MiaMahoney

Že v našem Kocourkově monopolaří kromě samotného zmrdského premiéra i hrabiví Holanďani, víme odtud a odtud. Málokomu je ale známo, že na (mono)poli je i hráč z řad developerů a provozovatelů budov, který se chová naprosto stejně bezskrupulózně. Tím hráčem je společnost CTP, která po republice (potažmo Evropě) staví předražené kancelářské budovy, užitkové haly a sklady, kde se na metru čtverečním najde takových kokotin, že běžný, racionálně uvažující člověk musí zákonitě tlouct hlavou do zdi. Ale co, Celkem To Prochází, tak proč něco měnit, žeáno... My se teď těm kurvám, Co To Posírají na každém projektu s železobetonovou pravidelností, podíváme na zoubek.

Cenová politika

Tak zaprvé, jejich ceny za pronájem prostor jsou naprosto bizarní a pouze odrážejí fakt, jak CTP hřeší na svůj monopol na velkokapacitní kancelářské budovy, které staví téměř jako jediný developer. Firmy s větším počtem zaměstnanců prakticky nemají jinou možnost, než absolvovat Celé Tohle Peklo, úvazek s dodavatelem, jehož služby jsou sice úplně na hovno, ale zato si pěkně připlatíte! Bavíme se například o nájemném 600.000 Kč za 1000 metrů čtverečních, a to jsem si téměř jistá, že v prestižnější lokalitě, například v některém z kancelářských parků v centru města, to může být i víc. Velké firmy po nabídce sáhnou, neboť nemají kam jít. Tomu se říká dokonalá strategie!

Opravy

Perfektní je taky politika oprav. Tak například taková klimatizace. Porouchá-li se vám motorventilátor, jehož výměna stojí lehce přes desítku, zkuste hádat, kdo zaplatí nový i přesto, že je klimatizace, kurva, nedílnou součástí budovy a nájemník si ji s sebou neodnese v případě odstěhování! Pokud si objednáte drobné práce a opravy, přijde k vám technik, jehož hodinová sazba činí čtyři kila a samozřejmě se nepřepočítává dle skutečného času stráveného prací. Můžete se tak těšit na pětiminutovou výměnu světelných trubic za plnou hodinovou sazbu. A to se vyplatí!

Dokonale promyšlený, praktický a plně funkční design

Holandští designéři, to je pak další kapitola sama o sobě. Nejen, že jsou schopní jednu místnost přesrat pěti křiklavými barvami a stejné zvěrstvo provést i v jídelně, kde vás tím pádem přechází chuť k jídlu, oni dokážou ve své prudké yntelygency ještě víc! Mnohem víc!

Na obrázku se můžete přesvědčit o tom, jak to asi přemýšlelo designérovi a následně všem zainteresovaným, když navrhoval do zdi zapuštěný koš na papírové utěrky. Koš, který by měl jít po otevření dveří ze zdi vytáhnout, aby mohl být vysypán, samozřejmě být vytažený nemůže, protože nějaký bezmozek umístil umyvadlo do bezprostřední blízkosti tak, aby dvířka šla otevřít maximálně na 10 centimetrů. A jestliže si myslíte, že to byla jen ojedinělá chyba při stavbě, tak vás můžu ubezpečit, že nebyla. Stejné zvěrstvo se nachází nejméně ve dvou budovách od tohoto ve všech ohledech dokonalého spasitele všech firem. A Celá Tahle Pičovina byla nepochybně za pakatel!

Komunikační systém

Třešničkou na dortu je pak webový systém hlášení poruch a komunikace s lidmi od CTP obecně. Do systému sice zadáte požadavek a přijde vám na e-mail automatická odpověď, že se mu někdo bude brzy věnovat a kdy asi můžete počítat s návštěvou technika, už ale nepřidáte žádný komentář, potřebujete-li na ten od operátora nějak odpovědět. Takže pěkně postaru žhavíte drát, skřípete zuby a máte nutkání zařvat na ty holandské mrdky ga jezelf neuken! Bohužel tam ale sedí jen nevinná, česká holčina, která si pouze vybrala špatného zaměstnavatele.

Parkovací místa

To už ani nemám sílu komentovat...

Bohužel, přesně takhle to je ve všech prostorách CTP.  Stále přemýšlím, co se vlastně pod těmi třemi písmeny skrývá a po čtyřech letech strávených v jejich "péči" jsem na to asi kápla a vychází mi z toho jediné: Cáluj, Ty Pičo!

Tak se opět stalo, že pojebaná politická korektnost udeřila plnou silou své obvyklé absurdity a přinutila Miu sepsat další záznam do deníčku. O to smutnější je fakt, že se tentokrát kauza odehrává na domácí, sajrajty z Endyho Prechezy nasáklé půdě a v obvykle undergroundové sféře, kde jdou konvence často stranou - herním průmyslu. Neznalého čtenáře uvedu stručně do obrazu: vývojářské studio Amanita design, což je parta poměrně vtipných kreativců patrně ujíždějících na houbičce téhož názvu, stvořilo nedávno hru Chuchel se stejnojmennou postavičkou. Jedná se o černou kuličku s velkou pusou, která má symbolizovat chuchvalec prachu. Hra, poměrně úspěšná, se rychle dostala do světa, jako předchozí, neméně ujeté tituly tohoto studia. Jenže svět už dávno není to milé místo, kde se nedělá z komára velbloud a kde je prostor i pro něco, čemu se dřív říkalo humor, nadsázka a co nikdo neřešil. Teď máme sociální sítě a každý, kdo je vyzbrojen klávesnicí a plnou hubou názorů, o které nikdo nestojí, může spustit palbu svých přemoudřelých komentářů a chovat se jako totální pičus. Ve světě, kde se čím dál víc hájí vyřvaná práva zasraných pseudomenšin si takový pičus pak přijde samozřejmě na své. Horší už je jen, když ho protistrana nevyfakuje, ale zareaguje ustoupením a vytváří tak živnou půdu pro další, hyperkorektní pičusy, kteří v konečné podobě nacházejí zastání i v médiích, jejich počet roste a zdravý rozum jde úplně do prdele. Kluci z Amanity zareagovali přesně tak, jak by normálně smýšlející, hrdý a neposraný člověk nezareagoval: přizdisráčsky přebarvili Chuchla na oranžovo, čímž uznali, že oni jsou ti, co mají máslo na hlavě, což mi, kurva, zvedá tlak a vidím rudě!!! Takže si to shrňme: kvůli několika idiotům, které uráží postavička, kterou by nikdo, ale kurva NIKDO rozumný neasocioval s čímkoli rasovým (ověřeno mým vlastním otro... chci říct kamarádem z Afriky, který není žádná senzitivní, urážlivá smažka odněkud z Bronxu a má mozek), teď máme zrzavý chuchvalec prachu, abychom náhodou někoho neurazili! Notypyčo!!! Doufám, že teď bude Amanitě chodit spousta rozhořčených komentářů od Irů! Inu, evidentně jsou prachy až na prvním místě a místo aby ti zhulenci ve studiu řekli své jasné "polibte nám klobouček!" nebo něco podobného a ukázali urážlivým kreténům vztyčenou muchomůrčí nohu, na svém webu přišli dokonce s kajícnou omluvou! A na to musí Mia odpovědět. Takže, Amanito, sleduj a uč se, jak to Tvé prohlášení má ve skutečnosti vypadat:

Taxe mi opět onehdá potvrdilo, jak moc je nakloněná ona pověstná skluzavka, na níž se nachází naše společnost a na jejímž konci spočívá gigantická prdel...

Deník The Sun zveřejnil tvrzení japonské profesorky, která odsoudila pohádky O Sněhurce a O Šípkové Růžence, neboť se prý spící krasavice staly obětí sexuálního harašení, když byly v nevědomém stavu políbeny princem. Tyto pohádky tak údajně podněcují sexuální násilí a každý by se před nimi měl mít na pozoru.

No konečně to někdo vyjádřil!!! Zatímco moje generace a generace před námi vyrůstaly na takovémto závadném obsahu, díky kterému jsou v našich řadách samí devianti a jiní jebloni, naprosto mě uklidňuje, že následující (de)generace budou vyrůstat jen a pouze v pečlivě selektovaném světě hyperkorektnosti, tak, aby následně samy dokázaly přesně určit a hlavně nahlásit, kde se koná jaké bezpráví a něco tak strašného, jako je genderová, rasová či náboženská nevyváženost nebo snad v nejhorším případě nedejbože HUMOR! Jelikož je samozřejmě nutné s okamžitou platností takto hluboce nevýchovné pohádky eliminovat, navrhuji, aby se zakázaly následující (důvod vždy uveden):

O Sněhurce - kromě již zmíněného sexuálního harašení je nutné zakázat Sněhurku také z toho důvodu, že její soužití se sedmi trpaslíky je zcela evidentní gangbang a to pro děti není vhodné. Tato pohádka pak rovněž obsahuje product placement, neboť ježibaba podává Sněhurce jablko, které, poté, co do něj Sněhurka kousne, zůstává s jedním výkusem. Ježibaba pak, zvlášť, pokud by snad měla na nose kromě bradavice také lennonky a hrb oblíkala do černého roláku, je jasnou metaforou Stevea Jobse. Jelikož je podprahová reklama zakázaná, Sněhurku tak okamžitě žádám zapsat na černou listinu!

O Červené Karkulce - obávám se, že by se sociálka měla postavit proti této pohádce, neboť matka Karkulky posílá dceru (evidentně navíc dementní, neboť nepozná vlastní babičku od vlka) samotnou přes les, což je nemyslitelné. Spolek za práva zvířat by se měl samozřejmě přidat, neboť zašití kamenů do břicha chráněného vlka je naprosto jasné týraní zvířat a všechny ty děti týrající na pískovišti koťátka a štěňátka jsou samozřejmě důsledkem toho, že jim byla v dětství předčítána tato pohádka.

O perníkové chaloupce - no, tak tady je jasná propagace drog a pokud by náhodou pohádka byla ponechána bez zákazu, měla by zasednout protidrogová komise a přepsat slovo perník například na sladké medové pečivo. Pochybuji ovšem, že by pohádka prošla, neboť je opět namístě přezkum sociálky, která by měla zakročit proti ději, kde jsou děti ponechány záměrně otcem v lese. Následně pak pečení ježibaby v peci rovněž nebude úplně košér, protože se jedná o nehumánní zacházení, navíc neúctu vůči starému člověku a v případě ponechání originálního děje by měli alespoň výrobci pecí na svoje zařízení montovat upozornění, že pec není určená k přípravě lidského masa. Tím méně, pokud nemáte komín správně vyvložkovaný a zrevidovaný dle všech dvou tisíc pěti set osmdesáti sedmi evropských směrnic.

O Zlatovlásce - tak zde by měly protestovat zejména odbory, neboť Jiříkovi jsou dány nemožné úkoly a u dětí - budoucích manažerů - by tak pohádka mohla způsobit nechtěný koučing špatného vedení zaměstanců. V blízké budoucnosti multikulturou vypláchnuté Evrorpy rovněž předpokládám, že Zlatovláska již nebude moci své vlasy dávat nezakrytě na odiv - apeluji tedy již nyní na muslimskou komunitu, aby raději ihned nařídila do pohádky zakomponovat patřičný oděv, tedy pytel na odpadky včetně hadry na hlavu.

No a tak bychom mohli pokračovat dál: Dlouhý, Široký a Bystrozraký by měli být přejmenováni, neboť by mohlo někoho urazit poukazování na tělesné atributy; Hloupý Honza už sám o sobě je naprosto dehonestován přízviskem "hloupý", navíc je několikrát v pohádce hrubě osloven. Zcela jistě by se další závady našly i na ostatních pohádkách, třeba na takové oblíbené Popelce - namátkou mě napadá například z děje odstranit tři oříšky, neboť by mohly urazit alergiky...

Své by nám k tématu řekl i Zdeněk Svěrák, který stanul u soudu za text písničky z večerníčku Včelí medvídci, kde se zpívá o bílé barvě "komu by se nelíbila" a že by broučky, ty kurvy rasistické, "nejvíce vábilo natírat celý svět na bílo". Je to naprosto jasná propaganda čisté rasy a jsem si stoprocentně jistá, že pan Svěrák má doma vyvěšené haknkrojce a pere výhradně v pracím prášku Árijec.

...Tak, a teď vážně. Pokud jste taková kapitální piča, že vás vůbec napadne hledat v pohádkách pro děti dvojsmysly nebo si vymýšlet, kam až byste tu posranou korektnost vyšroubovali, doporučuju vám nechat si zašít pár šutrů do břicha, sežrat otrávené jablko a pro jistotu to ještě pojistit zapečením v peci. Velmi ráda vám u toho budu i asistovat!

Tento článek píšu z pohodlí home office a upřímně doufám, že pro co nejvíc z vás bude must see, které následně polajkujete. Vážně bych vás hejtovala, kdybych zjistila, že jsem psaním zbytečně wastovala čas.

Možná se vám zdají úvodní dvě věty přehnané a říkáte si, že k takové mluvě nemůže nikdy dojít. Jistě, pro demonstraci soudobého vyjadřování pomocí počeštělých anglicismů jsem záměrně zvolila mírně přehnanou kombinaci, ale je jen otázkou času, kdy se i s takovýmto extrémem budeme setkávat zcela běžně. Už nyní vás ráda vás vyvedu z naivní představy, že svět je nezkažené místo, pokud byste si to snad ještě mysleli.

Jsem anglofilka už pěknou řádku let. Kromě britské kultury, humoru i některých jídel mám samozřejmě velmi ráda angličtinu. Zastávám názor, že tato řeč dokáže trefným slovíčkem či frází vyjádřit některé stavy a popsat některé věci, pro které v češtině nemáme ekvivalent, tím méně jednoslovný a významově i pocitově stoprocentně shodný (například takové slovo creepy). I přesto mi nikdo nevymluví, že to, k čemu dochází v posledních letech (zejména díky sociálním sítím a nadnárodním korporacím), není přirozené obohacování jazyka, ale jeho záměrné kurvení, a to je k zblití – anglofilie neanglofilie! Przníme jazyk, který je bezpochyby jedním z nejbohatších, nejkvětnatějších, nejrozmanitějších řečí ever made (pardon: které kdy byly stvořeny) a který jsme si v nelehkých dobách ubránili. Teď prostřednictvím mladých generací pliveme na hrob všem obroditelům, a ještě to považujeme za cool. Oprava: moderní.

Trendy? Ne, trapné!

Na sociálních sítích vznikají dokonce skupiny, kde teenageři (pardon, mládež) vytváří texty, za které by zasloužila eternálně sedět nad učebnicí češtiny, přikovaná k hořící školní lavici. Texty vypadají nějak takto (slabší povahy nechť okamžitě přestanou číst!):
„When you wake up and uvědomíš si, že nemusíš go to škola.“
„Yes mami, já jsem at my kámoš and we se učíme.“
Pokud jste jedním z těch, co mají takovéto výblitky na svědomí (a upřímně doufám, že ne, protože takoví stupidní paznehti na mém profilu nemají co dělat), prokažte mi tu laskavost a jděte se rituálně umlátit Slovníkem spisovné češtiny a křičte u toho, jací jste hloupí, stádovití tuponi, když si myslíte, že dokazujete, jak jste světoví. Namísto toho jste jen trapní, tak si to zapište za uši i na ty vaše pojebané sociální sítě, ale hlavně přestaňte kurvit něco, co vaši předkové pracně bránili! Ono vás to možná překvapí, ale ti oldschool dospělí, co vás slyší mluvit, si neřeknou „Páni, to je ale super boreček, jak moderně mluví, já už mu vůbec nestačím!“ Řeknou si „to je ale dementní kokot, který se snaží dělat zajímavým!“. Ale jestli je vaším cílem nasrat starší jedince a uvrhnout je do deprese z toho, jak to jde díky vaší pomatené müsli s jazykem a národní hrdostí ku prdeli, pak se vám to asi daří… Jakože fuckt epic job!

Mluva korporátních hotentotů

Bohužel i mezi dospělými, pracujícími jedinci vzniká slovní mrdník, a to zejména díky společnostem, jejichž oficiálním jazykem je angličtina. A i když si myslíte, že se vám tyto patvary vyhnou
a nepodlehnete, tak si pište, že podlehnete. Dřív nebo později i vy začnete „přeschedulovat meetingy“, poskytovat „feedbacky“, nechávat „approvenout“ nového „vendora“ či prostě jen „kopypejstovat“. Pokud jste snadno zmanipulovatelný, konzumní a hypermoderní kokotek, pak se budete nejspíš tetelit blahem, jakouže super mluvu jste to pochytil. Nebo vám to bude jedno a přejdete to jako fakt. Ale pokud máte aspoň trochu úctu k našemu jazyku, tak vám to jedno nebude a budete rozmrzelí z toho, že vás tato výraziva napadají dřív, než krásné české „přeplánovat schůzku“, „poskytovat zpětnou vazbu“ či „nechávat schvalovat nového dodavatele“.
Nejvíc těmito jazykovými neřestmi trpí prostředí informačních technologií. V něm je koncentrace cizích slov ještě větší, ovšem těžko to mít zde někomu za zlé. Svět IT totiž tvoří více či méně odborné termíny, které pronikly do jazyka a zakořenily zde natolik, že je vnímáme jako naprosto běžné. Jedná se o slova, která nemají český ekvivalent a náš jazyk je přejal – hardware, software, cluster… Tady se jedná ale o přirozené obohacování jazyka, ne o více či méně záměrné dosírání řeči, která patřičné tvary má, ale díky korporátní mluvě si s nimi vytíráme řitě. V průběhu pouhého měsíce jsem se setkala s následujícím zvěrstvem páchaným na jazyce českém:
„Půjde to taylorovat na míru?“
„Když jsme se nastěhovali, uspořádali jsme housewarming party…“
„Tady nešlo jenom o mindgames a představení twisted světa…“
„To není náš fail.“
„To, co to dítě říkalo, bylo tak strašně cute…!“
„Ještě nemáme schválenou offer.“
A výrazy typu propertiny či cutovat costy snad ani nebudu uvádět…
Rozčilovat se nad demencí těch, co tento slovní maglajz používají záměrně a cítí se u toho děsně moderně, nemá význam. Ostatně, kdo chce působit jako kokot, ať si tak působí. Jen je obrovská škoda, že se tento jazykový mor šíří natolik, že se člověk pracující v podobném prostředí často musí v konverzaci zarazit a hledat český ekvivalent slovního patvaru, který jej napadl jako první.

Nedávno jsem rovněž byla svědkem pohovoru, kde se recruiter (oprava: náborář) ptal pohovorovaného „zdá se vám to jako challenge?“. Chápu, že uchazeči o práci v tu chvíli šlo o přijetí a nemohl si moc vyskakovat, nicméně aspoň v mé představě se dotyčný ušklíbl, zvedl a na odchodu krásnou češtinou pravil „jako výzva se mi zdá pracovat pro někoho, kdo neumí mluvit naší mateřštinou!“

Průser v televizi

Že jsme my, obyčejní lidé, banda degenerujících vlezdoamerikánců, holt asi budu muset nějak překousnout a obrnit se proti tomu, co denně slyším a co i mně samé bohužel často naskakuje. Co ale rozhodně neskousnu je, když osoby, které by měly jít příkladem, této dosrané mluvě podléhají taky. Ano, Aleši Hámo, co moderuješ pořad o Česku (o ČESKU, ty kokote!), mluvím teď přímo k Tobě, neboť jsi nedávno ze svých českých úst vypustil „vyberte nějaké highlighty z Třeboňska, které máte rád“, z čehož mi okamžitě naskákala kopřivka, dálkový ovladač byl málem na dva kusy a nechybělo mnoho
a psala jsem do televize, cože za češtinské prase můžou zaměstnat jako moderátora! Pokud nám už i v televizi budou předsouvat podobný českoanglický mrdník, jsme na nejlepší cestě k vymýcení našeho jazyka. Apeluju na vás na všechny, kterým ještě zbytečné anglicismy nedokurvily mozkovnu: ukažte svým pomalu degenerujícím potomkům, že naše řeč je malebná, že nepotřebují vyhledávat „challenge“ nýbrž výzvy; že když už musejí trávit čas nad všemi těmi sociálními sítěmi, ať odebírají a „nefollowují“; ať z akcí nenosí „swag“, nýbrž staré dobré reklamní předměty a učte je, že firmy mají počet zaměstnanců, nikoliv „headcount“. Protože jak budete Miu moc srát, vyrazí do ulic a těšte se na ten bodycount!

Volby nového präsidenta se kvapně blíží, do schránek nám všem byly vhozeny obálky barvy defaultního pozadí Windows 3.11 a někteří z nás už i předali svou volbu té velké, černé urně před barákem. Obsah oné obálky je opět tragédie. Směsice nevýrazných chlápků, z nichž o dobré polovině nikdy nebylo slyšet a druhá polovina sestává z ožralého, senilního prasete, které se chce držet u koryta a nejraději by v rámci své lásky k Rusku v hymně zpívalo „Boris čumí na Stalina“; sluníčkáře z pražské kavárny, který možná ovládá textařinu, ale o dané problematice ví jen to, že by se „prezident“ dobře rýmovalo s „dirigent“, „konkurent“ nebo „disident“; bývalého mafiána, který je sice inteligentní, ale naprosto nedůvěryhodný a konečně sice reprezentativního intelektuála, jenž je ovšem bez výrazných vlastních názorů a navíc je znám svojí láskou k Euru, které zde chce prosadit co nejdříve i přesto, že 80% obyvatel naší žluťoučké Agrorepubliky je razantně proti („je potřeba občany přesvědčit“ – inu, prassident, co respektuje svůj lid a stojí za ním, není-liž pravda?). No a na ovčanovi je, aby si z toho výblitku vybral mezi natrávenou tykví, nerozžvýkaným vepřovým nebo jen nevýraznými žaludečními šťávami. Vskutku volba k nezaplacení.

Velice ráda bych se jednou dočkala voleb, kde si budu vybírat kundidáta, kterého opravdu chci na daném postu vidět, o kterém jsem přesvědčená, že svoji funkci bude zastávat tak, jak by ji zastávat měl. Že na Hradě uvidím člověka, za kterého se nemusím stydět, který bude mít jasné názory, půjde klidně proti proudu, ovšem inteligentně, neposere se z dicktatury Spojených států eurofašistických a nestane se otrokem politické korektnosti. A v neposlední řadě někoho, kdo dá zcela jasně a bez skrupulí na frak všem pokrytcům, šosákům a zmrdům v této upadající zemičce. A z toho mi, vážení, vychází jen jedna osoba. Proto sundejte z Hradu standartu a vyvěste maxiplínku, je čas na pořádnou změnu! Shrnu to asi takto:

Aby Babiše vláda vydala,
ČR se z Evropy nesrala,
jadrná čeština dál vzkvétala,
inteligentní změna aby nastala,
korektnost aby odvála,
část národa se zasmála,
do piče bych tu bandu poslala,
já na Hrad volím verbala!

A máte to i s lístkem, takže vemte rozum do hrsti, lístek do druhé a obří plínce třikrát sláva! Teda vlastně „sláva, pyčo!“

Nyní poprvé, ale zajisté nikoliv naposledy, poruším koncept této stránky a neuvedu nic z kategorie Made My Day. Ne, že by nebylo z čeho krást (pardon, myslím samozřejmě čerpat), ale dnes zkrátka dám přednost něčemu tematičtějšímu vzhledem k nadcházejícím "svobodným trollbám".

V roce 1980 přišla skupina ABBA s pissničkou Vítěz bere vše. O bezmála 40 let později se název této písně stal aktuálním v naší malé, žluťoučké Agrorepublice, ve které se, veden bolševickou hvězdou, objevil Spasitel z východu a rozhodl se „pomáhat". Zde je názorný příklad, jak by to vypadalo, kdyby nám tuto známou pissničku nazpíval se svojí skupinou, rovněž zvanou AB:BA (Agent Bureš: Babiš Andrej). Uvedeno v prodlouženém „ředitelově šmiku":

Už je to roků pár
Co vás ojebávám
A teď najednou
Dny voleb přede mnou
Doufám v každý hlas
Co zajistí mi práva
Já zničím život vám
Dál Čé Er rozkládám

Tak proč pátrat co mám?
To jasné musí být
Vlastním svůj Agrostát
Každým dnem víc chci mít!

S jídlem roste chuť
Už nestačí mi řepka
Koupil jsem noviny
Kde píšu kraviny
Ty, ovčane, to žer
Myslím to s tebou dobře
Svůj hlas mi nasázej
A dotace mi přej

Proč lustrovat mě máš?
Jsem oběť party zlé
Vždyť pár let už mě znáš,
Já nebyl v STB!
To vše je spiknutí,
Já EET vám dal
Bez oka mrknutí
Jsem monopolů král!

Bohatým jsem bral
Chudým s úsměvem mával
A brzy, občane,
Pár změn tu nastane
Já řídím tuto zem
Ty budeš žrát, co dávám
Tak koblihu si vem
Já rozdávám je všem

Tak proč se ptáš, co mám?
Není to nezbytné
Dík novým pokladnám
Už nedáš spropitné
Vymyslel jsem si plán
Vlk v rouše beránčím
Gaunerem zůstávám,
Já s vámi zatočím!

Sú kecy, nesmysle
Že agentem jsem býval
Že monopolařím
Nevěřte sprostým lžím
Čerpal jsem z Evropy
Čapí hnízdo mi vzkvétá
ANO, mně bude líp
Ovčan je blbý cyp

Tak proč pátrat co mám?
To jasné musí být
Vlastním svůj Agrostát
Každým dnem víc chci mít!

Táhlo mě to sem
Slovensko mi neschází
Teď teror daňový
Nastolím Čechovi
Pokřivený chuj jsem
A kurva amorální
Já však vás v piči mám
Stát dál ojebávám

A ty se ptáš, co mááááááám...
A ty se ptáš, co mááááááám...

Čtenářů mé téměř neznámé knížky nejspíš není moc nebo o nich nevím, protože mi žádnou zpětnou vazbu neposkytují. Sem tam ale vykoukne někdo dychtivý informací ze zákulisí té mamonářské, prolhané, tmářské instituce tvořené partou teploušů a pedofilů v černých županech, slepě věřících v pohádky o mluvících hadech, chůzi po vodě, mrtvých navracivších se k životu a rodících pannách (čti Římskokatolická církev). To se pak pějí ódy, u kterých coby autorka uchcávám blahem, nebo naopak zbrojí kongregace tučňáků a za vehementního křižování se píší rozhořčené dopisy (u kterých coby autorka uchvávám blahem, neboť de facto potvrzují, že má kritika je oprávněná). Když je však tím dychtivým čtenářem dítě (byť mentálně vyzrálejší, ale stále dítě), to je pro mne zásah do středu terče za sto bodů. Proč? Protože vidět, že i v tak mladém věku je někdo ochoten a schopen přemýšlet o věcech, které si mnoho jiných vrstevníků ještě pořád nechává vštěpovat do palic bez použití vlastního rozumu, bez špetky zdravého skepticismu, ochoty přemýšlet, polemizovat a ptát se, dává naději a víru, že to s námi snad ještě není až tak moc v prdeli, jak se zdá. Pokud vám už takto mladý člověk přizná, že jste zformuloval všechny jeho otázky, nad kterými uvažoval (!!! kdy sakra, v kolíbce?!) a údajně podáváte odpovědi tou nejlepší možnou, nenásilnou formou, dojímá mne to kurva až k slzám. Co může být exemplárnějším přírůstkem do rubriky Made my day než vědomí, že má někdo stejné myšlenkové pochody už v tak raném věku a hodlá se dál informovat, vzdělávat, přemýšlet a diskutovat...?

Jsem na Tě hrdá, čtenářko!

Na všech těch internetech, které nám díkybohu paní Pohlová ještě nezakázala, se vyskytují různé databáze. Ve světě je to třeba nepřehledná filmová IMDB, v naší kotlině tato Československá filmová databáze (vcelku vtipný úkaz, když dvě malé zemičky, Okraďstán a Hungárkolonie musejí mít vlastní filmovou databázi, ale budiž...), dále tu máme databáze filmových hlášek, knih a dost možná se někde vyskytuje i databáze kapitálních kokotů. (Ano, našla jsem zde a zde). Vcelku bývají tyhlety databáze docela nudné portály, dokud se něco nestane. A ono se občas stane. Takovou databázi totiž může snadno posednout démon, a to je potom rachot, dáni a pávové! Zdejší databázi to postihlo někdy v roce 2009, kdy tu zavál čerstvý a neotřelý monzun z Otravy a jednoho takového démona, co začal dávat na frak pokryteckým hovnotitelům, sem přivlekl. A vymítání různými Pomokněžníky zatím nepomohlo. A jelikož ony zlotřilé elementální bytosti mají často extenzívní sklony, snadno si vyhlídnou další nebohou, zatuchlou databázičku, kterou se rozhodnou k nelibosti tamějších velekněží s prsty zabořenými v příručce Administrátorské kladivo na prudiče trošku narušit. Momentálně čerstvě posedlou databází se stala databazeknih.cz, kam opět, po vzoru ataku na ČSFD, zavanul onen hornický démon. A co se nestalo, jedním z jeho prvních záškodnických počinů byl vznik recenze k mojí literární prvotině. No prosím, a to jsem se nemusela u té černé mše ani moc snažit, on prostě přišel nejspíše podle rčení "vrána k vráně"! A jelikož je moje maličkost těmto entitám pekelným příznivě nakloněna, příslib setkání v infernu samém mne nesmírně těší a dokonale vystihuje dnešní MMD.

Radost. Dnes to bude o ní, protože ačkoli je můj život v posledních deseti letech vcelku bláznivá houpačka, občas se mi daří prostě se radovat. Radost je droga a pokud je darovaná, její účinek se násobí. Asi se ve většině shodneme, že vědomí, že jste někomu zlepšili den je jeden z nejlepších, nejvděčnějších a Duracellky dobíjejících pocitů, jaké lze zažít... O filozofování to ale tentokrát nebude. Dnes jsem totiž na přijímacím konci a onu radost mi způsobila osoba, u které bych nikdy neřekla, že se tak stane. Věřím, že ten euforický pocit zažívá i ta stále ještě rozumná část populace naší zemičky. A proč? Tedy, ehm ehm...: Konečně jde do řitě "Kačenka" Valachová, ten neskutečně zk...ažený jednobuněčný organismus současné české politické scény (promiň Andrejko Burešovic, ale Ty jsi až numero duo. Ale neboj, taky na Tě dojde!). Kačenka napáchala škody ažaž (namátkou: inkluze, svačinový zákon, povinná maturita z matiky, povinná předškolní docházka) a její další, naštěstí nerealizované nápady typu česká obdoba norského Barnevernetu a kontrola rodin, zda vychovávají své ratolesti v dostatečné toleranci k multikulti, zůstanou snad navždy pouhým utopistickým zvratkem zavřeným v zatlučené bedně s označením "PIČOVINY - NEOTVÍRAT!"

Tak tedy férwel, Kačenko. Kdybys nebyla až v Práglu, tak Ti snad osobně půjdu darovat krabici a s lahví šampusu budu Tvůj odchod pozorovat přímo z první linie.

Jsem anglofilka (ne, v tom slově není "c"). Vědí to o mě mí přátelé, rodina, kolegové... Odkud se má anglofilie vzala by bylo na delší povídání a ne všichni by byli ochotni tomu věřit, tudíž tuhle story vynechám a berte to prostě jako fakt. I když jsem před nějakými 15 lety měla blízko k americké kultuře, což se reflektovalo i v mém tehdejším přízvuku (který notně s*al mou učitelku angličtiny), již tomu tak nějakých cca 10 let není, za což vděčím mimo jiné několika návštěvám Anglie, kdy jsem objevila kouzlo v podstatě jakéhosi "návratu domů". Fascinována takzvanou received pronunciation, vypěstovala jsem si britský přízvuk, na který jsem náležitě hrdá a byť se v mém okolí poměrně často vyskytují pojídači hotdogů, nenechám se zmást a nepolevím, tudíž v našich konverzacích tak po sobě často střílíme výrazy "holiday / vacation", "[šedžl] / [skedžl]", případně "sod off / fuck off". Každopádně, byť je britská mluva mým poznávacím znamením, pokaždé mne dokáže potěšit, když si rodilý ostrovan všimne mého přízvuku. Děje se mi to vcelku často, ale pokaždé se zatetelím blahem a hezky po viktoriánsku sklopím zrak se zpěvným "Oh, thank you, I'm so  flattered!" Zkrátka, Britové mne považují za "svoji" a to je pro anglofila vždy neskutečné potěšení. Ačkoli jsem sama po 27 letech praktikování angličtiny, troufám si tvrdit, v jazyce velmi kovaná, rodilý mluvčí patrně stejně pozná, že mojí mateřštinou je jiný jazyk. A proto mne ze všech těch pochval nejvíce potěšila ta od Američana, který mi po chvíli zdvořilostní konverzace vpálil I actually noticed your accent. Are you British?. Nikoli zda jsem žila v Británii, ale přímo mne pasoval na Angličanku! To je ještě o level výš a perfektně to naplňuje dnešní "made my day". Tak tedy goodbye and God shave the Queen! 

Anna K vydala nové CD plné vesměs optimistických skladeb. Není to moje nejoblíbenější interpretka, ale některé její kousky mám hodně ráda a CD "Světlo" se povedlo. Na YouTube zatím moc upirátěných nahrávek není, jediný oficiální release je ten následující, takže si užijte aspoň tento vzorek.

...po letech jsem apdejtovala (aktualizovala, sakra, seš v Česku, Mio!) svůj ČSFD profil a nadešel čas asi taky napsat něco sem do zatím zoufale prázdného deníčku hříšníčku. Taxem se jakože strašně moc zamyslela, o čem to celé bude. Skutečný hříšníček? To dost těžko, každá buňka mého těla je antikatolická, antidogmatická, vůbec antireligiózní, tudíž nějaké "hříchy", to na mě nepla! Skládat tu elaboráty na různá témata? Taky ne, to chystám knižně a tady pak čekejte tak maximálně (ne)nápadnou propagandu. Mohla bych tu třeba skládat rýmy na jednotlivé uživatele (Pomo, Pomo, nejsi trochu homo?; Krutopřísný Verbal na korektnost nedbal...), ale u uživatele XXXXXXX bych toho asi moc nevymyslela a brzo by to šlo do..... kopru. No a jaxem tak přemýšlela, milé děti, taxem došla na to, že svět je čím dál tím víc nelichotivé, nepřátelské místo, kde chybí trocha toho pohlazení po duši. To mě dovedlo k myšlence poustovat (kua, děláš to zase!) tedy publikovat různé guilty pleasures (grrrrrrr!!!!), drobné radosti z kategorie made my day (vzdávám to...). Takže indžoj!