Prubner

Dobře natočené, slušná akce (jen souboje byly moc krátké), Van Damme předvedl na své poměry docela ucházející herecký výkon. Ovšem trikově nic moc, ty scény s dvojexpozicí se hodně nepovedly. Když je Van Damme dvakrát v jednom záběru, zdá se mi, že každá půlka je jinak nasvícená a snímaná z odlišné vzdálenosti.

Jako malý kluk jsem z toho byl hotový. Když jsem to teď viděl s odstupem, tak mám dojem, že ten film hodně zestárnul, hlavně proto, že je dost mizerně natočený - režie, kamera, scénář... Všechno slabota. Van Damme tu ještě spíš pózuje než hraje.

Možná bych si rád přečetl o tomto tématu středně velký článek. Ale sledovat přes dvě hodiny, jak novináři pomalu postupují od jména ke jménu (a těch jmen je asi milion) a ještě se v těch jménech orientovat, je přímo smrtící. Ono to ani není nijak zajímavé a rozhodně je to nezáživné a nudné, obzvlášť když výsledek všichni známe a detailní podrobnosti vlastně nejsou vůbec důležité.

Tahle budovatelská agitka je dneska už nekoukatelná. Ne kvůli propagandě, ale kvůli mizerné filmařině. Herci jsou až nesnesitelně teatrální, režie je amatérská, symbolika primitivní, humor násilný (většina vtipů se točí kolem kozy, to mluví za vše).

Tak tu máme další zbytečný film Zdeňka Tyce (on vlastně jiné ani netočí). Je sympatické, že naši filmaři konečně objevili nezaměstnané a chudé lidi, ale sonda do chudší vrstvy naší společnosti je bohužel pokažena tradičními nešvary slovenské kinematografie poslední doby: chybí tu pořádný příběh (není tu žádný děj, natož nějaký závěr) a charaktery postav jsou nekonzistentní. Postavy se chovají každou chvíli jinak a většinou nelogicky, jednají podle přání autora a ne podle vnitřní logiky. Obzvlášť to schytává postava Agáty, i když Terezka Nvotová se hodně snaží. Zdeňku, nechceš dělat něco užitečnějšího ? Třeba péct rohlíky ? Dělej co chceš, ale už netoč filmy.

Je to zvláštní film. Takový hybrid mezi 50. a 60. lety, respektive mezi budovatelskou agitkou a psychologickým filmem nové vlny. Na jedné straně se tu uzavírají pracovní závazky, řeší se tu zrovnoprávnění žen, takže dívky se snaží stát se dobrými svářečkami (něco jako Štika v rybníce, kde se ženy cpaly mezi zedníky - obojí je hrozná kravina, promiňte, dámy) a hlavní hrdince pomáhá dělnický kolektiv továrny. Na druhé straně je tu ale řada citlivě ztvárněných pokusů o intimně laděné scény z hrdinčina milostného života a taky nezvykle propracovaná psychologie hlavní postavy. Jana Hlaváčková tu předvedla velmi nezvyklý a plastický herecký výkon a její hrdinka je hodně životná a uvěřitelná. Škoda, že se tato herečka později ve filmu už moc neuplatnila. Zkrátka: každý divák si tu vybere to svoje.

Natočeno je to dobře, ale se scénářem je to horší. Dialogy jsou slabé a kdybych nad tím hodně přemýšlel, tak bych objevil hafo nelogičností. Hlavně otázku, proč stroje nezabijí Kyla Reese rovnou, když už ho chytili, a čekají, až ho Connor přijde osvobodit ? Nebo proč povstalci pronásledují uprchlého Marcuse, když by ho mohli zastavit tím signálem ? A mimochodem: je zvláštní, že při chytání Marcuse dělají povstalci takový brajgl a nenapadne je, že by je díky tomu mohly vypátrat stroje ( a ještě zvláštnější je, že stroje si toho brajglu vůbec nevšimnou). Atd. Atd. Každopádně je to nejslabší díl série a klidně bych se bez něj obešel (jakož i bez těch dalších, které asi přijdou). Trojkou to mohlo skončit, ta byla výborná.

Dobrá zpráva je, že Řehořek to umí s kamerou, umí navodit atmošku a klidně bych mu svěřil nějaký videoklip. A teď špatné zprávy. Celá ta formální exhibice (časosběrné a zrychlené záběry, detaily, všmožné úhly kamery, rychlý střih) je v drtivé většině nefunkční a samoúčelná. Připomínalo mi to několik školních etud, slepených dohromady. Řehořek umí nasnímat i hrnek s mlíkem a rohlík tak, že vypadá sexy, jenže co s tím, když pod lesklým obalem je prázdno ? Řehořek chce sdělovat něco moudrého o životě, což mu ovšem těžko může vyjít, když ve svých dvaceti letech ví o životě úplné hovno. On totiž chlapec nečerpá své postřehy ze života, ale z jiných filmů. Takhle se lidé prostě nechovají. A jestli jo, tak chci vidět matku, která nechá děti před špitálem, pak jde na dýzu, pak jde s chlapem za peníze a pak si to teda rozmyslí a pro děti se vrátí (a nemá z toho průser). A nebo ženu, která zjistí, že nemůže mít s partnerem děti, a hned druhý den sbalí do postele cizího chlapa. Naivita je znát hlavně v dialozích, které jsou vesměs k smíchu. No a takové ty moderní kličky, jako několik dějových linií, spojených na konci dohromady, nebo hrátky s filmovým časem, to už jsme viděli jinde. Kromě toho to Řehořkovi časově nepasuje. Matka v parku mlátí exmilence a zároveň ve stejnou dobu auto porazí stařenku. Matka pak prožije celou noc na dýze, u trenéra a když se vrátí do špitálu, stařenu teprve vezou na sál ? A takhle bych to mohl rozebírat podrobněji, ale škoda námahy.

Konečně po dlouhé době zase slovenský film, který se odehrává na vesnici a všímá si obyčejných lidí. I když skutečný obraz reality tu nenajdeme. Přestože se film zabývá tak vážným tématem, jako je migrace obyvatel z chudých zemí do těch vyspělejších, působí jaksi moc uhlazeně až idylicky. Byl to asi záměr, pojednat to v poetickém klíči, jenže díky tomu se nějaká snaha o hlubší výpověď stírá, film nás moc nezasáhne. Postav i motivů je tu zbytečně mnoho a žádný z nich nemá dostatečný prostor. Paradoxně víc než hlavní hrdinka mě zaujaly vedlejší postavy a jejich představitelé, jako Lukáš Latinák a Zuzana Mauréry. Jsou životnější než ti hezouni v hlavních rolích. Aspoň že je Katharina Lorenz docela kus a dost často se svlíká do naha, takže i my prasáci si přijdeme na své.

Lettrich se pokusil navázat na detektivní trilogii s Chudíkem, ale moc se mu to nepovedlo. Příběh není špatný, ale režisér to pojal v divně rozverném duchu, v jakési mírně komediální nadsázce, což se sem moc nehodilo. A hlavní hrdinka mi připadala spíš jako jednoduchá husička, než chytrá kriminalistka.