Audreybe

Odpočinková romantická komedie, která není hloupá (a to je poměrně dost vzácná kombinace). Milovnice a milovníky Vánoc uvede do sváteční nálady.

Spoiler alert: Neuvěřitelně špatné vykreslení duševní nemoci (konkrétně mnohočetné poruchy osobnosti), které jde až za hranu absurdity, například když má dotyčná z naprosto nepochopitelných důvodů robotický hlas. Mizerné herecké výkony a velmi podivná zápletka, ze které vychází hlavní postava spisovatelky a její manžel dost hrozně a není to vůbec nijak problematizováno, vše končí zasluněnými scénami, jakože to dobře dopadlo. Zkrátka nepovedlo se.

Dobré herecké výkony a zajímavý příběh reálných vykopávek v Sutton Hoo. Pomalé tempo a zajímavá práce s motivem času nejen v dialozích, ale i ve formě střihu v závěrečné části, která nechává otevřené, co se stalo před tím a co potom a v duchu úvah nad propojeností historie, přítomnosti a budoucnosti lidstva challenguje lineární pojímání času. A taková perlička, kterou jsem si uvědomila náhodou: proč příběh dvou lidí, kteří byli oba v roce, ve kterém se film odehrává, padesátníci, hraje herec padesátník a herečka, které je 35 let? Že by nebyla v Hollywoodu dobrá herečka padesátnice, která by roli ztvárnila?

Film, který je pro mě spíše než komedií, hořkým dramatem, zachycuje každodenní realitu dvou sestřenic, hlavních hrdinek. Na první pohled se může zdát, že jejich životy jsou velmi rozdílné: Agnes (Sophia Loren) je okolím vnímána jako velmi atraktivní, snad všichni muži, které potkává, o ní projevují zájem, ale jejich projevy jsou slizké a devalvující nebo ji přímo sexuálně napadají; Cesira (Franca Valeri) je na druhé straně považována za ne příliš atraktivní, nestává se jí, že by o ní nějaký muž projevil zájem a ona se pokouší zalíbit snad každému muži, se kterým se setká,  ať se dotyčný chová jakkoliv hrubě či podle. Jedna má pozornosti příliš a ve způsobech, o které nelze stát, druhá nemá pozornost žádnou. Obě se tak ocitají v určitém typu izolace a obě se také vrhnou do náruče prvního muže, který projeví špetku respektu (Agnes) nebo zájmu (Cesira). Mají jedna druhou rády a vzájemně se podporují, zároveň jsou chvíle, kdy Cesira vyčítá Agnes, že chování mužů „provokuje". Agnes se například Cesiře svěří, že jí jejich známý obtěžoval a Cesira, kterou trápí, že o ni muži nestojí, jí vyčte, že si za to může sama. Tím se prohlubuje propast mezi oběma ženami, které se ocitají osamělé a nepochopené, i když každá trochu jinak. Jejich trápení má ale společné kořeny: obě jsou pro muže, se kterými se ve filmu setkávají, pouze objekty hodnocené dle svého vzhledu. Jedna je pro svůj fyzický vzhled obtěžována, napadána a je cílem využít ji jakožto sexuálního objektu, druhá je kvůli němu neviděna, a protože nemá hodnotu jakožto sexuální objekt, zbývá cíl pokusit se využít ji například finančně. Film dobře zachycuje (ať vědomě či ne) situaci chudých žen, kterým je při pracovním pohovoru šéfem řečeno, že záleží na jejich přístupu a následuje osahávání, a které jsou dennodenně vystavované rozhodování typu „mám se hodinu mačkat v MHD, kde mě můžou osahávat chlapi“ nebo „risknu kratší jízdu na motorce s mužem, kterého ještě dost neznám a nevím, co od něj čekat“. Ještěže se od 50. let v tomto směru tolik změnilo...oh wait.

Neuvěřitelně mizerné. Čtyři hodiny špatného scénáře, kdy člověk pořád čeká, jestli se to zlepší - a ono ne. Jsou tam tak dobří herci a herečky, že zuby nehty bojují proti blbým dialogům a dávají jim víc, než čím samy o sobě jsou a to jediné spolu s kostýmy podle mě vytváří dojem, že je film koukatelným. Neskutečně dlouhé záběry na zamračené hrdiny a hrdinky, kterým něco vrtá hlavou se po několikátém opakování už stávají až směšnými. Navíc to něco, co jim vrtá hlavou, je, jak se ukáže, zoufale o ničem. Nemluvě o tom, jaká je to přehlídka misogynie. To, že se gangsteři asi nebudou k ženám chovat s respektem se dá čekat a dá se to taky pojmout různě.  (Třeba Scorseseho The Irishman rovněž zahraný De Nirem dává neotřele a jakoby mimochodem nahlédnout do zdánlivě hezkého vztahu Franka a jeho dcery, která mu na sklonku života řekne, jaké dopady mělo na její život to, že vše řešil pěstmi a kulkami.) V tomto případě se tvůrci rozhodli sexualizované násilí buď romantizovat nebo se tvářit, že se vlastně zas tak nic nestalo a bude to fajn male gaze podívaná.  Tak vložili za scénu brutálního znásilnění v jednom případě otravnou romantickou hudbu a následně divákům dali naznačit, jak znásilněním trpí chudák zamilovaný rapist (bylo mu tak smutno, že jeho milovaná odjíždí, že jí znásilnil - jistě z lásky nikoliv z potřeby vlastnit ji a kontrolovat jako věc) a ve druhém již tak špatně uvěřitelné motivace jednotlivých postav ještě víc napnuli tím, že si znásilněná vlastně danou věc přála. Obojí je prostě tak uboze mimo jako celý film.