Prubner

Kubrick od prvního záběru enormně tlačí na pilu a vytváří atmosféru tak hustou, že by se dala krájet. Měl se ale místo toho radši soustředit na vykreslení postav, o kterých vlastně nevíme skoro nic. Není divu, že si k postavám nevytvoříme žádný citový vztah a je nám pak úplně putna, kdo umře a kdo ne. Proměna Nicholsona v psychopata je příliš náhlá, takřka blesková, stane se to z minuty na minutu, není tu žádný vývoj. Kromě toho mi uniká smysl toho, proč vlastně ten kluk i ten dědek jsou obdařeni paranormálními schopnostmi, když toho skoro vůbec nevyužijou. Kdyby měli tak mimořádné schopnosti, tak by věděli dlouho dopředu, co se stane, takže kluk by nemusel zdrhat v poslední minutě a ten děda by si nenaběhl tak blbě na sekyru. K čemu jim ty schopnosti tedy vlastně byly ? Že by na hovno ? Tenhle motiv nebyl skoro vůbec využitý. Shelley mi vůbec nesedla, od začátku vypadala jako krajně vyšinutá vytřeštěná Polednice, která patří do klece ještě víc než Jack. Doufám, že chudinka takhle nevypadá i v soukromí. Suma sumárum: klasika možná, ale nuda určitě.

Příběh je vykonstruovaný až hanba, i na poměry komediálního žánru. Scenárista cucal z prstu fakt důkladně. Chování hrdinů občas postrádá logiku. A k čemu tam byla ta spousta zbytečných vedlejších postav ? Hlavně bez těch Rusínů bych se obešel. Komických situací tu moc není, ale občas se vyskytne vtipný dialog. Filmu měli dominovat Hajdu s Luknárem, ale nakonec si celý film pro sebe ukradla Terezka Nvotová, pro mě jeden z největších objevů desetiletí.

Filmy Zdeňka Tyce jsou za trest a tenhle obzvlášť. K natočení filmu o Romech nestačí jen ušlechtilé úmysly, autor by měl o tématu vědět víc, než se dočte v novinových úvodnících, no a taky by měl mít nějaký talent. Nic z toho Tyc nesplňuje. Film El Paso nefunguje na mnoha úrovních. 1) Scénář je naivní, tezovitý, s primitivní symbolikou a špatnými dialogy. Postavy jsou černobíle rozvržené na dobré a zlé, vlastně doslova na černé a bílé, přičemž Romové jsou ti hodní a bílí jsou ti zlí (až na dvě výjimky). 2) Režisér, architekt ani maskér zjevně nikdy nenavštívili romské obydlí ani žádného cikána neviděli blíž než na 100 metrů. Působí totiž legračně, když se ve filmu pořád mluví o tom, jak je na tom romská rodina hrozně špatně - a ona přitom bydlí v pěkně zařízeném, uklizeném bytě s hifi věží, drahou lampou, obrazy, květinami apod., děti jsou hodné, slušné, chování na jedničku. Autenticita je v háji. 3) Film nám sugeruje myšlenku, že když budeme na Romy hodní, chápaví a budeme s nimi víc komunikovat, tak se všechno spraví. Což je kravina, protože skutečné problémy jsou jinde a mnohem složitější a hlubší. Ono to vlastně v tom filmu vypadá, že jediný problém spočívá v tom, že hrdinka je prostě příliš svérázná a to je vše. 5) Herci jsou vesměs hrozní, hlavně Rybová a Chmela. Jediný slušný herec široko daleko je Javorský a ten to sám nevytrhne. Suma sumárum: naivní, idealizující a zjednodušující černobílý plakát zřejmě na objednávku charitativních organizací, který skutečné problémy ani zdaleka neukazuje, natož aby je řešil.

No, každopádně je to nejlepší Rapošův film za posledních 15 let (což při těch sračkách, co točil, není zas takový kumšt). Minimálně je tu vidět velmi slušné řemeslo, i když režie je dost konvenční, bez nápadu. Holt kdyby to točil Kusturica, bylo by to jiné žrádlo. Ale dívat se na to dá. Ovšem mám dojem, že Rapoš v životě neviděl živého cikána. Ne kvůli té idealizaci, ale kvůli castingu. Všechny cikánské role hrají gadžové, takže když pak vidíte Dejdara, Vajdu či Kronerovou, autenticita je v háji. Taky se divím, že film se zabývá životem Cinky Panny pouze do okamžiku, než se stala slavnou...Ale budiž. Nicméně v tom filmovém česko-slovenském marasmu posledních let je to aspoň koukatelný film. Hlavní představitelka vypadá jako klon Anne Hatthaway (ale hezčí).

Další z řady slovenských filmů, které ukazují prázdnotu a odcizení v životech dobře situované vrstvy lidí. Je až zarážející, jak je tento film podobný filmu Ženy mého muže. I tady je nefungující manželství boháčů, běženkyně z Východu, televizní moderátorka, v obou Táňa Pauhofová tragicky umře... Ovšem je fakt, že Polčas rozpadu je mnohem lépe natočený, zahraný i napsaný a má dobré dialogy. Ale stejně si myslím, že 80 procent lidí má úplně jiné starosti, než hrdinové podobných filmů.

Typický představitel současného slovenského filmu : vyspekulovaný příběh, exkluzivní prostředí boháčů, kteří nevědí co roupama, módní kritika odcizenosti a životní prázdnoty, zdůraznění multikulturalismu. A taky neživotné postavy, hloupé dialogy ("Je ve mně vetřelec." "Bože, jsi tak čistá !"). Jen by mě zajímalo, co tím chtěl básník říct ? Že se máme tak dobře, že v tom všem konzumu zapomínáme, co je to normální život, a musí nám to připomenout chudý člověk z Balkánu ? Jo, to je teda objev. Ale obávám se, že většina lidí v luxusu nežije a má úplně jiné starosti. Ale to se našim filmařům ve slonovinové věži zatím nedoneslo.

Téma je jistě zajímavé, zpracování celkem sugestivní... Ale mám pár otázek. Proč zasazovat podobný příběh do 50. let, když totéž se určitě v mnoha manželstvích děje i v současnosti ? To retro je zbytečné. A za druhé: dialogy se mi zdály být moc doslovné a proklamativní. Hrdinové všechny svoje pocity obsáhle popisují, všechno důkladně rozebírají, pro jistotu aspoň desetkrát, kdyby to divák nepochopil, no a ještě k tomu tam tvůrci vrazí postavu blázna, který to vysvětlí radši ještě jednou. Takhle spolu obyčejní lidé nemluví a určitě nejsou schopni tak fundovaného rozboru vlastní situace, jako tihle. Kromě toho jsem měl pocit, že ta situace není tak bezvýchodná, aby z ní rozumní lidé nenašli východisko, ale třeba se mýlím: já naštěstí zatím v podobné situaci nejsem. Leonardo je výborný, i když se typově na roli moc nehodí. Kate je na tom hůř a navíc za těch posledních deset let hodně zestárla a vypadá hrozně. Asi je to těmi vlasy: já moc dobře vím, proč nemám rád, když se holky barví na blond - po třicítce pak vypadají jako stařeny s pochcanou slámou na hlavě.

Mám rád filmy, natočené formanovským stylem, se snahou o co největší autenticitu. Bylo to zábavné, ovšem občas bylo znát, že postavy jen odříkávají to, co jim někdo napsal, a ne to, co by v určitých situacích skutečně řekli. Některé dilogy zkrátka působily moc uměle.

Pouta mají dobře napsaný scénář, sevřený příběh, uvěřitelné postavy, logiku, slušné herce, všechno tu funguje, jak má. Což by měla být norma, ale v současném marasmu českého filmu je to bohužel spíš výjimka. Ondřeje Malého znám ještě jako dítě z ostravských inscenací, skoro jsem ho tu nepoznal, skvělý výkon. Nicméně se mi zdá, že poslední dobou se točí samé filmy o estébácích. Za poslední rok je tohle asi pátý takový film. Čeští filmaři by konečně měli přestat hrabat se v minulosti a zaměřit se na problémy současnosti - a že jich je !

Už dlouho jsem neviděl něco tak z prstu vycucaného. Scenárista by měl trochu vyjít mezi normální lidi, zjistit, jak se doopravdy chovají a jednají, dřív než začne psát ty svoje bláboly. Jednání postav nemá sebemenší logiku, chovají se tak, jak chce autor, a ne tak, jak by velel zdravý rozum. Občas jsem nevěřil vlastním očím, hlavně ve scénách s tím mormonem. Scenáristo, vyjdi ze své slonovinové věže a poznej normální život, uvidíš, že příště napíšeš něco aspoň trochu uvěřitelného. Aspoň že Lindsay je kus a je se tedy na co dívat.