fragre

Co dost shazuje celkové vyznění dokumentu jsou hlavně dvě věci. Téměř je tam vynechán Havlíčkův poměr k církvi, opoře režimu, který ho nakonec internoval, když porušil své vlastní zákony. I takové dílo tepající spojení církve a státu jakým je Křest sv. Vladimíra je zde jen uvedeno jako ilustrace Havlíčkova psychického stavu v Brixenu.  A vystoupení vyšeplalých politiků, které by možná sám ztepal, je tou druhou špatnou věcí. "Řeknu vám, až budu smít: neníť Bůh a císař nemá být."

Obrázek z předpeklí či očistče, kde naděje je zdrojem muk, takže snad nejlépe je na tom postava pana Vosky, která jí má nejméně. Snad jen postavy profesora a indiána jsou trochu moc panoptikální. Jinak, o naivní víře v politiku velmocí, která je vždy svinská.

Pobavilo. Mnoho psů Králičkova smrt. Není divu, že volil úprk na frontu. A moc se mi líbil vlídný militarista Čestmíra Řandy.

Kultivovanost, která je dnes již nemyslitelná.

Viděn díl s Greenhorns. Skupina ve svém nejlepším období, dokonce i ta minimalistická výprava přispívá k vyznění písniček. Jen ten úvod a konec s panem Oplustilem, který text předříkává jakoby oznamoval dojivost krav za celou pětiletku je jakýsi nepatřičný.

To bylo roztomilé. Mám pro herectví pana Kovaříka slabost, ale pro čtení pamětí Josefa Lady asi lepšího interpreta nelze nalézt, zvláště je-li to čtení doprovázeno Ladovými obrázky. Prostý černobílý formát jen umocňuje přednes

Takové herectví potěší, to se dnes už neuvidí. I Vladimír Menšík, který velkou většinu filmu nemluví, zde hraje parádně. Čechov byl skvělý povídkář.

To je ale zábavné retro. Mírně ztrémované, ale jinak docela přirozené dobové hvězdy české pop music bez hvězdných manýr komentují své nadějné vyhlídky na budoucí kariéru, a to dokonce i v zahraničí. Evidentně se v roce 1969 mnozí domnívali, že aspoň nějaké uvolnění z roku 1968 vytrvá nadále.

Netušil Jsem, že skvělý film Myš, která řvala má toto pokračování. Pravda, Peter Sellers zde znatelně chybí, ale není to vůbec špatný film. Mimo to, že si utahuje z kosmického soupeření USA vs SSSR, utahuje si i z Velké Británie a  jejího ústupu z pozice světové velmoci, neboť knižectví Grand Fenwick je parodie na viktoriánskou Británii.  Uvolněnější duch 60. let je zde již přítomen, takže ani soupeření velmocí nekončí fatálně. PER HARMONIAM AD LUNUM.

Inu Hollywood, který všude musí vrazit Happy End. Titulního hrdinu nakonec tvůrci filmu na konci odstraní, protože pro Esmeraldu už udělal, co mohl, takže nyní by jenom překážel  jejímu štěsti v náručí Phoebově, který ostatně vypadá tak slizce nyvě, že mi dost kazil požitek  z filmu. Vůbec je tam až příliš toho milostného nytí, namísto aby bylo více Hrbáče. Při tom ten je skvělý, jeho maska působivá a jeho akrobatické kousky na průčelí Notre Dame dodnes uchvacující. Rovněž davové scény jsou pěkně režírované a monumentální. A moc se mi typově líbil Král Ludvík XI., byť se tam jeh mihl, který odpovídal představě, jakou jsem si utvoři při četbě Scottova Quentina Durwarda. Tři silné hvězdičky.