Lily.Rush

Říká se, že si neseme velkou část svého lidství z dětství. Kdo měl dětství normální a ničím zvláštní v jakkoli narušeném slova smyslu, pak nemůže chápat, že nemusí, ale může z takového člověka udělat právě pohnuté dětství (ať už čímkoli) bestii. A bestii právě zrovna takovou, jakou byl Dahmer. Jenže lze ho za to sice nenávidět, ale předně je potřeba ho pochopit. Kdo se o něj vlastně zajímal, když byl dítětem? Nelze nijak ospravedlnit, čeho se s absencí výčitek dopouštěl, ale nelze ani opomenout, že ve své podstatě za to někde v hodně hlubokých zákoutích své mysli nemohl. Dahmerův příběh jsem znala, Evana Peterse nikoliv. Ale už teď vím, že tuhle roli a bravurní výkon v ní z mého pohledu nepřekoná jistojistě ničím. Dahmera nešlo obdivovat, ale ani nenávidět. Bylo mi líto Tonyho, asi nejvíc, ale bylo mi líto stejně tak Dahmera. Otce v neposlední řadě. . Netečnost policie stejná jako dneska, možná tehdy o malinko větší vzhledem k lokalitě páchání Dahmerových zvěrstev. Zkrátka po dlouhé době luxusní a dech beroucí podívaná, kterou jsem zhltala v jeden den ve společnosti pár kapesníků. Moc moc povedená záležitost.

Plný počet už jenom za to, že mě v každičkém díle dohnali k slzám. Třetí série slabší, nicméně dala bych těch řad klidně ještě několik. Moc mě to bavilo.

Tak tohle byla velká nádhera. Zhltla jsem to během jediného dne téměř bez dechu. Moc moc dobře se na to koukalo. Tvářičky hodně koukatelné. Dlouho mě nic tak nezaujalo. Dobře!