Elio

Upřímně řečeno, za fasádou tak trochu přihroublého humoru, který mi zase tak moc neseděl, a mnohdy velmi absurdních situací, se skrývaly živé charaktery, pěkné myšlenky a hlavně obrovská radost z hraní. A i když jsem si byla jistá, že Miranda je seriálem dost specifickým a místy zábavným, o jeho pravé hodnotě mě přesvědčily hlavně závěrečné dva díly, které stavěly na citlivém sentimentu z předchozích řad a celé tohle dílko nesoucí se na myšlence, že nejít s davem je jednoduše občas důležité, protože o tom život jednoduše je, zakončily velmi vkusně. Smekám a loučím se s Mirandou se slzami v očích, protože, světe div se, za těch pár dní, kdy jsem seriál stačila zhltnout, mi opravdu přirostla k srdci. Let's gallop!

Za mě tedy ne. Znám knižní předlohu, kterou jsem si jako teenager moc oblíbila. Když jsem zjistila, že se chystá filmové zpracování, byla jsem nadšená, ale upřímně, tohle potřeštěné cosi má ke knižní předloze strašlivě daleko. A divný scénář a parodické pojetí (které mám obecně ráda, ale zde mi prostě nesedí) bohužel nezachrání ani vcelku povedený cast. Ti, kdo původní příběh neznají, si možná film užijí, ale u mě bohužel neprošel.

Nemůžu si pomoct, ale druhá série se v porovnání s první zdá spíše nahodile natočená, jako by tvůrci nečekali, že se seriál uchytí, a proto v druhé sérii házeli na všechny strany různé nápady, které nevyužili v sérii první. Ale to je neskutečná škoda. Seriálem nastavovaný hlavní záporák druhé série, Cora, dle mého názoru nedosahuje takového charismatu jako Rumple ani Regina, takže jakékoliv nebezpečí z její strany je spíše rozčeřením vod a ničím víc. No a v posledních dílech představená zápletka o nebezpečí z "reálného" světa mi taky upřímně moc nesedla. Co mi sedlo a hodně mě nalákalo na novou sérii, je nakousnutý výlet do dalšího z fantazijních světů. Prozatím jsem u pátého dílu třetí série a už teď můžu říct, že je o dost konzistentnější, zajímavější, a hlavně má velmi charismatického záporáka, kterému tu jeho tak trochu šílenou povahu dost věřím.

Pravda, film natahoval stopáž víc než je zdrávo, ale mile mě překvapil pěknými kostýmy, na televizní poměry celkem povedeným CGI (rozhodně stokrát lepším, než jsme měli možnost vidět u podobně laděného young adult počinu Shadow and Bone), pěknou myšlenkou a sem tam i charizmatickými postavami (ano ano, mluvím o roličce Charlize Theron, která si očividně hraní užívala a je to znát). Mimo to ale skutečně hlavním problémem byla stopáž. Nejsem si jistá, jestli by The School for Good and Evil neprospěl spíše seriálový formát o zhruba čtyřech dílech. Spád příběhu sice byl znatelný a gradovaný, některá závěrečná rozuzlení ale byla víceméně rozplizlá do prostoru. Během příběhu došlo na několik překvapivých obratů (viz scéna u jezera), která ale neměla znatelný dopad na příběh. Takže, ano, film si mohl vést o poznání lépe, na druhou stranu ale myslím, že se o žádnou tragédii nejednalo. Spíše šlo o trochu promrhaný potenciál. A to jde nějak zkousnout.

Je to sice objektivně čistý průměr, ale tahle romantická komedie mi jednoduše zcela subjektivně přirostla k srdci. Krásná chemie mezi ústřední dvojicí zaplňuje celkem nerealistický příběh a pěkně zakončuje celé tohle pohádkové snění. No, co víc říct. Pro realisty spíš podprůměr, pro mě jakožto nenapravitelného snílka čistá dokonalost. Kéž by takových filmů dnes vznikalo víc.

Tento seriál pohltil moje pubertální léta a teď se k němu jakožto plnohodnotný dospělák vracím, přičemž s radostí musím říct, že nic z jeho kouzla nevymizelo. Možná, že dokonce seriál oceňuji o dost víc, protože se na něj nyní dívám už v původním znění a mnoho z rozmanitých detailů a chytrých příběhových kliček mě nemíjejí jako v době uvedení, kdy se seriál vysílal ještě v televizi a já občas pár minut nestihla kvůli škole. Celé dílko je samozřejmě plné na dnešní dobu špatného CGI, klišé a pohádek a časem je natahováno tak jako mnoho "hitů" té doby, ale část z reálného světa v 1. sérii je právě tou tažnou silou, která celý seriál pozvedá na úroveň vysokého nadprůměru. To a dvojice hlavních záporáků, Evil Queen a Rumpelstilskin. Ti dva hýří charizmatem na všechny strany a sledovat jejich herecké řádění je jedna radost. Dobro je tím pádem pochopitelně v nevýhodě, ale ani tak nezaostává, herecky jsou zde všichni silní a dokonce se nám zde mihne budoucí Winter Soldier. Jednoduše řečeno, tento seriál je tak trochu legenda z let minulých. Sice časem vybledá ve světle natahovaných epizod dalších řad, ale pořád se řadí ke klasikám. A závěrečné zakončení 1. série, ze kterého jednoduše mrazí, by si přálo ukrást mnoho dnešních seriálů. Tak, vzhůru na 2. sérii.

Taková průměrná moderní americká variace na Zkrocení zlé ženy, která je v mnohém obdobně ztřeštěná jako Clueless variace Emmy, ovšem nadprůměru výše zmíněného dílka to přeci jen nedosahuje. U některých vtipů jsem se bavila více, u některých méně, faktem ale zůstává, že jde pořád o spíše zapomenutelné dílko, které si pustíte jednou za uherský rok. Pro úsměv Heath Ledgera možná dvakrát.

The Mirror Has Two Faces se pro mě stal jednou z nejoblíbenějších romantických komedií a vlastně filmů vůbec. Už ani nevím, kolikrát jsem tuhle, z objektivního hlediska dosti průměrnou, komedii viděla, ale rozhodně nehodlám skončit. A když tak přemýšlím, proč je pro mě takovou srdcovkou, vlastně nevím, čím bych argumentovala. Jde o průměrnou komedii s nevýrazným humorem, a i když jsou zde moc dobří herci, příběh není extrémně dramatický, takže pro oscarové výkony zde stejně ani není místo (až na Lauren Bacall). A ano, je to předvídatelné až běda. Ale ke mně osobně pravděpodobně nejvíce promlouvá zvláště téma nízkého sebevědomí/nedostatečně přitažlivého zevnějšku, kterým hlavní hrdinka trpí a které je v příběhu postupně naťukáváno, takže možná zvláště proto si tenhle poklad našel cestu mezi stálice mojí televizní obrazovky. A mnohdy, když se cítím pod psa, mě tenhle film vždy dokáže nějak nakopnout. A na tom vlastně záleží nejvíc. Takže, objektivně 4, ale za mě 5 hvězd.

Mám moc ráda podobné příběhy s nevyjasněnou myšlenkou, které vlastně celé posouzení toho, co je a co není správné, nechávají na divákovi. Z příběhu vlastně nevíme, kde je celá pravda, a i údajně potvrzená výpověď by se mohla ukázat jako lživá/vedená matkou oběti, kolem které se celý konflikt točí. Takže, kde je pravda? A kde je podle vás hranice mezi tím, co je a co není láska u nevinných osob, které mohou být snadno manipulovatelné okolím? Jde o neskutečně zajímavý díl s nevyjasněným konfliktem a já osobně takové příběhy, které diváka nutí přemýšlet a přehodnocovat vlastní postoje, považuji za neskutečně cenné. Extraordinary attorney se jednoduše vážných a problematických témat nebojí a já jsem moc vděčná, že se tento seriál odhodlal vyjít na světlo televizních obrazovek.

Podobná vážná témata okořeněná trochou komedie seriálu opravdu sluší. Téma diskriminace, předsudků a toho, že co vidíme v médiích, může být přece jen o dost jinak, než se zdá, jsou zde uchopená velmi citlivě.