káry k sympáťákovi Tonymu. Tony moc dobří ví, jak na takové kočičky, maže Christině med kolem pusy, pozve ji na večeři a poté ji ve svém bytě nadopuje herákem a učiní z ni jednu ze svých kurviček pro vybranou klientelu. Zpočátku se nebohá dívka vzpouzí, ale pod vlivem závislosti na heráku a krutého trestu v podobě skalpelu do oka (velmi syrová scéna) se poddává a nechá se svým tělem nakládat téměř k libosti všech zákazníků. V této pasáži pere tvůrce do diváka vskutku hardcore porno scény s detailními záběry na genitálie i vyvrcholení na dívčino mladé tělo. Christina však nachází v doupěti neřesti spřízněnou duši, která společně s rostoucí nenávistí přivádí dívku na cestu krvavé pomsty, které předchází výcvik v potřebných oblastech financovaný z případné provize na zisku a nějakého toho dýška. Christina se učí řídit pořádně řídit nařachané auto, bojová umění i střelbu z různých zbraní. Když je připravena, režisér rozpoutává nemilosrdná krvavá jatka, v nichž na vše připravená němá dívka kosí protivníky bez mrknutí oka v kvalitních akčních scénách. Ne nadarmo zde nalezl inspiraci pověstný Quentin Tarantino. Řežba pomoci zpomalených záběrů a zvukových efektů nenechává diváka klidným stejně jako Tonyho, který se snaží zachránit si prdel, jak to jen jde. Hodina zúčtování se však neúprosně blíží… Kvalitní herectví divák nachází nejen u hlavní představitelky, ale u všech důležitých postav, jistý umělecký nádech prochází celým snímkem a v kontrastu s tvrdým pornem vytváří zajímavý mix. Stopáž, i když více než stominutová, utíká jak voda a prostor pro nudu zde opravdu není. Občas je sice na snímku vidět pár lehčích nelogičností nebo moc velkých náhod ve prospěch brutální pomsty, ale v celkovém dojmu to nehraje prakticky žádnou roli stejně jako znatelný nízký rozpočet. Smekám a tasím v hodnocení plný počet.

Mistrovský kousek Johna Woo z prostředí hongkongské mafie, kde na opačných stranách zákona stojí dva bratři, jejichž sourozenecké pouto dostává pořádně zabrat. Mezi bratry stojí nejen tiskárna falešných peněz a obchod s drogami, ale i krutá životní rána a nelítostný šéf podsvětí. Režisér v tomto snímku teprve rozjíždí své pověstné kousky, ale i tak valí do diváka dramatické scény podbarvené trefnou hudbou, monstrózní přestřelky s efektními výbuchy i jistou dávku decentního humoru typického pro hongkongskou akční produkci. Vše toto snímá nádhernou kamerou a opravdu se nebojí vymalovat interiéry na rudo v nezapomenutelné vendetě Yun-Fat Chowa v místním pajzlíku za pomocí nezapomenutelné finty s květináči. Právě gangster Yun-Fat Chow doplňuje ústřední trojici snímku a jeho postava je stejně nezapomenutelná, jako výše zmíněné květináče. Lung Ti zde představuje bratra na „špatné“ straně zákona, a když kráčí ve sněhově bílém obleku s očima zakrytýma slunečními brýlemi, divák nemá žádných pochyb proč si John Woo do role vybral. Trojici uzavírá postava výbušného mladšího bratra, kterou ztvárnil Leslie Cheung. Woo dává svým postavám dostatek prostoru, aby se divákovi představily. Nechává si je sáhnout doslova na dno svých možností, aby vzápětí heroicky povstaly a předvedly mistrův pověstný krvavý balet. Na tomto snímku neshledávám prakticky nic, co by se dalo zkritizovat. Za pochvalu by ovšem stála ještě pěkná řádka věcí…nezbývá než si tento pětihvězdičkový epos pustit znovu.

Komediálně laděné hororové upírské béčko z cyklu Povídky ze záhrobí nabízí divákovi vskutku bizarní taškařici plnou silikonů a krvavých tesáků. Vlastní příběh se odehrává v jednou americkém městečku, kde sex symbol 90-tých Erika Eleniak neběhá v rudých plavkách s plovákem v ruce po boku správňáka Davida Hasselhoffa ani neskáče z dortu do náruče Stevena Seagala, ale dělá pravou ruku pomatenému reverendovi a zároveň také věří v království nebeské. Což se nedá tvrdit o jejím bratrovi, kterého jeho nekřesťanské záliby dovedou právě do v názvu uvedeného upířího nevěstince plného smyslných upírek. Sestra však nelení a po bratrovi pátrá, což ji přivádí k nonstop hláškujícímu soukromému očku, který se případu na rozdíl od neschopné policie zhostí s vervou i přes počáteční nedůvěru své klientky. Příběh spolu s krátkým exkurzem do děje je vystavěný velmi poutavě a mix krásných žen a salva hlášek, z nichž některé bohužel nepůsobí, jak by měly, nedávají divákovi prostor k nudě. Dobré herecké obsazení společně s optimální stopáží snímku také sluší. Sem tam se divák dočká i trošku krvavější či vydařené komediální scény, které jen podtrhují celkové pojetí téhle komediálně laděné hororové jízdy. Třešničkou na dortu budiž zdařilé masky. Podtrženo sečteno, čtyři hvězdy jak vyšité.

Chilský exploitation zářez, který přivádí diváka do odlehlého domu v lesích, kam přijíždí za těhotnou ženou čtveřice kamarádek, aby oslavily a zároveň podpořili brzké narození potomků své přítelkyně. Těhotná žena v domě pobývá ve společnosti urostlého čeledína, kterého mezi záplavou keců jednotlivých kamarádek ihned jedna z nich obskočí, druhá do sebe pro změnu pere koks a třetí chrlí litánie. Čtvrtá je tam vlastně navíc, ale to je jedno. Důležité je, že manžel je fuč a nadcházející matka moc dobře ví, že si to občas rozdává i jinde a to právě s jednou z přítomných kamarádek, což vede k narušení idylických chvil setkání. Aby toho nebylo málo, tak po lese pobíhá pomatená ženská a svým chováním dává divákovi tušit, že to bude sektářka jak vyšitá. Po pár hádkách, trošky sexu včetně ženské nahoty rozehrávají tvůrci stylová jatka na vlně novodobých kruťáren plná krve. Žádný dějový zvrat ani závratné překvápko sice na diváka nečeká, ale dostává se mu celkem slušná porce dobré explotační filmařiny se vším co se od snímku podobného ražení očekává. Herci jsou zajímaví a jejich výkony s přehledem uvěřitelné. Krve, jak je již výše zmíněno je dost a některé scény jsou vskutku drsné. Stopáž je optimální. Pouze trošku nešťastné vystavění celého děje, které diváka nedokáže pohltit, sráží tento jinak kvalitní chilský počin. I přes tento podstatný nedostatek uděluji BABY SHOWER i čtvrtou hvězdu.

Další ruční kamera, tentokrát ovšem použitá v katastroficky pojatém áčkovém sci-fíčku. Do děje diváka uvádí prolog o nalezení nahrávky kdesi na území bývalého Central Parku v NY, takže to už dává tušit, že tohle bude prostě demolice. Ruční kameru zapíná týpek Rob, který hupsne v luxusním newyorském bytě na svou dlouholetou kámošku. Poté se kamery chopí Robův bratr, který se svou přítelkyní chystá pro Roba rozlučkový večírek v jiném bytě, kde se kamery chopí jakýsi Snake (v průběhu stopáže občas slušně hláškující) a natáčí na první pohled nepřeberné množství lidí huhlajících něco Robovi na památku, až to začne diváka trochu prudit. Ovšem tímto způsobem tvůrci alespoň částečně představí divákovi důležité postavy celého příběhu, který začíná výpadky elektřiny, divnými zvuky, zemětřesením a spekulacemi v médiích. Jakmile se začnou ozývat výbuchy, je všem jasné, že toto bude asi vážnější. Účastnící párty vybíhají na ulici, kde se klátí mrakodrap (vskutku nejhustější scéna z celého dílka). To už ale nastupuje armáda a pere to všemi prostředky do děsivého monstra, které stejně jako vykreslení jednotlivých postav, kvůli pseudo dokumentární stylu zůstává zahaleno otazníky. A nebyl by to US blockbuster, aby tam tvůrci nepropašovali pořádnou lovestory, ve které neohrožený hrdina blekotá „já ji miluju, radši mě zastřelte“ a podobný kousky a vrhá se skrze území zpleněné monstrem a jeho pavoučími výtrusky na záchrannou misi své životní lásky. Plusem budiž nepřepálená stopáž, naštěstí ne moc epileptická kamera, hrající herci a následky kousnutí pavoučího výtrusku. Ovšem jak celé tohle efekty a komparsisty nabité divadlo dopadne je všem jasné už od začátku. Z CLOVERFIELDU mám lehce smíšené pocity nejen díky nedostatku napětí, které bych od podobného filmu očekával, takže za mě tři hvězdy.

Komentář může obsahovat možné spoilery. Šílený, špinavý a perverzní. Přesně těmito slovy by se dal popsat tento explotační snímek belgického tvůrce, který má mimochodem na svědomí také dobrodružně laděný hororový thriller VINYAN. Navíc, když v tom mají prsty ještě Frantíci, jejichž hororová tvorba je silně na vzestupu, kouká z toho parádní zážitek pro otrlejšího diváka. Ve vlastním příběhu sledujeme Marca, zpěváka milostných fláků, kterými za pár éček oblažuje domovy důchodců. Ženy po něm šílí bez ohledu na věk a nemají problém si vrazit jeho ruku do svého klína či pro něj nafotit své ženské přednosti a fotečky mu věnovat na šťastnou cestu za dalším vystoupením. Marc cestuje ve své starší dodávce, která mu klekne v lese nedaleko zapadlého penzionu. Penzion vlastní příjemný starší chlápek, který bez okolků Marca ubytuje a dokonce mu nabídne opravu dodávky. Idylické chvilky však končí, když Marc narazí na další vesničany a dodávka i telefonické spojení s okolním světem jsou v řiti. Poté si Marc prochází skutečným peklem. Snímek je zpočátku vypráveň pozvolným tempem, které jen umocňuje šok scény, které si tvůrci na diváka připravili. Když už je všem jasné o co jde, film nabere na obrátkách a místy velmi zajímavou kamerou pere do diváka násilnosti střídané se zajímavými dějovými zvraty. Herecké výkony jsou naprosto bravurní, počínaje uvěřitelným strachem hlavního hrdiny a buranským hereckým koncertem konče (buranského koncertu se divák dočká i v jiném slova smyslu). Snímek jednoznačně čerpá ze slavných násilnických fláků, ale zároveň „si jde svou vlastní cestou“. Optimální stopáž, parádní závěr a skutečnost, že toto se může s přehledem komukoliv v životě přihodit, mě jen utvrzují v tom, že nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.

Ano, Romero opět válcuje novodobé zombiárny svým osobitým pojetím sub žánru zombie hororu. Již šestý zásek v jeho nesmrtelné zombies sáze neztratil vůbec nic z toho, co dělá jeho dílo v rozpětí 41 let tak jedinečné. Ve světě pohlceném nemrtvými sledujeme skupinku vojáků, která si jede na vlastní pěst. Paralelně nám režisér představuje i obyvatele menšího ostrova, kde se rivalita dvou rodin, jež mají ostrov rozdělený napolovic, násobí ožíváním mrtvých obyvatel. Cesty perfektně propracovaných a divákovi náležitě představených postav se v jeden okamžik kříží a za pomoci poutavého vyprávění Romero kritizuje společenské poměry o sto šest. Ostatně kdo jeho dílo zná, nic jiného nečeká. Snad kromě zase o něco „chytřejších“ či chcete-li „vyvinutějších“ zombies. Po technické stránce opět nelze nic vytknout. Divák si může jen hodinku a půl užívat vynikající filmařinu nepostrádající jistý nadhled spojený s patřičnou dávkou humoru, perfektní gore scény a často nepěkné osudy hrstky přeživších ve světě nemrtvých. Po handcamu v DIARY OF THE DEAD nastupují kovbojové na zdánlivě poklidném ostrově. Uvidíme, zda-li se Romero vytasí s dalším pokračováním a jak jej pojme. SURVIVAL OF THE DEAD nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.

Srbský exploit pod příznačným názvem SERBIAN FILM vskutku posouvá hranice zobrazovaného násilí na filmovém plátně zase o kus dál. Extrémně surové scény skloubené s pornografií dokážou zaskočit i velmi otrlého diváka. Ve vlastním příběhu sledujeme Miloše, porno herce na odpočinku, který je již jakýmsi rentiérem díky dříve vydělaným penězům. Okolnosti jej však přivádějí opět do spárů porno průmyslu, který je řekněme špinavější a zvrácenější než by čekal a jehož nitky sahají na různá místa… Více se o ději nemá smysl rozepisovat, toto je potřeba zkrátka vidět. Řemeslná stránka dílka je naprosto bravurní stejně jako výstavba dějové linky, která diváka zpočátku kolébá pomalejším vyprávěním s dostatečným prostorem pro představení důležitých postav a pak udeří jak rána kladivem do ksichtu, ze které se slabší povahy jen tak neproberou. To, co následuje potom, se dá vykládat dvěma způsoby: velmi naturalistická metafora na zvrácenou společnost atd. nebo jako sakra odvážná provokace. Každopádně je to síla. Za zmínku stojí ještě naprosto uvěřitelní herci, jejichž výkony spolu se zdrcujícím finále umocňují toto „zvrácené“ představení. Po dlouhém rozhodování uděluji snímku čtyři hvězdy.

Osmdesátkový čarodějnický spíše zaklínačský kousek z hongkongské produkce, který svou výpravou evokuje božského Lucia Fulciho. Vlastní příběh otevírá ohnilá mrtvola s hřebem proraženou lebkou. Místní policii nedělá větší potíže vraha dopadnout a předat spravedlnosti, která jej po kratičkém procesu posílá do chládku. Okolnosti mordu jsou však stále nejasné, což může být jeden z důvodů, proč detektiv Stephen Lam Wai, který na případu pracoval, přistupuje na osobní schůzku s vrahem v jeho novém vězeňském domově. Vrah vypráví policistovi neuvěřitelný příběh, který zkušenému vyšetřovateli nedá spát. Původem čínský režisér Chih-Hung Kuei předvádí divákovi sto minutovou hororovou masáž plnou černé magie, červů a krve pro evropského diváka ve velice atraktivním prostředí turisticky oblíbeného čínského města Nanyangu, kde na něj čeká zaklínání na tisíc a jeden způsob a věřte, že to pěkné není…ehm, pro hororového fandu samozřejmě je. Hrající herci, perfektní efekty, zajímavý příběh, krev, ženská nahota a nějaké to pověstné asijské labůžo. Podobný zaklínací kousek si tvůrce střihl o dva roky později pod názvem MO. Bohužel i tento snímek je českému divákovi takřka neznámý, což je stejně jako u právě komentovaného GU velká škoda. Jsem nadšen, takže plný počet.

Že jde o remake, jsem se dozvěděl až po zhlédnutí téhle zvláštní dětské upírské romance. Originální švédský film mi nějak proklouzl mezi prsty při sledování té záplavy novodobých hororových filmů. Ale vraťmě se k remaku, který velmi emotivně líčí přátelství šikanovaného chlapce a neobyčejné dívky Abby, které přerůstá postupně v něco daleko hlubšího. Dějová linka je velmi dobře vystavěna a proložena v kontextu s vyprávěním sakra brutálními scénami. Ovšem ani toto společně s vynikajícím herectvím a tíživou atmosférou nedokáže diváka udržet bez občasného zívnutí po necelé dvě hodiny stopáže. Řádění i maska upírské Abby jsou ztvárněny na výbornou, jen v některých scénách působí upírské děvčátko lehce úsměvně - viz zmiňované šplhání na strom. Kamera zabírá urvané hlavy či prokousané tepny, ale nahota jde ve většině případů mimo záběr. Naštěstí se opravdu nejedná o další TWILIGHT, ale o poctivý kus hororové filmařiny, i když jde pouze o remake. Jsem docela zvědavý na švédský originál. Ve výsledném dojmu však americká verze nedopadá vůbec špatně a i navzdory několika tvůrčím přehmatům ode mne získává nakonec i čtvrtou hvězdu.