Adiemus

Čím to, že se Madonna (a Paris Hilton atd.) pořád považuje za herečku? Větší trapnost než tohle "dílo" jsem už dlouho neviděla. Nebýt záběrů z koncertů, byl by to odpad. A český dabing - no, vlastně komentář tomu nasadil korunu. Hlasy vybrány tak, aby nikdo nezůstal na pochybách, že Madonnini přátelé patří ke čtyřprocetní menšině.

Film, kterému ani léta neublížila. Nenašla by se prosím někde ještě hvězdička?

Předvídatelný děj, a přesto... Žádná trapná scéna, naprosto zvládnutý film. Přiznávám, že happy-end jsem nečekala, možná ovlivněná podobnou Písní za chudého chlapce.

To že je příběh pro děti? A pro jaký věk? Škoda, že nejde o klasicky natočený film, ale o studiové zpracování. Ne že bych leccos režisérovi nevytkla, ale být dítětem, asi bych netušila, o čem ta "pohádka" vlastně je.

Snad u žádného filmu jsem si stabilně neříkala "Mít tě po ruce, něčím tě praštím"; divím se, že to žádná z postav neudělala. A koho bych praštila? No samozřejmě půvabnou, leč naprosto nesnesitelnou Salmu.

Ale proč ne? Komedie to rozhodně není, jenže kolikrát se distributoři seknou? (Pochybuju, že některé filmy vůbec vidí.) Žádné zkarikování postav, jen příběh člověka, který má svůj sen a hodlá pro jeho splnění udělat cokoliv. Samozřejmě, příběh nepočítá s dalšími komplikacemi, všechno prakticky jde jako na drátkách - ale upřímně řečeno jde o odraz doby. Kdoví, za dvacet let možná nikoho nenapadne takový příběh natočit, tak, jako by dnes v USA nikdo netočil Hádej, kdo přijde na večeři. (Podotýkám, že nepatřím ke čtyřprocentní menšině.)

Zvláštní film. Rozhodně ne nezajímavý; samozřejmě, asociace na Krásku a zvíře, ale taky na Velkou rybu. Na rozdíl od spousty daleko víc ohodnocených filmů mě tenhle zaujal od začátku do konce. Ale milovníci Rosamunde Pilcherové si ho těžko oblíbí.

Visconti musel předvídat vlastní konec. A v tomto příběhu jakoby předvídal i uměleckou smrt svého partnera Bergera. Škoda té zbytečné politické vsuvky. Inu, Italové. Ale nehledě na to - byl to Pan režisér.

Snaha o přílišnou "výchovnost" nebo jak to nazvat. Klišoidní příbuzenstvo, postava Huga jakoby okopírovaná z provařených témat amerických filmů. Od Francouzů bych čekala víc. Spíš dvě a půl, trojka za "konkurz" na otce.

Divný film, divný příběh s krásnou hudbou od mých milovaných Air a tehdy ještě neodolatelným Joshem Hartnettem. Ale pravda, kromě Interview s upírem jediný film, ve kterém mě Kirsten Dunst nevytáčí.