fragre

Svižně natočená dobrodružná podívaná, pravda, dnes už kapku naivně vyznívající. Ale tak působí i román Waltera Scotta. Samozřejmě, že předlohy se film drží jen velmi volně a Happy End je zaručen. Zábavný historický detail, když britský panovník Jiří II. a jeho choť mluví hlavně německy. Zvlástě ten Jiří, který je vůbec zparodován, angličtinu dost láme.

Takový bizár. Snaha zkombinovat motorkářský příběh s divokozápadním příběhem a ještě navrch s čarodějnickou povídačkou. Dopadlo to asi jak dort vyrobený Pejskem a Kočičkou. Děj se má odehrávat v roce 1919, ale vizuál je takový hipícký.

Pasáže, kdy je válka viděná očima dětí jako dobrodružství, a scény v sklepním úkrytu, kdy dospělí pod vlivem stresu ztrácejí svou veřejnosti nastavenou běžnou tvář, jsou skvěle natočeny. Kazí to slabá zápletka a dost odbyté zakončení.

Pravda, člověk je druhově tvor agresivní jako kdekterý jiný zvířecí druh, ale jen člověk dovede tuto svou vlastnost podněcovat a pěstovat - v sobě a hlavně v jiných. Toporovy kresby dodávají tomuto filmu strašidelný rozměr.

Působivé a melancholické podání antické báje k melancholické a nádherné hudbě Debussyho. K dokonalosti chybí barva.

Taková absurdita, kde komoří chce na dovolenou a král vymění království za chatu na Sázavě, kde chce chytat ryby. A taky je to pěkně české, když se Honza vyhne boji s drakem tím, že jej ukecá.

Tak vida, takový prequel k Osudům dobrého vojáka Švejka za světové války. Dokonce je zde využito i několik motivů z Haškových povídek o Švejkovi, které vznikly ještě před I. válkou, ale s duchem Švejka nemá to příliš moc společeného. Je to takový dobový komediální filmeček se zpěvy, kterých tehdy v Rakousku populární bavič Peter Alexander nasekal povícero. Hlavně mi vadí, že se P. Alexander vůbec typově na roli Švejka nehodí, spíše by mu slyšela role nějakého švarného lajtnanta, který láme srdce paní a dívek.

Nemohu v svém vnímání tohoto filmu oddělit dávný intenzivní zážitek z dětství. Děj je řídký a slouží jen jako stuha na níž jsou navlečeny jednotlivé zážitky. Celý film působí jako stará pohlednice - trochu přibarvený, nostalgický (myslím, že musel působit nostalgicky už v době svého vzniku), ale své kouzlo mající. Když jsem znovu po dlouhých letech viděl monumentální hudbou podbarvenou pasáž s krásnými starými plachetnicemi, která na mne v dětství obvzláště zapůsobila, byl jsem i dojat.

Dokument pěkný, ale asi by byla lepší některá z fotografových publikací, kde by se oko zájemcovo mohlo zastavit a kochat. Zde vše rychle prchá.

Pěkně groteskní až hororový barevný filmeček s figurkami z plastelíny (či něčeho obdobného). Na rok 1936 úžasně odehrané davové scény. Celý film je podložen hudbou a zpěvy. Výtvarně nápadité.