Elio

Silný díl o tom, že někdy v zápalu "boje" překračujeme své morální zásady, i když jsme si doposud mysleli, že je vždy dodržíme, ať se stane cokoliv. Za mě velmi aktuální a dojemné.

Jak píše Koral17, tento díl je prozatím jeden z nejlepších. Trefně poukazuje na moderní problém, kdy rodiče tlačí své děti do přehnaného učení a skvělých školních výsledků na úkor hraní a prožívání bezstarostného dětství, což je předpokládám problém zvláště v asijských zemích. Moc oceňuji sympatický výkon Koo Gyo-hwana, který mě chvílemi i doháněl k slzám. Moc povedené!

Terapie Pixarem pokračuje a přináší, v tomto případě trochu očekávané, ale o nic méně emotivní zakončení. Jsem opravdu ráda, že se tohle revoluční studio v poslední době orientuje na podobná psychologická témata, která vždy rozhodně potěší a posunou diváka zase o něco dál v osobních názorech, morálních zásadách a obecném náhledu na život. Nyní zde máme, oproti Duši, která směřovala na dospělé diváky, téma vedené spíše k dospívajícím divákům s myšlenkami, která jsou určitě více než aktuální. Idea, že žádný povahový rys ani žádná na první pohled "negativní" emoce nejsou ve výsledku špatné, ale jde hlavně o to, jak s těmito našimi stránkami osobnosti dokážeme pracovat, místo abychom je v sobě potlačovali, je moc povedená a revoluční. I když je film na příčce Pixarovských skvostů maličko níže (alespoň pro mě), než například Duše, pořád se jedná o nadprůměrnou podívanou. Pixar prostě umí.

Možná můj smysl pro humor dosáhl píku totální debility, ale já si tuhle absurdní parodickou šílenost jednoduše užívám pokaždé, když na ni narazím v televizi. Je to hloupé, ano, protože to hloupé být má. Ale je to mimo jiné i neskutečně originální a chytré vzhledem k tomu, jak se film snaží moderní prvky z dnešní doby zasazovat do onoho relativně historického světa franšízy Asterixe. Pokud by ovšem k přesvědčení, že se jedná o neskutečně geniální blbost, nestačily tyto poznatky, stačí přihodit samotného antagonistu děje, Bruta, spolu s jeho nepodařenými pokusy zavraždit svého otce, a každý další argument proti upadá v zapomnění. Tato postava totiž celé tohle třetí pokračování Asterixových dobrodružství (i když samotná postava Asterixe je zde po Clavierově podání přeci jen krokem zpět) kvalitou pozvedá do takové míry, že se jednoduše jedná o můj nejoblíbenější díl z této série. A ano, myslím to zcela vážně. Ave já.

Za mě to bylo moc milé překvapení a upřímně si nejsem jistá, jestli filmu vlepit 3 nebo 4 hvězdy, protože i když nešlo o "kvalitní film" jako takový (koneckonců o tom Marvel vůbec není), já se při něm neskutečně bavila. Nešlo o vysoké umění, ale o komediální záležitost silně hraničící s čistokrevnou parodií, která byla cítit z hraní, dialogů i samotné zápletky zvláště v první polovině filmu. Především ale bylo znát s jakou radostí celá tahle šílenost vznikala, a právě to mně tak trochu přesvědčuje o tom, že si film ty 4 hvězdy zaslouží. Celý tón příběhu je inspirovaný Thor Ragnarokem, ale posunutý o level "výš", přičemž se už opravdu nedrží na uzdě a zesměšňuje vše, co mu přijde do cesty. Samozřejmě by film mohl být o hodně více "bokem", takže celá tahle strategie "nic mi není svaté" je ještě stravitelná pro konzervativnější fanoušky. Přítomnost známých cameí (SPOILER viz lady Sif) je sympatická, vizuál je jedna velká extravagantní záležitost (koneckonců tematika barev je ve filmu několikrát zmíněna) a hlavní záporák je zahrán s velkým úsilím, za což jsem Christianu Balovi upřímně vděčná. Sice nedosahuje takových záporáckých výšin jako Thanos, ale je spíše antihrdinou, který měl smůlu a připletl se do nesprávných míst v nesprávnou dobu, čímž je ale o to víc jeho charakter zajímavější. No a nakonec tu máme SPOILER smutnou zápletku s Jane, která mi chvílemi připadala jako poněkud zlehčovaná, vzhledem k vážnosti celého tématu, ale určitě nebyla nijak vysmívaná. Koneckonců, tento Thor je opravdu komedií, takže nelze čekat vážnější náhled na nemoc takového rozsahu, což by koneckonců celé komediální složce spíše podkopávalo nohy. Přítomnost LGBT korektnosti mi nijak nevadila, u Valkyrie to již vyplývalo z předchozího filmu a u Korga šlo víceméně o vtip, který si z celé téhle honby za korektností spíše dělal legraci. Musím říct, že jsem na film šla s nízkým očekáváním a vědomím, že se jedná o čistou komedii ve stylu Ragnarok. A nebyla jsem zklamaná. Dostala jsem to, co trailer sliboval, a tak by to i mělo být. Nakonec tedy téhle barevné nekorektnosti komiksového rozsahu dávám hvězdy 4, i když s odřenýma ušima.

Nádherný a dojemný návrat k charakterům, které my, kteří jsme na prequelech vyrůstali, jednoduše zbožňujeme. Konečně vidíme Haydena Christensena v jeho plné síle a jaký je to pohled. Osobně mi absence CGI nikterak nevadí, alespoň celý seriál získává na opravdovosti. Gradace příběhu je po dobu této epizody mnohem lepší než u předchozích dílů, odchod jednoho z hrdinů je nečekaný, ale výborně zvládnutý s pořádnou dávkou tragična a emotivity. No a jen fakt, že celý díl doprovází duel, který vlastně jako vypravěč vysvětluje, co se v příběhu děje, je jedna velká scénáristická lahůdka. Odkazy v choreografii boje na 3. a 6. epizodu moc potěší. No a samotný závěr, řádná přehlídka Vaderových schopností a finální rozuzlení Revina příběhu je jednoduše skvělé a mrazivé. Já jsem z tohoto dílu prostě unešená. A ano, opět jsou zde hluché momenty a úsměvně režírovaná akce, ale ve výsledku mi to nijak dojem ze seriálu nekazí. Tak, teď vzhůru na poslední epizodu. Moc doufám, že ji nepotká podobný osud jako Book of Boba Fett.

Ano, jistě, je to nesmyslné. Ano, jistě, je tam opravdu mnoho, mnoho úsměvných absurdit a příkladů porušování bezpečnostního systému, které by snad neměly projít ani ve Star Wars světě. Ale když si uvědomím, co za absurdity jsme už v tomhle vesmíru absolvovali (ano, i v OT, které bylo trochu "vylepšeno" a vysvětleno například díky Rogue One) a nikdo se nad tím ani na moment nepozastavil, kdežto u tohoto ostře sledovaného seriálu se hned všichni takzvaní fanoušci hrnou se zběsilostí k počítači, aby rychle vyjmenovali všechny vady, kterými seriál oplývá, říkám si, jestli se ze Star Wars nestal spíš nový kopací panák. Toxicita v téhle komunitě panovala vždy, takže tohle mě ve výsledku nepřekvapuje. Co mě překvapuje je fakt, že většina lidí zde hodnotí primárně to, jestli příběh dává smysl, a už ne to, jaké je tempo příběhu, jaké jsou speciální efekty, scénář, dialogy, kostýmy, interiér, kamera a, a to hlavně, herecké výkony. Pokud se tohle všechno sečte, ať mi nikdo netvrdí, že si seriál zaslouží méně než 3 hvězdy. Ale to jen tak na okraj. 4. epizoda dodává příběhu trochu více gradace, a i když všichni víme, že to dopadne dobře, přece jen napětí buduje vcelku umně. Co se seriálu nedaří je výčet nelogičností, které jsou v tomto díle ve zvýšené míře, a divák si chvilkami říká, jestli by nebylo lepší tyhle nesmyslnosti vysvětlit prostě jen tak, že "zapůsobila Síla". Ať tak či tak, herecké výkony jsou pořád dost dobré, začátek je za mě fenomenální, ale pak to přeci jen začíná jít, hlavně kvůli zmíněným nelogičnostem, trochu z kopce. Začínám si uvědomovat, že síla tohohle seriálu tkví hlavně v pomalých, emotivních pasážích, kdežto v akčních sekvencích příběhu trochu dochází dech. Ale to nevadí. Je to první pokus vrátit se plnohodnotně k prequelům a na to, jaký hate schytaly, to myslím seriál ještě snáší dobře. Já se ovšem upřímně bavím a moc, moc se těším, kam se to celé posune. Doufám, že poslední díl pojede na vlně sentimentálních emocí, které seriálu sednou vlastně úplně nejlépe.

Moc jsem od toho nečekala, vlastně jsem počítala s jednou z těch přiblblých amerických slátanin plných obhroublého humoru a ono ne. Vážně moc milé překvapení, humor byl čistě situační a založený na trapnosti prvního setkání s rodiči Gregovi vyvolené.

Nádherný, melancholický, esteticky dokonale ztvárněný seriál, kterému hlavně kvůli 3. sérii dávám 5 hvězd. Je hrozná škoda, že natáčení 4. série zrušili, když zůstalo tolik nevysvětlených otázek a tolik otevřených témat. Ze začátku jsem se ovšem musela prokousat pro mě poněkud náročnějším začátkem. V 1. sérii byl příběh zaměřen z velké části na psychologické otázky a téma traumatu, které sice provází celý seriál, ale v 1. sérii je nejpatrnější. Anniny vzpomínky pro mě bylo trochu těžší zkousnout, ne kvůli tomu, že by byly natočeny zle, ale spíše kvůli tomu, jak reálně a bez příkras byly pojaty (což rozhodně není špatně, ale mně osobně se na to hůře dívalo). Jakmile se příběh přesunul spolu s Annou do šťastnějšího života v Green Gables, seriál nabyl toho typického snového podtónu s přírodním, uměleckým podpisem. Anna jakožto charakter celý seriál roste, spolu se všemi hrdiny, jejichž vývoj je skutečně komplexně psychologicky vysvětlen. Takto vyzrálý seriál s rozvinutou psychologií postav, který je jednoduše o životě a ničem jiném, mi v oblasti kinematografie vážně chyběl. Co se týká 2. série, ta za mě osobně kvalitou poněkud poklesla, zčásti kvůli povinným LGBT tématům, jejichž přítomnost v seriálu v žádném případě nezazlívám, ale spíše mi přijde zvláštní, že z tak mála postav seriálu hned 3 byly ztvárněny s jinou orientací, když podle statistik to předpokládám ne úplně odpovídá. Jde z toho cítit tak trochu propaganda a nejsem si jistá, jestli si tím seriál spíše nehází klacky pod nohy, protože řadu lidí možná tohle trochu násilné zaměření (proti tetě a Anninu spolužákovi jsem nic neměla, tam mi to přišlo poměrně plynoucí z příběhu, ale učitele jsem opravdu nějak nepobrala, když o jeho jiné orientaci nebylo v 1. sérii ani zmínky) spíše dopálí. Na druhou stranu, pro někoho tato témata jsou určitě důležitá a já jsem ráda, že je seriál pojímá podobným respektujícím tónem. 3. série na tematiku menšin v populaci navazuje s důrazem na práva žen, a právě tato část mě osobně zasáhla nejvíce. Skvěle bylo ztvárněno téma souhlasu/nesouhlasu, rovnoprávnosti a sexistických názorů tehdejší společnosti, a o to lepší bylo sledovat závěr, který, alespoň částečně, přinesl spravedlnost. No a u samotného finále jsem brečela do kapesníku jako želva. Upřímně řečeno, Anne with an E je krásným dílkem, které možná i dnes je tak trochu "ahead of a century". Kéž by se každý řídil podobným morálním kompasem jako Anne. Na světě by bylo o dost lépe.

Sice byl nejnovější díl z hlediska pacingu, gradace, kamerových záběrů (zvláště při závěrečném střetu) a nelogičností o dost slabším kouskem, pořád si ale myslím, že nejde seriálu udělit míň než 2-3 hvězdy už jen kvůli dokonalým hereckým výkonům Ewana McGregora, Vivien Lyry Blair a Haydena Christensena, emocemi nabité sekvenci Vaderovi "procházky městem" a celkovému pojetí charakterů prequelů a OT, které teď díky tomuto novému náhledu získávají mnohem větší sílu a (alespoň z mé strany) i mnohem větší ocenění. Zdá se ovšem, že se v řadách ČSFD fanoušků objevili experti s absolvovanými obory v oblasti herectví, režie a scénáristiky, přičemž každý, kdo zde hodnotí 1 hvězdou a méně dost pravděpodobně do světa již vypustil svoje malé seriálové či filmové dílko, které kvalitami přesahuje vše, co známe. Jinak si zdejší naprosto nesmyslný hate nedovedu vysvětlit. A protože mě baví tyhle fanboye pěkně vytáčet, tak tomuhle dílu vlepím hvězdy 4, i když objektivně cítím, že 3. pokračování přeci jen kvalitou o něco málo kleslo. Ale co. Je to Star Wars. A tomu já hodlám odpustit kdeco.