fragre

Hraný dokument doplněný dobovými stopážemi, ba dokonce i pasáží z Olympie Leni Riefenstahl, a podaný excentrickou groteskní formou, kterou režisér v dalších svých filmech ještě rozvinul. Bohužel mi připadá, že zde ta forma není vždy na místě, že té ironie by mohlo být znatelně méně. Ale taneční a hudební části jsou působivé, ba i dojemné.

Směsice pohádky a hororu dle dnešního chápání, ale stačí si přečíst třeba Pentameron od Giambattisty Basileho, aby bylo jasno, že původní verze pohádek bývaly občas pěkně krvavé. Obrazově je ten film často velmi působivý, a to v polohách lyrických i brutálních. Metafory a podobenství napájené z pramenů erotiky a dekadence ve snovém oparu.

Že by tvůrci tohoto díla už cítili ve vzduchu příchod krachu newyorské burzy (1929), která byla úvodem k válce. Ve filmu, kde se splétají dva příběhy - první ten biblický a druhý z tehdejší současnosti - jsou mrakodrapy Nového Yorku ztotožněny s Babylonskou věží a kněží kultu zlatého telete jsou působivou dvojexpozicí ztotožněni s burziány. Jen namísto vod světové potopy nastoupí oheň střelby a výbuchů světové války. Naprosto úžasné trikové a davové akční scény, které ani náhodou nepůsobí zastarale či směšně, ale naopak monumentálně a pateticky.

Film kýčovitý a sentimentální, ale (pozor!) ekologicky laděný. Hlavní hrdinka, takové prosté dítě přírody, skamarádí dohromady kolouška a malou pumu,  kterážto stvoření ji po letech pomohou v boji s ničiteli přírody. Likvidace zběsilého lovce, kterou obě zvířátka ve společné koordinaci provedou, jsou vrcholem tohoto filmu. Ale mimo pochybný děj, je zde množství pěkných záběrů z přírody.

Podvodní scény jsou stále působivé, zpodobnění Nautila lepší (věrnější předloze) než u novějších filmů. Ale ten děj, zbastlený z vícera verneovek, je trochu chaotický. A kpt. Nemo vypadá spíše jak derviš.

Ten film je hodně dobový, hodně vypovídá o americkém jihu ranných šedesátých let a tamních rasových rozporech. Snad by se skoro dalo říci, že už je to film zajímavý více z historického hlediska. Ale role obratného líbivého demagoga, hraná naprosto přesvědčivě W. Shatnerem, kterého má jinak našinec zařazeného jako klaďase, vytahuje ten film spolehlivé z nějakého antikvárního šuplíku. Taková studie manipulace s davem je stále aktuální.

To jsem se nechal nachytat, když jsem si přečetl, že film je dle námětu Rudyarda Kiplinga, jehož některé romány mám dodnes rád. Ani to, že jsem byl, vzhledem k roku a místu vzniku filmu, připraven na větší dávku sentimentu a kýče, však nepomohlo. Ona ta Shirley je tak příšerně "loztomilá" v té skotské uniformičce, kdy si kolem prstu obtočí nakonec i vůdce muslimských povstalců, že jednomu bleskne hlavou: Herodes, to byl král.

Zábavný škvár vykrádající Burroughsovy romány o Johnu Carterovi na Marsu. Zde místo Marsu je to Atlantida, schovaná 10.000 mil pod mořem, kde spolu soupeří zlý tyram Unga Chán a velekněz Šarad, který má také své chybičky. Do toho se zapletou pozemšťané (typově: praštěný vědec, sličná reportérka, třeskutě sympatický chlapec, který zajišťuje přiboudlý humor, a fyzicky mimořádně vyvinutý hrdina s pádnou pěstí), kteří se do Atlantidy dostali pomocí superponorky. V Atlantidě už sice mají roboty se samopaly, obrněná vozidla i létadla, ale jinak se tam rajtuje na koních a zběsile jezdí ve válečných vozech , které si snad tvůrci seriálu vypůjčili z natáčení Ben Hura. Takový maglajz k ukrácení dlouhé chvíle.

Přes mohutnost svého těla je Gigot němý prosťáček, který si rozumí s pouličními psy i kočkami, ale s dospělým, kteří jeho prostoty zneužívají, je pro smích. Z dobroty srdce vezme do své díry za jedné deštivé noci prostitutku s dcerkou. A zatímco prostitutka začné jeho dobroty srdce hnedle využívat, s děvčetem si Gigot rozumí i bez slov jako s těmi zvířaty.... Byl by to pěkný vtipný i dojímavý film, kdyby nebylo jasné, že tento film v popisu vztahu Gigota a děvčátka v mnohém recykluje Chaplinova Kida. Proto je také Gigot němý, aby ty gagy mohly být znovu použity. A nejen to. I ztřeštěné honičky jsou silně inspirovány němými groteskami. Něco zachraňuje místo děje, neboť pařížské předměstí, které je prosté turistů, má své kouzlo. Slabé, ale čtyři hvězdičky.

Přes všechno přehrávání, které je němému filmu vlastní, má ten film pěknou výpravu a občas působivou atmosféru a trikové scény s vílou Zvonilkou jsou povedené. Zvláštně působí zde postava Petrova, kterou hraje dívka. Působí až bisexuálně, ve scénách s Wendy až lesbicky, což u dětského filmu působí zvláštně.