KoRniky

Já jakožto strašpytel jsem měla co dělat, abych se donutila mrknout na první díl. Když má seriál v názvu i popisku slovo horror, tak to není nic pro mě. Ale přemohla jsem se. Hned úvodní scéna byla přesně to, co jsem vůbec nechtěla vidět, moje nervy... ale tak nějak s polootevřenýma očima jsem to zvládla a začala si rychle zvykat na zvláštní, ale přitažlivou atmosféru tohohle seriálu a po dvou dnech dnes finišuju první sérii. Jdu na to.

Rozbřesk předčil moje očekávání, bylo to výborné! Mělo to všechno, co to mělo mít... romantika, nádherná svatba, líbánky dokonalé, a pak se všechno zlomilo a už to bylo jen napínavé drama, na které jsem se dívala zpoza své do klubíča zmuchlané bundy, za kterou jsem se schovávala. Když jsem v knížce četla část s porodem, byla jsem z toho zděšená a neuměla jsem si představit, jak tohle někdo zvádne převést na plátno. Ale Condon si s tím poradil bravurně. A jako třešnička na dortu je moment, v kterém film rozdělili... lepší snad vybrat ani nešlo. Pecka.

Už jsem zřejmě vyrostla z filmů z prostředí amerických středních škol. Vše se točí kolem fotbalistů, roztleskávaček, luxusních aut a mejdanů v obrovských sídlech bohatých rodičů. Never back down není o nic originálnější. Hlavní hrdina je nečekaně nováček na škole, čerstvé maso, přistěhovalec z jiného státu, který utíká před svou minulostí, samozřejmě je to totální krasavec. Sedne si do třídy a hle, pohled se spojí s tou největší krasavicí na škole. Jiskra okamžitě přeskočí, ještě aby ne, když se ta vypočítavá bloncka neustále kouše do spodního rtu a je u toho děsně sexy! Bloncka ho pozve na mejdan, on příjde. Co ale náš hrdina netuší je, že ona bloncka má přítele, největšího borce všech borců! Borce co se rád mlátí a je v tom zatraceně dobrej. Borec mlátič vidí v novém namakaném přistěhovalci s temnou minulostí výzvu a tak se s ním na mejdanu porve, protože stejně nic jiného neumí. Přistěhovalec dostane na držku, protože neumí karate kung-fu a podobné nindža věci. Zostuzen zradou sexy bloncky a vypráskem od borce se přistěhovalec vydá na trénink k nindža mistrovi, který má ale také temnou minulost! Oba tedy společně trénují a navzájem si v potu a slzách svěřují detaily své temné minulosti a vyměňují si motivující a dojemné proslovy, dokud se přistěhovalec taky nestane nindža mistrem. Bloncka se mezitím ještě párkrát kousne do rtu a postěžuje si, jak je život těžký, když je krásná a populární. Přistěhovalec nakonec vymlátí duši z toho zlého borce a s blonckou žijí šťastně až do smrti, protože tak to prostě na americké střední škole chodí. Cam Gigandet byl ale dobrej. Dost dobrej.

Miluju antické báje, pověsti a mýty o bozích. Název filmu Percy Jackson v sobě ovšem nic antického neskrývá, popravdě je dost odrazující sám o sobě, takže jsem se o něj nijak nezajímala. Neviděla jsem trailer, nečetla si obsah filmu. Pustila jsem si ho jen tak, protože nebylo co dělat. První scéna s Poseidónem a Diem mě překvapila ne zrovna příjemně. Antičtí bohové v moderním světě? No to teda potěš koště. Ale postupem času jsem zjistila, že to tak úplně špatné není. Kromě toho příběhy typu "Harry, jsi kouzelník.", nebo "Percy, jsi polobůh." miluju a pořád tajně doufám, že se mi to taky jednou stane... A Uma Thurman byla boží.

Pohádka to byla pěkná, ale vůbec se mě nedotkla. Roztomilé sovičky, zlé sovy a vtipný had. Připadalo mi, že je to opravdu příběh jen pro malé děti, klasické poselství o dobru a zlu. Ale animace nádherná.

Takovéhle filmy jsou pro mě stejně nepochopitelné jako třeba pyramidy nebo londýnské metro. Zvláštní přirovnání může se někomu zdát, ale pro mě naprosto přesné. Nechápu, že může existovat někdo, kdo má v hlavě tolik, aby dokázal takové věci vymyslet navrhnout a postavit, ať už to bylo před pěti tisíci nebo stopadesáti lety. Stejně tak nechápu lidi, kteří dokáží z ničeho udělat milióny, lidi, kteří v číslech něco vidí. Nechápu je, ale naprosto mě fascinují.

Každá z nás si aspoň jednou v životě přála zažít si Popelčin příběh. Změnit se přes noc z ušmudlané dívčiny v neuvěřitelnou krasavici a vzít si za muže neodolatelného prince. Většině z nás by ale nejspíš stačilo trochu zhubnout a najít si pěkného hodného věrného chlapa. A o tom jsou Popelky. Naprosto hloupý název, který mě dost odrazoval, ale nakonec mě film překvapil. Nepřekvapil mě originálním příběhem, ten byl samozřejmě díky názvu úplně jasný, ale prostě celé to zpracování bylo moc milé. Trio kamarádek bylo skvělé. "Princ" byl opravdu neodolatelný. A dopadlo to samozřejmě dobře.

Z nejvyšší nouze, kdy nám na privátě už několik dní nejde internet jsem začala koukat na filmy mých spolubydlících, na které bych se jinak nikdy nepodívala, protože bych si je nejdřív projela na ČSFD a zjistila bych, že mi nestojí za ten ztracený čas. Krize už byla ale tak obrovitá, že jsem si při pondělním podvečeru pustila Stáhni mě do pekla. Ještě k tomu s českým dabingem. No fakt. Já věděla, proč se na horory nedívám. Lekla jsem se asi tak 4x, a stejně to bylo u scén, kdy jsem naprosto přesně čekala, že to příjde. Předvídatelnost by mohl být podtitulek tohohle "hororu". Nechutnost hned druhý. Když začal mluvit ten kozel, myslela jsem, že to nevydržím do konce a vypnu to. Nevím proč někoho vůbec napadne něco takového natočit.

Z mé dnešní ponarozeninové šílené kocoviny mě dostal až Aldus Snow !! Už dlouho jsem se u filmu takhle nenasmála a když skončil, nějak jsem se s tím nedokázala smířit a pustila jsem si ho hned znovu. Soundtrack je pecka a Russel má naprosto sexy britský přízvuk. Chci být rockstar!

Díky bohu, že jsem na to nešla do kina, protože bych se tam radši dobrovolně zadusila popcornem, než abych se na tuhle hovadinu musela dodívat do konce.