makakus

První hodina zaslouží 100 %, patří k tomu nejlepšímu v dějinách válečných filmů. Pak se z toho ovšem stane unylý, sentimentální kýč, jako by film přepnul do úplně jiného módu. Neustále zní les podbízivých smyčců, přes to vyje andělský chór, milostné pletky a jejich vyústění připomenou červenou knihovnu. Způsob a hlavně obsah vyprávění jsou najednou tak "srdcervoucí", že se ani se věřit, že ten film vznikl v tomhle století a ne o 50 let dříve.

Tvůrce pana Robota si usmyslel, že nebude žádný troškař a naloží do svého červeného trakaře mnohem víc, než se odvážil kdokoliv před ním. Základem je klasický thriller se vším, co k tomu patří – vraždy, únosy, spiknutí, krev, výbuchy, zrady, léčky a celý svět v ohrožení.To smíchal s psychologickým dramatem šílence, v jehož těle je uvězněno více osobností. Aby toho nebylo málo, udělal z tohoto hrdiny nejlepšího hackera na světě, který touží po změně světového řádu. Zasurfujeme si také na populární vlně konspiračních teorií, kdy svět ze zákulisí řídi podivní a tajemní ilumináti. K tomu kapku Lynche, takže hlavní iluminát je tajemný čínský transvestita nejasného pohlaví, trochu Tarantina, kdy zkouřený hipík rozebírá v autě své oblíbené seriály s vyděšenými chudáky, které veze na popravu a trochu Kerouaca (bůhvíproč) s jeho „červeným trakařem s polevou deště a bílými kuřaty vedle něj“. A ještě k tomu připočítejme sociálně kritickou, angažovanou notu, kdy nás do záhuby žene chamtivý kapitalismus a síly zla prosazují za prezidenta směšného Trumpa. No řekněte – může takový šílený a vypočítavý guláš někdo ukočírovat se ctí? Kupodivu celkem ano. Esmail je totiž mistr řemesla, který vodí diváka jako loutku na nitkách. Takže když už vám třeba Malek začne připadat jako věčně zmatený kretén, který až příliš často koulí těma svýma kukadlama a chcete, aby ho někdo odprásknul, udělá pár tahů, díky kterým ho máte zase rádi. Stejně jako řadu dalších postav, budících odpor a vzápětí soucit nebo aspoň pochopení. A když už máte chuť odsoudit to dílko jako nechutně vypočítavý blivajs, vystřihne vám v půlce třetí i čtvrté série díly, které mohou být s klidem kandidáty do zlatého fondu filmového řemesla. Takže shrnuto – ano, Mr. Robot je vypočítavě velikášský projekt s nabubřelým finále různých realit a nerealit, kdy snad máme dešifrovat nějaký vesmírný smysl života nebo co, ale koukat se na to přesto dost dobře dá - pro mne hlavně díky té mission-impossibleovské zábavné rovině a spoustě nápaditých vychytávek.

Je zajímavé, jak nadšeně je schopen český filmový fanoušek dycky ulítávat na "hláškových" filmech a seriálech. Takovým dílům pak odpustí všechno možné, takže například Jáchyme, hoď ho do stroje je na CSFD v průměrném hodnocení lepším filmem než třeba Apokalypsa, Zuřící býk nebo i nejlepší z Harry Potterů. V případě seriálů pak MOST! poráží třeba Westworld, Jak jsem poznal vaší matku, Mladého papeže nebo Rodinu Sopránů. Asi proto, že je to mnohem větší "prdel". Podobné nadšení, i když o poschodí dobrého vkusu níže, v Česku zavládlo po Slunce, seno, jahody, ze kterých se stal taky kult. Jasně - MOST! je řemeslně mnohem lepší, ale podstata "prdele" zůstává: hodně vulgarismů, chlastání, sexuálních narážek i scének a hlavně řada rozvalených líných primitivů, kteří jsou nakonec všichni tak nějak roztomilý. Přičemž nakonec ještě pořádně citově podojíme, takže RIP, náš milovaný Čočkine. Je jasné, že žánr komedie se nemusí pokoušet o nějaké sdělování velkých pravd a nezkoumá psychologické hlubiny postav. To dokázali kdysi částečně snad jen Forman a Menzel, ale byl to pak humor spíše laskavě úsměvný, než "prdel". Dobrá komedie-prdel by si ale zároveň mohla odpustit snahu prvoplánově vychovávat (neboli, jak píše přímo ČT "brát si na paškál"), vést nás k politicky korektním postojům, kdy transsexuál nesmí být směšný, ale je většinou přímo pomilováníhodný a Rom musí být jediný pracant z celé party. Přesně v takových místech najednou sranda uvadá, a to včetně unylých scének o zamilovaných mladých, které rodiče vůbec nechápou, protože jsou omezení. Mládí vpřed! Divák musí seriálu odpustit i stále větší dějovou řídkost, jako by časem tvůrcům nápady došly. Nicméně, pořád to bylo dobře koukatelné (až na těch více než pár zdlouhavých pasáží), někdy (hlavně v první polovině) i dost vtipné a originální, takže 60%.

Problém nastává, když hodnocení filmu určují mnohem více fanoušci skupiny, než fanoušci opravdu kvalitních filmů. Freddie Mercury byl snad nejméně konvenční osobností rocku vůbec, nespoutaně divoký a ohromně kreativní. Proto je paradoxní, když je film o něm tak tuctově konvenční, bojácně krotký a ohromně nekreativní. Ve snaze zalíbit se všem, nikoho nepobouřit, být mládeži přistupný a zajistit si tím plný měšec, byl osobní život FM zcenzurován na pár letmých polibků s muži a několik cudně náznakových záběrů "před akcí a "po akci", přičemž naopak vykreslení jeho vztahu s Mary občas úspěšně atakuje hranice červené knihovny.. Jeden ze skalních obdivovatelů Queen to komentoval slovy "každý přece ví, že Freddie byl ve skutečnosti hrozný prase, tak proč to ukazovat.". Pokud ale chybí vůle a odvaha "ukázat pravdu", tak mohou vznikat jen pohádkové líbivé pseudobiografie, což je přesně tento případ (o překrucování základních faktů ani nemluvě). Nejhorší scény? Je jich víc, ale namátkou - dryáčnicky kýčovité sekvence s blikáním lampiček zamilovaných a hrdinovo prozření v hustém dešti po rozhovoru s jedinou životní láskou. To už i fiktivní A Star is Born je víc o životě, a to nejen kvůli pochcaným kalhotám a sledování hrdiny až do trpkého konce. Jedině Malek a kratičká scéna odchodu z ordinace po diagnostice AIDS zaslouží 100 %, jinak se shoduji s kritiky, kteří mají na rozdíl od fanoušků kapely aspoň trochu soudnosti a film hodnotí jako naprostý průměr - 50 %.

Řidič slečny Daisy naopak, ovšem bez původního humoru, nadhledu a naopak s průhlednou vypočítavostí lidsky emotivního a "správně vyváženého" příběhu, kde nic nepřekvapí a vše se odehrává v bezpečných mantinelech politické korektnosti. Jinými slovy - představte si nejrůznější rasová příkoří a ano - film vám je postupně naservíruje bez jakékoliv invence (zatracený Jih, kladnou postavu tam nenajdete, v Hollywoodu ho musí přímo nenávidět, obzvláště když jim teď zvoliliTrumpa :-) Za výsledek ale nese vinu především slaboučká režie. Proč to dostal na triko zrovna "blbý a blbější" je ve hvězdách a dopadlo to podle toho. Samotné situace a dialogy totiž mohly určitě vyznít vtipněji, silněji a opravdověji, kdyby to celé mělo aspoň trochu formanovský styl a vyškrtaly se nejkřiklavější situační banality. A kdyby se pro roli italského řidiče našel někdo jako zesnulý Gandolfini a nikoliv chladný poloseveřan, kterému nelze věřit ani to přejídání hotdogy. Pokud jde o jeho protihráče, Ali je úžasný v True Detective, kde je nulový prostor pro humor a půvabné člověčenství, tady mu to ale v mimickém výrazu docela schází (na rozdíl třeba od Willa Smithe, který by tomu dal úplně jiný šmrnc). Stačilo se inspirovat reálnou podobou obou aktérů... Mimochodem - Vallelonga byl ve skutečnosti nejen chvilkovým řidičem Dona Shirleyho, ale známý je především jako herec, například mafiánský boss v Sopránech - a tím se kruh od vzpomínky na Gandolfiniho uzavírá... Škoda nevyužitého potenciálu námětu.

Konečně zase po letech hluboce lidský, prostý film. Nad takovou přirozenou dokonalostí zůstává rozum stát a srdce se raduje, A to už jsem se obával, že Fellini je mrtev. Bohudíky, že se občas stále vynoří taková díla, která nám dodávají sílu k tomu, abychom měli láskyplný nadhled nad vším lidským trápením jako to letadlo nad kaluží špinavé zpěněné vody.

Snaha dramaturgie tak nějak "vychovávat ke smíření" vyznívá pro mne bohužel jako dosti křečovitá osvěta, kterou aspoň místy zachraňuje vtipnost.. Takže - milé dívky, podívejte, i učeň s vyholenou hlavou může být výjimečně chytrý! Milí rasisté, podívejte, z deseti Romů je devět sympatických a jen jeden násilnický buran. Milí prostí hospodští, nebuďte úzkoprsí, proč si nepřiznat, že třeba sexuálně zatoužíte po transsexuálovi? Milí studenti, mohli byste se angažovat v antirasistických spolcích, třebas i kvůli zamilovanosti, to je jedno. A tak dál. Takže "typický Most" obrácený naruby ve snaze vyvracet (pravdivé) stereotypy. Některé scény jsou úplně mimo, třeba vykládání karet, které pak asi vystřihli, ale nechali začátek, syn, který podle vůně nepozná, že fotr kouří trávu (proč vlastně, smysl ani fór žádný). Povedená hláška snad jediná (o tramvaji), pár výborných vtipů (roztáčení kolotoče motorkou, Snědá tíseň...) a velmi dobré scénky, kde nechají "cigánské" neherce tak trochu improvizovat. "Odvážná" snaha zaujmout kuřbou je laciná, i kdxyž konečně opravdu pravdivá.

Začíná být jasné, že jedinou výraznější slabinou je scénář, který se snaží "vychovávat", koneckonců jsme veřejnoprávní televize, a ta stojí vždy na správné straně, že... Mafiáni špatně, transsexuálové dobře, takže z toho uděláme, že transsexuálové ničí mafiány. Což bylo myšleno bohužel vážně. V místech, kde se to uvolní a nechá se třeba jen plynout v hospodě čas, kdy se dá prostor vynikajícím hláškám, Frantovi nebo Schmitzerovi s Medveckou to kvete do téměř dokonalosti. Takže je to pořád nahoru dolů, ale koukatelné. A mimochodem - příšerná hudební dramaturgie, ty staré hitovky, nedává to smysl.

Jak jsem očekával, tak nesmyslný motiv genderové předělávky začíná hrát hlavní roli, což je obrovská škoda. Vše ostatní by k Mostu krásně sedělo, tohle je tvrdá pěst na oko, a to pokud jde o dialogy, vývoj motivu i herectví. Jinak - Čvančarová na rozdíl od prvního dílu dostala šanci začít "dramaticky hrát", čehož samozřejmě okamžitě zneužila. Tyhle herecké a scénáristické křeče bohužel posílají jinak slibně načnutý seriál do kopru, stejně jako druhý haha motiv této části - nestojí mu. Takže sexualita ovládla díl v roli lidově podbízivé i výstřední, to opravdu zajímavé "ze života" a nosné, třeba Schmitzerova linka nebo život místních postpuberťáků se nepochopitelně odsunulo do pozadí. Tedy - téměř všechno špatně.

Konečně na rozdíl třeba od Zelenkových trapných křečí a příšerných českých TV kriminálek něco překvapivě přirozeného. Vytřískat z českých herců i neherců takový projev, za to režisér zaslouží velkou poklonu. Zásluhu má i scénář zručně kombinující "dialogy o ničem" (viditelně inspirované šedesátkovými filmy typu Černého Petra) s dějovými pozoruhodnostmi jako je třeba noční závod nebo Pošta pro tebe (dobrý nápad udělat si v pořadu reklamu na jiný pořad). Tady je ovšem jediný skřípanec, kvůli kterému hvězda dolů - brácha Dáša z toho čouhá jako sláma z bot, herecky hrozné na hranici koukatelnosti (navíc předělanou ženu by opravdu neměla hrát pravá žena, uf) , po všech stránkách nevěrohodné, bez tohoto "bulvárního" a uměle našroubovaného motivu by vše fungovalo výrazně lépe a na jedničku.