KoRniky

Nejlepsi trailer, ktery jsem v zivote videla, bez prdele. Thor byl a vzdycky bude muj nejoblibenejsi Avenger, jeho samostatne filmy jsou oba super, a Thor: Ragnarok vypada uz z traileru jako uplna pecka a nemuzu se dockat listopadu!! Loki, Hela, Heimdall, Hulk... a Led Zeppelin tomu nasadili korunu!!! Pustim si to kazdy vecer pred spanim :D To je aspon ukolebavka!

Po dvou letech na tabletu jsem si poridila pocitac, s klavesnici, a tak doufam, ze budu mit zase vice chut psat komentare a do denicku :) Ne, ze bych nechtela predtim, ale ono natukat neco do tabletu trva dlouho a nebavilo me to, spis me to odrazovalo. Tablet mam jen na sledovani filmu, serialu a YouTube videi :) Mozna, ze s novym pocitacem zacnu koukat na vice filmu, na tabletu jsem byla limitovana na Netflix, Amazon Prime a YouTube, a vyber na techno "kanalech" neni uplne nejlepsi. Mozna zkusim prijit na to jak zapnout ceskou klavesnici abych mohla psat hacky a carky, ale mozna se na to taky vyprdnu. 

Koukam, ze posledni prispevek byl o Archiem, takovy prcek!! Musim pridat novou fotku jak vypada dnes :) Uz ma dva a pul roku skoro a asi 55 kilo. Neni na sve plemeno velky, coz mi vyhovuje, protoze i pri sve velikosti da zabrat na prochazkach, sezere toho dost a zabira hodne mista :D Ale nemenila bych, skvele plemeno.

Co u me noveho, jestli to nekoho zajima :D Je to muj denicek, tak je to nakonec jedno. Po dvou letech vegetarianstvi jsem se dala na veganstvi. Ostrihala jsem si vlasy na kratko, chtela jsem to zkusit cely zivot a nevim na co jsem cekala. Je to skvele, a zase to doroste. Adoptovali jsme dalsi kocku, tak uz mame dve. V listopadu jsme byli v Mexiku a bylo to skvele, urcite se tam chci vratit. Porad ziju v Anglii, porad pracuji ve stejne firme. Uz je mi 28, ale porad nemam a nechci auto, anglicani to nechapou. Ti maji auto vsichni, jestli je ti 18 a nemas auto jsi luzr :D Ale ja nejsem anglan. Vsude jezdim na kole nebo pesky, a pritel ma auto a jedno nam bohate staci.

A tak to asi staci, pristi prispevek snad bude filmove orientovany :) Na fotce nas Archie a Mrs Snuffles po nasem navratu z Mexika. Chvili to trvalo, nez nam odpustili. 

29. zari 2014 jsme si koupili male medvide. Je to novofundlandsky pes, a pojmenovali jsme ho Archibald. Kdyz jsme ho dostali mel 8 tydnu a vazil 6 kilo, dnes presne o tri mesice pozdeji uz vazi 22 :) Bude z nej medved az dospeje a bude vazit vic nez ja. Je to ten nejlepsi pes na svete! Hned bych chtela dalsiho at ma kamarada, ale na dva medvedy uz by nam nas dum velikostne nestacil :) Ale nejakyho mensiho kamarada bychom mozna jeste snesli...

Archie byl to nejroztomilejsi stene, jake jsem kdy v zivote videla, a ted uz jen roste do krasy :)

Zivot v Anglii mam rada. Uz to neni takove vzruso, jako to bylo na zacatku, kdy jsem se stydela si rict o listek v autobuse, abych se nahodou svou anglictinou neztrapnila, ale porad jsem tu velice spokojena. Od meho prvniho leta v roce 2009 jsem usla docela kus :) Stravila jsem tu nejdrive tri leta prodavanim zmrzliny, a pak jsem si tu nasla pritele a rozhodla se, ze skoncim skolu v cesku a zkusim stesti tu. Prestehovala jsem se do Anglie na dobro 27. prosince 2012, takze uz to budou za par tydnu dva roky! A lepsi rozhodnuti jsem nemohla udelat! 

Zacatky byly tezke, zili jsme v pidi mini byte, bez internetu, neslo nam v zime topeni, nemela jsem praci, nemela jsem penize, a nemela jsem vysokou skolu v zivotopise. Ale stesti se na me usmalo, a koncem unora jsem byla pozvana na pohovor, muj prvni pracovni pohovor v zivote, a v anglictine. Priteluv otec pracuje ve firme, kde jim odchazela jedna pani od ucetnich na 9 mesicu na materskou dovolenou, a tak se zeptal, jestli za ni budou  hledat nahradu, a ze by o nekom vedel. A tak jsem dostala sanci a byla pozvana na pohovor. Fakt, ze vedeli, ze nemam zkusenosti s ucetnictvim, ale stejne me chteli videt, me potesil, protoze to znamenalo, ze jsou asi ochotni me vsechno naucit. Pohovor byl fajn, zpovidali me dva chlapi, Ian a Richard. Richard mi prisel jako takovej ten zlej polda, zatimco Ian byl velice hodnej. Rekla jsem jim, ze nemam zkusenosti, ze se tezho hleda prace bez praxe, a ze jsem ucenliva. A ke konci rozhovoru jsem zavedla rec na golf, protoze meli u vchodu spousty trofeji a poharu z golfovych turnaju. A to jsem se vydala na spravnou cestu, jelikoz Rich a Ian jsou nadseni golfisti (a ja jsem prubehem casu poznala, ze zadna jina holka v praci se o golf nezajima!), takze jsem je zajmem o golf velice potesila. A o tyden pozdeji mi prisel email od Richarda, ze me davaji 2 tydny na zkusenou (neboli chteji zjistit, jestli nejsem uplne neschopna) :) Z dvou tydnu na zkusenou bylo 6 tydnu intenzivniho zaucovani, a potom podepsani smlouvy na rok. A po roce jsem podepsala dalsi smlouvu na neurcito, jelikoz jsem se prokazala jako schopny clovek a chteli si me nechat :) Pani z materske se vratila jen na 3 dny v tydnu, a tak na me zbylo dost prace i tak, krome toho se nasi firme dari a otevirame treti pobocku, a tak je prace vic a vic. A dokonce mi letos nabidli, ze mi zaplati kurz ucetnicvi na zdejsi vysoke skole, abych mela i nejaky papir, protoze chteji mit vsechny zamestnance na urcitem levelu vzdelani, a muj cesky gympl jim moc nerika. Tak jsem v zari zacala krome prace jeste chodit kazdy patek do skoly, jak tomu oni rikaji, college. Takze pracuji 4 dny v tydnu, a v patek chodim do skoly. Skola je super, pulka tridy jsou cizinci, takze se tam vubec necitim blbe.

Ted uz si tu proste pripadam uplne normalne, jako bych byla v doma v cesku, nebo jako bych byla anglicanka. Anglicky prizvuk si asi nikdy nevybuduju, protoze jsem prilis ovlivnena americkou anglictinou, a taky se nesnazim skryvat svuj stredoevropsky prizvuk, protoze je to kolikrat dobre tema pro zacatek konverzace. "Odkud jste slecno, vas prizvuk neni zdejsi?" vetsinou nasleduje "Ooooh a to jste z Prahy?" jelikoz zadne jine ceske mesto neznaji. Nekdy i reknu, ze ano, ze jsem z Prahy, protoze popisovat kde je Sumperk je naprosto zbytecne. Drtiva vetsina starsich anglicanu nema ani poneti, co to je Ceska Republika, protoze znaji jen Czechoslovakia, a o mladych radsi ani nemluvit. Nevim, jestli mam jen smulu, ze narazim na same nevzdelance. Ja se za vzdelance nepovazuji, protoze na to jeste nemam papir, ale selsky rozum myslim mam. A umim anglicky, a umim lepe anglicky, nez nektere moje anglicke kolegyne, ktere odesly v 16ti ze skoly a zacly pracovat jako ucni pro nasi firmu. Ted uz je jim treba 24, ale jde na nich hrozne videt, jak malo skolskeho vzdelani mely. Jejich anglictina je fakt zalostna, jakoze samozrejme mluvi krasne plynule, ale jakmile si treba napiseme email nebo smsku tak me sali zrak jak jsou na tom spatne s gramatikou!! I muj sef Ian mi to kolikrat sam rekl, ze mam lepsi anglictinu jak nektere zenske v kancelari. To me asi tesi uplne nejvic :) 

Anglicani jsou skveli lide, ale jde videt, ze jsou takovy uzavreny narod, moc se nezajimaji o ostatni svet. Ziji si na svem ostruvku, maji sve tradice a zvyky a o okolnim svete nemaji moc tucha, a hlavne jim je to uplne jedno. Bavi me sedet v praci a vykladat o nasich ceskych tradicich a zvycich treba na Vanoce, na Velikonoce, a rada si delam srandu z anglicanu a jejich podivnosti, jako napriklad dva samostatne kohoutky na studenou a teplou vodu, caj s mlikem a proste takove ty typicke veci, ktere kazdeho cizince v Anglii musi prastit do oci! A oni si radi delaji srandu ze me a mych podivnosti - jako treba ze piju caj s medem a citronem, WOW. Ale o tom bych asi mohla napsat samostatny clanek!! 

Cesky nemam kdy mluvit, a nekdy se nudim a chci si utridit myslenky, nebo se proste vypsat, tak si budu ulevovat tady v denicku. Nemyslim si, ze si ho bude cist mnoho lidi, a komu se to nelibi a ocekava pouze filmove prispevky, tak to bohuzel, ale filmove ted velice zaostavam!! Zlate studentske casy, kdy jsem si dala 4 filmy denne. Ted si tak koupim jedno DVDcko mesicne :) Prace, skola, dum, pritel a nejaka ta domaci zver... spousta prace a malo casu na filmy! Ale mam se tu dobre, a o to mi jde predevsim. 

Není to tak dlouho, co jsem zjistila, ze tohle místo existuje, ale od toho okamžiku jsem si nepřála nic jiného, než se tam zajet podívat. A 1. července jsme se tedy s Chrisem, mým zrzkem, vypravili do Londýna užít si magické odpoledne.

Vstupenky jsme koupili asi 3 týdny dopředu, protože to bývá beznadějně vyprodané. Koupili jsme si dražší verzi vstupenek, která zahrnovala i digitálního průvodce, neboli malý tablet zavěšený na krku se sluchátky, který vás provádí celým studiem a vykládá vám hlasem Daniela Radcliffa všelijaké možné zajímavosti ke každé místnosti nebo rekvizitě. Ale popravdě je zapůjčení průvodce zbytečné. Je tam materiálu asi na 2 hodiny, a my jsme si chtěli s Chrisem povídat, ne mít na hlavě sluchátka a tiše chodit kolem sebe. Takže pro příště si za průvodce nepřiplatíme. Bez průvodce jsou lístky tuším jen kolem 20 liber.

Když ke studiu přijedete, tak vás ohromí jeho velikost. Vypadá to velkolepě, ale na druhou stranu si řeknete, jak tam proboha mohli natočit všech 8 dílů? Před studiem stojí pár kousků kouzelnických šach z Kamene mudrců. Ve vstupní hale visí na zdech obrovské obrazy všech herců z různých dílů a nad informacemi visí Ford Anglia. Do studia vás pouští asi po padesáti lidech každých 10-15 minut, zatím co čekáte ve frontě můžete obdivovat přístěnek pod schody, kde Harry spával v prvním díle, dokonce tam leží na poličce i jeho brýle.

A pak už vstoupíte velkými dveřmi do Velké síně, která jako jedna z mála rekvizit zůstala postavená celých 8 dílů. Je vážně obrovská. A od této chvíle už je vše na vás, kam půjdete první, kolik hodin na tour strávíte. Nám stačily 3 hodiny, ale prý tam byl jednou pár na líbánkách a strávili tam celých 12 hodin. Tomu říkám nadšenci. 

Po celou dobu nepřestanete zírat s otevřenou pusou. Je tam tolik k vidění a k nafocení, že si sebou radši vezmětě náhradní baterky do foťáku. Já udělala 300 fotek a mobil měla na konci úplně vybitý. Od Velké síně se přesunete do Hagridovy boudy, Brumbálovy pracovny, Nebelvírské společenské místnosti, na Ministerstvo kouzel, zalétáte si na koštěti a ve Fordu Anglia... uvidíte Učebnu lektvarů, Doupě, kabinet profesorky Umbridgeové, chlapecké nebelvírské ložnice, Záchranný autobus, Bradavický most, Dursleyovic dům v Zobí ulici, uvidíte Klofana, Aragoga, Baziliška, Hagrida, Lupina vlkodlaka, Smrtonoše, Mandragodu a Hedviku... dáte si máslový ležák... uvidíte tisíce kostýmů a masek a robotů a od této chvíle se budete na svoje oblíbené filmy o mladém kouzelníkovi dívat úplně jinak!

Na konci vás ohromí obrovitánský model Bradavického hradu, kdy si uvědomíte, že ne všechno ve filmech je uděláno jen na počítači. A na konci celé tour je obchod se suvenýry, neskutečně předražený, ale neodoláte a tu čokoládovou žabku a Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak si stejně koupíte! A řeknu vám, že fazolka, co chutná jako zkažené vajíčko je nejhorší.

Kdyby se k tomuhle záznamu v deníčku dostal někdo a chtěl vědět víc info nebo popřípadě vidět více fotek, napište a já pošlu link :) Tohle magické místo doporučuji každému fanouškovi Harryho Pottera, ať už filmového nebo knižního. 

Tak jsem se zase jednou rozčílila... už dlouho mě hrozně zajímá, jak se člověk dostane k mojí vysněné práci překládání filmů, seriálů, jejich názvů, tvorbě titulků a podobně. Kdo to má na starost? Co musím vystudovat? Nebo jestli vůbec musím něco umět? Protože někdy mě neskutečně zaráží, jaké fatální chyby a směšnosti dokáží tihle "překladatelé" pustit do kina a do televize k divákům. Dnes jsem se opět zarazila nad dalším fascinujícím překladem názvu seriálu. Boardwalk Empire. Je libo česky? Impérium - Mafie v Atlantic City. WTF?!! Jako proč? Jakože to zní drsně, když tam vrazíme slovo "mafie", že se na to bude dívat víc lidí? Ach jo. 

Boardwalk je promenáda. Promenáda kolem moře, většinou z prken, ano, proto slovo board. Neříkám, že mě hned teď z fleku napadne nějaký parádní název, kde bych spojila slova promenáda a říše nebo impérium. Není to pro nás úplně typicky používané slovo, ale i tak. Dát tomu název, kde vedle sebe postaví slova impérium a mafie a hotové vyřízené, to je prostě odfláknutá práce, žádná snaha. Ta promenáda je pro ten seriál typická. Moře, dodávky alkoholu, furt se tam někdo promenáduje, jdou přes ni všechny kšefty. A když už to teda člověk není schopný smysluplně přeložit, tak proč to nenechat v originálním znění? Kolikrát by to bylo úplně nejlepší řešení, než vymýšlet takové zhovadilosti.

Black Books taky nikdo nepřeložil, a všichni jsme to přežili. Toy Story: Příběh hraček. Tohle je taky možná varianta, dám názvy dva - i když zrovna v tomhle případě to vážně nebylo nutný. Ale děti se naučí dvě anglický slovíčka, takže jo proč ne. Ale ani za boha nepochopím proč překládají The Bourne Identity jako Agent bez minulosti?! Jakože jsme my češi tak tupí a nezvládneme pochopit slovní spojení Bournova identina? Nebo že vůbec nepobereme slovo Bourne? Copak to asi je...? Kdyby tvůrce chtěl, abych se už z názvu přesně dozvěděla, o čem to bude, tak by to tak nazval v originále!!!

Butterfly Effect. Takže prý Osudový dotek. Opět se ptám proč? Je to nutný takhle zmrvit geniální název ukrývající v sobě hlubokou myšlenku? První co si ve filmu přečteme je řádka "It has been said that something as small as the flutter of a butterly's wing can ultimately cause a typhoon halfway around the world. - Chaos Theory ". Motýlí efekt, Efekt motýlích křídel, bože jakkoli, ale ten motýl je tam podstatnej. Nebo když už teda mám takovou potřebu tam narvat slovo dotek, aby něžné pohlaví poznalo, že to bude romantika, tak ať je to aspoň Motýlí dotek, Dotek motýlích křídel... ježiš to je to opravdu tak těžký nebo nemožný? 

Zajímavý je, že hromadu filmů a seriálů nechají s originálním názvem, viz. The Social Network, Warrior nebo Once Upon a Time, přitom by šly naprosto krásně a doslovně přeložit. Ale takový Step Up prostě v originále zůstat nemůže! Musíme to zprasit jak nejvíc je to je vůbec možný, a pojmenujeme to Let's Dance! Viva la America! Skoro se divím, že z Avatara neudělali něco oduševnělého jako třeba "Modrá bytost" nebo nějaký podobný bullshit. Na druhou stranu ale musím uznat, že jsou tu i tací, kteří si umí s názvem fakt pohrát, jako třeba u filmu Podfu(c)k. Tleskám. 

Ale vážně, chtěla bych o překládání ve filmovým průmyslu zjistit víc, jak to tam celý funguje. Kdo ty překlady dělá, kdo mu je schvaluje. Protože dost často mám pocit, že to má na starost banda opic.  

Boardwalk, záběr přímo ze seriálu, no fakt, nekecám.

Takhle nějak si já představuju práci génia. A co teprve, když se sejdou dva! Nolan & Zimmer jsou vždycky zárukou výborného filmu. Dnes si dám Počátek na dobrou noc a budu se těšit, co se mi bude zdát.

Nedávno jsem viděla film Stuart: Život pozpátku, a je to vážně pěkný film a mrzí mě, že ho vidělo tak málo lidí. Zatím jen 62 vlažných hodnocení. Kdoví, jestli to viděli jen dabované. Tu verzi jsem si musela stáhnout taky, a byl to naprostý hnus. A možná to bude i tím, že k tomu zatím nebyly titulky a rozumět tomu jde těžko. Každopádně hvězda jménem Tom Hardy rychle stoupá, tak věřím, že se o film začne zajímat víc lidí.

No a tak jsem se teda hecla a titulky udělala, i když mě to stálo nečekaně mnoho probděných nocí. Ale je mi to jedno, mám ze sebe dobrý pocit. Nahrála jsem to na titulky.com a už nikdy v životě žádný titulky dělat nebudu. Jedna věc je  překládat už hotový načasovaný americký titule do češtiny, a něco úplně jinýho je titulky celý vyrobit. Brr.

http://www.titulky.com/index.php?FindUser=278283

Zajímalo by mě, jestli takoví ti filmoví vzdělanci, pisatelé recenzí nebo třeba i samotní páni režiséři a kameramani koukají na filmy se stejnou nerušenou pohodou jako já. Já, filmově nevzdělaný obyčejný smrtelník, pro kterého je ovšem film natočen. Já si myslím, že ať chtějí nebo ne, když takoví filmuznalci koukají na film, analyzují a analyzují a přemýšlí, jak by to oni udělali líp, a nemůžou si pomoct a co je nejhorší, nemůžou si to užít tak jako já. Já nepoznám, kdy to blbě střihli, kdy ta kamera udělala blbý záběr, kdy tam bylo špatné světlo a tak dále a tak dále. Když je to špatné celé, tak to prostě poznám a už se na to znova nepodívám.     

Kdysi jsem si říkala, že bych chtěla jít na nějaká filmová studia, a teď jsem ráda, že jsem tam nakonec neskončila. Nejsem sice odborník a moje názory a kometáře jsou absolutně nepodstatné a zbytečné, ale podle mě si film prostě užiju víc, než kdejaký týpek, co má papír na to, jak tomu rozumí. Ať si jich má klidně deset, ale ať v komentářích neotravuje svými extrémně inteligentními rozbory filmu nás smrtelníky, kteří stejně každému druhému slovu ani nerozumíme. 

Just enjoy!! 

Po 4 měsících prodávání zmrzliny v milované Anglii zase nastal čas vrátit se domů do reality... řekla jsem si, že si tu cestu ale malinko prodloužím a vezmu to přes Londýn, který jsem ještě neměla to štěstí vidět. Asi osud, protože jsem v Londýně viděla nejen Big Ben a Buckingham Palace... nene, já viděla i někoho, koho bych si ani ve snu nemyslela, že v životě uvidím na vlastní oči... 

To se tak s kamarádem poflakujeme kolem Temže, když tu najednou vidíme hlouček lidí u jakéhosi kina přímo pod mostem. No tak se jdeme podívat, třeba to bude nějaká párty, jsme přece v Londýně! Blížíc se k místu si všímáme, že se tam pohybuje celkem dost lidí v kvádrech tvářícíh se důležitě, do toho tam běhají policisti a security s vysíláčkama, další týpci natahují červený koberec, fotografové si leští objektivy a já si začínám prohlížet plakát k filmu Tinker, Tailor, Soldier, Spy a říkám si "hm, asi nějaká londýnská premiéra...". Jaké překvapení když si čtu herecké obsazení! Gary Oldman! Můj nejmilovanější Jean-Baptiste Emanuel Zorg z Pátého Elementu! Sirius Black! Prostě Gary! No ale srdíčko mi poskočilo ještě o malinko víc, když jsem si na plakátu všimla dalšího jména...Colin Firth. To přece nemůže být pravda, přece nemůžu mít takové štěstí abych je zrovna já zrovna dnes a tady potkala. No a potkala. A ještě Toma Hardyho. A hluboce litovala toho, že nemám pořádný foťák. Ale i tak, zážitek k nezaplacení :) 

                    Tom Hardy                                               Gary Oldman                                                        Colin Firth

Beseda s legendou, aneb kterak jsem poprvé v životě spatřila na vlastní oči opravdovou filmovou hvězdu. A ještě moji oblíbenou!

Christopher Lee zavítal loni na náš zlínský jubilejní 50. Filmový festival, a byla to bomba. Do sálu, kde se konala beseda, vkráčel Christopher pomalou chůzí o hůlce. Po té, co se pohodlně usadil do svého křesla, nás všechny hned vyvedl z omylu, že hůl nemá z důvodu svého stáří, ale proto, že při nedávném natáčení v Brazílii zakopl o jakési kábly :)

Na besedě, kde se vlezlo jen (!!!) 150 lidí, jsem nebyla schopná za ty cca 2 hodiny v hlavě zformulovat anglicky jakoukoli srozumitelnou a trochu inteligentní otázku, takže jsem to přenechala těm schopnějším a jen poslouchala mistra vyprávět o svých životních zážitcích nejen z natáčení. Všichni jsme dostali u vchodu k zapůjčení sluchátka a jakousi krabičku a zatímco mistr vyprávěl, do uší k nám promlouval tlumočník. Sluchátka jsem si asi po minutě sundala a poslouchala Christophera samotného, a bylo mi úplně fuk, že jsem nerozuměla všemu. Ten jeho hluboký, tak trochu temný, vypravečský HLAS. To se musí poslouchat... to byl zážitek jak prase prostě.

Fotka nekvalitní, ale na tu dálku a ještě s mým "kapesním" foťákem můžu být docela ráda, jak to dopadlo :)

Právě jsem dokoukala anime Cesta do fantazie. Je to příjemná změna ve srovnání s filmy jako je třeba Shrek, Madagaskar a podobné. Neříkám, že jsou špatné, to vůbec. Člověk se u nich pobaví a zasměje se vtípkům a veselým ksichtům různých zvířat, která se chovají jako lidé.

V Cestě do fantazie jsem nepřestávala žasnout nad všemi těmi roztomilými tvorečky a příšerami, nad zvláštními charaktery postav. A jsem okouzlená tou "obyčejnou" animací. Už mi to chybělo, takový ten klasický kresleňák jako Byl jednou jeden život a podobně :) V dnešní záplavě křiklavě barevných, dokonalých animáků, kdy na tváři zeleného zlobra vidím pomalu každý pór, je to pro mě vítaná změna. Těším se na další film z japonské produkce, rychle jim přicházím na chuť :)

Asi začnu koukat na anime. Kamarád z kina mi jako začátečníkovi doporučil film Princezna Mononoke. Tak jsem na to dnes mrkla a jsem překvapená, jak se mi to líbilo. Ze začátku jsem se musela trochu přemáhat, abych si vytlačila z hlavy vzpomínky na Pokemony, ale zadařilo se. Pěkný příbeh, a nepředvídatelný, hlavně co se charakterů týče. To mám ráda. Není nic horšího než film, kde po prvních 5ti minutách vím, kdo je vrah a kdo si koho nakonec vezme.

No a konečně jsem viděla King's Speech. Krásný film, doporučuju kde a komu můžu.

Varieté. Pěkný písničky, pěkný tanečky, pěkný baby a jeden pěkný číšník. Ale znova to vidět nepotřebuju. Příběhů o obyčejné dívence, která jede najít štěstí a slávu do nějakého amerického velkoměsta snů, tak takových příběhů už tu bylo... ničím, ale absolutně ničím nepřekvapí.

No a taky jsem viděla Černou labuť. Nesnažím se jít s hodnocením proti proudu, ale mě to prostě nepřišlo tak úchvatný a fascinující jak většině lidí tady na ČSFD. Portman je skvělá herečka, o tom žádná, to víme už dávno, a navíc se naučila pěkně baletit (pokud to teda už neuměla). Nemůžu si ale pomoct, rozčilovaly mě lesbické scény, rozčilovaly mě lekací scény jak z béčkovýho hororu, rozčilovala mě ta postava, protože mi přišla celou dobu úplně na facku. Možná na to kouknu ještě jednou, někdy, ale zatím dávám průměr, protože kdyby se mě někdo zeptal "o čem je Černá labuť?" tak mám problém o tom říct cokoli víc, než že "je to o baletce, co z toho baletění úplně zmagořila."

Fimfárum 3, to je zase jedna z mých srdcovek. Poslouchat Werichovo vyprávění je pohlazení pro mé uši... od malička, kdy mi rodiče k Vánocům dali cdčka se zvlaštním, pro mě v té době neznámým názvem Fimfárum, jsem do nich zamilovaná. Pohádky vyprávěné Janem Werichem a Stellou Zázvorkovou. Slyšela jsem je všechny asi milionkrát, znám je nazpaměť. Tenhle film je pro mě na 5 hvězdiček, i kdyby se na plátně nepromítl jediný obrázek, protože tohle stačí poslouchat.

"Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

JW

Milý ČSFDeníčku,

mohu směle prohlásit, že jsem si po tom blbém medvědovi spravila chuť.

James Franco byl pro mě do dnešního dne jen "ten pěknej týpek ze Spidermana", ale po shlédnutí 127 hodin už si budu jeho jméno pamatovat a vyhledávat. V roli Arona, který byl po pádu do propasti přes 5 dní uvězněn balvanem, který mu přiskřípl ruku, a bojoval sám se sebou o přežití, mě prostě dostal.

U filmu mě neustále přepadaly myšlenky, co bych v téhle situaci udělala já, jestli bych zvládla to co Aron. Vůbec netuším. To asi nikdo. Kamarádka mi na to řekla "já bych radši umřela, protože nemám ráda pohled na krev". Na facku jako. Když jde o život, je člověk schopný opravdu čehokoliv. Dokonce i vzdát se kouska sebe.

Aron Ralston a James Franco

Můj první "záznam" do deníčku. Nejdřív jsem si říkala, že ho využívat nebudu. Ale jelikož nemám pravomoc komentovat filmy a potřebuju se někde vybouřit, holt se svěřím svému ČSFDeníčku, který předpokládám nikdo nikdy číst nebude.

Milý ČSFDeníčku,

byla jsem na Méďovi Béďovi. Už samotný trailer, který má za účel diváka nalákat na film, mě odpudil. Viděla jsem ho jednou a stačilo mi, věděla jsem, že tohle teda vidět nemusím. Ale jelikož brigádničím ve zlínském multikině, občas tam máme takový večer, říkáme tomu pracovně "kontrolní projekce", ale je to vlastně taková naše malá zaměstnanecká výhoda, prostě si občas pustíme film sami pro sebe. No a na dnešek prostě vyšel Méďa. Tak jsem si řekla, dej mu šanci chlupáčovi, když to je zadarmo. Ach já naivka.

Trapnost nad trapnost. Bylo mi trapně, že tam sedím. První půlku filmu jsem si říkala, že to třeba bude časem lepší, a druhou půlku filmu jsem přemýšlela nad tím, že kdybych teď odešla, neměla bych odvoz domů, tak jsem to holt vydržela. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že aspoň ty malé děti to třeba pobaví. Ale nemyslím si, vsadím se, že v následujících pár dnech zažiju stejně jako u Gulivera nebo Narnie několik v půli filmu odcházejících dětí s totálně otráveným výrazem. A já na ně jen soucitně kývnu. Méďa Béďa je trapnej, a čím víc se snaží být vtipnej, tak tím je to horší.

Akorát želva mi přišla celkem roztomilá. Asi to bude tím, že jsem teď celá unešená z chameleoníka Pascala z krásné disneyovky Na vlásku, a ta želva byla taky zelená a taky měla dlouhý vystřelovací jazyk. Ale Pascal je Pascal :)