Návrat Bocianov

Slušné, mít to lepší scénář, mohlo to být i opravdu dobré. Tady je východ Slovenska podáván jako jakýsi skanzen, kde nesmí chybět nic od cikánské osady až po vypatlané nácky. A když už máme čápy v názvu, tak tam těch přírodopisných záběrů musíme narvat co nejvíc, že? A proč ta věštící Cikánka? Další ukázka folklóru nebo autor potřeboval divákům říci, že ještě nemají odcházet ze sálu, že se tam nakonec něco stane? Každopádně tahle naprosto zbytečná scéna naopak způsobuje, že divák okamžitě ví, jak film skončí. Všechny chyby jsou prostě ve scénáři... (07.12.2010)

Největším mým přáním během filmu bylo, aby se tam ta K.Lorenz furt nesvlíkala (záměrně se vyhýbám charakteristice, protože taky nejsem žádný Di Caprio). Druhým mým největším přáním bylo, ať už se to nějak doplete do konce. A třetím, ať tento film probůh nezíská žádné ocenění na Třineckém filmovém létě 2008, což se naštěstí nestalo, protože nechat se oblbnout "hezkými záběry" slovenských scenérií není až tak nemožné. Takže dvě ze tří přání byly splněny a ostatním doporučuji, aby si raději nemuseli přát nic, což lze zrealizovat tak, že si doma raději pustí něco na videu. (12.10.2008)

Neprávem podhodnocený středoevropský koprodukční film, reflektující krizi partnerského vztahu (i krizi osobní) na pozadí užší evropské integrace a v kontextu Schengenského prostoru, což je možná na jeden film trochu velké sousto, ale tvůrci se s ním nakonec vypořádali celkem se ctí. Cesta z Německa až na samý konec EU, totiž na slovensko-ukrajinskou hranici, je míněna spíše symbolicky, naštěstí v sobě spojuje dva obyčejné filmy, německý a ten slovenský, který každý funguje sám o sobě, i když je to spíš replikou z filmu takový filmový ,,divoký východ pro začátečníky"... Nejen díky postavě Radoslava Brzobohatého jsem se nemohl zbavit dojmu, že se dívám na další Návrat ztraceného ráje, všichni ti dobří rodáci z malé vesničky Runina tvořili podobně (sluncem prosvícenou) vztahovou mozaiku. Tohle mi ale přišlo přece jen o krapet smysluplnější, beru-li v potaz podobnou zkušenost a optiku režisérů-emigrantů, vracejících se po čase do své vlasti... (30.11.2011)

„Bociany sa vždy vracajú na miesto, kde sa im páčilo.“ NÁVRAT BOCIANOV je jeden z mála filmov roku 2007, kde okrem rôznych ďalších jazykov, počujeme vo výraznej miere aj ten slovenský. Môžeme byť samozrejme radi, že sa robí aspoň niečo (hoci k tomu potrebujeme nemeckého koproducenta). Na druhej strane, Alice Nellisová dobre hovorí, že v krajine (hocijakej) nemôže vzniknúť päť „zásadných“ filmov a nič viac, ale dvadsať filmov a z nich sa po vzájomnom porovnaní určí, ktoré sú zásadné; stav, kedy vznikne jeden film a krajina je naň hrdá, je nielen chorý, ale svojím spôsobom i nebezpečný (umenie veľa vypovedá o ktorejkoľvek krajine na svete a ak nevzniká žiadne, je to celé strašne prázdne). Ale dosť silných slov, máme tu ďalší takmer-slovenský film a sme radi, že sme radi. Scenár nepatrí k najoriginálnejším a nie som si istý, či je o prevádzačoch alebo o mladej žene, nachádzajúcej v lone malebnej slovenskej prírody zmysel života. A ten otravne patetický Brzobohatý je už tiež v úplne každom filme a seriáli. Napriek tomu to mohlo dopadnúť ešte horšie. Dialógy sú dobrými hercami prednášané vierohodne a nebijú do uší (ničí ich však nekvalitný zvuk, keď pasáže pohlcuje spev cvrčkov, miestami som nepočul, o čom sa postavy rozprávajú!) a kameraman nepokazí parádnu výpravu, ani keby chcel. Občas sa tvorcom podarí vytvoriť prázdninovú atmosféru zaspatej pohraničnej dedinky, v zovretí horúceho slovenského pralesa. Pričom ani nahé ľudské telo im nerobí problém („je tam toho!“, chcelo by sa zvolať... keby to toľkým slovenským, českým ale vlastne aj americkým, ázijským a eskymáckym filmárom nerobilo také tragikomické problémy). A vôbec, celé je to príjemné. Avšak nič viac. Kino Považan 2007 (15.12.2007)

Sympatické je, že se ve slovenském filmu opět objevil uzavřený scenáristický tvar, který má tah a jasný cíl. Rovněž po filmařské stránce je Návrat bocianov dobrým standardem. Jediné co zamrzí je velmi průhledná ideologie prosazená německou koprodukcí, jež se snaží o křečovitou harmonizaci národnostních a generačních skupin pronikajících do venkovského regionu "na konci světa", jež se záhy stává důležitým místem s celoevropským dopadem. Nečekejte žádné trauma a vykořenění způsobené odsunem Němců, předsudky vůči cizím vetřelcům ani výraznou společenskou kritiku - i téma kšeftování s uprchlíky v rukou ruské mafie se nakonec mění v romantizující pašeráckou historku. (21.07.2013)