makakus

Celkem chápu, že původní anglický seriál byl pro průměrného Američana už moc "starý", moc "civilní", a tudíž málo stravitelný, a tak se mu musel hezky předžvýkat. Nezapomínejme, že USA jsou zemí, kde i romány Tostého mají v upravené americké verzi sotva třetinu stran. Nicméně, když vyhodíte dvě třetiny děje, tak s vaničkou vyléváte tak trochu i dítě. Nejvíc to odnesla chudák Helen Mirren, která nedostala vůbec žádný prostor, takže je to pro ní role až nedůstojná - narozdíl od úžasného Billa Nighy, který byl v originále nepřekonatelný. Ale to platí bohužel i o všech dalších postavách, jak charakterově, tak herecky, snad až na Russela Crowe. Affleck je přímo strašný, hollywoodský systém nasazování "hvězd" do všech hlavních rolí tady naprosto zkolaboval a "neznámí" Angličané je zcela zastínili. Nejvíce snad úžasný Marc Warrren jako Dominic Foy. Také všechny úpravy děje byly k horšímu a udělat z toho zastřeleného černouška feťáka zcela obrací původní smysl. Ale co - rozdílné hodnocení seriálu a filmu hovoří za vše...

Předem upozornění, že můj komentář je trochu SPOILER. Určitý respekt si film zaslouží především za to, že tvůrci dostali nápad smíchat dohromady Na Hromnice o den více a Zachraňte vojína Ryana. To by mě opravdu ani ve sni nenapadlo, klobouk dolů. Z toho samozřejmě pramení prostor pro humor a překvapení. A zcela to odpovídá současnému trendu mixovat a remixovat, protože všechno už bylo objeveno. Pak to ale trochu ztrácí grády, protože nápad časem omrzí a vyvíjí se to očekávaně - tedy stejně jako v Hromnicích je hrdina zkušenější a zkušenější a postupuje v příběhu po krůčcích dál a dál. Přichází až příliš očekávaná love story a konec je také jasný a nutný. Nutno říct, že Cruisovi sluší role, kde může být aspoň chvilku srab, takové vybočení z jeho schématu. Jinak je to ale, jak koukám, dílko poněkud přeceněné. Pobaví nás, i když příšerky nepředvedou nic moc originálního, ale bomba to není. Podruhé se na to koukat už prostě nemá cenu. 70 %

Jedno ze základních děl světové kinematografie, které bývá právem označováno jako Občan Kane brakového sci-fi. Nic zde není normální, logické či předvídatelné. Jde o nechtěný surrealismus neopakovatelně zkřížený s epickým příběhem, love story zkříženou s emocionální sterilitou, debilitu zkříženou s genialitou. O jakém filmu můžeme říci, že je po šedesáti letech od svého vzniku stále slavnější, ne-li kultovní? Kde bude za 60 let takový Interstellar nebo Počátek? Propadnou se do zapomnění, narozdíl od tohoto díla, které bude udivovat stále další a další generace, pokud to vydrží.

Fanoušci si čím dál více pletou hodnocení kvality a hodnocení působivosti, což zdaleka není totéž. Kvalita je něco, co přetrvává roky, sesetiletí, u hudby i staletí, a třeba ke Kmotrovi nebo k Někdo to rád horké se budou vracet i naše vnoučátka. Působivost je forma, něco, co vyvane během roku, jen skořápka, povrchní efekt - a tyhle filmy po pár letech zaslouženě skončí v propadlišti zapomnění, protože pod dnes strhujícím a za rok překonaným obalem není nic. Přesně takové bylo Inception a dnes je Interstellar. Hloupě sentimentální, překombinované, hlubokomyslně vážné, nelogické a "hollywoodské" v tom nejhorším slova smyslu. Trochu mi to připomíná nějakou novou super atrakci na matějské, kde při jízdě všichni řvou nadšením a za rok chtějí nějakou strhujícnější.

Ten film obsahuje celou řadu tak závažných chyb, že je napováženou jeho celkem solidní hodnocení. Především - tvůrce si ani nestanovil jeho základní žánr. Zatímco první polovina se snaží působit v duchu sladkobolné sentimentální pohodovky evidentně inspirované Menzelem, druhá je úplně odlišná, jakýsi nepříliš podařený český pokus o Podraz. První část kulhá víc. Pokus napodobit především Slavnosti sněženek postrádá vše, co Menzel s Hrabalem tak bravurně zvládli. Především jakýkoliv hlubší lidský rozměr. Soucítění s filmovými postavami. Moudrost. Sebemenší náznak příběhu. Hřebejk prostě není Menzel v jeho nejlepších letech (která bohužel zmizela spolu s koncem socialismu) a Šabach s Jarchovským nejsou ani náhodou Hrabal v tandemu s Menzelem. Žádná z postav nás příliš nezaujme, nedojme, neosloví. Žádná nemá vývoj. Ani stopa po Pelíšcích. Druhá a ve vztahu k první naprosto nesourodá podrazácká část je narozdíl od podrazové inspirace prosta jakéhokoliv překvapení. Hodný lump očekávaně přelstí zlého lumpa. Ale to není jediná zásadní chyba. Další je v tom, že Hřebejk vůbec nevystihnul čerstvě porevoluční dobu. Hrdinové jakoby se pohybovali mimo prostor a čas. Jejich "oáza" na Libeňském ostrově je umělá a těžko uvěřitená, prostě to není a nemůže být Kersko. Ten rádoby anarchistický mladík je jen trapným pokusem děj alespoň trochu časově zakotvit. Shrnuto - jen přísný kritik může našim režisérům vyčítat, že po šedesátce už nic skvělého nenatočili. Menzel, Chytilová, Jasný, Jakubisko, dokonce ani Forman, který se světovou extraligou skončil kdysi dávno u Amadea. Smutné ovšem je, když je první, velký a zasloužený úspěch zároveň posledním (Pelíšky) - a to už ve dvaatřiceti! Tedy o třicet let dřív, kdy má mít tvůrce to nejlepší před sebou.... Od té doby to jde s panem Hřebejkem z kopce a jeho narůstající pocit velikosti typu "víte, kdo já jsem?", absence tvůrčí pokory a snahy o zdokonalování, ho může brzy připravit o slušné místo v tabulce dobrých českých režisérů. Jeden výborný film prostě nestačí.

Nejlepší seriál o práci amerických právníků i politiků. A vlastně i o tom, jaká Amerika je. Alespoň pokud jde o vidinu úspěchu a naplnění přístupu " není to nic osobního, jen byznys". Pokud chcete studovat práva nebo se dát na politickou dráhu, tady máte učebnici. Dokonalá tragikomedie, která poučí, pobaví i občas zamrazí.

Skoro se nechce věřit, že ti zajatci z Mostu přes řeku Kwai (i s tím jejich veselým pískáním) a tohoto filmu byli vlastně ti samí - alespoň podle míry zobrazeného utrpení. Tady ale k dokonalosti něco chybí - výraznější režie, osobitější scénář. Přesto je to výborný film, který podává velké téma lásky, utrpení a odpuštění velmi citlivým a důstojným způsobem.

1. série: Dokonalost. Asi jako když Twin Peaks posadíte na prdel a navíc přidáte dvě dosti zásadní ingredience - naději a smysl. 2. a 3. série: nuda, která nestojí za koukání.

Mohl to být velmi silný film, kdyby šel za osobností Philomeny. Tedy člověka hluboké a neotřesitelné víry, která díky tomu dokáže odpouštět i "svým nepřátelům", tedy těm, kteří jí niterně ublížili opravdu děsivým způsobem. Její velké, dobré srdce nám však zůstává až na pár detailů ukryté, děj klouže po povrchu a nic velkého se nekoná. Také její konfrontace s ateistickým novinářem je nastíněna velmi ledabyle, film se až křečovitě bojí postavit na jakoukoliv stranu, zaujmout postoj. Jenže neutralita je nudná. Jako když jdete na fotbal a fandíte tak trochu oběma. Obzvláště když i ta neutralita ("každý má svou pravdu") je nedůsledná a v závěru ta babka jeptiška nedostane prostor k jakékoliv obhajobě ani náhodou. Vina padá především na vrub scénáristů, Coogan je rozhodně lepší jako herec. Nicméně i Frears si mohl odpustit tak dryjáčnické prostředky ke ždímání dojetí jako je zoufale křičící matka za mřížemi sledující tvář svého chlapečka za zadním sklem odjíždějícího automobilu. Uf. Tohle se prostě moc nepovedlo, i když Dench je výborná..

Tak roztomilý akční film jsem ještě neviděl.