Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Akčný
  • Mysteriózny

Recenzie (25)

plagát

Přítelkyně smrti (2022) (seriál) 

Jedním slovem brilantní! Jediné, co na českém čsfd brání zaslouženému mnohem vyššímu hodnocení je to, že určitou skupinu diváků (povzdechy viz komentáře) dráždí, že migrant není vyvrhel, žena se dokáže chovat samostatně a není to chudinka, co čeká na záchranu a její dcera si dovolila hrát hokej (jo, i takové věci se v 21.století dějí, vrchol!). Takže pokud nad takovými věcmi nefňukáte, ale naopak vás těší, že už si čím dál víc seriálů a filmů umí dovolit nabourávat eufemisticky řečeno "tradiční" propagandu se škatulkami, ale dovolí všem možným postavám nechovat se uměle, ale různě, jak to v životě bývá, tak si smlsnete. Nečekejte ale nic odpočinkového, je to temňácký napínavý triler, který vás přitáhne a už nepustí.

plagát

Černí motýli (2022) (seriál) 

5 dílů skvělých, poslední je tak hloupá a viktimizující slátanina, že mi to z 5 hvězd srazilo na 1 a ta zůstává jen pro formální nikoliv obsahovou stránku. Hlavní téma je od začátku sexualizované násilí a násilí všeho druhu v partnerských vztazích.  V prvním díle slibně nadhozeno téma transgeneračního přenosu násilí a epigenetiky (ovšem opravdu jen nadhozeno, tvůrci si zřejmě přečetli jen nadpis nějakého článku, aby použily termíny). Dobré herecké výkony, atmosféra i režie. Vzhledem k tématu samozřejmě kolikrát naprosto odporné scény, ze kterých jde mráz po zádech. Graduje napětí ohledně dalších zločinů a potenciálních odhalení. Závěr dělal někdo, kdo neví ani co by se za nehet vešlo o dynamice sexualizovaného násilí a násilí v partnerství.  Dále spoiler: Velké finále je tím nejhorším a nejsmutnějším klišé a mýtem, který je stále dokola kolem sexualizovaného násilí a násilí v partnerství reprodukován, a sice: je to přece všechno jinak a osoba, na které jsme doposud viděli, že je násilí pácháno, si většinu nebo možná vše vymyslela, sama touží být zavlékána do lesů slizkými chlapi, je to (jak jinak) muže nenávidějící "hysterka", která si všechno užívá a muži jen manipuluje, sama si udělala modřiny, aby svého manžela falešně obvinila z domácího násilí. A zabila ho proto, že dal synovi facku - absurdnější a méně uvěřitelnou zápletku by snad nešlo vymyslet - má to být nějaké pomrknutí na samozvané nice guys jako "dnešní chudák muž už ani nemůže dát synovi facku (přece se nebude učit, jak vychovávat bez facek!), jinak ho hysterická manželka hned zavraždí a obviní z domácího násilí"? A pak je ještě potřeba spor dvou žen a samozřejmě je tam stará - zlá a mladá, atraktivní - ta dobrá (zdlouhavou scénu toho běhu snad radši nekomentovat). Taková škoda! Mohlo to mít hloubku, nemuselo to plivat na lidi, které mají s takovým násilím zkušenost a mohlo to být vedle vlaštovek Promising Young Woman nebo Anatomy of Scandal dalším kouskem, který by měl s sebou ještě specifická témata a francouzské prostředí. Bohužel, nestalo se.

plagát

My Reputation (1946) 

Film se pokusil otevřít některá tabu o reputaci a konceptu počestnosti ženy, ale došel jen tak daleko, kam bylo v mainstreamu 40. let možno. Takže hrdinka Jessica jedním dechem vzdoruje tlaku a konvencím toho, co si podle společnosti může dovolit jakožto vdova dělat a nedělat se svým vlastním životem, druhým dechem jí rádoby milovník říká věty typu "Get dressed to make yourself beautiful" a její teenage syn "But you belonged to dad!". Rádoby milovník se na ni navíc předtím vrhá opakovaně proti její vůli, když by i člověk bez kouska empatie poznal, že teď nemá chuť na fyzickou intimitu a potřebuje prostor. Navíc je po celou dobu jasné, že mu na ní vůbec nezáleží a když se ona do něj zamiluje (do čehož je opravdu těžké se vžít), on o nic vážného nestojí a kdo by byl na pochybách, tak se v tom smyslu opakovaně vyjádří.  Nejlepší dvě scény jsou na začátku filmu: 1) mezi Jessicou a její matkou, která se jí snaží přimět nosit černou barvu na znamení smutku a dlouho to vypadá, že se hrdince povede se jí vymezit (co je dobré pro tebe, nemusí být dobré pro mě), 2) mezi Jessicou a její kamarádkou, kdy mluví o tom, že se Jessica nejprve přizpůsobovala své matce, pak se vdala a žila pro manžela a syny, takže neměla možnost sama sebe poznat. Ze vzorce závislosti na někom dalším, na kterém stojí a padá její vlastní štěstí, se jí bohužel nepodaří vymanit a spadne do toho znovu s rádoby milovníkem. Jako pokus píchnout do některých patriarchálních tlaků not bad, ale tipuju, že potenciál zazdila dobová cenzura, takže ze slibně rozehrané partie (od doby co pomine nudný úvod až do doby, kdy je hrdinka na chatě), zbyde zase ta stará známá nesmyslná slupka: ženy jsou ty nepřející a pomlouvačné, muži jsou světáci. Zraňující konvence stráží jak jinak než zlé ženy, muži se na udržení statusu quo zřejmě nijak nepodílí. Ovšem na druhou stranu myšlenka, že každý prožívá proces truchlení jinak a jeden způsob není horší než druhý, vnímám jako součást zajímavého jádra, které ale bohužel nebylo příliš rozvedeno. Některé scény 5, některé odpad, nakoc 1* :D

plagát

Mimoriadna udalosť (2022) odpad!

Trigger warning: sexual assault. Kdo by si myslel, že se jde dívat na komedii, nijak zvlášť vydařenou, vleklou, ale pár haha že vynese, tak by v tom domnění mohl zůstat do pár chvil před koncem, kdy ustrašenou zakřiklou teenagerku zavleče na záchod slizácký creepy čtyřicátník - ale nejedná se o změnu žánru na horor, tvůrci v takové situaci zjevně viděli něco zábavného a vy sekundu za sekundou, co začínáte chápat, že to opravdu směřuje tam, kam to vypadá a začne vám tuhnout krev v žilách, koukáte na diváka vedle vás, vaše pohledy se setkají ve zmatené hrůze a náhle si uvědomíte, že se přece jedná o ČESKOU komedii, k jejímuž dobrému folkloru toto patří. Ta roztřesená teenegerka přece určitě mohla vyjádřit nesouhlas a to, že nemluví, znamená souhlas (určitě ne disociativní zamrznutí, že?!) a jistě jí to nepoznamenalo do konce života, ale bude se jak je vidět v dalším záběru, usmívat a být ještě vděčná, že už není panna. Protože když se teenagerka svěří, že jí trápí, že je panna, davá to čtyřicetiletýmu chlapovi právo jí zatáhnout na záchod a přikázat, ať se svleče. A určití diváci se také mohou po shlédnutí usmívat: do mainstreamových českých filmařských vod ještě konsent opravdu nedorazil, a tak je možné nadále normalizovat sexuální násilí a dělat z něj pobavení, které je fackou do tváře všech survivors. No...pachuť zůstává i po několika dnech.

plagát

The Star (1952) 

Tak blbý scénář nemůže zachránit ani úžasná Bette Davis. Je totiž celý o tom, jak je špatná žena, když chce pokračovat ve své herecké kariéře, přestože jí už není 20 let. Pro ty, kterým by to snad nedošlo, je to v posledních minutách přímo řečeno: že má zůstat "prostě jen ženou" (to znamená dělat manželku) a samozřejmě být za to náležitě vděčná. To, proč je pro ni těžké přijmout roli starší ženy  ve filmu (když je jí milostivě nabídnuta) není nijak propracováno, prostě to celé pluje na lince povrchnosti - je marnivá a za to si samozřejmě může jedině sama. To, že už nedostává nabídky na role, protože je pro Hollywood stará není vůbec tematizováno, holt jsme v padesátých letech a u tvůrců, kteří to vidí jako nevyhnutelnou samozřejmost. Ocenit se dají asi jen kostýmy :)

plagát

Zabijáci (1946) 

Začátek působí slibně a napínavě, ale to se po 20 minutách vytratí. Celkově nudné, ploché, člověk se nutí, aby to vůbec dokoukal. Jeden ubohý macho vedle druhého, až by to bylo k smíchu, kdyby to nebyla taková otrava. Hloubka nula, o motivacích postav nevíme nic. Všichni se jen snaží být drsní, až to bolí. Dialogy jsou občas úplně nemožné (Lékař: "He´s dead now, except he´s breathing"). Naprosto nevyužitá role femme fatale - prostě "zlá žena" a hotovo. I rozuzlení nepřekvapivé a o ničem.

plagát

Jen na skok (2022) 

Jeden z top trilerů posledních let. Dobré herecké výkony i režie. Dobrý scénář, ze kterého střídavě mrazí, střídavě běhá mráz po zádech, jindy stísňujícím způsobem depkuje do bezmoci, aby nakonec vygradoval do  finále, které je uvěřitelné a hodné celého snímku. Typ filmu, který má vícero rovin a člověk na něj ještě nějakou dobu po shlédnutí bude vzpomínat. Nemá snad jedinou chybu.

plagát

So Evil My Love (1948) 

Na motivy knihy od autorky Margarette Gabrielle Vere Long, která psala pod pseudonymem Joseph Shearing nebo Marjorie Bowen.

plagát

Na křídlech ctižádosti (2022) (seriál) 

Rádoby seriál o silných ženách. Ale opravdu jen rádoby. Silné ženy a vlastně i všechny ostatní ženy zaměstnané v téhle zpravodajské organizaci, jsou podrazácké nebo alespoň neskutečně protivné mrchy. Koho tohle bere, tak cat fight je zaručen - protože, co může být zábavnějšího, než sledovat dvě ženy, které se nenávidí a bojují mezi sebou. Otřepaný motiv typu All about Eve (kde jsou ale narozdíl od tohoto seriálu skvělé herecké výkony, především Bette Davis, a probublávající misogynii si člověk může spojit s kontextem roku 1950). Už nepřekvapí, že nakonec rádoby vše dobře dopadne, když se hlavní hrdinka může navrátit od práce domů k manželovi a dětem, kam asi patří, že... Nebýt Birce Akalay, která dobře hraje a diváka do svého (byť sebehůř napsaného) příběhu vtahuje, bylo by to na ještě horší hodnocení. Skoro lituju stráveného času.

plagát

Boy on a Dolphin (1957) 

Zklamání. Nebýt Sophie Loren, hodnotím ještě hůře. Dialogy jsou umělé, přihlouplé. Řecké postavy mluví i mezi sebou anglicky s hraným přízvukem (chápu, že na tu dobu docela běžné, ale dost to ruší). To, že se mužská postava "prevíta" dopouští násilí na hlavní ženské postavě Phaedře, by člověk chápal jako obrázek o tom, jaký je. Nicméně že se toho v poslední "happy endové" minutě dopouští mužská postava pasovaná tvůrci do "dobráka" a je to spolu s hudbou a celkovým vyzněním prezentováno jako romantický závěr, je dost nechutné a zanechává to z celého filmu o to větší pachuť. Phaedra sice vyzařuje sílu a snaží si obhájit svoji svobodu, ale ta poslední minuta to prostě zabije.