Philomena

Zajímavé vztahové drama o odkrytí hrůzných zločinů minulosti a nejednoho tajemství. Britský původ je znát, není to laciné a prvoplánově slzopudné. Judi Dench mám ráda a její postavu jsem si oblíbila taktéž. Ona jednoduchost, akademičnost a spíše strohost však má za následek to, že se tento snímek místy jeví odtažitý. Věčné dilema - ždímat emoce za cenu toho, že to bude přes čáru, nebo vše natočit střízlivě a riskovat, že si snímek nenajde cestu k divákově srdci? Philomena je dobrý film, ale emocionálně mě nezasáhla. (12.06.2014)

Hledání ztraceného syna a hlubokého lidského příběhu ve filmu, který se sám moc nesnaží být něčím víc než hlubokým lidským příběhem. Pokud ale má být nějaké drama milé a dojemné, pak nechť je milé a dojemné stejně nepodbízivě jako Philomena. Dvojice scenáristů nepodlehla pokušení zredukovat nejednoznačný příběh na emocionální porno v duchu Pošty pro tebe. Navzdory upřednostnění citů před širšími sociokulturními kontexty nabízejí víc než jen hrst jasně čitelných pravd, měnících Philomenu v pasivní oběť a církev v ďábelskou instituci. Filmu vedle nečernobílé fikcionalizace reálných osob hodně prospívá smysl pro humor. Dialogy přesně odměřeným dávkováním humoru chrání vyprávění před akademickou suchopárností a významně odlehčují smrtící artovou trojkombinaci nábožentví-politika-homosexualita. Zásluhou herců můžeme zároveň - podobně jako nedávno v Rivalech - soucítit najednou s dvojicí postav, jejichž povahy a světonázory jsou zcela odlišné. Zatímco hladké přechody mezi dramatem investigativním a intimním obstarává Frears, přepínání mezi sentimentálním (Philomena) a cynickým (Sixsmith) rámováním příběhu je v naši režii (třebaže hlediska obou samozvaných detektivů jsou ve finále dle očekávání sladěna). Philomena si otevřeně říká o přízeň diváků, ale v rámci hřejivých filmů pro všechny věkové kategorie si přes svůj populismus zachovává důstojnost, jaká je k vidění čím dál vzácněji. 75% (06.03.2014)

Jasně, scénárista si pomáhá často až moc k tomu, aby bylo jednoznačně a dojemně sděleno hlavní poselství filmu, ale to poselství je pro život člověka tak zásadní a přitom natolik přehlížené, že s radostí (coby cynik plný naštvanosti, jež mě sžírá a nechci ji), pálím plný počet. A taky za skvělý výkon Steve Coogana, jeho xichty a fórky. (20.04.2014)

Je ušlechtilé neopouštět své zásady, protože ten, kdo umí ublížit, je vždy člověk, ne Bůh... a za schopnost odpustit je vypsaná odměna v podobě poznání, že na mě někdo vzácný nikdy nezapomněl a vrátil se zpět, domů... A kromě herectví Judi Dench, i jejího umění stárnout, mě nepřestane fascinovat zvláštní zvrásnění její tváře, neznalost skutečného věku by mohla vyvolat moje dudlání směrem k maskérům, za zfušovaný make-up :-). (27.02.2014)

Paradoxně mě tentokrát více zaujal Steve Coogan, ale nebylo to proto, že by Judi Dench hrála špatně, to v žádném případě, hraje jako vždy skvěle, jenže její role mě nezaujala tolik jako pragmatický novinář v podání Steva Coogana. Příběh je velice silný, nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že se z toho dalo dostat mnohem více. Srovnám to schválně se snímkem Zachraňte pana Bankse, který tak inspirujícím příběhem rozhodně nedisponoval, ale vytěžil z něj naprosté maximum. Proto mi nevadilo se na něj podívat s ženou ještě jednou, Philomenu podruhé v dohledné době vidět netoužím. Hodně slabé čtyři hvězdy, ale pořád ještě čtyři. (06.03.2014)