Lily.Rush

Říká se, že si neseme velkou část svého lidství z dětství. Kdo měl dětství normální a ničím zvláštní v jakkoli narušeném slova smyslu, pak nemůže chápat, že nemusí, ale může z takového člověka udělat právě pohnuté dětství (ať už čímkoli) bestii. A bestii právě zrovna takovou, jakou byl Dahmer. Jenže lze ho za to sice nenávidět, ale předně je potřeba ho pochopit. Kdo se o něj vlastně zajímal, když byl dítětem? Nelze nijak ospravedlnit, čeho se s absencí výčitek dopouštěl, ale nelze ani opomenout, že ve své podstatě za to někde v hodně hlubokých zákoutích své mysli nemohl. Dahmerův příběh jsem znala, Evana Peterse nikoliv. Ale už teď vím, že tuhle roli a bravurní výkon v ní z mého pohledu nepřekoná jistojistě ničím. Dahmera nešlo obdivovat, ale ani nenávidět. Bylo mi líto Tonyho, asi nejvíc, ale bylo mi líto stejně tak Dahmera. Otce v neposlední řadě. . Netečnost policie stejná jako dneska, možná tehdy o malinko větší vzhledem k lokalitě páchání Dahmerových zvěrstev. Zkrátka po dlouhé době luxusní a dech beroucí podívaná, kterou jsem zhltala v jeden den ve společnosti pár kapesníků. Moc moc povedená záležitost.

Plný počet už jenom za to, že mě v každičkém díle dohnali k slzám. Třetí série slabší, nicméně dala bych těch řad klidně ještě několik. Moc mě to bavilo.

Tak tohle byla velká nádhera. Zhltla jsem to během jediného dne téměř bez dechu. Moc moc dobře se na to koukalo. Tvářičky hodně koukatelné. Dlouho mě nic tak nezaujalo. Dobře!

Eddieho miluju, zbožňuju pohled do jeho tváře, to, co s ní dokáže on, umí málokdo. K některým pocitům z filmu musí člověk asi dozrát, proto když jsem shlédla Teorii před lety prvně, nijak mě nenutilo k tomu něco říct, vím jen, že jsem i tehdy dost přemýšlela, několik dní, ačkoli zdánlivě nebylo o čem, když byl Stephen ještě mezi námi. Teď když jsem ji viděla znovu, ačkoli jsem to neměla v plánu, ale prostě to tak nějak vyplynulo, nebránila jsem se tomu, aniž bych si uvědomila, že jsem už při prvním shlédnutí věděla, že to znovu vidět nechci (pro osobní utrpení), dohnalo mě to k pocitům ještě silnějším, než jsem vnímala poprvé. Slz bylo mnohem víc. Ten člověk mě dokáže tolik dojmout, už od první chvíle, od Like minds v něm něco bylo, sednout si z něj na zadek je zkrátka strašně málo na to, aby se docenil jeho um. No a jestli jste připraveni brečet a dojímat se a přemýšlet a vzdychat nad pravdivostí všech obrazů v tomhle snímku, pak ho musíte vidět. Není to film na každý den, na každou náladu , ale stojí za to.

Zprvu malinko Disturbia, hodně záživný průběh, bavila jsem se na vlně napětí a tajení dechu. Lekačky na úrovni (věc názoru, samozřejmě :-) ) a sympatie vůči hlavní postavě za žádnou cenu nevzdávajícího se Davea. Občas mě štve, že nelze hodnotit víc podrobně, víc limitovat a rozlišovat, co ze kterého filmu člověk dostává, protože mých 5 hvězd se nevyrovná jiným, ale 4 dát prostě nešlo. V posledních cca 15 minutách se moje potěšení z děje obrátilo o nejvíc procent na druhou stranu, jak jen mohlo. Stísněnost a bezmocnost z toho, jak děj vyústí, mě proti vůli ničilo. Hudba bezvadná, miluju tuhle dobu, dýchalo to na mě přesně tak, jak si sama pamatuju z dětství. Pluska za to, že hudba neopouštěla většinu všech momentů. Perfektní zážitek. Silná a nejlépe strávená podívaná, jak jen si člověk může vybrat. Povedlo se moc.

Narazila jsem na něj náhodou, ale vůbec nelituji. V Hereditary je pro mě zase něco malinko jinak. Musím říct, že mě to od samého začátku dokonale paralyzovalo na zadku, po dlouhé době jsem neměla nejmenší tušení, co bude následovat. Nebo spíš jsem si to nechtěla přiznat. Milly Shapiro je odpudivost sama (vím, že za to nemůže), přece z nějakého důvodu si ji ale pro tuhle úlohu vybrali. Výkon Toni je nadmíru věrohodný, vážně jsem cítila s ní, když začala vřeštět po hrůzném nálezu na zadním sedadle. Ale nemile mě rozladilo, jak rychle se z toho deliria ztráty oklepala. Plíživý postup děje vám dává možnosti, o jakých se vám ani nesnilo, ale celé to jde do kopru. Moc mě ten konec zklamal, nějak jsem se v tom i začala ztrácet nebo co. Každopádně jako celek mě film mile překvapil. Děsil a znechucoval a překvapoval. A to já ráda :-D

Nutno zde okrajově zmínit český dabing, Sobotka prostě dokonale souzní s hercem, když jde o hodně. Od prvního okamžiku litujete, sympatizujete s Hawkem, je to přece miloučký a obětní beránek; přejete mu zápletku s chladnou a ostražitou ´kostí ´v podobě Jolie a chcete pro ně šťastný život až za hrob. ALE. Tady se to někde zkomplikuje. A kdo jim to přeje i ve chvíli, kdy už příběh spěje ke konci, přesto že ví, jak je všechno nenávratně ztraceno, pak má moje plus :-D, protože i když je to v reálném provedení nemožné, chcete, aby se ti dva přes všechno přenesli a hodili za hlavu, co tam hodit nejde. Nenadchne tak moc, ale zase absolutně vůbec neurazí, konzumujete to celé až do konce :-)

Tenhle týpek nám ještě ukáže velké věci. Od prvního okamžiku vás pohltí děj, o to jde, chcete tam být s ním a věřit mu všechno, co vám říká, protože jeho laní oči vás přesvědčí, aniž by vás prvoplánově nutily. Nevinnost a nezájem o veškeré události kolem jeho osoby ho svírají do pasti. Chcete ho zachránit, vnímáte jeho bezmocnost a malost a dáte mu zelenou, protože mu to všechno baštíte i s návnadou. A ejhle, ono je to všechno jen na oko. Zamilujete si tu historii slova, okázalost a hlubokost příběhu. Zamilujete si nenucenou jednoduchost a přesto vtíravou těžkost jeho bytí. Jeden z nejsilnějších počinů v mé mysli!

Zase něco k zamyšlení. Velmi silný námět, který je ve finále tak obyčejný a skutečný, že se nad ním musíte pousmát, jak marná a nicotná je snaha dostat se právě k takové spravedlnosti, aby ve vás nesídlil strach vyjít na ulici v kteroukoli denní dobu, aniž byste se nemuseli obávat o svůj život. Méně známý, avšak mnou bedlivě sledovaný Jamie Bamber, spořádaný občan, do té doby nijak nevýrazný otec a manžel, který miluje svou rodinu. . Vezme vše do svých rukou a tím nejchladnějším a nejrozumnějším způsobem započne válku, ve které se buď dá, nebo prostě nedá vyhrát. Za mě ano, perfektní nápad, sympatie po všech liniích, zlo a zlo plodí další zlo. Kdyby tak existoval právě tenhle systém!

Bolestný, propracovaný film se dvěma milníky, o jednom z nichž nemáte do jisté doby ani potuchy a právě ten druhý, nečekaný vás vtáhne ještě víc do děje neodvratných událostí, ze kterých se vám nechce ani probudit. O odvaze, neodbytnosti, lásce matky, odhodlání a víře v naději. O špíně a zvrácenosti společnosti, o neustále se nabalující lži a ještě silnější důvěře. Krásná srdcervoucí hudba a báječné výkony všech zúčastněných. Pro slabší povahy, zvláště milující matky, nevhodných 141 minut plných žalů, bolů a stísněnosti natolik pravdivých, jak jen mohou být.