makakus

Jeden z nejlepších filmů Woodyho Allena. Jeho mistrovské dialogy i lehká, jakoby samozřejmá režie jsou už tradicí, tady ale přidal docela velké a hodně současné téma, kterým je nenapravitelná zkaženost a prázdnota světa bohatých. Nenapravitelná proto, že Jasmine už ani jiná být nemůže. Její minulost, poznání světa peněz, lehká drogová závislost a povaha zcela determinuje její přístup ke světu, lehce odporné, povýšené chování a pohrdání skutečným životem. V čem je Allen geniální je jeho jednoduchost vyjádření a velmi laskavý nadhled soucitného pozorovatele. Nikoho nesoudí, jen pozoruje a s pochopením vnímá. Vždyť nám je ve finále líto i té příšerné mrchy, kterou nemá nakonec rád vůbec nikdo. Allen však má rád všechny své postavy bez rozdílu, i když je zároveň ironizuje a zlehčuje. Nicméně to nejdůležitější je opravdu jeho nadhled - schopnost, kterou má jen málo vyvolených režisérů, obzvláště v Americe. Ve světě, kde se všichni a všechno berou tak vážně je požehnáním každý režisér, který tak úplně vážně nebere nic. Díky tomu mohou mít svůj vnitřní úsměv i filmy, ve kterých nic veselého, natož komického opravdu není.

Spike Jonze jako obvykle - inspirativní, provokativní, originální, podivný, nesoustředěný a zoufale nedomyšlený. Všem obdivovatelům doporučuji, aby si místo OS dosadili reálnou ženu - rázem z toho bude tuctový romantický film. Jediný originální nápad, tedy dosazení počítače místo člověka, mi ale nestačí. A všechny ty vize chmurné, odlidštěné budoucnosti už mi začínají připadat kýčovité. Od Blade Runner už snad uběhla přece jenom drahná řádka let. Pro mne je Jonze víceméně intelektuální snob, který ostentativně chce vždy dělat "jiné" filmy, a tak nějak se chytře umělecky omluvit za to, že na druhou stranu vytvořil oslavný kult lidského buranství, zcela prvoplánovou provokaci - tedy Jackass. Tady tedy máme provokaci druhoplánovou.

Udělat opravdu smutný film, který zároveň neždímá sentimentálně naše city za zvuků tklivých melodií, to není v dnešní době žádná prdel. Chce to velkou dávku empatie k lidem, kteří by nám jinak byli buď ukradení, nebo dokonce lehce odporní. A hlavně to chce umět takovou empatii vyjádřit a prodat divákům. Hezky to říká ve své homosexuální roli na tělo Jared Leto - "já jsem si to nevybral". Toto je pro mne nejdůležitější linka filmu - nikoliv marný boj jednotlivce proti farmaceutickým hydrám, mimochodem snad nejmocnější současné mafii, ale působivá ukázka té hrůzy, když člověk musí žít chtě nechtě se svým osudem. A ani sebelepší droga mu nepomůže přebít pocit, že prohrává. V podstatě jde jen o to, jak dlouho se člověk udrží při rodeu na býku, než ho shodí.

Pro mne jeden z nejlepších filmů roku 2013. Paul Greegrass je geniální ve schopnosti vytvořit zcela autentické, dokumentární vyprávění v kombinaci s vrcholnou akční dramatičností. Ještě o krok dál než v United 93. Navíc tenhle film je opravdu o něčem velkém, současně aktuálním, reálném a důležitém. Je o střetnutí dvou civilizací - světa primitivních, zdrogovaných divochů, ubožáků, kteří ani nemají šanci být jiní a demokratické civilizace, bohatého a pyšného světa nejvyspělejších technických možností. Jakým způsobem pracuje Greengrass se somálskými neherci je téměř neuvěřitelné. Hanks dokonalý jako vždy. Možná by to šlo střihnout o deset minut kratší, ale to není důležité. Pokud jde o přístup k tématu a filmový styl, toto je budoucnost.

Mistrovské dílo se pozná podle toho, že nad samotným konkrétním příběhem se vznáší ještě něco víc. hlubší výpověď o nás a o našem světě. V Rivalech jsou to dva základní přístupy k životu - ten "německý", tedy studený a místy až bezcitný perfekcionismus ve stylu "vše pro úspěch" a "anglicky" bohémská oslava života, který má především bavit. A ten poslední, nesmírně smutný pohled skutečného Laudy dává tušit, že i vítěz se nakonec může cítit jako poražený. Protože závidět lze nejen tituly. Z formálního hlediska je obdivuhodný především ten dokonale věrný "look" 70.let, technicky vše vypadá téměř jako čtyřicet let staré dokumentární záběry.

Jediná věc se vůbec nepovedla - překlad názvu. Prisoners totiž vystihuje přesně, o co tady jde - každý je zajatcem své minulosti, své povahy, svého myšlení. Vrchovatě to platí o hlavním hrdinovi, který je schopen bez zaváhání krutě mučit nevinnou a retardovanou oběť svých představ, zároveň být milujícím otcem, zároveň tvrdým lovcem a zároveň se modlit Otčenáš. Postava kněze - to samé. Viník toho všeho - to samé, zajatec minulosti a vrcholně traumatizujících zážitků. Kombinace psychodramatu a napínavého, místy až mrazivého thilleru se povedla tak skvěle jako už dlouho ne.

Obdivuju seriály, u kterých má divák časem rád snad všechny postavy. Dexter, Debra, Batista, Masuka, Hannah, Quinn - snad jen exmanželka Rita mi nikdy k srdci nepřirostla. A pokud jde o síly zla, nelze neobdivovat tu vynalézavost, s jakou byly každou sezónu horší a horší - přestože si člověk myslel, že to už snad ani nejde. Pravda a láska zde vítězí díky veletokům krve, aby ve finále mohlo dojít k vykoupení a k odplouvání za novým životem. Nezapomenutelný seriál.

Když jsou hlavními hrdiny filmu nesmrtelná myš a černý obr léčící mozkové nádory polibkem, mělo by náročnějšímu divákovi začít blikat v hlavě výstražné světlo. Čím to tedy, že velké většině evidentně nebliká? Hlavním důvodem je síla sentimentality. Téma "lidé by si měli dávat více lásky" je samo o sobě obrovské, patrně vůbec největší. Odkaz na Ježíše, jeho učení a osud, je ve filmu zcela jasný. Opět tedy sledujeme uzdravování nemocných dokonale čistou bytostí, světcem rozdávajícím lásku, který, ač nevinný a neskonale dobrý, je nenávistnými lidmi odsouzen na smrt - zde ne na kříži, ale na křesle. Na tom nic sentimentálního není. Problémem je způsob podání. Zcela ploché charaktery postav, pečlivě rozdělené na dobré a zlé, které se vůbec nevyvíjí. Tolik soucitných, dobráckých a oduševnělých zaměstnanců věznice na jednom místě a v jedné době - to je hollywoodská idylka nejhrubšího zrna, obzvláště když se hromadně rozpláčou. I to zlo na straně druhé je vykresleno až s primitivní povrchností. Již zmíněná nesmrtelná myška, až cirkusové pojetí "spasitele" (dvoumetrová černá "gorila" chrlící oblaka mušek a naplňující prostor zlatou svatozáří), to vše s dojemnými smyčci v pozadí - to je pár hlavních důvodů, proč to celé ujelo od velkého filmu jen k velkému dojáku. Kingovské komerční efekty prostě masově zabírají, v jeho knihách i adaptacích. Na druhou stranu je film mistrovsky vybalancován - po drsné scéně přichází dojemná, po úsměvné smutná, po mysteriózní zcela realistická. To zachraňuje celé dílo od jednoznačné kýčovosti. Včetně půvabných a mistrovských scének s Dean Stantonem, které jakoby přicházely z jiného filmu. Dávkovat ingredience umí Darabont opravdu výborně. Nicméně ta nepokrytá vypočítavost, s jakou se zde doluje z diváků dojetí, ta je pokleslá, povrchní a nepravdivá - narozdíl od zmíněné inspirace v evangeliu.

Obrovské a naprosto nekritické přeceňování českých filmů českými fanoušky na tomto serveru je zarážející. Pelíšky jako 13. nejlepší film na světě všech dob, dalších téměř 50 mezi TOP 300, a to včetně podprůměrných a přihlouplých legrácek jako je Jáchyme, hoď ho do stroje - to je hodně na pováženou. Vysoké hodnocení "politické detektivky" Ve stínu je toho jen dalším smutným důkazem a těch 9 Českých lvů znamená jen tolik, že mezi slepými českými filmaři je jednooký králem. Především - to slovo "detektivka" působí téměř jako žert vzhledem k tomu, že pachatel, tedy StB, je známý snad už od desáté minuty filmu. Na FAMU profesoři vyučují, že největším selháním scénáristy je to, když divák dokáže vše snadno předvídat. V takovém případě by dostal Epstein pětku. Snadno předvídatelný je nejen nutný konec filmu a celý jeho vývoj, ale téměř všechny jednotlivé scény. Když například dostává hrdinova žena životně důležitou obálku od kriminalistického technika, kdopak se to "náhodou" kouká z okna? A copak se asi stane ve scéně následující? Celý příběh navíc nemá ani oporu v realitě. V roce 1953 samozřejmě neexistovali žádní kapitáni policie, kteří by nebyli v KSČ - nicméně Trojan komunistu odmítl hrát, tak raději znásilnili realitu... Nehledě na to, že ve skutečnosti by takového "šťourala" StB odstavila hned na začátku - ale o čem by pak film byl, že... Vypsat zde ale všechny nepravděpodobnosti nebo přímo nesmysly příběhu, to by byl příliš dlouhý seznam. Mně osobně prostě filmy, kde vím vše předem a které jsou myšlenkově zcela prvoplánové a černobílé nebaví. A antikomunismus je dnes směšný - když o něco opravdu šlo, ozvala se nahlas v našem patnáctimilionovém československém národu sotva tisícovka lidí... Má samozřejmě smysl se té době i dnes věnovat, ale do mistrovství Novákovy knihy Zatím dobrý má tento film hrozně daleko. Dvě hvězdičky si ale film zaslouží kvůli působivému šerosvitnému obrazu a až hollywoodsky (v dobrém slova smyslu) pojaté hudbě, která jímavě zní skoro furt. Ale jak píše Kundera - život je jinde - toto je jen plakát, značně opožděný antikomunistický výkřik, který pohříchu ve scénáři opakuje všechny chyby filmů komunistických. Neboli - kapitán Hakl je major Zeman v bleděmodrém, jen s opačným ideovým znaménkem.

House of Cards je výjimečný seriál. Už tím, že vzniknul adaptcí jiného seriálu, který je adaptatcí románu. Vlastně šlo především o to, převést anglické reálie z doby Margaret Thatcher do Bílého domu. Najít scénáristu, který se v podhoubí americké politiky dokonale vyzná. Beau Willimon to zvládl dokonale, i když nemá praxi významného politika podobně jako autor románu (místopředseda strany a poradce Železné lady). Opět vznikla naprostá pecka, za anglickou verzí tato podle mne v ničem nezaostává, ba naopak - rozdíl 20 let je hodně vidět.. Někomu se líbí Richardson víc než Spacey, ale to je prostě rozdíl mezi Británií a Státy, i ve stylu herectví a celkového pojetí. Spacey je taky dokonalý, jen jiným způsobem. A sestra nezapomenutelné Rooney Mara (z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy) Kate je podobně úžasná. Mrcha, se kterou ale soucítíme. Podobně jako se spoustou dalších - není to tak ukrutně černobílé jako verze BBC. Fincher je prostě světová třída ve výběru lidí, se kterými vytváří své majstrštyky - nejen herců, ale i režisérů, které tady vyzval ke spolupráci..