KoRniky

Od posledního dílu jsem se snažila neočekávat vůbec nic. Nemyslela jsem na něj, nedívala jsem se na trailery a filmy o filmu, nečetla jsem si první recenze a nestála jsem ve frontě na lístky na půlnoční premiéru. Prostě jsem si jednoho pěkného anglického podvečera zašla do kina na posledního Harryho Pottera a výborně jsem si ho užila. Nemůžu mu vytknout vůbec nic. Prostě finále s velkým F a pro mě hlavně nostalgie jako blázen. Já, kterou nerozpláče ani tonoucí se Leo v Titanicu jsem u Harryho slzu uronila. A ne jednu. Slza ovšem neukápla jen kvůli dojemnosti některých scén. Slza ukápla i proto, že se uzavřela jedna obrovská kapitola mého života, mého mládí. S Harrym, Ronem a Hermionou jsem si všechno prožila tak, jako kdybych seděla s nimi v lavici v Bradavicích. Zestárli jsme spolu. Když jsem dočetla poslední knížku, nebrala jsem to jako konec, protože jsem věděla, že se ještě mám na co těšit. Ještě přeci bude film. No a na co se mám těšit teď? Možná na to, až budu jednou svým dětem před spaním číst příběhy mladého chlapce jménem Harry Potter a budu doufat, že se do nich zamilují tak, jako kdysi já.

Thor byl pro mě trošku rozporuplný zážitek, ale film jako celek se mi nakonec líbil. Byly v něm chvíle, kdy jsem se sama sebe musela ptát, jestli to jako pan režisér myslí vážně (Thorovi kámoši v bojových oblečcích čerstvě teleportovaní na Zemi bušící na okno a poskakující jako pejsci, kteří po měsíci vidí svého znovunalezeného páníčka, jako wtf?), ale naproti tomu jsem při některých scénách jen ohromeně zírala a chtěla víc a víc, hlavně záběry z Asgardu. Ten udělali opravdu nádherně a megalomansky, a celkově ty efekty byly pomalu zajímavější než děj. Bojové scény byly boží, nemusím hektolitry krve, a tady stačilo aby mocný Thor mocně práskl kladivem o zem a děly se věci nevídané. Efekt 3D byl sice naprosto zbytečný a nepatrný, naštěstí mi anglické 3D brýle ani cena nevadily, takže v tomto případě je mi 3D úplně ukradené. To není jako u nás, kdy si za to musíme pěkně připlatit a ještě máme po představení otlačený nos. Líbilo se mi i zakončení filmu. Happy end se konal, ale jen tak napůl. Nechali si pootevřená vrátka k možnému pokračování, no a vlastně proč ne :)

Jsem v euofórii pokaždé, když si tenhle úžasný koncert pustím. Miluju Queen, miluju Freddieho, on je prostě Love of my life. I když mám hodně ráda filmy, pořád je u mě hudba na prvním místě. Tenhle záznam jejich koncertu ve Wembley je prostě to nejdokonalejší na co se člověk může podívat a poslechnout si. A znova a znova a pořád dokola. Vždycky mě fascinovalo, jaké měli Queen úžasné fanoušky a tady jich je 75 tisíc a všichni si společně užívají jeden z těch nezapomenutelných zážitků, o kterém budou vyprávět ještě i svým vnoučatům a ta jim to budou závidět. Queen jsou jedna z těch mála kapel, která tu prostě bude pořád. Dala bych všechno co mám za to abych tam tenkrát mohla být, ta atmosféra musela být proště bombastická. Hrozně mě mrzí, že už s náma Freddie není, ale rozhodně po sobě zanechal něco obrovského, takže nesmutněme, protože jednoduše Show must go on!

Poprvé jsem šla do kina na 3D film. Poprvé jsem v kině zapomínala jíst a pít. A poprvé jsem v kině zažila potlesk. Rozhodně zasloužený. Avatar byl pro mě zážitkem, který se slovy těžko popisuje. Snad nikdy mě žádný film neuchvátil takovým způsobem, že bych na něj zírala s otevřenou pusou a ani se s tím nesnažila něco udělat. Prostě jsem si ho užívala na maximum. Možná i proto, že jsem si uvědomovala neopakovatelnost okamžiku. Věděla jsem, že jinde než dnes a tady v kině s těmi kouzelnými brýlemi na nose si Avatara už nikdy takhle neužiju. Neříkám, že je to nejlepší film co jsem viděla, to není, ale rozhodně nejlepší kino zážitek.

Někteří ho osočují za kopírování Matrixu. Já vidím podobnost tak maximálně ve všudypřítomnosti černé barvy a neodolatelném hlavním hrdinovi. Equilibrium je film o tom, jak se lidstvo po třetí světové válce snaží dost drastickým způsobem zabránit válce čtvrté, kterou už by zřejmě nepřežilo. Film popisující budoucnost, která by se nás klidně mohla dřívě či později aspoň částečně dotknout.

Oukej, tak já se přiznávám, viděla jsem to už 4x a potupně přihazuju hvězdu. Před dvěma měsíci jsem se ve svém deníčku pohoršovala nad obyčejností tohohle filmu, a prohlásila, že jej stačí vidět jen jednou. Tak jsem se v sobě asi trochu zmýlila. Pořád si stojím za tím, že je to jednoduchý a hrozně předvídatelný filmek o dívence, která se vydala do světa hledat štěstí. To musí uznat každý. Ale stejně... ty taneční čísla a hlavně Christinin hlas, to jsou dvě obrovská plus, která film vytahují z pytle s označením "nuda". Samozřejmě lovestory musí být, a naše milá malá Christinka si vybrala dobře. Cam Gigandet shodil svou upíří blond hřívu a hle, vyklubal se z něj hezounek! Takže s odstupem času Varieté doporučuju. Oddechovka, kde se mužské i ženské oko má čeho nabažit. Akorát si neodpustím poznámečku... ve scéně, kdy Ali vypnou playback a ona poprvé zazpívá naživo... můžete mi někdo říct, kde má mikrofón? :))

Hodnotím po shlédnutí zatím 11ti dílů, ovšem během dvou dní... One Tree Hill mě chytil a nechce mě pustit. Je to seriál, který se může ze začátku jevit jako taková ta klasická americká hloupost plná krásných mladých lidí s jediným životním cílem, a tím je sport, roztleskávání a párty. Ale když dáte seriálu šanci a vydržíte díl dva, zjistíte, že to tak jednoduché a hloupoučké vůbec není. Rozjeté je to slibně, ale když si představím, že je přede mnou ještě 8 sérií, tak se trochu obávám kvality. Zatím jsem ale spokojená, chodila jsem okolo seriálu několik let jako kolem horké kaše a pořád nevěděla, jestli do toho jít nebo ne... tak jsem ráda, že jsem to zkusila, stojí to za to. _____ Po týdnu jsem v polovině 3. série. Pořád je to bomba, Haley je úplně blbá a zbožňuju Nathana.

První zážitek z kina jsem měla rozporuplný, protože jsem šla na příšernou dabovanou verzi a ještě k tomu do narvaného velkého sálu a s mým obvyklým štěstím jsem vychytala partu naprostých idiotů sedící přímo za mnou. Prostě jsem si to neužila, smáli se všemu co mi přišlo dojemné nebo smutné, komentovali každý Harryho pohyb s pořádnou porcí sprostých slov... když se dostanu do takové situace v kině, vraždila bych. Naštěstí naše zlaté multikino uvedlo tento díl i v originální verzi, v malém sále, a o tu přeci jen není takový zájem, takže z druhé projekce už jsem byla nadšená. Relikvie smrti jsou trochu jiné než všechny předchozí díly... už to, že se ústřední trojice tento poslední rok nehodlá vrátit do Bradavic jasně naznačuje, že máme počítat s něčím úplně jiným než jsme byli doposud zvyklí. Někteří to bohužel nepochopili, pak taky vypadá jejich hodnocení. Celý film má velmi ponurou a temnou atmosféru, kromě dvou světlých chvilek, kterými jsou svatba a hlavně Harryho a Hermionin tanec v doprovodu písně Nicka Cavea O'Children. Kdo se tomuhle smál je naprostý ignorant. Jediné, co mi ve filmu moc nesedělo byl animovaný příběh Tří bratří. Mě tam prostě nezapadal. Bratři mi nepřipomínali kouzelníky, spíš bych je přirovnala k římským legionářům. Ale to je věc názoru, relikvie smrti nám byly vysvětleny zajímavou formou a o to šlo. Myslím si, že první část má kvalitně našlápnuto do toho dlouho očekávaného velkého finále. Nemůžu se dočkat!

Jelikož jsem četla jen v originále a úplně perfektně anglicky neumím, nepamatuju si všechno a tím pádem mě poprvé knižní předloha neovlivnila tolik, jako v předchozích dílech. Možná i proto se mi tento díl tolik líbil. Láska a romantika, spousta vtipných scén... ale hlavně nahlédnutí do Voldemortovy minulosti skrze myslánku a Brumbálovy vzpomínky. Jen jedna, ta nejdůležitější, není celá. Mladý Tom v sirotčinci působí opravdu děsivě, to zlo mu vyloženě kouká z očí. Ron a Levandule, žárlící Hermiona, Harry a Ginny, konečně si jí všiml... a do toho Draco se svým tajným úkolem a Snape, zapřísáhlý splnit úkol za něj, pokud to nezvládne. No, nakonec ho splní. A jestli jste doteď Snapea neměli rádi jak já, po Princi dvojí krve ho budete z duše nenávidět.

S Potterem mlátí puberta. Tak to asi musí připadat každému, kdo knihu nečetl a nechápe jeho naprosto debilní chování a výkyvy nálad. Fénixův řád pod taktovkou Yatese se mi velice převelice líbí. Výborné obsazení Umbridgeové, kterou prostě musíte nesnášet. Tajné schůzky Brumbálovy armády byly peckové, testrálové přesně podle mých představ, Lenka Střelenka je krásně trhlá, Belatrix v podání Heleny B. Carter je božská. Na scénu se vrací staří známí Sirius s Lupinem, více prostoru dostávají Ginny a Neville, Harry se nám zaláskuje a Hagrid objeví nového přerostlého člena rodiny. Ron a Hermiona tentokrát nemají tolik prostoru jako obvykle, ale vůbec mi to nevadilo. Malfloy se zase projeví jako vlezdoprdelka a společně s Filchem si zahrají na špiony. Fred a George opouští školu ve velkém stylu. Bitva na Ministerstvu kouzel je skvělá, a konečný souboj Voldemorta s Brumbálem mě úplně odrovnal. Brumbál má prostě styl. A Yates taky. Jsem ráda, že s Harrym zůstane až do konce.