JohnCZ

Západ prostě nemá rád chytré seriály, tak to je. Když se konečně jednou objeví něco skutečně originálního, je to zpravidla zaříznuto po první sezóně... and here we go again. Ian McShane exceloval už v Deadwoodu a nejinak je tomu tady. Postava krále Silase je napsaná podobně mnohovrstevnatě a opět z něj charisma srší, kdykoli vstoupí na scénu. Ale nejen on. Pořád nechápu, jak se povedlo NBC vyprodukovat něco takového. Minimálně pilot, mj. podkreslený líbezným hlasem Lisy Gerrard, působí spíše jako dražší a rozvážnější kabelovková produkce. Super kamera, super atmosféra i vizuál. Extrémně zajímavý setting, kdy království Gilboa připomíná dnešní Spojené státy, ale reálie - od geografie, přes státní zřízení, úroveň fungování státu a infrastruktury, až po náladu ve společnosti - jsou diametrálně odlišné. Seriál si udržuje unikátní opar tajemna, kde divák ani pořádně neví kde a kdy se to odehrává. Alternativní svět. A že se jedná o převyprávěný biblický příběh, nechybí ani jisté, s citem a poetikou zakomponované náznaky... ehm, nadpřirozena. Trochu mě zamrzelo, že po sebejistém startu a důsledném budování světa a vztahů se seriál posléze trochu utrhne ze řetězu a některé zvraty na přelomu 9. a 10. epizody působí docela nepřirozeně. Na druhou stranu do finále se Kings řítí vyloženě po hlavě a v takovém tempu, že mu může většina seriálů jen tiše závidět. Zrušení ohromná škoda, nekončí to vyloženě nějakým otravným cliffhangerem, ale otevřené to je značně a rozjeté to bylo fakt dobře.

Ze začátku hodně předvídatelné, později už méně a výsledná pointa je nakonec docela zajímavá. Ale nemůžu si pomoct, prostě si to nějak nesedlo a nedrželo to celé moc pohromadě, ačkoli zápletka není ve finále nikterak složitá. Ve filmu jsou některé důležité události odprezentovány tak podivně ledabyle, že jsem si nebyl jistý, jestli je to chybou filmařů a nebo už v pozdních nočních hodinách hapruje má pozornost. Herecky to šlape, chemie mezi Craigem a Weisz je pozoruhodná, ale film jako takový po odhalení point působí naivně vykonstruovaně. Na potřebných místech postrádá ten správný důraz na vykreslení motivů postav a řada scén funguje jen jako samoúčelná manipulace s divákem. Sofistikovaně se to jenom tváří. Nefunguje to tak, jak by mělo a místo očekávaného wow efektu je výsledný dojem spíše takové "eh, ok."

Trochu jiné, než předchozí počiny. Méně extrémů, více užívání si. Občas to bylo příjemně bezprostřední, občas to byla až moc show a bylo znát, že kluci nejsou příliš limitování rozpočtem a díky tomu si mohou dovolit i to, co normální smrtelník ne. Pojmout to jako test elektro motorek a vozidel beru rozhodně jako plus. Bylo vidět, že do dokonalosti ještě mnohé chybí, ale je to budoucnost. A jak říkal Ewan, jakmile se vybuduje potřebná infrastruktura i v té nejposlednější díře světa, bude to součást běžného života. Některé díly jsou super (prostředek), některé slabší (začátek a konec), ale jako celek je to pořád ta samá dobrodružná jízda. Díky moderním technologiím navíc tentokrát s naprosto boží cinematography. Zužitkovány byly jak lehké kamery na snímání situace ze všech možných úhlů, tak dron pro parádní letecké záběry. Bylo fajn, že více zapojili do dění i Davida a Russe. Snad jen ten Claudio se brzy vypařil za kameru a nebylo ho vidět. A nejsilnější momenty? Koupě kytary a následný Endlessly cover, výstup na Machu Picchu, přenocování v džungli a především, Ewanovo zamyšlení nad tím, jak jedno drobné zaváhání nebo odlišné rozhodnutí může naprosto změnit celý zbytek života. Člověk, který hercovo soukromí aktivně nesleduje, pravděpodobně ani netuší, jak moc zlomový pro něj v roce 2004 Long Way Round byl.

Ukázková přehlídka filmařských postupů z poloviny nultých let. Klipovitý střih, modrý filtr, alternativní rock a fajne roštěnky. Docela mě překvapuje, že tenhle dementní námět v roce 2006 ještě prošel a pokud pominu, že je to vlastně strašná krávovina bez jasných pravidel, tak je to dost atmosférické a ve světle současných stále stejných duchařin i dost neokoukané. Natočené to bylo kdesi v Rumunsku a to ponuré industriální prostředí je velké plus. Strach to ve mně sice nevyvolalo, ale zvědavost, napětí a nepříjemné pocity ano.

Bezkonkurečně nejslabší ayerovka, která nemá ani šťávu, ani zajímavý děj. První polovina je generická a nudná, v druhé se dočkáme trošky povedené akce, ale to film nezachrání, protože těm postavám se prostě fandit nedá. Jakkoli z nich chce film dělat klaďase, jsou to prostě bezcharakterní hajzlové. Laciná vizualizace úvodních a závěrečných titulků je vyloženě odpudivá a působí nepatřičně telenoveloidně. Ostatně to místy i samotný film.

Uf, ještě, že jsem se nenechal odradit hodnocením. Cahill i tentokrát operuje s myšlenkami paralelních světů a noří svůj příběh do snové atmosféry, kdy si divák není jistý, co je či není realita. Co je simulace? Co je realita? A co je to vlastně realita? Není realita také simulace? Nebo je to snad příběh o závislosti na drogách? Nebo o duševní poruše? Film předkládá mnoho myšlenek, často i protichůdných a nejsem si jist, zda bylo cílem tvůrce nalézt nějakou jednotnou interpretaci. Rozhodně ale donutí diváka se zamyslet, ač mám teda z komentářů dojem, že ne každý se o to pokusil. Výtku bych směřoval akorát k hereckým výkonům, které mi nepřišly zrovna dobré, hlavně Salma Hayek a její cigáňa manýry nejsou úplně příjemné na sledování. Ani Owen není zrovna herecký virtuóz a osobně bych asi spíš ocenil spíš nějaký neznámý cast, který nebude působit tak rušivé.

Octavii Spencer mám zaškatulkovanou v takových těch rolích hodných tetiček, které vždycky umí poradit a ví přesně co říct i v tu nejdramatičtější možnou chvíli. Proto mě vlastně dost překvapilo, jak dobře ztvárnila psychopatickou mrchu. Film je ale jinak takový lehký thriller, kde více jak polovinu stopáže tvoří pařby a atmosféra se stupňuje jen velice nenápadně. Každopádně mě to bavilo, Octavia umí být slušně creepy a i parta teenagerů v čele se sympatickou hlavní hrdinkou je tu hodně ok. Fajn oddychovka.

Minimalistické survival filmy odehrávající se celé na ploše několika metrů jsou fajn. A námět, kde voják stojí na mině je atraktivní velice. Nemůžu ovšem říct, že bych se v tomto případě až tak dobře bavil, protože tvůrci a především týpek v hlavní roli toho zas až tak moc zajímavého nepředvedli. Plusem budiž kraťoučká stopáž, která bez titulkových (nepříjemně hudebně podkreslených) sekvencí dělá zhruba 70 minut. Za tu dobu to napnout tu a tam docela umí.

Fajn katastrofák, kterej má ale tu smůlu, že v devadesátkách vznikla řada podobných a lepších filmů. Daylight předvede všechna možná klišé a dělá to dobře, byť s jedním ale... zhruba někdy v polovině se to začne strašně táhnout a až moc dlouho se přešlapuje na místě. Finále je zase dostatečně kulervoucí, ale na víc jak trojhvězdí (ovšem hodně poctivé) to prostě nevidím. Rob Cohen opakovaně dokazuje, že je prostě spíše béčkový rutinér, jehož filmům vždycky chybí to něco.

Na to, jak mám podobné katastrofáky rád a na to, jak jich je málo, tak se soudruzi teda moc nepředvedli a docela jsem se u toho nudil. Problém vidím v naprosto mdlé a nevýrazné režii. Film neumí vyvolat ani pocity napěti, ani ohromit výbušnou akcí a strach o postavy jsem měl akorát při scénách na jeřábu. Ovšem v momentě, kdy hlavní postavy začal naháněl digitální jedovatý oblak, jakkoli jsem se snažil, nedalo se to brát už vůbec vážně. Jak jihokorejská Tawo, tak americká klasika The Towering Inferno jsou filmy někde úplně jinde.