Lily.Rush

Něco, co se nevidí každý den, něco, nad čím musíte přemýšlet. Hawke průměrně věrohodně hraje svoji úlohu a neví, že se pomalu zamotává do sítě, z níž není návratu. Děsivá, místy hodně lekavá záležitost, kdy se zamýšlíte, jestli budete nuceni opravit židli, na níž zrovna sedíte, protože jste nadskočili takovým stylem, že má co dělat, aby to přežila :-) Opravdu neobvyklá a tím nejnepříjemnějším způsobem děsivá podívaná. Hudba k jednotlivým ´promítačkám´ natolik vhodná a odporně lákavá, až se tají dech. Ve výsledku právě i tenhle hudební podklad zaobaluje dílko do dárkového provedení s nadprůměrným počtem procent kladných bodů.

Když někdo dostane šanci ukázat, že umí, a to od A až po Z, pak po něm zůstane nesmazatelná stopa. V tomto případě, troufám si říct, již nikým nepřepsatelná. Nepůjde o neuvážená slova, na tuhle chvíli jsem si dala setsakra čas, dokud jsem se nepřesvědčila, že ani po 14 dnech od shlédnutí mě pocity a dojmy z filmu nepřejdou, nevymizí, neubydou na intenzitě ani o kapku. Propast, kterou ve mně tenhle počin zanechal natolik hluboko vrytou, už nikdy nic z filmografie nepřekoná. V první polovině hůře dýchatelná atmosféra, ve druhé už bez dechu, v některých okamžicích bez tepu; chcete se v tom ztratit, prožít to s nimi, nedovolit tomu přítrž. Tónový průběh ve vybraných chvílích vám dává křídla, trpíte, bolí vás to a mučení nemá konce. Naprosto dokonalá a snová scenérie v průběhu celého filmu vás vtáhne a hladí, dokud jí to dovolíte. Sofistikovanost, složitost a vlastně ve výsledku strohost příběhu je nenapodobitelná. Zamilujete si tváře obou zúčastněných, ať už dříve nebo postupem děje. Věříte jim každý nádech, každé gesto, žádostivost, odříkání, lehkou neskrývanou zvrácenost. . Vařila jsem svoje srdce v oparu bolesti a očekávání. Tenhle klenot se vysmívá mému hodnocení pěti hvězd, je totiž vysoce nadsazen nad všechna díla před i po vzniku právě Call me by your name. Nemáte dle slov tvůrce plakat, ale musíte, tíží vás to a nechcete, aby to skončilo. Když chcete pokojně usínat, dejte si teplé mléko, ale bez skořice nebude celistvé. Přesně takhle dotvořil Sufjan Stevens každý střípek vyobrazení svým hlasem, jemnocitem, barvou projevu u jednotlivých záběrů, kdy milý Elio čeká, prožívá, předvídá, trpí. . tak Sufjan notuje za něj. Syrovost a opravdovost dnešního projevu při výzvě, jakou je broskev :-) je tou nejchutnější glazurou, plyne tak věrohodně mezi nimi oběma, jak jen nejpřirozeněji vůbec lze. Pro mě je tenhle snímek tou nejpůvabnější, nejmorovější ranou ve všech směrech!! Sty procenty bych urazila, hodnocení z mého úhlu pohledu nemá konce. .