makakus

Už před shlédnutím, když jsem si všiml, že Verbal tady dává dvě, bylo mi zřejmé, že asi půjde o mimořádný zážitek, který bude všechno možné, jen ne další z řady povrchních filmových komiksů, které mě moc nebaví. Tím nemyslím Nolanovu batmanovskou trilogii, ale i ta byla proti tomuto hlubokému, a přitom tak lidskému děsu, občas celkem dost zábavná a místy efektně povrchní,. Tak bezvýchodná a hluboce procítěná ponurost, která má na batmanovky jen nezbytně minimální vazby, připomene i díla Kubrickova. Scorseseho a Coppolova, především Mechanický pomeranč, Taxikáře a Apokalypsu, které také ukazují kořeny anarchistického násilí. Tady je však celé dílo bez sebemenších odboček věnováno pouze vývoji nitra jediné postavy a právě tato precizní zacílenost na hlubokou empatii s budoucím ďáblem citlivějšího diváka docela vykolejí. Protože je pravdivá, psychologicky přesná, zcela pochopitelná. Až si člověk řekne - prožít to samé, mohl bych to snad být já. Což je možná jeden z důvodů, proč většina diváků seděla v temnotě sálu i během titulků, prostě tu krajně nepříjemnou pravdu potřebovala vstřebat. Zlo vzniká z lidské potřeby být milován, když zůstane nenaplněna. Je to východisko z bezvýchodnosti. Zoufalý smích z přetvářky společnosti, která lidskost jen předstírá. Nejtemnější filmová psychologická sonda. Nasadit masku klauna jako by bylo jediným řešením. Že může zpracování komiksu získat Zlatého lva v Benátkách je malý zázrak, ale teď už ten osmiminutový potlesk vestoje (nějaký šikovný novinář to asi stopoval) chápu. Byla to prostě téměř geniální a drtivě působivá analýza nepříjemné pravdy.

Jen pár poznámek. První - název filmu Once Upon a Time in Hollywood je nejen odkazem na Tenkrát na Západě (Once Upon a Time in the West), protože právě vzpomínky na westernovou kulturu v časech Tarantinova dětství hrají v tomto filmu stěžejní roli. Zároveň je "Once upon a time..." začátkem první věty mnoha pohádek a překládá se jako "Bylo nebylo...". A to je zde ještě důležitější odkaz, abychom se naladili na celkový styl vyprávění a především na jeho vyústění. Druhá - nesouhlasím s mnohými, pro které je Django ještě o stupeň výš. U něj mi zpětně trochu vadí jednak téměř černobílý, netarantinovsky vážný a politicky korektní pohled na problematiku rasismu (narušený úžasně vtipně snad jen scénkou útoku Ku-Klux-Klanu a černým majordomem), ale hlavně trochu násilně dolepené finále, které odporuje žánru a tonalitě předchozího vyprávění. Jasně - i u Djanga chtěl Tarantino posunout vyznění do oné "bylo-nebylo" pohádky (ač tradičně krvavé), ale v Tenkrát v Hollywoodu působí skvělý závěr naopak zcela organicky, smysluplně a v duchu filmu, předchozí děj nás na něj pečlivě a chytře připravuje. Třetí - že jsou ty tři hodiny trochu dlouhé? A kam kdo spěchá? Je to snad u vás doma zábavnější? Nenašel jsem tady jedinou scénu, která by byla pro příběh zbytečná nebo nepřispívala k celkovému dojmu. Takže celkově 95%. A těch pět procent dolů jen kvůli tomu, že Tarantino prostě nikdy ze své podstaty asi nebude mít ve svých filmech takový ten tajemný, mystický a slovy nevysvětlitelný přesah, kterému říkám umění. Je to úžasný, citlivý, velký bavič.

V současném téměř fanaticky natěšeném fanouškovském prostředí, očekávajícím poněkud tupě snad už od první minuty finální série velkolepost, akčnost, masové boje, vraždění, zombíky a oheň chrlící draky je téměř výhradně dialogový díl výrazem kreativního sebevědomí a řemeslné moudrosti. Úžasně napsané a s velkou citlivostí pojaté „ticho před bouří“, jeden z nejvíce emotivních dílů vůbec. Velmi něžná, láskyplná a jemná milostná předehra před tvrdou a orgastickou bouří armagedonu. Citově vyspělý divák prožívá posmutnělé chvíle už teď, neboť tuší, že spousta postav se s námi loučí s vědoucím úsměvem na rtech a pohledem osudově upřeným na obzor.

Hodnotit přírodopisné dokumenty je velmi ošidné. Na jedné straně - díky nejmodernější technice a obrovským rozpočtům můžeme sledovat opravdu dechberoucí záběry neskutečně nádherné přírody a všech možných živočichů v takové kvalitě, jaká byla ještě před několika desetiletími absolutně nemožná. Neboli - je to neskutečná krása, boží zázrak, nad kterým zůstává rozum stát. A většina diváků to proto ohodnotí absolutní známkou. Na straně druhé je mi smutno, když vidím, že i dokument o přírodě se čím dál více stává politickým nástrojem. Manipulací s city diváka, od kterého požadujeme ten "správný postoj" a angažovanost. Neboli - například to, že v posledních desetiletích dochází k dramatickému úbytku ledové plochy je nezpochybnitelný fakt. Ale závěrečná výzva "zjistěte na našem webu, co proti tomu můžete dělat" už je čistě politickou výzvou, sloužící novým ekonomickým subjektům, sponzorujícím řadu eko-vědeckých institucí s cílem zbohatnout a převzít ekonomickou moc na úkor těch starých. Nedělejme si iluze, za vším je boj o peníze. Výsledkem je, že divák už nemá jen obdivovat dokonalou nádheru přírody, ale má třeba přestat používat brčka z plastu, palmový olej a dieselová auta a kupovat elektromobily a bio výrobky. Pokud má někdo pocit, že tím opravdu ovlivní úbytek ledních medvědů nebo mrožů a ledovce přestanou tát, je mi ho trochu líto. Já osobně jsem na takovou manipulaci s lidskými city docela háklivý, takže i když samotný obraz je opravdu dokonalý, tak celkové, nezpochybnitelnými fakty nepodložené vyznění se mi velmi příčí. Jinými slovy - ta proklamace "konec světa se blíží a můžete za to vy, hříšníci", to už tady bylo opravdu mnohokrát.

U první série jsem si ještě nebyl jistý, jestli celé to velmi parodické a komediální pojetí čečenské mafie není až příliš laciné, přehrávané a v rozporu s celkem civilním zbytkem vyprávění. Nicméně hned od téměř geniální tragikomické první scény druhé série to nabere nové grády a není už co vytknout, občas se chechtám nahlas a některé scénky si pouštím třeba třikrát po sobě. Takže 2.série zatím na 100 %. Navíc i zajímavě rozehrané vedlejší charaktery v neustálém vývoji, obzvláště herecky skvělá Sarah Goldberg, například její herecké sólo v divadle ke konci dílu 2/2 je na Emmy. Barry (Hader) už tu sošku má - po právu.

Má to několik zásadních vad na kráse. Za prvé - nejasný žánr, není to ani napínavé vražedné drama jako Dexter, ani vtipná vražedná dramedy jako Barry. Tedy málo napětí i humoru a příliš nezajímavé vaty typu rodinný život Eve nebo vztahy v MI6. Za druhé - hodně slabá story. Villanelle nemá žádnou "mission", jen se tak nějak beze smyslu potácí od jedné vraždy k druhé, aniž by to bylo nosnou součástí příběhu. Tou má být vzájemný platonicky milostný vztah s Eve, který je ale velmi slabě odůvodněný a uměle naroubovaný - aby tam bylo aspoň něco originálního. Chybí prostě zajímavý příběh a vývoj. O absenci alespoň základní logiky jednání postav a situací ani nemluvě. Za třetí - mizerné herectví Villanele (Jodie Comer), která je tím afektovaným věčným koulením očí a přehráváním opravdu na zabití. Celé to jde čím dál víc dolů.

V podstatě je to originální kombinace solidního akčního dramatu a lepší španělské telenovely. Nepomyslel bych si, že je takový mix vůbec možný, ale tady to docela funguje. Tou telenovelou myslím neustálé a dostatečně plytké rozhovory o lásce, která se tu řeší na tisíc způsobů - láska otcovská, mateřská, milenecká, manželská, mezi šéfem a sekterářkou (včetně obligátního "jít-nejít na potrat"), mezi únoscem a rukojmím, dvěma únosci, dvěma rukojmími, mezi policajty, policajtem a únoscem, prostě všechny možné i nemožné variace. Takže schéma je vždycky jedna akční scéna a jeden statický dialog o lásce, ať už ztracené, zničené, nastávající, trojúhelníkové, opětované či neopětované. Zaplať pánbů je to aspoň bez housličkovitého hudebního doprovodu. Takže ano, je to celý tak trochu blbý a navíc tak trochu vykradený - místo barev (Gauneři) si lupiči říkají názvy měst, místo masek klaunů (Bezva finta) nasadí lupiči v zájmu zmatení sobě i rukojmím masky Dalího, místo kanibala (Mlčení jehňátek) tahá z policajtky detaily o jejím osobním životě lupič a hlavní mladá lupička svoji dravou drzostí, sexappealem a zabijáckou minulostí jistě náhodou připomene NIkitu. Řemeslně je to někde mezi angloamerickou produkcí a tou naší, takže sice nejsme napnutí až k prasknutí a všechny postavy nám jsou kvůli standardním hereckým výkonům celkem ukradené, ale je to pořád koukatelné, pokud jste všechno lepší už viděli a trochu se nudíte. 50%

Cynický zapšklý stařík, který na sto způsobů posílá neustále všechny kolem sebe do prdele je vděčná komická figura. Obzvláště pokud dokáže svůj nihilisticky negativistický pohled na život sdělovat vynalézavě a originálně. U čerstvého vdovce takové věci navíc snadno omluvíte, protože tak nějak soucítíte s jeho ztrátou. A v tom je zde právě kámen úrazu - v mixu až kýčovité sentimentality (retro záběry "jak jsme spolu kdysi vesele dováděli") s "antisentimentálním" cynismem. Takže když znovu a znovu hrdina hltá videozáběry své zesnulé ženy, a pak všem říká, jak jeho život už nemá cenu, chcete na něj časem zařvat v jeho vlastním stylu, že mu půjčíte klidně na provaz, aby si to už konečně hodil a že vám pak ty prachy ani nemusí vracet. Neboli - ze všech možných variací na toto téma "cynického mrzoutství", od Lepší už to nebude až po Kominsky Method je tato nejméně zábavná, zajímavá a aspoň trochu laskavá. Tenhle chlápek a jeho neustálá a totální sebestřednost (která má být divákům sympatická) mne fakt nebere.

Ondřej Hübl se vždy snažil být velmi výrazný a "jiný" - už jako reklamní textař. Jeho nápady byly vždy plné ulítlého humoru, který byl sice originální a jakoby "chytrý", ale bohužel zcela prázdný a samoúčelný. Efekt pro efekt. A takové reklamy vám těch pomyslných "hrnců" moc neprodají, spíše jen limitovanou edici pro fajnšmekry "na úrovni". Tuto svoji zásadní kreativní nectnost přenesl i do scénáře tohoto seriálu - nedává to sice smysl, nenese to žádné sdělení, ale na druhou stranu tady najdete supervtipné tvůrčí orgasmy jako třeba šoustání s vodníkem. Holt když tvůrce nemá co říct, musí "házet mrtvou labutí", protože to fakt upoutá pozornost. A kdo tomu nerozumí, je idiot (tohle Hübl opravdu jednou sdělil kritikům svého díla). Kdesi jsem četl pochvalu, že taková absurdní nadsázka je super věc a že je jí málo. Ale absurdní je většinou jen vychytralá náhražka slova nesmyslný (pokud zrovna nejde o Kafku) a nadsázka je základní ingredience každé srandy, které je naštěstí pořád dost, i té mnohem lidštější, opravdovější a smysluplnější.

Takhle nějak měl vypadat ten příšerně průměrný biják Bohemian Rhapsody, kdyby na to produkce měla koule, nekorektní přístup a pořádně kreativní tým. Škoda! Všechno je tu lepší - nadhled, humor, energie, emoce, pravdivost, dramatičnost, a hlavně absence připosranosti, která udělala z BR směšnou a nepravdivou komerční selanku dětem přístupnou. K nezapomenutelným scénám patří především sekvence "jeden den ze života rockové celebrity", která by klidně mohla vejít do zlatého fondu kinematografie - natočená jakoby go-pro kamerkou z vlastního pohledu protagonisty. Něco tak krutě výstižného jsem ještě ve filmech tohoto druhu rozhodně neviděl. Skvěle celkově pojatá je i drogová problematika, která pobaví roztodivnými místy a metodami šňupání a souvisejícími šílenými aktivitami, pak ale ukáže i tu hrůzu. Velmi příjemné překvapení (Netflix fakt jede), třeba i z toho, jak se to nebere moc vážně, což k zábavnému a vlastně i celkem povrchnímu rocku i souvisejícímu stylu života sedne přesně na prdel.