MiaMahoney

Upustí-li člověk od té rušivé, sociálněmediální formy, kterou tvůrci zvolili nejspíš proto, aby to bylo děsně kůl, moderní a koukatelné i pro degenerace oheštegovaných pičinek a kokůtků, co neodlepí od fejsbuku rypák 24/7, není to tak špatné a plytké, jak by se podle popisu mohlo zdát. Pokud u toho zrovna taky nečumíte na instáč nebo nestrímujete nějaké trapné kecy obvyklého podprůměrného pseudojůtubera, vcelku brzo odhalíte i nějaké ty "jakožewow" zvraty, takže když už na ně teda dramaticky dojde, jenom si odškrtnete, případně poupravíte položku v checklistu. Ovšem závěr až tak odhalitelný není a vede k němu nakonec hodina a tři čtvrtě poctivé zábavy a občas i napětí. S čerstvými dojmy je to za pět, byť neříkám, že časem přecejen nesnížím na "pouhé" čtyři. Půlhvězda tu opět chybí jako Margot u své misky s kimchi na rodinném stole.

Tak tohle je nuda k zešílení a i přes krátkou stopáž se to vleče jako nějaká stará pledgeka. Jestli to má být exploit horor, tak absolutně nefunguje a takovému Eden Lake třeba nesahá ani po mělký břeh. Totálně nesympatičtí protagonisté i antagonisté, zvrat stojí za hovno a ještě se nudíte od prvopočátku. No kombo jaxviňa!

Jasně, předvídatelné, prvoplánové, stereotypní, občas trapné, ale někdy taky docela milé, vtipné a i přes všechna ta klišé to docela funguje.

Hele, Fontríre, neser mě! Jestli si myslíš, že se schováš za pseudonym Ari Aster a nikdo nepozná tvou pomatenou tvorbu, taxes fakt spletl! Tohle zase jednou byl opus magnum, ach jo! Zpočátku to mělo jen hnusné a podivné lidi, ale postupem času se to zvrhlo v do sebe zahleděnou, poloartovou velesračku beze stopy jakéhokoliv smyslu, kterou od odpadu dělí jen pár docela znepokojivých scén. No ztráta času jaxviňa, zhruba na úrovni Antikrista. Určitě v tom ale zdejší osazenstvo bude spatřovat všechny ty metafory a alegorie, které tam bezpochyby byly, ale které prostý divák bez diplomu z filmové teorie a pořádným matrošem v kapse identifikovat a pochopit samozřejmě nemůže. Takže, Fontríre, nebo vlastně Astere či jak Ti teď říkají, s takhle poblitým celuloidem si akorát tak vytři a hlavně pak nezapomeň spláchnout, a to pořádně a raději několikrát.

No jo, kdyby ti dva zlodějští pošuci místo kradení raději absolvovali kurz "Jak čerpat dotace" přímo od mistra Endyho, narazili by při noční exkurzi do sklepa Pičího hnízda akorát tak na Moniku, jak se po vzoru strýčka Skrblíka noří do zlaťáků svého z lásky pojatého chotě. To by byla ale jiná pohádka, daleko víc k nasrání. Takhle z toho byl příjemný napínák, kterému se dá odpustit i to místy absurdní chování hlavních hrdinů.

Tak dozajista by bylo prima tohle hodit na Svatopetrským na velkoplošnou obrazovku místo každoročního vysílání těch bezskrupulózních, dva tisíce let ze strachu oveček těžících mamonářů, s všeříkajícím názvem Urvi a orvi. Jenže já byla navnazena svým dvorním zpovědníkem na totální popičovku pomalu lepší, než Montypájtni, a ta se nějak nekonala. Kvalitní, správně ujeté a originální určitě, ale chtělo by to ještě trochu přidat...

Tomuhle dánskému telefonnímu rádobydramatu chybí zásadní věc k tomu, aby mohlo šplhnout po žebříčku od nudné uspávačky k solidní podívané, a sice pohled i z druhé strany, který sme dostali třeba v nedávném počinu s Halenkou Bobulovou. Čumět totiž hodinu dvacet do pouhých dvou kanceláří a jen na jeden stále stejně kožený rypák z různé blízkosti či vzdálenosti, to by unudilo i rybičku v akváriu. (Ono natočit dechberoucí a naprosto po všech stránkách dokonalý, minimalistický film, se už asi nikdy nikomu nepodaří tak, jako v jednadevadesátým R. Bharadwayové Closet Land.) Příběh by mohl fungovat, kdyby nebyl střihač egomaniak, kameramanovi se co pět minut nezasekl obraz v jednom bodě, scénárista vyškrtal všechny ty existenciálně útrpné pohledy hlavního hrdiny a rejža prostě zavelel "For søren! Pøjďme udělåt nåpínavøu dvåcetiminutøvku å neøtråvøvåt divákå zbytečnými pičøvinåmi!" ... Nehodnotím, bo je to přesně mezi 2 a 3.

No konečně, sláva, heuréka!!! Po dlouhé době a všem tom nudném nestrašení skřípajícími démony a trapným bloumáním po bububarabiznách někoho napadlo splácat a natočitoriginální, vcelku inteligentní, svižný a zajímavý horor, u kterého jeden nasraně nečeká, až se děsivě pohne záclona nebo vrznou dveře a nějaká šeredná bububaba udělá "baf". Tiché místo je nápadité, příjemně napínavé, dobře obsazené i zahrané a neseroucí se ukázat emzáky hned zpočátku a naprudko (pouč se, Šajmalane!). Byť by se dalo poukázat na nějaký ten prohřešek proti logice, vůbec ničemu to není na škodu, protože to prostě funguje, děj graduje a občas je přítomen i Nehtohryz, který za poslední roky chudák ani nevystrčil rypák. Audiolekačky fungují z povahy filmu dokonale a Mia je naprosto spokojená, pač nemá co vytknout. Supiš filmík a hvězdičkové volume tudíž poputuje prudce doprava!

Přesně takhle má vypadat dobrodružný film; plný akce, sympaticky obsazený, napínavý, s vyhovující stopáží a vizuálně podmanivý. Sice je Lara klasicky neohrožené děvče a ze všech krkolomných zarukoviseček, kostilamskoků a megapádů vyvázne s pouhými lehkými škrábanci, a to jen proto, že si občas chodí do ringu nechat dát průpravnou nakládačku a semtam šlápne do pedálů v divokém londýnském provozu, ale zase vybrali koukatelnou holku bez nafouknutých rtů a devadesáti afričančaty v závěsu. Chlapečkům sice bude chybět to, co dělalo vždy Laru Larou, ale popravdě, kdyby měla ta holka tahat ještě taková dvě závaží, tak by dost možná spadla hned z první jednorukovisečky.

Pseudopořad pro voliče Endyho, úrovní odpovídající lačným konzumentům Mostu. Stoka nejhrubšího kalibru!