Faustka

Pinocchio 2019 - "je to jen taková malá svačinka." Klasika.. věrně se držící předlohy, panáček vyřezaný z dubového dřeva - il mio grande amore..., Roberto Benigni, hudba, triky.. Kocour a Lišák - povedení filutové (poznala jsem když je něčeho nedostatek), Modrá víla.. její sympatičtí nohsledi i celý ten collodiovský mumraj má všeho tak akorát. A co chtít víc.. "Když se narodíte jako tuňák, je lepší zemřít ve vodě, než v oleji."

Muž a dvě ženy! Milenka a dcera. Otcovská láska je daná - měla by být. Ta druhá! To je vášeň.. v jistém smyslu zničující i obohacující zároveň, cosi nepatřičného a proto tak přitažlivého vylézá na povrch. Tento vztah nelze tak snadno definovat - to vše je spalující Italia. Pro muže, jenž hledá.. přichází pomatení smyslů i ukojení tajných tužeb. Tento muž nalézá i ztrácí. A to je víc, než se mnohým dostane. A protože i ve mně trochu té italské krve koluje, byla jsem po delší době zase jako doma. … Pro covidové večery není lepšího léku (než nám i to poslední, co nám ještě zbývá.. vezmou. ;)

V lese, jó v lese na jehličí .. On má ten koedukovaný kolektiv něco do sebe. Totiž, takovou bandu zoufalců, aby pohledal! Motají se lesem od ničeho k ničemu (původní záměr, uctít mrtvého kamaráda vzal za své .. měl ten kluk ale štěstí :-) a po nekonečném bloudění potkají konečně "něco." Co, to už není tak důležité.. tolik vypětí by porazilo i mravence, tak toho Bobříka odvahy potrénuji holt jinde. .. a taky v mechu. ;)

Tak tohle mě dostalo!! Sice pozdě, ale přece. Přitom si Království užívám o to víc, že u sledování nejsem sama. Slovy Dr. Stiga Helmera (toho můžu u kafe i bez) .. ta "Dánská pakáž" mě prostě baví.

Jestli ještě někdy zaslechnu "Černý zpěvák" .. budu vraždit!!

Jako dcera patologa dokážu slečnu Neznámou náležitě ocenit. Taky jsem na pitevnu párkrát strčila čumák, ale až tak divoký to tam nebylo. Velký respekt!!

„Nejsem nemocná, jen trochu jiná.“ Jak to uchopit.. jak se s tím poprat.. jak z toho ven? To si přiznejme.. je to těžké, velmi těžké! A hlavně.. to si musí každý vybojovat sám.. tím je to těžší. A jestli jsem si u „Chvilek“ našla ty svoje dveře? Ano. Můžu udělat ten první krok... Jsem nesmělá, ale léčím se.

Jasně, to beru.. Elvis forever! Jak si bratři Trojanovi, tak nějak udělali film. Ale, jo.. nakonec mě to rozhýbalo (nebo to byl ten průjem.. :-). A víc než Ivan Trojan zaujal Jiří Macháček.. ten byl jedlej.

Dřív tihle "kluci" sypali v parku ptáčkům. A dneska!

Nemá to ani vtip, ani nadsázku. Možná z pohledu amerického diváka je to jinak. Potřísněné svatební šaty od sperma a jiných tělních tekutin… "fakt se směju!" A ani svatba to nezachránila. I když nevěsta byla vážně "kost."