somnar

Celuloidový důkaz toho, že vlkodlaci patří minulosti. Strašlivě nudné, strašlivě zpátečnické, strašlivě zbytečné. Už se asi nikdy nedozvíme, zda to zbabrali producenti nebo Joe Johnston, těch 150 miliónů dolarů ale nemohlo skončit v horších rukou (a v horším scénáři). Plus za patřičně krvavou akci a náznaky atmosféry, ale jinak... Fiasko. Slaboučkých 50%

V průběhu první poloviny by mi žádný upír nenahmatal ani puls - tak jsem se nudil. Nezajímaví hrdinové, neexistující spád. I ten úžas nad zdánlivě novým světem ovladaným upíry kalilo podezření, že tohle všechno jsem už někdě viděl. A ano, lépe. V druhé polovině to bratři trochu rozpumpovali, na počáteční rozpaky ale zapomenout nedali. Několik svěžích nápadů nechybí (sebevražda holčičky, inferno hladových vojáků), tempo kolísá. Do příště zlepšit, prosím. 60%

Pane Troško, smekám. Vrátil jste mě do doby před dvaceti lety, mezi omezené, prospěchářské a maximálně materialistické maloměšťáky, jejichž osobní vrchol a největší úspěch představují závistí zezelenané tváře sousedů a jejichž motto a životní filozofie samozřejmě zní "co je doma, to se počítá", popřípadě "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu". Myslel jsem, že tohle dědictví salámového socialismu už pomalu mizí, podle tvůrců ale výše zmíněné platí i pro Čecha roku 2010. Smutné, že? Když pominu fakt, že naprostou většinu postav jsem už po půlhodině bytostně nesnášel, nic pozitivního nemůžu konstatovat ani o mistrově pověstném "humoru". Co k němu říct? Pokud vám nepřipadá vtipné, když si někdo uřízne kus prd…, nejste cílovka (obyčejný nenáročný divák) a Doktorovi se obloukem vyhněte. Já se měl vyhnout také, zvlášť diskuzi po projekci, kde se pan režisér svěřil, že hroší řev je Troškův řev a přidal názornou ukázku. Hahaha. 30% za 3 povedené vtipy a fakt, že na kameňákovské dno jsme tentokrát nedopadli. Ale bylo to o fous. (předpremiéra CineStar ČB)

Zamrazilo v zádech. Jako už dlouho ne. Zásadní film, tematizující zásadní životní otázky. Jason Reitman se etabluje mezi mé nejoblíběnější režiséry a já v tom asi lítám. Gerge and Vera for Oscar! 90%

Láska v rozličných podobách, dechberoucí pointy, paleta emocí... ale genius loci se na plátno nepřenesl. Jeďte raději znovu do Paříže, New York vám srdce nerozbuší. 60%

Dreams came true. Okamžitá kultovní klasika a vlastně všechno, co jsem kdy chtěl v seriálu vidět. Po dvou sezónách prostě boží. 100%

Je mi líto, ale nad tři hvězdy (resp. 70%) se nevyhrabu. Anderson se na Dahlův svět prostě dívá svojí specifickou optikou, stylem, jež mě vyloženě iritoval u Života pod vodou i Darjeelingu. Tady to s tím divným humorem a pomalým tempem sice není tak dramatické, přesto mě pan Fox utvrzuje v tom, že asi nikdy nebudu krevní skupina jeho režiséra. Oceňuji, že je to celé neskutečně originální, nápadité, promyšlené, zábavné (vloupačky!, konflikty Ashe a Kristoffersona) a vzdálené stupidním mainstreamovým animákům, ale Wese Andersona prostě nepřekousnu.___ Edit: Po druhém shlédnutí zvyšuju. Tahle podivnost nakonec něco do sebe mít bude...

Nehodlám sázet nadprůměrné hodnocení jen proto, že jde o hodnotné drama, s úžasnými herci (Kate bere dech, jen Fiennese nebrat, nevěřil jsem mu jediný cageovský pohled raněné laně) a s nosnými myšlenkami o kolektivní vině, trestu a odpuštění. Chybí totiž tah na bránu, každý potenciálně silný moment je následován vatou a Daldry hraje až moc na jistotu. Jeho předčítání nenudí, ale nebaví a emocionálně mě takřka dokonale míjí. 70%

Rober Downey Jr. je definitivně nejlepší herec současnosti. 80%

Živná půda pro cyniky. Najdete tu všechny myslitelné stereotypy a klišé o americké mentalitě, defiluje tu dokonalá / republikánská / bigotní / konzervativní rodinka, která nebohému černošskému chlapci otevře domovní dveře i bankovní konto, přetvoří ho podle svého "správného" světonázoru a pronášejí se tu "obdivuhodně uvědomělé" fráze typu: "Nemusíte se mnou souhlasit, ale musíte mne respektovat" nebo "Uděláme to, protože je to prostě správné", popřípadě "Big smiles everyone!" Kape z toho patos, kapou z toho "pravé rodinné a americké hodnoty", ale odsoudit to dost dobře nemůžete, protože (skutečné) Leigh Anne Tuohy prostě patří obdiv a uznání. Jistou sílu ten příběh má (i když mě nijak nezasáhl), Sandra Bullock znovu kope za první hereckou ligu a po řemeslné stránce tomu rovněž nejde nic vytknout. Dal bych tři hvězdy – kdyby nebyla taková zábava to sledovat. 70%