Recenzie (748)
Chlapci z partie (1970)
Divadelní předloha se nezapře. Ale to není na závadu, právě tak jako neznámí, "nehvězdní" herci. Překvapení, že jde o americkou, nikoliv britskou produkci. Jen na okraj: Ang Lee natočil Zkrocenou horu o pětatřicet let později až po šestiletém úsilí.
Na konci s dychom (1960)
Hudba připomíná některé filmy československé nové vlny z šedesátých let, ale ve srovnání s většinou z nich hluboké zklamání. Kdybych si neuložila jako povinnost doplnit si vzdělání o tento titul, vypnula bych DVD dávno před polovinou. Nikdy bych netipla, že ke konci budu nostalgicky vzpomínat na Deanova Rebela bez příčiny. Navíc je k nevíře, že Krampol má podle všeho propachtovaného Belmonda, i kdyby se objevil v roli desetiletého klučiny. Ten rozpor mezi Belmondovým mládím a věkem poznamenaným Krampolovým hlasem mě vážně iritoval. Kdo daboval půvabnou Jean Sebergovou s brněnským přízvukem, vážně netuším, ale neměla jsem už sílu ověřit si, jak vypadá originál s titulky.
Carrington (1995)
Ani po několikátém pokusu mě film nechytl. Příběh je podán nemastně neslaně - jenže vkusně zobrazený anglický venkov mě dostane skoro vždycky (a zasloužil se i o hvězdičku navíc).
Pieseň lásky samotárky (2004)
Nádhera. Všechno do sebe zapadalo - herecké duo Johansson - Travolta, hudba, scéna, dokonce i český dabing.
Bohovia a monštrá (1998)
Tenhle film mě dostal možná proto, že jsem vždycky brala Frankensteina jako osamělou bytost, která se podobně jako Lennie ve Steibeckově (a Sinisově) O myších a lidech snaží navázat kontakt nepříliš šťastným způsobem. A vývoj vztahu hlavních postav? Prostě paráda.
Čas smyslnosti (1995)
Pronásleduje mě nepříjemná otázka: bylo vůbec někdy období, kdy lidi nebyli závislí na rozmaru "těch nahoře"? Roberta Downeyho mám ráda a nezklame, Sam Neill je přesvědčivý, David Thewlis projednou nehraje své šílence, zajímavá role Meg Ryan, Ian McKellen ozdobí každý film - jen ten Hugh Grant - už od Maurice pořád uvažuju, proč se vlastně stal hvězdou?
Talent pána Ripleyho (1999)
Není co dodat, Nathalie to napsala za mne. A líp.
Divokosť v srdci (1990)
Po letech trochu zklamání, tak jako v případě (filmu, ne seriálu) Twin Peaks. Možná mě o kus víc štvala Laura Dern, snad že mi určitými koňskými rysy tváře připomíná Torri Spelling. Mimochodem Laura je skutečnou dcerou Dianne Ladd, která ve filmu hraje její matku (pokud se o tom už někdo zmínil, omlouvám se za nepozornost). Cage v jedné z mála rolí, kde nepůsobí trapně - a skvělý Dafoe, který snad nikdy trapně nepůsobí.
Súdne procesy s Oscarom Wildom (1960)
V porovnání s popisným filmem "Wilde" má tenhle film skryté napětí a konec, který víc odpovídá skutečnosti. Pravda tu není podávána polopaticky, ale skrývá se těsně pod povrchem. Vzpomněla jsem si na podobně brilantní Dětskou hodinku, natočenou o rok později.
Narnia: Lev, šatník a čarodejnica (2005)
Nuda, u které jsem vydržela stěží deset minut.