evapetra

Na svou dobu velmi dobré technické provedení, to je věc, které si na tomhle filmu cením nejvíc.

Trochu se mi nelíbil zdlouhavý úvod a taky to, že děti tatínkovi utekly proto, že dostaly k svačině místo koláče jen obyčejný chleba. Zato druhá část, ve které vstoupí na scénu čarodějnice a její obydlí, se moc povedla. Chaloupka láká k nakousnutí, či spíše k sežrání a ježibaba a její kejkle a tance kolem rozžhavených kamen, ve snaze upéct si Jeníčka, působí opravdu strašidelně. Výtvarné zpracování mi hodně připomínalo sovětské pohádky, které byly tehdy dost vydařené.

Dobře psychologicky prokreslené postavy jednotlivých členů rodiny, přičemž každá z nich je dosti komplikovaná osobnost, uvěřitelné herecké výkony, neustále přítomné napětí i trochu nečekaný obrat v závěru. Olivier, Olivier se tak řadí k těm filmům, nad kterými budu ještě nějakou dobu dumat a v mysli promítat jednotlivé záběry.

Úchvatné v každém detailu, včetně hudebního doprovodu. Je dobré sledovat pozorně od úvodních titulků, ať člověku nic neunikne. Pak absence slov vůbec nevadí, ani u toho, kdo nečetl předlohu, nebo ji už trochu, jako já, pozapomněl.

Liščiny ledové kreace mě moc pobavily. Pěkně provedená animace.

Na naši klasiku nedám dopustit, ale tato italská mě pobavila ještě více než pohádky o českém hrníčku kašičkovaru. Asi proto, že dávám přednost špagetám před krupicí a láska prý prochází žaludkem.

Pasáže, ve kterých hrají pejsci, jednoznačně vítězí nad těmi s lidskými herci. Sledovat ty štěkající huňáče a jejich boj o přežití v krásné, ale nehostinné ledové pustině je opravdu zážitek.

Taky jsem si myslela, že vzhledem k roku výroby, jde tady o kritiku srpnové invaze z roku předešlého, ale mr.filo píše, že to bylo jinak. Každopádně zamyšlení je to trefné a pravdivé, použitelné na stále se opakující podobné situace lidských dějin. Animace se mi ale moc nelíbila.

Krásné záběry přírody a obrazy ze života zvířat jsou hlavními klady tohoto filmu. Samotný příběh je asi skutečnými událostmi inspirován jenom lehce, ale když to všechno člověk bere spíše jako nějakou pohádku či legendu, potom si dobrodružství kluka, ke kterému byla příroda milosrdnější než vlastní lidská rodina, příjemně užije.

Jakási bizarní operetka pro předškoláky s ne moc pěknou animací. V hlavní roli hrnce, nechybí mravní ponaučení na konec.