Haluzz

41 let, tři hlavní města, tři jazyky, šest hlavních postav, 139 minut.... a rozvleklejší by to snad ani být nemohlo. Šarm i žánrové hrátky(zmatenost je všude) ustoupili a zůstal jen průběh bez jakéhokoliv nitra. Tím spíš mě to mate, že je pod scénářem podepsán mimo jiné i Adam Thirwell, autor mile satirické a promyšlené(a v Les Chansons d'amour citované) Politiky.

Nejzábavnější díl série, přičemž veškerá sranda vychází z podrývání předchozích dvou dílů, přehodnocování důležitosti zásadních událostí podle optiky Timon/Pumba. Navíc, zbožňuju když prase a surikata citujou Casablanku nebo Apocalypse Now...

[Kniha dočtená do půlky, Švédská verze neviděna, soundtrack až moc spoléhá na podobnost se Social Network] Takovouhle cinefilní radost z prostřihů odlišující jednotlivé pohledy postav jsem neměl snad od... Social Network? Jednoho nerda nahradila androgynní punkerka začleněná do klasickejch, perfekcionistickejch Zodiac scén. Navíc je strašně osvěžující vidět v blockbusterově propagovaným filmu dva ve společnosti nefunkční charaktery, který se při sexu baví jen o práci a dávají si post-koitální cigaretku. Nabízející se nudnost scén a vyústění není vůbec na škodu, protože pátrání je důležité pro ně, pro nás již méně(důraz na interakci Mikael/Lisbeth) , protože ani detektivní ani osobní linie nedopadne k divákově potěše nebo očekávání.

Režisér-hedonik utopen pod záplavou CGI a vynuceného Snyderova vizuálu. Vyprávění filmů/eposů se tématizuje, ale naprosto tomu chybí důraz na imaginaci Cely a Pádu, tak nezbývá než v nudnym lineáru hledat výtvarný lahůdky(ta práce se symboly tu naštěstí zůstala) a bitkový vychytávky.

Drive meets Michael Clayton.

Naprosto všechno co nemám rád na wannabe-životopisnejch filmech, kdy se mi oči a uši potáhnou celofánem a skučím ...

Něco tak přiznaně pozérskýho a umělýho se jen tak nevidí ...

Testosteron tomu stříká i z uší, tím spíš mě překvapilo, že mě to víceméně bavilo -- po celou stopáž. Vymezování se vůči minulým dílům se vyplatilo, ať už hláškama nebo změnou stylu( i ten heist je naroubován celkem slušně, veškerý dávkování informací funguje tak jak má, s tím že druhý Jules Dassin se prostě v tomhle žánru ani dít nemůže) ...

Veškerej pop zmizel. Zůstala jen cesta, která probleskuje útržkama rozhovorů, útržkama samotnejch postav v duši pouště, chycenejch v težce vyprávěným, ale zároveň těžce smyslovým filmu.

Pohlcující filmové ticho. Šepot. Proč a komu odpouštíme, koho prosíme? V zásadě spousta spořičů obrazovky a rozhýbaných obrázků National Geographic,možná mladší bratříček 2001:SO, ale pod tím vším je epos, krása a hledání krásy( Boha?) ve všem, v každym z nás. Neskutečně spirituální( nikoliv náboženský ) zážitek, kdy je hudba a vnímání divákovo nade vše a kdy je ( navýsost podvědomý, který mi místy připomínal podobně éterické Enter the Void)střih to poslední co drží jednotlivé záběry pohromadě. Nevím, jestli bych to dokázal někomu převyprávět nebo vysvětlit, ale já jsem tu hru na to, co je/není ukázáno/naznačeno hrál s chutí. Dvakrát.