JohnCZ

Dakota Shapiro je fajn a role psychicky nestabilního podivína mu jde. Film docela pěkně buduje mírně nepříjemnou atmosféru a zobrazuje problémy člověka, který má za sebou nějaké těžké trauma a jen vylézt ven a komunikovat s lidmi mu činí zásadní problémy. Až do půlky jsem si říkal, že je to vlastně celkem fajn a že si to takové hodnocení úplně nezaslouží, jenže film jako kdyby už pak neměl moc co říct a zvrhne se v dost pitomý thriller s jednoduchou a nenápaditou pointou.

Pro děti naprosto supr dobrodružství, které je plné akce a různých druhů dinosaurů. Pro dospěláka, pokud překousne chudší animaci a občas fakt nesmyslně absurdní plot armor pro všechny hlavní postavy, je to zas fajn rozšíření universa, které sice málokdy vybočí ze škatulky nekonfliktní rodinné zábavy, ale příjemným scénářem a sympatickou po většinu času logicky se chovající partou dospívajících děcek rozhodně nikoho, až na pár homofobosaurů nejistých si ve svých pářících preferencích, neurazí.

Šablona. Dostatečně akční, vizuálně pěkná, luxusně ozvučená a celkově obstojně natočená levyovina, která je sice příjemně přístupná, místy (možná až moc typicky) reynoldsovsky vtipná a ve finále i mile nepřehnaně dojemná, ale taky jakoby z oka vypadla předchozímu Free Guy, kde také bylo raději záhodno nechat mozek ve spořícím režimu. Být mi 13, tak ale bez debat teču blahem.

Co na to říct. Že Vávra dělá dobré hry, to mu asi nikdo neodpáře, ale tam jeho schopnosti narozdíl od ega končí... Vskutku, Dunning-Kruger v praxi. Pro libtardy nesledovatelné.

HBO u mě těmito skromnými festivalovými dramaty z různých končin světa boduje. Teď už například vím, že ani Kašmír, jakkoli romanticky může název této válkami sužované oblasti znít, není místo, kam bych se chtěl kdy vydat. Milá nenápadná love story kontrastující se striktními společenskými pravidly a životem v chudé nehostinné oblasti, kde největším nepřítelem jsou si sami její obyvatelé. Civilní, uvěřitelně chybující a celkově skvěle zahrané postavy a věrně zachycený nejistý život, který doplňuje hudba specifická pro tuto oblast, u mě rozhodly o čtvrté hvězdě, třebaže si nešlo nevšimnout, že z technického hlediska film místy docela prazvláštně pokulhává.

Pohodový dokument, který ale trochu působí jako kdyby se Brian se štábem vydal na cestu kolem světa a u toho jen tak mimochodem povídá o zajímavých věcech. Je to příjemně relaxační, obrazově moc pěkné a alespoň na mě to profesůrkovo lehounké vědátorské básnění funguje. Attenborough to není, Wonders of Life není dokument o zvířatech, ale spíše názorná ukázka, jak příroda jako celek podléhá zákonům fyziky a nebo naopak, jak je využívá ku vlastnímu prospěchu. Nemůžu se ovšem zbavit pocitu, že by to nemuselo být tak obecné. Nic skutečně objevného jsem se nedozvěděl a vzhledem k tomu, že je Brian Cox, zejména co se týče částicové fyziky, skutečná kapacita, mě trochu mrzí, že jen málokdy zabrousí opravdu do hloubky.

Nejdřív si říkám, jestli se potterovský svět už prostě jen nevyčerpal, ale pak načnou tvůrci hromadu zajímavých nápadů, které mě ujistí, že tam rozhodně ještě něco je a stojí to za to. Jenže... problémem je prostě scénář. Celá tahle série jednoduše jakoby nevěděla o čem že to má přesně vyprávět. I trojka pokračuje líným tempem odnikud nikam, tváří se u toho vychytrale a rozmáchle, ale přitom je prostě jenom zbytečně překombinovaná a prázdná. Co se to s Rowlingovou po tolika skvělých knížkách stalo, že nedokáže napsat kompetentní scénář? Proč se to vlastně jmenuje Brumbálova tajemství? A proč to celé působí jako jeden velký filler? Přitom sympatičtí herci se snaží, co jim síly stačí. Jude Law v roli komplikovaného Brumbála tomu všemu kraluje. S úctou k Deppovi, jakkoli jsem to nečekal, Madsův syrovější a zlejší Grindelwald je lepší. Souboje mezi nimi, a to nejen ty fyzické, ale i psychologické, a dynamika jejich vztahu, patří mezi nejlepší momenty filmu. Jinak na mě ale celý film působil až do posledních chvil téměř bez emocí. Ta troška potterovské poetiky se na povrch prodrala až v poslední třetině filmu, do té doby je to nekonečná expozice, která na plyn dupe jen velice neochotně. Film rozhodně své dobré momenty má, ale stejně jako ostatní díly této prozatím a dost možná bohužel i definitivní trilogie, zůstává poměrně daleko za očekáváním. A to je v případě téhle, pro mnohé vyloženě srdcové, značky fakt ohromná škoda.

Hodně přímočaré a doslovné zpracování poměrně známého skutečného příběhu, který před lety šokoval veřejnost. Technicky hodně béčkové - digitální obrněná vozidla pobavila, ale těch pár přestřelek je vcelku ok. Atmosféra sice postupně houstne, ale postavy jsou natolik černobílé, že divák dopředu ví, jak to dopadne. Nat Wolff bojující především sám se sebou výborný, Alexander Skarsgard v roli velícího důstojníka taktéž. Psychologicky mi to přišlo ale dost mělké.

Toy Story, narozdíl od Nema, nebyl nikdy moje srdcovka, ale je to fajn trilogie s pěkným zakončením. A teď čumím jako puk, že je nějaká čtyřka - dočista jsem na ni totiž zapomněl. A moje obavy se potvrdily. I navzdory krásné animaci a mnoha fakt dobrým gagům a zajímavým nápadům je to už docela nastavovaná kaše, která navíc svým vyzněním zásadně mění jednu z hlavních postav v přesný opak toho, na čem její charakter a potažmo celá původní trilogie stavěla. A to je imo ze strany tvůrců na jednu stranu dost odvážný a kontroverzní krok, ale taky zároveň zajímavá "lidé se mění" pointa. Pointa, která existenci jinak trochu nadbytečné čtyřky vlastně docela obstojně obhájí, byť rozumím, že každému po chuti nebude.

NO TY VOLE! Tohle mi teda naprosto nečekaně odjebalo dekel, if you excuse my french, až na Saturn. Jednoduchý a všední námět: suicidal týpek volá na linku důvěry, ale sekne se a spojí se s naprosto cizím člověkem, který se mu přesto snaží pomoci. Už jen tohle samo o sobě naznačuje potenciálně emotivní film. Mind-blowing část ale je, že je to celé nejenže natočené na jeden jediný záběr (reálně, bez skrytých střihů), ale ty záběry jsou dokonce dva a skrze rozpůlenou obrazovku divák sleduje obě strany v reálném čase. Dva, více než 70 minut dlouhé úseky, kde není prostor pro chybu - ani v režii, kameře, ani v herectví. A oni to dali. Naprosto neznámí herci to dali. A jedou. Jedou na dřeň, kamera okolo nich neúprosně krouží a emoce nestříkají z obrazovky na diváka, ale divák tam s nimi skutečně je. A neskutečným způsobem to graduje. Některé momenty napříč filmem sice trochu šustí papírem a ke konci je ta emocialní reakce možná trochu moc (na druhou stranu, já su taky cíťa, takže mi nepřijde nutně nereálná), ovšem to jsou drobnosti, které milerád odpustím. Tohle je tak unikátní kus filmařiny, že to jinak ani nelze a navíc to, alespoň u mě, rozpumpovalo adrenalin intenzivněji, než lecjaký thriller. A ta unikátně intimní one-shot forma na tom má velký podíl. Dobrý článek o natáčení zde. Podobně laděný film a taky imo velmi nedoceněný zde.