evapetra

Na naši klasiku nedám dopustit, ale tato italská mě pobavila ještě více než pohádky o českém hrníčku kašičkovaru. Asi proto, že dávám přednost špagetám před krupicí a láska prý prochází žaludkem.

Pasáže, ve kterých hrají pejsci, jednoznačně vítězí nad těmi s lidskými herci. Sledovat ty štěkající huňáče a jejich boj o přežití v krásné, ale nehostinné ledové pustině je opravdu zážitek.

Taky jsem si myslela, že vzhledem k roku výroby, jde tady o kritiku srpnové invaze z roku předešlého, ale mr.filo píše, že to bylo jinak. Každopádně zamyšlení je to trefné a pravdivé, použitelné na stále se opakující podobné situace lidských dějin. Animace se mi ale moc nelíbila.

Krásné záběry přírody a obrazy ze života zvířat jsou hlavními klady tohoto filmu. Samotný příběh je asi skutečnými událostmi inspirován jenom lehce, ale když to všechno člověk bere spíše jako nějakou pohádku či legendu, potom si dobrodružství kluka, ke kterému byla příroda milosrdnější než vlastní lidská rodina, příjemně užije.

Jakási bizarní operetka pro předškoláky s ne moc pěknou animací. V hlavní roli hrnce, nechybí mravní ponaučení na konec.

Jedna z mých oblíbených anglických pohádek, z pera Jana Vladislava, s lehce strašidelným nádechem. Animace se docela povedla, hudba ještě více.

Veselá a hravá animace, doprovázená vtipným komentářem Miloše Kopeckého, potěší srdce každého milovníka pejsků.

Tohle cimrmanovské loučení mě pobavilo i dojalo. Na konci už jsem byla docela naměkko. Jsem ráda, že jsem viděla většinu her naživo, když hoši ještě byli v plné síle. A ráda se kdykoliv podívám na záznam některého z mých oblíbených kousků, když potřebuji zvednout náladu.S potěšením pokaždé zjišťuji, že to kouzlo poetiky Divadla Járy Cimrmana stále neuvadá a pokaždé spolehlivě rozesměje.

Tak to bylo úplné zvířecí drama a horor. Navíc doprovázené odpovídajícím hudebním doprovodem.

Takové základy lyžování, kde instruktorem je sám Krakonoš, by se určitě líbily nejen dětem.